Armstrongova trubka

21.02.2021

Co říct o Armstrongově trubce? Satchmo navštívil roku 1965 i naši republiku. Přišel i do Semaforu, kde mu zazpíval Jiří Jelínek písničku Hallo Satchmo! Suchého a Šlitra:

Jak rád zřel bych svoji tvář
Ve zlatým plechu jeho svatý trumpety...
Jak rád zřel bych její zář,
dvě černý ruce a dvě bílý manžety.
Jak rád slyšel bych ten hlas,
co zná dávno kdekdo z nás.
Jak rád dovedl bych hrát,
Haló Satchmo, Haló Haló Satchmo, jako ty.
Nediv se mý kuráži a jestli tě to uráží,
přestaň se mračit, musí ti stačit,
že tím končí píseň má.

A tahle vzpomínka mi napověděla, co mi na Jevtušenovi vadí. Byl to přeci jen sovětský básník a i ve svých verších stále bojoval, nemohl si pomoci, taková byla doba. I jeho Satchmo musí bojovat:

Básník i malíř, velký džezmen jsou bratři.
Spolu půjdeme,
druhu druha za ruku teď vezmem!

(To S+Š na tom byli úplně jinak.)
Jevtušenko: "Proto jsem se snažil nacházet lidi, s nimiž jsem duševně spřízněn a to nejen doma, na stavbě Bratrské hydrocentrály či na Severu, ale všude, kam mě zanesl osud a boj za šťastnou budoucnost lidstva..."
Jistě, Jevtušenko odsoudil vpád vojsk do ČSSR v roce 1968, psal i o Havlovi, ale jeho básně zapáchají tím opiem lidstva (viz Kundera), které odmítli třeba i Beatles (song Revolution / destruction)...
Jeho básně by snad zaujaly dnešní nejrůznější aktivisty, zarecitujte jim Monolog amerického spisovatele:

...Bránil jsem lidi talentované
a hubil štěnice, křiváky, epigony.
To je snad normální.
Tak k čemu, občané,
ta velká vznosná slova o svědomí?
Se studem si naše děti vzpomenou -
až oprostí se lidstvo od podlosti
tu dobu zvláštní, dobu vzdálenou,
kdy smysl pro čest byl už statečností.

Tož, vzhůru k světlým zítřkům!