Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Aristokratka série
< 4. díl >
Po tragické smrti princezny Diany se ruší repríza rozverné historické revue s Helenkou Vondráčkovou a Heinrichem Himmlerem a na Kostce je vyhlášen smutek. V zámecké kapli vzniká pietní místo s kondolenční knihou a z oken visí černé prapory. Aristokratka Marie využívá příležitosti a odjíždí na hájovnu za Maxem. Není ovšem jasné, jestli nejedná v pominutí smyslů. Na zámek dorazí několik osob, které rozpoutají vlnu zločinnosti. Podaří se Marii celou tu zašmodrchanou situaci rozplést? Tento titul je již čtvrtým ze série mimořádně úspěšných humoristických románů o „poslední aristokratce“.... celý text
Přidat komentář
Tenhle díl mě nebavil, i přesto, že aristokratku mám hodně ráda. Nemůžu říct, že bych se občas nezasmála, ale absolutně mě nezajímalo, jak se stalo, že na Kostce vypukla vlna zločinnosti. Chtěla jsem vědět, jak to bude dál s Marií, Maxem, Matkou, Otcem a ostatními, což jsem se vlastně vůbec nedozvěděla.
Jak jsem se těšila, tak rychle mě to přešlo. Oproti předchozím dílům, kdy jsem hltala každý řádek, zde jsem se těšila na konec. Úsměv mi naběhl párkrát, smích bohužel vůbec. Moc mi chyběla paní Tichá, tatínek, maminka a další osazenstvo. Avšak tak to mělo být, beru to, možná až knihu vezmu podruhé do ruky, situace se zlepší. Bude-li další díl, určitě se na něj budu těšit. Přečtěte si tuto knihu, jděte do toho.....a navyšte, prosím, moje 3*.
Kniha se mi líbila, víc než předcházející dvě knihy autora. Báječně jsem se bavila a hodně mi zlepšila náladu, víc vlastně od humoristické knihy ani nečekám.
Sice už čtvrtý díl, ale já se dva večery bavila barvitým popisem děje a hlavně postav. Pro mě příjemné rozptýlení na podzim.
Nejsem schopný najít shodu se zdejšími čtenářkami. Knihu jsem přečetl, proto byla přece vydána, ale za celou četbu jsem se ani jednou neusmál, žádný humor jsem v ní nenalezl a přitom humoristické knihy miluji. Neodvažuji se srovnávat pana Bočka s Thurberem, Sakim, Woodehousem, Jirotkou, Twainem nebo s Jerome Klapkou Jeromem a dalšími spisovateli, jejichž humorné knihy mám rád
Knížka je vtipná a u některých pasáží jsem se dost nasmála, ale každá sranda musí jednou skončit. S každým dalším dílem klesá kvalita, některé vtipné situace mi už přišly přitažené za vlasy. I tak doporučuju
Pan Boček opět nezklamal. Zprvu jsem se bála, že tam budou nové postavy a už to nebude takové, ale opak je pravdou...velice jsem se nasmála. Takže určitě doporučuji.
Četla jsem kritiku, ale já musím hodnotit pěti hvězdami. Konečně je tu další díl mé milované Aristokratky, na který jsem se tolik těšila. Spousta humoru a situací, které by čtenáře nenapadly!
Prima jednohubka na odpoledne,zápletka plnå zvratū,humoru.Nic sofistikovaneho,žædný hluboký význam,oddechové čtenī,které se velmi dobře čte,člověk se pobaví.
Sice se jedná o úplně jiný styl humoru než je ten Wodehouseův, na něhož odkazuje název, ale i tak jsem se náramně bavil. Jen škoda, že kniha je příliš krátká.
Čtvrtá kniha vybočuje z řady tím, že je sepsaná jako popis vloupání na zámek Kostka. Otázka je, jestli je to ke škodě nebo k užitku. Předchozí formát už byl okoukaný a vtipy se opakovaly stále dokola. Na druhou stranu měl Evžen Boček i tak fanoušků požehnaně a mohl takto pokračovat donekonečna. Takže změna mohla čtenáře spíše odradit. Ale třeba taky přilákala zpět nějaké odpadlíky. Já osobně hodnotím nový formát docela kladně. Kniha mě tradičně pobavila, i když předchozí díly byly lepší.
Bohužel, s přibývajícími díly to jde z kopce, humor mi zde nepřišel tak bezprostřední, ale spíše vyumělkovaný. Ale i tak šáhnu po jakémkoliv dalším dílu :). Není na škodu se ze srdce zasmát.
Když si nějakou sérii oblíbím, jsem potom hodně tolerantní, i když je některý z následujících dílů slabší. I zde využiji této shovívavosti a nebudu knihu nijak zásadně hanit. Setkala jsem se tam opět se svými oblíbenými postavami, starým známým prostředím zámku Kostka, ale prostě z mého úhlu pohledu dostali málo prostoru. Retrospektivní líčení, jak vlastně došlo k oné vlně zločinnosti na zámku Kostka bylo vtipné, to mu upřít nemohu, ale raději bych si početla spíše o našich postavách - o rodině Marie, o paní Tiché, Spockovi, Miladě, Josefovi atd.
Když jsem četla první aristokratku, byla jsem nadšením bez sebe. Bohužel, s každým dalším dílem nadšení ubývá, ale na druhou stranu, ani by mě nenapadlo další díl nečíst. Ať je to jak je to, pořád se u každého z dílů ze srdce zasměji a za to to určitě stojí. Ve čtvrtém díle je mou jasnou favoritkou Deniska :-)
Podle komentářů jsem očekávala zklamání, přece jen, když se něco pořád natahuje dál, už to obvykle není tak dobré, jako první díl. Aspoň u druhého a třetího dílu jsem měla ten pocit. Čtvrtý díl mě ale příjemně překvapil. Tím, že autor přidal další postavy, podle mě kniha jen získala a byla to více než hodinová nálož humoru. Už dlouho jsem se u knihy tak nezasmála. Jistě, jde o humornou knížku, takže neočekávám hluboké myšlenky a náročnou četbu. Je to prostě výborný relax. Ještě štěstí, že jsem u čtení byla sama doma a nemusela tak každé 2 minuty odpovídat na otázku, čemu se pořád tak směju. Pokud smích prodlužuje život, tahle knížka k tomu určitě hodně přispívá.
Mě se knížka líbila, zasmála jsem se. Nové postavy mi nevadily, staré postavy se chovaly tak, jak jsme zvyklí. Taková pohodová knížka na víkend. Od knížky takového typu čekám jen zábavu, a tu jsem dostala.
Jako víkendová oddychovka to bylo fajn, ale pokud se objeví další díl, už ho číst nebudu.
Opět mě kniha na mnoha místech pobavila, ale ze čtyř dílů to byl bohužel zatím nejslabší článek. Na knize mi vadila hlavně jedna věc, že se děj už tolik netočil okolo mých oblíbených hrdinů (Josefa, pana Spocka, Milady, paní Tiché). Oproti předchozím dílům tu hrají bohužel už jen vedlejší roli. Celková pozornost je upřena na prvoplánové dvojice, které se snaží dostat na Kostku s nekalými úmysly.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2012 | Poslední aristokratka |
2013 | Aristokratka ve varu |
2016 | Aristokratka na koni |
2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
2020 | Aristokratka u královského dvora |
V tomto díle vlastně Marie vypráví o jednom průšvihu, co se udál na Kostce. Není to tedy o jednotkivých persónách Kostky, jak jsme zvyklí, ale o dvou různých partách ,které si na poklady Kostky brousily zuby. A musím říct, že mě to bavilo. Bylo lehké, svižné čtení a zejména rozhovory Majerových byly jak vystřižené z reálného života. Marie byla jako vždy při zemi..: "co se tak na Kostce mohlo odehrát? Zabil Josef nějaké návštěvníky? Zabila Milada Josefa? Zabil Josef Miladu? Zabili někoho naši psi? Uřkla někoho tetička Nora? Předávkoval se někdo prozacem nebo ořechovkou? Otrávil někdo něčím někoho? Vysála někomu Deniska krev? Zabil otec kontrolu z finančního úřadu? "