Artefakty
Jorge Luis Borges
V Borgesových fantastických povídkách dochází k popírání skutečnosti, respektive k nahrazení skutečnosti jinou. Soubor povídek největšího žijícího spisovatele Latinské Ameriky, rozdělený do oddílů Zahrada, v které se cestičky rozvětvují (1941), Artefakty (1944), Alef (1949) a zahrnující povídky fantastické, detektivní či přesněji kriminalisticko-fantastické povídky zasazené do argentinského prostředí městského i venkovského. Příběhy, v nichž autor suverénně rozehrává složitá témata tajnosti, hrůzy a chaosu, infikující duševní život dnešního člověka.... celý text
Přidat komentář
Ne, na tohle prostě nemám, sice jsem to dočetl, protože knihy nedočtené nenechávám, ale nepřineslo mi to takřka nic. Snažím se nehodnotit tvorbu autora jen podle jednoho díla, takže zkusím ještě nějakou jednu autorovu knihu, nicméně tuším, že jásot z mé strany se asi očekávat nedá.
Kniha je souborem povídek z originálů Fikce a Alef. Nemohu k nim bohužel nic moc říct. Ty povídky jsou buď geniální a já totální trotl, který nic nepochopil (nebo jen málo), anebo jsou zcela obyčejné a já jsem naopak dobrý čtenář, který chápe. Mám podezření, že pravda se bude více než povážlivě přiklánět k první variantě, tudíž v můj neprospěch. Co nadělám. Prostě jsem četl a četl, kolikrát jsem se v textu i vracel, a stále jsem se přistihoval při tom, že mi to mozek nebere. Narozdíl od Obecných dějin hanebnosti jsme si tentokrát s panem Borgesem moc nesedli. Snad někdy příště.
Část díla
Abenchákán Bochárí, který byl zabit ve svém bludišti
1951
Alef
1945
Asterionův dům / Asteriónov dom
1947
Autor Quijota Pierre Menard / Pierre Menard, autor Quijota
1939
Averroesovo hledání / Averroovo hledání / Averroesovo hľadanie
1947
Autorovy další knížky
1989 | Zrcadlo a maska |
2009 | Fikce / Alef |
1990 | Obecné dějiny hanebnosti |
1999 | Nesmrtelnost |
1978 | Brodiova zpráva |
Při četbě Borgesovych povídek se nelze ubránit obdivu k šíří záběru jeho zájmů, znalostí a intelektu. Přestože větší část povídkového souboru má fantaskní a tzv.metafyzický ráz, díky různorodosti námětů napříč nejrůznějšími oblastmi nehrozí, že by splývaly do jednoho chumlu drobných variací...
Jak u povídek bývá, některé zaujmou více, u jiných se s radostí prokoušete ke konci...ale všem je společný (dokonce i těm detektivním) více či méně esejistický nádech, úspornost, vytvářející dojem, že zde není ani slovo navíc jako zbytečná zkrášlující výplň, aniž by působily jazykově "holé", jen natolik zhuštěné, že i několikastránkový povídka působí pocitově mnohem obsáhlejším rozsahem. Což ovšem klade úměrně nároky na pozornost.
Náročnější četba, nejen na koncentraci, ale i na představivost, která asi nebude bavit čtenáře, co nemají vztah k nejrůznějším hrátkám s realitou a relativitou prostoru či času, a tak trochu labyrint chodbiček za spoustu rohů, kde tušíte možnosti dalších, zatím skrytých výkladů.