Ari
Christos Tsiolkas
Devatenáctiletý hrdina románu Loaded Ari nemá v úmyslu měnit svět. Má dost starostí sám se sebou. Nejenomže je potomkem řeckých emigrantů a na první pohled se odlišuje od většinové populace, ale je také gay, což ho odcizuje od jeho vlastního etnika. V melbournských barech a klubech sice Ari jen těžce hledá svou identitu a štve ho celý svět, ale v jednom má jasno: středem jeho zájmu jsou drogy, sex a rock & roll. Tsiolkasova kniha vychází z teoretických pozic tzv. queer studies, které jsou na západních univerzitách rozvíjeny jako obor od konce osmdesátých let.... celý text
Přidat komentář
"Po zbytek svýho života budu souložit, poslouchat hudbu a dívat se na filmy. Tady jsem, žiju svůj život. Nezamiluju se, nezměním ani ň, a až umřu, ani pes po mně neštěkne. Můj epitaf; spal, jedl, píchal, chcal, sral. Běžel, aby unikl dějinám. To je jeho příběh.
Zmáčkni stop. Kazeta je u konce." (s. 210)
Jeden den v životě devatenáctiletého Ariho, australského Řeka žijícího u rodičů uprostřed australské, řecké komunity. Polovina devadesátých let, ohýbaná pravidla komunity, bolest, žal, bezcílnost. No future! Spousta drog, spousta náhodného sexu s náhodnými chlapy, kluby, mejdany, ještě víc drog, alkohol, další chlapi. Mrtvé mámy, nemocné mámy, rány a zneužívání. Naděje na lásku; zahozená, protože láska neexistuje. Zní to jako koktejl skvělé sociální sondy? Zapomeňte! Ari je všechno, jen ne postava, která by vzbuzovala lítost. Snad odpor. Možná znechucení. Ale ne lítost. A stejně jako frčí on na speedu, frčí s ním i čtenář. Děj-neděj se valí brutální rychlostí vpřed, ještě jednu lajnu! Ještě jednoho panáka! Ještě jedno péro! Naturalistické popisy náhodných styků, drsnost předměstí, mladí lidé, kteří od života nechtějí a nečekají absolutně nic. Rozháraný pocit celou četbu. Rozháraný pocit po dočtení. Co si o tomhle mám myslet? Co si o tomhle vlastně myslím? A víte, že pro jednou vůbec nevím?
Nevědomky jsem si vzpomněla na beatniky,beatgeneration...jít proti tradici, být nekonformní, zkoušet drogy, jít proti proudu, scházet se, v tomto případě, ne v kavárně, ale v jednom klubu. Jinak se mi děj docela táhnul. Mladý člověk, který vůbec neví, co se svým životem, ale vlastně to ani vědět nechce. Denní zážitky se opakují až monotónně.