Arrowsmith
Sinclair Lewis
Slavný román z lékařského prostředí, za který autor obdržel Pulitzerovu cenu. Mladý energický lékař Arrowsmith, kterého pro vědeckou práci zapálil jeho nesmlouvavý učitel, má především nesmírnou houževnatost. Přes mnoho trpkých zkušeností v boji s epidemií moru, kde ztrácí i své nejbližší, se nevzdává a ani největší zklamání ho nedokáže odradit od další práce. Autorovi se v působivém románu podařilo sugestivně vylíčit těžké podmínky pro vědeckou činnost v systému, kde komercionalismus brání svobodné tvůrčí práci. Vydavatel: Nakladatelské družstvo Máje, v Praze, rok 1946, 11. vydání.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1946 , Nakladatelské družstvo Máje (Máj)Originální název:
Martin Arrowsmith, 1925
více info...
Přidat komentář
Všechny knihy Sinclaira Lewise, které znám, jsou si navzájem myšlenkově hodně podobné. Arrowsmithe čtu teď podruhé (dokonce potřetí?) a je to pro mě pořád tak na 3,5 hvězdy. Rozhodně atraktivní námět, před dvaceti lety mě příběh inspiroval k řádce přírodovědných úloh. Společenská satira jak křen. Část odehrávající se na Sv. Hubertu je emoční masakr. Ale celkově mi připadá, že je toho v té knížce příliš mnoho a místy příliš polopaticky.
Věrnějšího Lewisova čtenáře určitě pobaví kratinké setkání s G. F. Babbittem :o)
(SPOILER) Moc dobrá kniha, ale překlad a úprava (1993, Knižní klub) dost mizérie, archaický jazyk, chyby, překlepy a špatné rozdělování slov. Tuším jedna postava označena posměšně jako chlápek žehlička - že by iron man? Nevím. Každopádně obsahově skvělé, nadčasově platné kritické myšlenky, postavy, které přirostou k srdci, ačkoli vlastně nejsou moc sympatické. Doporučuji,
První pocity po přečtení: Moje TOP 10 kniha. Charaktery postav, i to jak to ve vědě chodí lze přenést do dnešní doby. Neznám originál, ale tipnul bych si, že překlad a redakční úprava by mohly být lepší – čtení to stěžovalo.
Mimořádně čtivá a stále funkční kniha. Patří do generace spisovatelů, kteří měli neuvěřitelně velkou slovní zásobu a dokázali to zúročit právě v takových knihách, které dnes už nikdo nenapíše...
Zajímavý příběh studenta, později lékaře, vědce a badatele, který mnohdy tápe, trpí nejistotami a jindy naopak velikášstvím. Autor popisuje život na americkém kontinentu před cca 100 lety, kdy se, stejně jako dnes, dělil svět na bohaté a chudé. Hlavní hrdina Martin je zde popsán jako lékař zcela oddaný svému poslání - výzkumu. Celý život je však nucen bojovat s těmi, kteří výzkum chtějí zneužít pro vlastní obohacení. V této knize jsem našel docela dost paralel se současnou dobou. Od pana Lewise si určitě ještě něco přečtu.
Jako na houpačce. Chvíli mě kniha bavila moc, chvíli ne a pořád dokola. Jinak příběh pěkný, odpočinkový. Co mě však hrozně mrzí, nebo spíše dokáže naštvat a zkazit chuť ke čtení, je ta spousta chyb v textu, hlavně ke konci... (Knižní klub, 1993).
Příběh lékaře Martina Arrowsmitha, kterého provázíme od dětských let až do chvíle, kdy odmítne lukrativní postavení, zúročeni svých bohatých zkušeností a život po boku bohaté a krásné Joyce Lanyonové. Lewis pracuje s tématem hledání sama sebe a své úlohy ve společnosti s citem a lehkou satirickou ironií, která propůjčuje celému příběhu nádech hravosti. Lewisova struktura je precizní a obrací se stejnou měrou k vážným tématům lékařské odpovědnosti, jako i k studentským taškařicím a lásce. Nicméně až poslední čtvrtina románu přinese nějaké to napětí a svižnost do poměrně statického děje. Teprve dobrodružství na Sv. Hubertu rozhýbe krev v žilách. Do té doby je to jen zpráva o vývoji mladého člověka, o ztrátě iluzí a nalézání životních kompromisů, která je sice dostatečně čtivá, aby člověk neutekl, ale zase ne tak oslnivá, aby měl všechny receptory v pozoru. Arrowsmith je prostě příjemné čtení, které odvede svůj díl práce a nezanechá po sobě hořký pocit ztraceného času.
Není nad to, občas si přečíst "klasiku". Sinclair Lewis tento první velký americký román o lékařích a vědeckých pracovnících v oboru bakteriologie vydal ve dvacátých letech 20. století, a tak jsem byla příjemně překvapena, jak je stále čtivý a živý. Nobelova cena za literaturu, kterou jako první americký spisovatel získal, mu právem náleží. Kniha není jen životopisným příběhem mladého lékaře, který si hledá cestu v životě, ale je především zajímavá svým mravním poselstvím. Za úspěch a život ve vyšší společnosti se mnohdy platí i dnes tak velká cena, že je lépe se věnovat něčemu, co dává našemu životu vyšší smysl. Kromě jiného doporučuji i pro humor, kterým je tento příběh bohatě okořeněný, takže se určitě nebudete nudit...
Kdo se pohybuje aspoň trochu ve vědě, musí ocenit věrné vylíčení všech "archetypálních" postav vědců a pseudovědců, v tom je román opravdu nadčasový.
Příběh byl pro mě trochu moc upovídaný, ale možná je to tím, že po pěti letech studia už nedokážu normálně číst.
Snad jsem čekala trochu víc humoru.
Myslím, že kniha je do jisté míry nadčasová - člověk si ani neuvědomí, že ji autor psal ve dvacátých letech minulého století.
Zpočátku jsem si zvykala na autorův vše-shazující styl, ke studentskému životu se tak nějak hodil. Potom se Martin Arrowsmith stěhoval po Státech a protloukal jedním zaměstnáním za druhým a bylo to občas i zábavné. Avšak postupně byl stále jedovatější a nesnesitelně pohrdající penězi, okázalostí, reklamou, konzumními lidmi, obyčejnými venkovskými lidmi, charitou, náboženstvím, prostě vším kromě exaktní vědy a skoro všemi až na ženu a pár přátel, takže jsem si knihu musela dávkovat maximálně po kapitole denně, abych se tím neotrávila úplně. Když jsem se prokousala do poslední třetiny knihy, našel Martin konečně uspokojující práci v laboratoři, kde se mohl věnovat výhradně vědě a pokusům, a zklidnil se stejně jako autorův sloh. Konec knihy byl strhující, čtivý, nutící k zamyšlení nad nepochopenými hrdiny, nad osudem atd., proto hodnotím na finální 4 *. Román nepostrádá smysl ani po 90 letech.
Kniha byla oceněna Pulitzerovou cenou, ale autor ji odmítl převzít, to je ironie příznačná pro autora i hlavního hrdinu a paradox: mám čtenářskou výzvu „kniha od držitele Pullitzerovy ceny“ splněnou?
Asi chápu, proč tato kniha má spíše průměrné hodnocení, ale já osobně tuto knihu zhltl od začátku do konce. V jistém smyslu se ztotožňuji s hlavní postavou (lékařem Arrowsmithem) a problémy, které za svůj život řešil, příběh je pro mě až neuvěřitelně aktuální. Profesor Gottlieb bude určitě mou obíbenou literární postavou. Pokud si tato kniha nezasloužila 5 hvězd už jen za příběh a nadhled (až ironii), se kterým ho autor podal, pak si pátou hvězdu určitě zasloužila za svůj konec :D
Uf. Tak tohle mi dalo zabrat. Podle mého soudu to není zrovna ta kniha, která vás bezpracně protáhne příběhem a vy za ní jenom vlajete a nasáváte a stránky ubývají... Alespoň u mě to vypadalo tak, že jsem se zprvu docela snadno začetla, ale pak se objevovaly pasáže, kde jsem hrozně z toho vlaku vypadávala a až na x-tý pokus dokázala naskočit zpět. Zatím se mi to nestalo u mnoha knih, ale u této jsem vážně někdy přečetla pár stran, pak si uvědomila, že nevím, o čem byly, tak jsem to zkusila znovu, výsledek stejný, tak jsem knihu na dny, i týdny, nechala být. Nejdelší pauza, kterou jsem u ní měla, byly asi 3 měsíce, než jsem na ni zase dostala chuť. Nebo spíš dostala sílu ji pokořit. Toho bohdá nebude... :) Co se mě týče, hodně mě z toho "vlaku" vyhazovalo nesmírné množství lékařských termínů (chápu, kniha z toho prostředí by bez toho ani být nemohla a uznávám, dodává to na autentičnosti, jenom je toho vážně hodně občas) a zástupy postav s docela komplikovanými jmény, které jsem se snažila "zažít si", abych se pak neztrácela a marně nelovila v paměti, kdo že to má být, ovšem často už se tam to jméno nikdy neobjevilo, takže to byla zbytečná snaha, a nebo jen tak prolétlo za tak dlouho, že jsem už stejně nevěděla, kdo to byl a jestli měl tehdy nějaký zásadnější význam pro Martinův život, pro knihu. Asi rok jsem se tím prokousávala. Ale teď po dočtení vidím, že to souviselo i s vývojem té postavy. Zpětně mi dochází, že jsem se do toho nemohla zažrat, když vlastně ani Martin nebyl do života zažraný a spíše ho jen tak vláčel. Je to z toho prostě cítit a jak se říká, že musí člověk přesvědčit nejdřív sám sebe, aby přesvědčil druhé, tak tady se to vážně projevuje. Naopak ve chvílích, kdy se do života zase pořádně zakousával, to šlo číst mnohem lépe a i s chutí. A ještě taková nejapná poznámka na závěr - když jsem to dočítala, někde ke konci, když si začal uvědomovat, kým že vlastně je a že se ztrácel sám sobě... hrozně mi k tomu do hlavy lezla písnička od Beyoncé - Running. If I lose myself I lose it all. Nedal se. Pokud jste odolní, nedejte se ani vy a zkuste to. "Bolí" to, ale nakonec to stojí za to.
Nějak jsem se do téhle knížky nemohl pořádně začíst. Snad to bylo tím neustálým střídáním situací a míst, nebo proto, že mi úplně nesedl hlavní hrdina - někdy jsem kroutil hlavou nad těmi jeho náhlými myšlenkovými přemety. Ale musím uznat, že tam byly i zábavné momenty a že postavy umí Lewis vykreslit opravdu dobře.
Sem tam dobré pasáže, sem tam nudné, nejlepší a nejzáživnější bylo, když bojoval s morem.
Od knihy jsem příliš mnoho neočekávala, takže jsem byla spíš příjemně překvapena. Už je to nějaký pátek, co vyšla a tak se to také musí brát....
Štítky knihy
lékařské prostředí mor životopisné, biografické romány vynálezy a objevy Pulitzerova cena lékař a pacient očkování viry a bakterie imunologie lékařiAutorovy další knížky
| 1993 |  Arrowsmith |
| 1984 | Babbitt |
| 1967 |  Krev královská |
| 1975 | Hlavní třída |
| 1963 | Elmer Gantry |
Perfektní kniha, kvalitní překlad.