Artemis
Andy Weir
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512022/bmid_artemis-bfm-512022.jpg
4
1558
1558
Autor celosvětového hitu Marťan se znovu hlásí o pozornost milionů čtenářů: tentokrát sci-fi thrillerem z blízké budoucnosti – napínavou noir kriminálkou odehrávající se na Měsíci. Jazz Bašarová pracuje jako kurýrka. Občas i nelegálního, čili pochopitelně lépe zaplaceného zboží. Jak jinak přežít v Artemidě, jediném městě na Měsíci, když nejste bohatý turista nebo výstřední milionář? Když si tu poctivě vyděláte sotva na jídlo? Když ani příležitostné pašování nestačí na slušnější bydlení? Všechno se ale změní v okamžiku, kdy Jazz dostane nabídku provést velkou věc. A to za odměnu tak závratnou, že se prostě neodmítá. Jenže tahle zakázka jí brzy přeroste přes hlavu – zaplete se totiž do vysoké hry, v níž jde o ovládnutí Artemidy. A kterou by nemusela přežít…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2022
,
Laser-books (Laser)
Originální název:
Artemis, 2017
více info...
Přidat komentář
Úplně jiné než Marťan .Přečetla jsem to ,ale tak ,jako Marťan mně to nechytlo .Škoda.
Dobrá knížka, čte se to úplně samo. Napínavá detektivka z Měsíce, zároveň pohádka o Popelce, kde ona Popelka ale není tak nevinná. Nelegální operace jí nejsou cizí, hubu má prořízlou a nevymáchanou. Hrdinka má vlastní morálku kde na některé konvence kašle a jiné úzkostně dodržuje. Lidské vztahy bere „divně“, ale obecně má k lidskému životu úctu. Kotvou k normálnosti je její vztah k obchodování a k tomu, že dluhy se musí platit. Proto s hrstkou kamarádů zachrání měsíční město nejen před mafií, ale i před sebou samotnou. Rozumím modelu hrdiny, který je „jiný“ ale co je moc, to je moc.
Pěkně napsaný, poutavý, čtivý, propracovaný, ale asi jsem nechtěla krimču po Marťanovi .... nesmím srovnávat - vím, vím, vím ...
Artemis není špatný román, ale... ono se to asi dalo čekat, že?
Takhle... artemix je opět promyšleno do sebemenšího detailu, Weir opět pracuje s vesmírnou precizností, jaké různé scénáře vznikají ve vakuu a opět si dává záležet na číslech. Není to na škodu, mě se to líbilo. Tentokrát je příběh o něco blíže Zemi než v Marťanovi. A zase, i Marťan měl svá slabší místa, ale postava Marka byla pro mě víc zajímavá než slečna Basharová. Jazz je mladá, hezká, zkušená, je prvotřídní překupnice a umí všechno, zná všechno, ví kde co je... člověk by řekl: "Ideální žena!" Jenže není kapitoly, kde by něco nepo*rala. A pak to řeší systematicky, logicky (protože všechno ví, všechno zná!) a prokládá to cynickými poznámkami. Marťan měl své kouzlo. Ona Artemis ho má taky, ale ze mě se to kouzlo většinou nevytratí hned, ale už teď při psaní pocitů... je pryč.
Asi jsem měla po Marťanovi moc velká očekávání. Jazz je kráva, byť skoro geniální a manuálně zručná (podle mě je to nekompatibilní), se svojí inteligencí si dávno mohla vybrat jiný - účinnější způsob, jak získat to bohatství, po kterém toužila.
Celý ten příběh mi navíc přijde dost divný, chování některých postav má sice jistou logiku, ale pochybuji, že by se takhle v reálu opravdu rozhodli. Kdyby to mělo jiný konec, myslím v otázce deportace, nemusela bych tak dlouho váhat mezi dvěma a třemi hvězdami.
Abych jen nekritizovala, čte se to dobře, v tomhle je opravdu poznat ruka stejného autora, i v těch hláškách, které měly být vtipné. No, asi byly, jenom mě jaksi nic nenutilo smát se. Ale ty nadsázky oceňuji, to zas jo.
Nečetl jsem autorovu prvotinu, tak nemohu porovnat, ale pro mé první seznámení s autorem to bylo příjemné čtení. Stylisticky mi připomíná W.Kinga - obsáhlý popis, úsporný jazyk a smysl pro humor. Autorem vytvořený svět je veskrze prodchnutý věděckým realismem, nebo by bylo lepší to nazvat perfekcionismem. Někdy se stávalo, že to trochu brzdilo plynutí děje, ale nádech realismu byl příjemným mementem cyberpunku a noir stylu, jen veselejší. Už se těším, co má autor nachystáno dalšího.
Kniha sa cita TAZKO!!! Hlavna hrdinka VSETKO VIE este aj manualne prace!!! A ja, ja, ja ja ,ja... To nie!!! NeVLASAD SOM TO DOCITAC!!! Ten mesacnY PLYN!!! KuAAA!!! SlaBE!!!
Ušlo to, ale nemohla jsem se zbavit dojmu, že čtu nějakou scifi pro puberťáky. Chvílemi proto oči v sloup.
Marťan se mi líbil trochu víc, ale i tak mě Artemis dost nadchla. Asi se mi na tom nejvíc líbí to, že ačkoli je to scifi, všechno je uvěřitelný a takový "na dosah". Čte se to samo, napětí nechybí. Možná se Andy Weir místy až příliš vyžívá v technických popisech a fyzice. Rozhodně se těším na film (pokud bude, ale předpokládala bych to ;)).
S knihou jsem bojovala téměř dva měsíce, nebavila mě, stále jsem byla nucena ji srovnávat s Marťanem a hledala jsem sympatického hrdinu, zajímavý děj a spád, marně, nějaké záblesky jsem objevila až v poslední třetině knihy a to už bylo dost pozdě, v té době jsem se snažila knihu konečně dočíst. Takže za mne velké zklamání.
Předchozí kniha - Marťan - byla o dost lepší, více uvěřitelná. Toto je už je taková normální scifárna, ale pořád na úrovni.
Do knížky jsem se pustila s určitým nadšením, protože kdo by nechtěl zkusit žít na Měsíci?
S hlavní hrdinkou jsme si skvěle sedli, její humor provázející celé to bláznivé dobrodružství byl osvěžující a celkově byla Jazz strašně sympatická.
Naprosto mě ohromila detailnost a promyšlenost života mimo Zemi. Mnoho věcí, které jsou pro nás samozřejmě a ani si je neuvědomujeme jsou na Měsíci prekérní záležitostí.
K ději samotnému jen málo slov: zajímavá myšlenka ale pro mě nijak nezáživná. Líbilo se mi postupné odkrývání souvislostí a dopisy mezi Jazz a kámošem ze Země.
Autorova prvotina byla lepší, ale Artemis mu šlape na paty.
Hmm, tak 3.5 hvězdy. Dějově mě to nijak nenadchlo, zezačátku se to dost táhlo a než se vůbec něco dělo už jsem myslela, že to odložím. Co se mi ale opravdu líbilo byly všechny ty popisy měsíčního města a jak to tam všechno funguje. Některý výrazy byly víc odbornější a musela jsem lovit v paměti a vracet se do hodin fyziky, ale i to na tom bylo zábavný. Rozuzlení teda taky nic moc, tak uvidíme s čím se autor vytasí příště.
Než jsem začala "Artemis" číst, zařekla jsem se, že nebudu srovnávat. To slovo, které objevíte ve většině komentářů, prostě nepoužiju. Andy Weir svou imaginací postavil město na Měsíci a promyslel do detailu jeho fungování - od technických záležitostí, přes ekonomicko/politické pozadí až po sociální struktury. Možná by v autorově konceptu vzdělanější lidé mohli najít trhlinky, třeba i pořádné díry, pro mě však bylo prostředí Artemis dostatečně věrohodné.
Životem ve městě nás provádí mladá doručovatelka a drobná pašeračka Jazz. Obvykle mi v knihách vadí, když se literární postava obrací rovnou na čtenáře, tentokrát kupodivu ne, nějak to k vyprávění docela pasovalo a hlavně se to obešlo bez přímého oslovení ve stylu "můj milý čtenáři". Jazz je tak trochu problém: na jednu stranu je prezentována jako nesmírně talentovaná a inteligentní, na druhou stranu jí pan spisovatel celkem zbytečně šlape na vedení a občas jí tak nedocházejí základní věci. Dobrá, někteří čtenáři asi potřebují pečlivější vysvětlení, pomalejší přístup, ani tak nevidím důvod dělat z údajně chytré holky blbečka, co si každou chvíli zkomplikuje existenci nějakým stupidním opomenutím (aby autor mohl zdůraznit, že na měsíci je vakuum, ostré kamínky atd.). Charakter hlavní hrdinky je rovněž rozporuplný: tvrdohlavý spratek, samostatná pohodářka, vůči svému okolí vystupuje až nepřátelsky, přesto se zdá, že ji má každý rád a skoro všichni jí usnadňují cestu, touží pomáhat, nebo jí přinejmenším nejdou po krku tak urputně, jak by mohli. Kdovíjak sympatická mi nebyla ani Jazzina motivace, tedy zbohatnout a použít k tomu libovolnou, morálně pochybnou zkratku.
Navzdory výhradám bylo snadné se začíst a se zájmem pozorovat cvrkot v uzavřeném prostoru s malinko odlišně nastavenými pravidly (moc se mi líbil například tamní způsob výkonu spravedlnosti) i trable, do jakých se Jazz uvrtává a způsob jejich řešení. Co na tom, že jsem nedržela palce hlavní hrdince, nýbrž místnímu poldovi Rudymu, aby s ní zametl:-). Za klad lze označit živé dialogy, jakkoliv mají často nulovou informační hodnotu a pouze prezentují schopnost postav vtipkovat a vzájemně se oblažovat sarkasmem. Záporem je přepísknuté finále, tak trochu deus ex machina v kombinaci s odolností superwoman. Tohle poslední mínus můžu zmírnit faktem, že mě přimělo nastudovat si více o podmínkách na Měsíci a extrémních schopnostech lidského těla (tedy co a jak dlouho je možné přežít).
Za mne je "Artemis" svižné scifko v dobře propracovaném prostředí, s obstojnou zápletkou. Andy Weir sice vpustil do svého měsíčního města několik zbytečných mušek a pár masařek, přesto můžu pochvalně zvednout palec: akční odpočinková jízda s příměsí hard sci-fi, bavila jsem se.
Kdyby to šlo, dám 3,5 hvězdičky. Na rozdíl od Marťana se mi Artemis četla snáz. Tak nějak lépe to "odsejpalo". Jazz byla vtipná, chytrá (někdy až moc) a nebyla jen pozitivní. Ale bylo to vše takové prvoplánové a povrchní, předvídatelné. Vše se vždy povedlo (až na jeden zádrhel, ale bez něj už by to asi bylo opravdu o ničem). Život na Měsíci je super téma a Andy Weir přece psát umí! Škoda, že se mu to nepovedlo ještě o něco lépe. Už vůbec jsem nepochopila jaký mělo smysl zdůrazňovat náboženskou orientaci hlavní hrdinky. Kdyby byla jiného vyznání, odvíjel by se děj jinak?
(SPOILER)
MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Na tuhle knížku jsem narazila zcela náhodou a předtím, než jsem si ji pořídila, jsem netušila, že si ji někdy přečtu. A potom jsem zjistila, že si tuhle knížku můžu přidat do Čtenářské výzvy, takže to bylo výhodné.
Od tohoto autora jsem ještě nic nečetla, takže jsem pochopitelně neměla, co očekávat. Byla jsem ale mile překvapena. Tenhle příběh byl vtipný, dobrodružný, trochu smutný, poučný atd. Prostě super. Dávám 4,5*/5*. Čekala jsem totiž trošku jiný ten konec, ale nebyl nejhorší. Jo, a autor mohl trošku omezit ty sprosté slova, ale to mi zas tak moc nevadilo. Ale strašně se mi líbily ty e-maily, co si mezi sebou Jazz s Kevinem posílali.
Jak jsem tuhle knížku začínala číst, tak jsem moc nevěděla pro jakou je to věkovou kategorii. Pro moji věkovou kategorii to asi moc nebylo, ale ten příběh jsem samozřejmě dokázala pochopit. Jak už jsem psala, tak možná těch sprostých slov tam mohlo být míň, ale to nehraje takovou roli.
Jazz byla fakt fajn vypravěčka i hlavní postava. Byla mi sympatická a uměla jsem se do její role vžít. A jinak ostatní postavy byly vymyšlené fakt dobře.
Podle obálky jde na první pohled poznat, že to bude asi sci-fi. Trošičku jsem občas nechápala takové ty technické detaily, ale to jsem zase ocenila, jak to autor všechno věděl. Ten svět, to prostředí bylo úžasně vymyšlené. Vůbec celý ten příběh byl skvěle vymyšlený. A ten humor jsem v téhle knize fakt hodně ocenila. Hodněkrát jsem se u téhle knihy zasmála, což bylo strašně super.
Na tom konci jsem se vážně lekla, že Jazz umře a že konec příběhu bude vyprávět někde v měsíčním nebíčku :D. Ale naopak! A ještě k tomu se dokázala postavit Ngugiové a tu pasáž jsem si strašně užívala :D. A tahle kniha dokázala ukázat, že vlastně nejde o prachy, ale o to, že je důležité být v životě šťastný.
Bylo by taky super zfilmování téhle knihy. To bych asi slintala blahem :D. Moc se těším, až si přečtu Marťana, ještě víc při pomyšlění, když je o hodně líp hodnocený :).
Po Marťanovi jsem čekal přeci jen o trochu víc. Technické detaily, metalurgie, chemie... bylo toho trochu až přespříliš. Pokud by byla kniha někdy zfilmována, měl bych návrh na obsazení Jazz - Alicia Vikander.
Tímhle se zřejmě stává Andy Weir jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Marťana jsem přečetl během dvou dnů a byl jsem nadšený, Artemis během tří dnů a pocity mám stejné jako z Marťana. Prostředí bylo naprosto skvělé, všechny technické detaily promyšlené do poslední drobnosti, technické a chemické pasáže, které ostatním mohly připadat nudné, mi tam skvěle seděly. No a Jazz mi byla sympatická po první větě. Jsem nadšený :)
Artemis jsem poslouchala jako audioknihu a byl to úžasný zážitek! Příběh byl napínavý až do samotného konce a prostředí města na Měsíci se mi moc líbilo. Určitě doporučuji audioverzi této knihy, pro mě osobně byly chemické i technické postupy v této podobě mnohem stravitelnější.
Štítky knihy
humor boj o přežití Měsíc pašeráctví sci-fi
Starý dobrý Weir. Chytrý, vtipný, ironický, ovšem přiměřeně, sympatický a plný naděje. Velká pochvala za to, že napsal úplně jiný příběh, než ten slavný. Vyloženě jsem si užívala fakt, že hlavní hrdinka nebojovala dočista osamocená. Nejsem zrovna příznivcem zločinců v roli klaďasů, ale Jazz jsem fandila. V závěru nezbytný americký patos a trochu nereálný časový průběh autorovi odpouštím - vždyť to bylo sci-fi, ne?
A v neposlední řadě musím vyzdvihnout překlad M. Prokopa a text bez pravopisných chyb. V dnešní době zářná výjimka.
Po knize určitě sáhnu znovu.