Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533988/bmid_aristokratka-u-kralovskeho-dvora-65ec4d9c47eea.jpg
4
1572
1572
Aristokratka série
< 5. díl >
Někdy je „super“ změnit vzduch, ale pozor na to, s kým ho cestou dýcháte! Pro zpěněnou modrou krev nemůže být život procházka růžovým sadem. Poté co se Mariina plánovaná svatba s Maxem ocitá v ohrožení a bláznivá matka Vivien se utápí v žalu kvůli tragédii lady Di, rozhodne se mladá aristokratka z Kostky navzdory výslovnému otcovu zákazu stvrdit účast rodiny na vernisáži jejich „Bordelu v kuchyni“. Sám zámecký pán totiž nikam jet nemíní – osobní poděkování nizozemské královny za vrácení Rembrandtova Portrétu služebné, který kdysi Holanďanům odcizili nacisté, ho kdovíjak nenadchlo. Do Haagu se tudíž vydává jen chrabrá výprava ve složení Marie, matka a „nějaká Tichá“, jak se vypečená „kurátorka“ panstvu představila. Podaří se trojici žen zachránit čest rodu před výkvětem skutečné aristokracie, neřkuli oslnit Její Veličenstvo Beatrix?... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Evžen Boček opět nezklamal. Smála jsem se opět nahlas.
Přečteno během dvou dnů se třemi dětmi :-) Jako oddechovka ideální.
A opět pan Boček nezklamal. Kam ten člověk na takové vtipné hlášky chodí? :-)
Protože jsem předchozí díl četla už před časem, chvilku mi trvalo, než jsem se zorientovala v čase a prostoru a čtení si opravdu užívala. Moc se těším na další díl. :-)))
Aristokratku mam moc rada a libily se mi vsechny dily. Tento byl ale asi nejvtipnejsi ze vsech. Miluju hlasky pani Tiche a smala jsem se nahlas. Jedine co bych mohla vytknout je to, ze je kniha tak kratka. Tesim se na dalsi dil.
Série bláznivých příběhů z Kostky doposud patřila k mým docela oblíbeným oddechovkám. Vždycky jsem samozřejmě souhlasila s výhradami, které odpůrci často uvádějí – ano, ten humor je až příliš na sílu, ano, je to uměle natahované a ano, Boček se opakuje a těží z toho, ale až u tohoto dílu mi to začalo najednou vážně vadit. Příběhová linka už pokulhává opravdu hodně a situace, u kterých jsem se dříve alespoň pousmála, mi teď připadaly naprosto nesnesitelné. Nejhůře nesu proměnu samotné Marie, protože právě ona mě na celé sérii bavila asi nejvíce. Svou praktičností, chladnou hlavou, snahou urovnat všechno a všechny. V tomto díle se z ní stává ukňouraná rozmazlená povrchní fiflena, a protože nemáme moc příležitostí sledovat pro mě taky celkem zajímavé postavy pana Spocka a Josefa, už mi nezbývá nic moc, nad čím „jásat“. Trochu se tak obávám, že se odteď zařadím k onomu zástupu odpůrců, kterým už fakt leze krkem to opakující se schéma a množství krátkých knížek, jež nutí lidi utrácet peníze za něco, co za to fakt nestojí. Ještě, že alespoň na závěr mohu dodat, že audiokniha si svou kvalitu drží a Veronika Khek Kubařová v roli vypravěčky je tak tím opravdu posledním, proč si možná i přes své nářky někdy v budoucnu ještě pokračování vyslechnu. Nebo si dám aspoň z nostalgie ten první díl, ten je totiž vážně zábavný.
Evžen, pardon, princezna Marie mě opět spolehlivě rozesmála. Těším se na to, až se ocitne "pod palbou lásky"
"Královna: „To je zajímavé. Víte, má drahá, že New York založili Holanďané?“
Matka: „Nevím. Mně se ty indiánský kmeny dost pletou. Všichni ti Huroni, Siouxové, Apači, Holanďani… Dost nepřehledná doba.“
" Královna: „A jak vás, má drahá, přijali lidé v Čechách? Přece jenom jste Američanka a jim bylo padesát let vtloukáno do hlavy, že Amerika je úhlavní nepřítel.“
Matka: „Přijali mě výborně. Nejspíš. Já jim totiž skoro vůbec nerozumím. A s žádnou nenávistí jsem se nesetkala. Mám pocit, že Čechům je všechno jedno.“
Královna: „Ano, je to pozoruhodný národ. Přeji vám hodně štěstí.“
Tento 5.díl jsem dostala od kamarádky, moc jsme se s manželem nasmáli, už mám doma i všechny předchozí díly, viděli jsme i film. Je to parádní oddychovka.
Evžen Boček je nezmar, když opět přivedl na svět další Aristokratku. Aristokratka u královského dvora je už páté knižní vyprávění o Marii Kostkové a když jsem to nyní četl, stále se mi do mysli vkrádala ta povedená kino komedie, která hýřila osobitým vtipem. Byla sice hodně jiná než předloha a šlo vlastně o první díl, ale ve svém filmovém výrazu docela originální, s příjemnými exteriéry ale hlavně se člověk opravdu zasmál. U prvního a druhého, částečně i třetího knižního dílu jsme se chechtal a nemohl jsem to číst najednou, protože co odstavec, to perla. Vždycky jsem denně přečetl jen pár stran, tak silné to bylo kafe na bránici. Čtvrtý díl byl ale už hodně překombinovaný a nějak mi z mysli vyšuměl. Autor je rozhodně skvělý vyprávěč příběhů, popisy myšlenkových pochodů mají totiž vždy vtipné zakončení, a hlavně se neopakují. Bočkovi nelze upřít ani u tohoto pátého dílu skvělé bonmoty a úžasnou práci s jazykem. Dovolí si i přeškrtnout některé věty a nechat je takto v knize, aby asi dokázal, že mohl zařadit něco vtipného či i sprostého, ale nakonec to změní v kultivovanější projev. Nějak mi ale ten život na zámku v první půlce knihy splývá do sebe a těžko se z něho kutá něco silného, co by zůstalo v paměti. Ale možná to ani není záměr autora. V této páté aristokratické knize je rozhodně nejlepší poslední třetina, která se odehrává na dvoře nizozemské královny Beatrix, jejíž dvůr ohromí právě návštěva Marie, která se v doprovodu matky a paní Tiché vydá do Holandska po vrácení Rembrandtova obrazu Bordel v kuchyni. Tam to má švih a smějete se zase zplna hrdla. Marii se dvoří nový nápadník a paní Tichá opět exceluje svými proslovy, a to nejen u dvora, ale i při návštěvě coffeeshopu (přiložená fotka). Boček jako by v závěru získal opět elán, který zřejmě chce rozvinout v dalším pokračování (šestý díl se bude jmenovat Aristokratka pod palbou lásky), což jsem věru nečekal, ale je to logické. Líbilo by se mi udělat z toho TV seriál, kdyby to Vejdělek vzal po svém, tak by to mohla být bomba!
Po, z mého pohledu ne příliš vydařené „čtyřce“, jsem k této „pětce“ přistupovala trochu s nedůvěrou....Zbytečně. Tento díl mě opět skvěle bavil, asi ho zařadím hned na druhé místo po bezkonkurenční jedničce. Myslím, že knize prospěla také změna prostředí, i když na úkor ztráty víc než poloviny mých oblíbených postav. Připadalo mi, že v minulých knihách děj postupně ztrácel dech právě zejména z důvodu stálého prostředí, kde se postavy knihy dostávali do víceméně podobných situací a řešili neustále stejné problémy. Proto se mi nápad s cestou na královský dvůr líbil, i když jsem nevěřila, že pan Boček půjde tak daleko a setkání s královnou Beatrix opravdu zrealizuje. Anotaci knihy jsem dopředu nečetla, takže jsem opravdu netušila, do jakého příběhu se tentokrát pouštím. Děj se touto změnou skvěle oživil a opět ukázal, že pan Boček má pořád ještě z čeho brát. Prostor zde byl jen pro „velkou ženskou trojku“, ale myslím, že to zvládla dokonale. Především bezelstná a zemitá upřímnost paní Tiché v jakékoliv situaci je pro mě prostě záruka zábavy. Jsem ráda, že vizuální podoba postav, kterou jsem si ve své fantazii vytvořila už při čtení první aristokratky, u mě zůstala nedotčena a neovlivnilo ji ani zhmotnění postav do podoby herců v důsledku filmového zpracování. Milostná linka na konci knihy mi přišla sice trochu zbytečná, ale na druhé straně chápu, že jako návnada pro další díl svoji úlohu splnila.
Tak tenhle díl se mi opět velmi líbil, milé, vtipné, příjemná oddechovka, no a ten konec :-D už se těším na pokračování .... :-)
Opět příjemná oddychovka, přečteno jedním dechem během jednoho dlouhého zimního večera...
Výborně napsaná kniha. Stále mě rozesmívá představa paní Tiché, která je královského dvora představena jako kurátorka sbírek a líčí jak pečovala o vzácný Rembrandtův obraz: "Péče je silný slovo. Já jsem to čas od času orajbovala smetákem od pavučin a jednou za rok jsem to přejela mokrým mopem, aby pustil ten nejhorší sajrajt..." Doporučuji si přečíst
Po nevyvedeném čtvrtém dílu návrat do starých dobrých kolejí poslední aristokratky
Opět skvělá zábavná knížka pro dobrou náladu, zvláště v dnešní době, pani Tichá je nejlepší
Bavila jsem se, jak dlouho ne. Paní Tichá je úžasná. Doporučuji jako oddechovku pro dobrou náladu.
Tenhle díl tomu všemu nasadil korunu, tedy tu královskou a málem posadil na zadek nizozemské království. Paní Tichá by vám to sdělila ale trochu jinak. Bavila jsem se od začátku do konce. Hlavní prim tu hraje právě hláškující paní Tichá, která se obejde i bez ořechovky. Opět se předvedla. Co slovo to perla. Z Marie se stala dáma, taky to má geneticky dané. Info kolem tetičky Nory se taky začíná pomaloučku rýsovat. Ta stará babča mě zajímá. Chtěla bych o ní vědět víc. Už se těším na další díl. Chci vědět, jak vykrystalizují Mariiny trable v ráji.
Tak tento díl Aristokratky se opravdu povedl. Od začátku jsem se skvěle bavila a nejvíc mě bavily hlody paní Tiché. Na avizované pokračování jsem opravdu zvědavá :-)
Štítky knihy
humor aristokracie, šlechta černý humor historie zábavně Nizozemsko české hrady a zámky humoristické romány hrady a zámky mufloni
Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslední aristokratka |
| 2013 |  Aristokratka ve varu |
| 2016 | Aristokratka na koni |
| 2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
| 2020 | Aristokratka u královského dvora |
Bočku, ty šmejde. Sotva se vrátíš do starých dobrých a zatraceně vtipných kolejích a už je zase konec? Děláš mi to schválně? Kde je sakra pokračování? :-)