Měsíc mého života
Ondřej Neff
Arkádie (Ondřej Neff) série
< 1. díl >
Román Měsíc mého života (Práce 1988) je dramatický „hard SF“ příběh z měsíční těžební základny. Autor zde vykresluje společnost, která bude stejně třídně, politicky a nábožensky rozdělená, jako byla na Zemi; lidstvo se ani v budoucnosti, ani přesunem na jiné kosmické těleso nezbaví svých věčných předsudků a nectností. Autor navíc spekuluje o tom, jaké nové problémy mohou lidskou civilizaci v budoucnu potkat. In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction... celý text
Přidat komentář
„Ještě nikdo nikdy
v životě nepotkal
tak ukecanýho němýho,
jako je
Dědek Čuchák.“
Hu. Tahle kniha mi tedy dala zabrat. Já myslel, že to bude samostatný příběh ze světa nazvaném spisovatelem Ondřejem Neffem Arkádie, ale ono je to trošku jinak. Ona je tohle skoro až chronologie, která nás doprovází světem na Měsíci v délce trvání několik desítek let. Vlastně začínáme někdy v roce 2043 a konec příběhu nás zastihne někde kolem roku 2145 (2212) Máme tu tedy tři linie příběhu oddělené asi padesáti lety. Je to prostě taková rychlovka. Jakoby ani pan spisovatel naplánoval nějakou další knihu napsat. Pak se to však podařilo a dnes už je v této sérii osm knih. S tím, že například příběh Reparátor navazuje na tuto knihu, ale je už bez Jakuba Nedomého a Dědka Čucháka.
Citát: Podíval se na mě tak vážně, že já vážně pochopil, jak vážně to myslí.
Osobně se mi líbila první a druhá část v této knize. Příchod Jakuba Nedomého na Lunu, jeho práce a důvod proč na Měsíci zůstal. Druhá část, kdy se potkává s Dědkem Čuchákem je klasika. Třetí díl už je divný a to, co se z Dědka stalo je . . . Hu. Na to vše pak navazuje již zmíněný Reparátor. Ale naštěstí jsou tu velké časové skoky a tak se mezi tyto vešel například příběh Rock mého života. Na ten se chystám právě teď. Předpokládám, že další příběhy se budou odehrávat právě v těch časových kapsách, které tady jsou. Napůl jsme netušil do čeho jdu, byl jsem překvapen kvapíkem, který proběhl časově velmi rychle a jsem vlastně naštvaný, že vím, jak to celé dopadne, i když je k tomu napsáno dalších šest mezoknih.
Citát: Pravá starožitnost je taková, u který se nedokáže podvod.
Na konci knihy najdete „Doslov místo předmluvy (a naopak)“ Zde si můžete přečíst všechny základní časové údaje, tak jak jdou chronologicky za sebou. Jsou tu roky a události, které se v nich dějí. Jen poslední dva údaje napadl tiskařský šotek a změnil jedničky na nuly. Místo let 2125 a 2145 tu máme podivně vkloubené roky 2025 a 2045. Hu. Vlastním knihu vytisknutou v roce 2007 Mladou frontou. Jinak to byla paráda, lehce se to četlo a neodradilo mě to od dalších příběhů HU rá na ně.
Citát: Tak pojď, život není jenom rybaření. Je tu taky pivo.
Československá předrevoluční sci-fi mi až na malé výjimky nesedí. Možná jsem měl jen smůlu, ale kam jsem šáhl, tam jsem viděl fraškovité povídání plné šílených situací popsaných expresivním jazykem. V zásadě to platí i pro Měsíc mého života, jenže příběh Kuby Nedomého je tak čtivý a okolní svět tak plasticky vykreslený, že mě nakonec vtáhl. Místo abych po dočtení knížku poslal dál, tak začínám shánět další díly. Jestli chcete vidět, jak by to vypadalo, kdyby se Josef Nesvadba pokoušel psát kulhánkovinu, tak se taky zkuste začíst.
Měsíc mého života byl několika dny mého utrpení. Možná je to jenom tím, že vesmír není zrovna mým oblíbeným dějištěm a sci-fi nejmilejším žánrem, takže o tom vím houby, ale přišlo mi to hodně špatné. Styl vyprávění mi nevadil (nebo aspoň ne na začátku, později mě sem tam trochu otravoval), ale všechno ostatní... První část byla v pohodě, každá další ale jen víc a víc nesmyslná. Postavy mi lezly na nervy a nechápala jsem je (paní Su byla fajn), zvraty mi připadaly přitažené za vlasy a celé části příběhů působily jako dost nasilu vycucané z prstu. Prostě nic pro mě...
Po skúsenostiach z posledných troch dielov som teraz skúsil prvý, ale mám pocit že som v inom vlaku, čo vlaku v inom dopravnom prostriedku, namiesto vtipných poviedok plných sarkastických hlášok som narazil na depresívnu sci-fi verziu 1984. Možno to bude tým rokom vzniku, alebo nevypísanou rukou, ale toto ma moc nebavilo.
Od Neffa jsem četl jenom pár povídek, a jak jsem během čtení Měsíce zjistil, některé se dokonce odehrávaly v totožném universu jako Měsíc, a byl mile překvapen. Nechybí nečekané zvraty, zajímavé prostředí i postavy, ale i kousek té arkádské historie. Nejvíc mě však zaujalo postupné rozšiřování a následně i úpadek totalitních režimů, což jsem v takové knize nečekal.
Neffík mého života! Jeho humor a dědek Čuchák (nejhustší jméno ever!) mě tenkrát, když jsem to četla poprvé, přitáhli a nedalo jim práci "přinutit mě" přečíst každou neffovinu na dosah. A díky Neffu a jeho rozsáhlé tvorbě toho mám ještě dost před sebou. Mlsání se totiž musí vychutnávat s přestávkama.
P.S. Odepiště mi do diskuze, jestli i vám připadá, že se Kulhánek Neffovým stylem a frky inspiroval?
P.P.S. Jo, a ještě mě rozsekávalo slovo "doveda"!!! Omegalul, jak se dnes prej říká...!
Hu.
„Lidi zlatý, já už měl v životě co dělat s ekologama, který by vám urvali uši za zašlápnutou pampelišku. Mohamedánský fundamentalisti mě skoro donutili vzývat Alláha. Když vypuklo to hygienický šílenství po epidemii S-A, tak člověka nutili, aby si nejdřív umyl mejdlo a pak se teprve myl sám, a běda tomu, kdo neběžel s kejchnutím k doktorovi.“
Půvabná vize kolonizace Měsíce, ve které Neff boduje jak vtipnými nápady a prognózami („Na Měsíci se makalo, to především. Makalo se tam ostošest už hezkých pár let, od té doby, kdy OSN schválila Zelený balík a zakázala jakýkoli průmyslový provoz“), tak věrohodným slangem havířů a později občanů Arkádie. Všechny ty psychiny, sněhuláci, ploštice, orákly a šutráci působí přirozeně a dodnes živě.
A je to setsakra zábava, ať už jde o natáčení spacernu, nelehkou domluvu s polským muslimem Jerzym Zasadou nebo rozhovor v náborové kanceláři Českopolské (což je mimochodem jediná pasáž, kde je Kuba oslovován „soudruhu“ – na Měsíci evidentně soudruzi nejsou). Anebo pasáže vyloženě dramatické. Ale taky se příběhem line nevyřčené poznání, že ať je pro někoho Měsíc „tam nahoře“, nebo „tam dole“, lidé se nezmění a pořád mezi nimi budou fanatici, bezohlední šmejdi i lidé jimi zmanipulovaní.
Generační návrat k Neffovi a je to stejná paráda jako zamlada. Zajímavé prostředí, bohatý svižný jazyk, skvěle zakončené příběhy. Kubova a Dědkova jízda mě nepřestala bavit ani po 34 letech od vydání. Těším se na pokračování.
Nedávno jsem viděla novou knihu pana Neffa Ultimus a říkala jsem si, že bych si jí ráda přečetla. Zjistila jsem však, že se jedná o čtvrtý díl a tak jsem začala od prvního :-)
Byla jsem hodně zvědavá jaká bude sci-fi vydaná v roce 1988, kdy mi bylo 6 let :-)
Jsem zvyklá číst hodně silné knihy, ale tato, čítající pouze 223 stran u mě vyvolala rozporuplné hodnocení :-)
Střídalo se u mě nezvykle nadšení s nudou, ale vlastně se mi to líbilo :-), divné že :-)
Kuba Nedomý je pohodář, zažívá nečekané zvraty, putuje po měsíci, kšeftuje se starožitnostmi a žije už hodně dlouho :-)
Ale joo na další díl taky dojde :-)
- Pracovní nasazení v provozu! Šest údržbářů na vysočanskou ČKD, to byl dělnický tým a doma u terminálů čekalo patnáct stovek placených náhradníků. Po půl roce jsem postoupil na pořadové číslo 1382 ( i to bylo strejdovou protekcí), takže jsem dal výpověď, abych byl aspoň trochu užitečný (těm kdo v pořadí byli za mnou).
" Umíte číst?"
"Študoval jsem čtyři vysoké školy."
"To ještě neznamená, že umíte číst."
Nejsem čtenář scifi. Nedávno jsem slyšela rozhovor s panem Neffem, tak jsem se rozhodla jeho tvorbu zkusit. A rozhodně jsem nebyla zklamaná. Místy jsem se malinko ztrácela, což bylo dáno i časovými skoky, ale rozhodně mě Kuba Nedomý dost zaujal a já můžu doporučit i těm, co tenhle žánr nebo českou literaturu úplně nemají načtenou.
První setkáni s Ondřejem Neffem a určitě si přečtu pokračování. Příjemné sci-fi, které nevyžaduje naštěstí moc fantazie, aby si člověk představil prostředí, ve kterém se příběh odehrává. I když se mi knížka vlastně nečetla tak rychle, bavila mi forma - několik příběhů, které fungují samostatně, ale dávají jeden velký celek. Takové povídkové :) A ty závěry byly bomba. Měla jsem radost, že ten konec není nuda.
Příběh je silný (nic jiného od Neffa snad ani čekat nelze).
Měl jsem menší problém s tím jak je knížka napsaná, ale na všechno se dá si zvyknout.
Ondreja Neffa som nepoznal. Ale videl som v knižnici Rock mého života a zaujala ma obálka. Tak som si povedal, že si musím najprv prečítať prvý diel. A ten mal aj výborné miesta, aj slabšie. Deda Čuchák je skvelo napísaná postava. Celkovo dobré sci-fi a som veľmi zvedavý na pokračovanie.
Své první setkání s Kubou Nedomým, Dědkem Čuchákem a slečnou Su, stejně tak jako se spisovatelem Neffem bylo zajímavé, napínavé a někdy i dost zábavné, byť se tu a tam našlo slabší místo. Určitě si přečtu i další díly.
"Dekomprese vysála z domu lidi i jejich majetek. Ve zbořeništích ulic vznikaly kouty, do kterých tlak unikajícího vzduchu doslova nalisoval hrůzný slepenec mrtvol, trosek nábytku, šatstva, jídla. Komprimovaná ubohost zaniklého člověčenství..."
Moje první setkání s Ondřejem Neffem přišlo rovnou v rámci Arkádie. Po přečtení si ale nejsem tak jistý, jako zdejší průměrné hodnocení. Pan Neff je sice hodně silný ve vyprávění, což mě u knihy udrželo až do samotného konce. S postavou Kuby Nedomýho není úplně těžký se ztotožnit. Je to chudák kluk, trošku lempl, trošku kverulant, ale když je potřeba pořádně zatáhnout, tak na něj se můžete spolehnout. Vhozený je ale do světa, na který jsem se docela těžce zvykal. Nevím proč, ale kapitoly, kde Kuba chodí po měsíci sám se mi četli snadněji, než když měl kolem sebe Dědka Čuchána a Su.
Ach, už nikdy víc slzí tvář luny v noční tůni nezčeřím, už nikdy víc...abych to zkrátil; Měsícem mého života mi Neff zruinoval a pokrušnohorštil Měsíc.
4 romantické hromady narubané rudy ****
Štítky knihy
roboti Měsíc česká literatura akční dobrodružství technologie budoucnosti dramata sci-fi Kuba Nedomý Dědek ČuchákAutorovy další knížky
1998 | Tma |
2007 | Tma |
1989 | 3x Kája Saudek |
1988 | Měsíc mého života |
2007 | Jeruzalémský masakr motorovou pilou |
Na mne moc rozdrobené a rozhrkané. Ale nebylo to špatné – určitě půjdu do druhého dílu.