Arthur & George
Julian Barnes
https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/6624/bmid_arthur-a-george-Amk-6624.jpg
4
119
119
Historický román z konce 19. století – vynikající obraz Británie. Arthur vyrůstá v bohaté rodině v Edinburghu, George na faře v malé vesnici. Arthur se stane lékařem, později spisovatelem, George je advokát. Arthur je známým a váženým člověkem, George nikdo nezná, je to outsider. Určité události je však svedou dohromady. V důmyslně napsaném příběhu se skrývá detektivka, románově zpracovaný životopis sira Arthura Conana Doyla, autora slavných kriminálních příběhů. Román, ve kterém ožívají události staré sto let...... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2007 , OdeonOriginální název:
Arthur & George, 2005
více info...
Přidat komentář
Juliana Barnese jsem zatím nečetl, a tohle dalo hned na poprvé laťku hodně vysoko, moc dobrá knížka. Jednak to bylo vážně zajímavý a dobře napsaný, a taky jsem se rád dozvěděl něco víc ze života Arthura Conana Doyla. A příběh George Edaljiho nebyl o nic méně poutavý, spíš naopak. A když se ty dva příběhy propletly, bylo to vážně moc dobrý čtení. Rozhodně doporučuji to zkusit.
No, pokud bych si mohl vzít na pustý ostrov jen jeden román, ve kterém vystupuje Arthur Conan Doyle a nic jiného na čtení, vzal bych si Seznam sedmi nebo Šest mesiášů. Ale dost by mě mrzelo, že si nemůžu vzít i tuhle knížku.
Druhá věc od autora, ke které jsem se dostala, a ač má tady horší hodnocení, mně se líbila víc než Flaubertův papoušek. Takže za mě palec nahoru.
Jak už zaznělo... příběh George je opravdu vynikající, dokázala jsem se do toho opravdu vžít, příběh Arthura mě bohužel nebavil, chvílemi byl fajn, ale čím byl Georgův příběh napínavější a zajímavější, tím mi Arthur vadil ...takže jsem "bohužel" jeho příběh brala ob tři stránky a mám pocit, že jsem o nic nepřišla. Není to špatná kniha, příběh George má vše... příběh Arthura mi přijde k okolnostem a tématu knihy zbytečný.
Měl jsem teď na knížky opravdu štěstí. Další povedený kousek, který si dovolím doporučit…
Velmi zajímavý pohled na podivuhodný soudní případ podaný nevšedním stylem. Chápu, proč je román u odborné veřejnosti vysoce ceněn, což rozebírá i hodně podrobný doslov. Vysvětluje, jaké literární (ne)techniky autor používá apod. Pro mě osobně je ale důležité, že se mi kniha líbila, bez ohledu na literární teorie. A mně se opravdu velmi líbila, i když byly občas i pasáže trochu nudnější a nezáživnější. Celkově tedy 75-80%, 6. 10. 2022.
Netušila jsem, že v Anglii bylo možné (nevím, jak je to dnes), aby soudil člověk, který neměl právnické vzdělání. Na příběhu George se ukázalo, že tato praxe není hodná následování. Líbily se mi obě části, jak o Arthurovi, tak o Georgovi. Propojení bylo přirozené. Jen se mi přišlo, že ten konec vyšel tak trochu do ztracena.
Tuto knihu jsem poprvé četla v originále, podruhé slyšela načtenou na ČRo2. Obě zpracování mě bavila, každé jinak, ale jedno měly společné - skvělé propojení fakt a fabulace. V tom je Barnes skoro až dokonalý.
O knize samotné, kterou vřele doporučuji k přečtení - skvělý vhled do anglické společnosti na konci 19. století. Ostatně anotace je tentokrát vše říkající.
Skvěle napsaná kniha. Dobře vykreslené charaktery postav, zajímavý příběh, životopis A. C. Doyla, život v Británii na konci 19. st. a vlídný humor. Příjemné čtení.
Jsou rasismus, nesnášenlivost, bezpráví, manipulace s fakty a lidská hloupost záležitosti sto let staré? Ne. To opravdu nejsou. Svět jede neustále a dennodenně ve stejných kolejích. Jenom se o tom nemluví a nepíše. Máme rasové kvóty do filmů. Máme korektní zpravodajství a bohužel i literaturu. Máme to i ono… Snad jen kdesi v hlubinách temného internetu lze opravdu žít v naprosté rovnosti a neomezené svobodě. Bohužel jen virtuálně. A bohužel jen zatím. Jsem přesvědčen, že i tento svět bude postupně infiltrován a buď zcela zničen, nebo alespoň omezen. Záminka se vždy najde. Terorismus. Koronavirus… A jestli si myslím, že se to někdy opravdu zlepší? Jestli opravdu dojdeme ke kýžené absolutní svobodě a vzájemnému pochopení a toleranci a k absolutní rovnosti? Možná. Spíše ne. A ta představa je smutná. Smutná stejně jako Barnesův román.
Kniha je vynikající. Nádherně napsaná. Je paradoxně i velmi vtipná. Jednotlivé příběhy – i jejich závěrečné prolnutí – jsou velmi chytře vypointované. Předsudky, strach z jiného, z cizího, z neznámého – to vše v kombinaci s nevzdělaností a za pomoci politické vychytralosti – to vše dokáže být mocnou zbraní. Strach obecně dovádí lidstvo k zoufalým činům. Strach obecně je také mocným nástrojem mocných. Ustrašení lidé se snáze manipulují. Ale abych nebyl jen pesimistou. Právě díky osobnostem, jako byl třeba Sir Arthur Conan Doyle, nebo jako je momentálně tolik dehonestovaná Greta Thumbergová, a díky dalším a dalším odvážlivcům, není ještě svět zcela zatracen a ztracen. Právě díky dobrým spisovatelům a dobře napsaným příběhům, které dokážou pohnout čímsi v lidské mysli, není zcela vše beznadějné. Temná strana je silná. Silná a mocná. Ale kdesi v hlubinách člověčenstva tiše a plaše tiká nenápadně nastražená, přesto obrovská, nálož trhaviny. Naděje…
Napriek pozitívnym recenziám som sa do knihy nedokázala začítať. Mnohé pasáže opisujúce Arthurov život mi pripadali zdĺhavé, nudné, až nadbytočné. Možno preto, že nie som fanúšikom Sherlocka Holmesa. Naopak, dejová línia týkajúca sa Georga ma bavila oveľa viac, hoci bolo pomerne ľahko čitateľné, kam sa bude uberať.
Kombinácia fikcie a faktov. Slávny spisovateľ bojuje so "systémom", ktorý obvinil a 3 roky väznil nevinného človeka. Páči sa mi, že už od detstva sledujeme ich životy, prostredie, rodiny, v ktorých vyrastali. Zaujímavé je sledovať osobný život Doyla. Kniha je do istej miery jeho životopisom.
Jako fanynka Sherlocka Holmese jsem nemohla vynechat tento "dvoj-životopisný" román. Jména Leopold Hilsner a Alfred Dreyfus a skandály s nimi spojené znám. Ale netušila jsem, že Sir Arthur pomohl jinému nespravedlivě odsouzenému očistit své jméno. Kniha obsahuje mnoho zajímavých informací o životě dvou zcela odlišných osob a hlavně náhledů na tehdejší anglickou společnost. Kvalitu příběhu však snižuje zbytečná popisnost, rozvláčnost.
Možná by mi pomohlo, kdybych věděla něco více o A.C. Doylovi, kdybych znala Sherlocka Holmese. Řekla bych, že text je tentokrát zbytečně dlouhý. Přesto i tohoto Barnese opět doporučuju!
K Julianovi Barnesovi a jeho tvorbe som si vypočula rôzne komentáre od ľudí, ktorých literárnemu vkusu dôverujem, a nie vždy boli lichotivé. Práve tento rozpor bol prvým podnetom, aby som siahla po niektorom z jeho diel. Úprimne, nečakala som, že Arthur & George ma zaujme natoľko, aby som knihe po dočítaní udelila plný počet hviezdičiek. Na základe tejto pozitívnej skúsenosti a tiež skutočnosti, že Barnes je označovaný ako „literárny chameleón“ si nenechám ujsť ani ďalšie jeho diela. Veď čo môže byť lákavejšie ako originálny autor, ktorého každá jedna kniha je údajne úplne iná ako tá predošlá?
Z tejto príjemnej zmesky fikcie a skutočných udalostí paralelných opisov Arthurovho a Georgovho života ma viac bavili pasáže venované Georgovi. Nebola to dejová línia, ktorá ma zaujala, nakoľko dej je predvídateľný a bez väčších prekvapení, ale skôr spôsob akým je román napísaný - pasáže o Arturovi sú písané v minulom čase, až do istého zlomového momentu, kým pri Georgovi protikladne autor použil prítomný čas, opäť až po istý zlomový okamih a následné prepojenie svetov oboch postáv, ale najmä to, ako reálne sa Barnesovi podarilo vykresliť obraz života v Anglicku na prelome 19. a 20. storočia - život vo veľkomestách a na vidieku, správanie a morálku jednotlivých spoločenských vrstiev, vtedajšie zákonodarstvo, pohľad na ešte nedokonalú kriminalistiku a kriminológiu, postupy polície, častokrát šokujúce a poburujúce názory a zbytočné predsudky ako napríklad v ukážke.
„Ale keď je krv zmiešaná, začínajú sa trampoty. A vzniká neprekonateľný rozdiel. Prečo ľudská spoločnosť všade na svete neznáša miešancov? Lebo duša miešanca je rozpoltená nutkaním k civilizácii a pudom k barbarstvu.“ „A je za to barbarstvo zodpovedná škótska, alebo parská krv?“ „To sú hrubé žarty, Doyle. Vy sám veríte v krv. Veríte v rasu. Pri večeri ste mi povedali, ako hrdo vaša matka vypátrala dvojích predkov spred päťsto rokov. Odpustite mi, ak vás zle citujem, ale spomínam si, že na vašom rodostrome hniezdili mnohí významní muži.“ „Necitujete ma nesprávne. A vy hovoríte, že Goerge Edalji rozrezával koňom bruchá preto, lebo to pred päťsto rokmi jeho predkovia robili v Perzii alebo kde vtedy boli?“ „Nemám potuchy či sú na príčine barbarské alebo rituálne praktiky. Možno. Možno ani sám Edalji nevie, čo ho nutkalo konať, tak ako konal. Nutkanie spred stáročí, ktoré vynieslo na povrch náhle a poľutovaniahodné miešanie rás.“ „ Naozaj úprimne veríte, že sa stalo toto? „Niečo podobné, áno.“
Příběh považuji za jakýsi anglický pandán francouzské Dreyfusovy aféry a role, kterou v ní, při očištění jména obviněného, sehrál Emil Zola. Napsáno sugestivně, přitažlivě, s velikou znalostí dobových reálií a společenské atmosféry.
Výborně napsáno, zvlášť bych ocenila Georgeovo dětství - když neznáte reálnou předlohu a poprvé se objeví jeho příjmení, tak jako by se rozsvítila lampička a vše najednou "dává smysl". Přestože závěrečné líčení velkolepé seance se mi zdálo naprosto zbytečné, jako celek se jedná o velmi zajímavé počtení, ráda jsem si udělala trochu (samozřejmě fiktivní) obrázek o autorovi Sherlocka. A ani tak moc nevadí, že mnohé zůstane pod rouškou tajemství.
Kniha na mne byla příliš dlouhá. Některé pasáže bych vynechala. Např. strasti s láskou k Jean. O případ s nechtěnými dary, anonymními dopisy, zohyzděnými zvířaty jsem se zajímala, objasnění však vyšlo doztracena.. Také Doylovy okultistické záliby byly podle mého názoru zbytečně dlouhosáhle vykreslované. Na úkor Edaljiho případu.
Kvalitný kúsok. Pol na pol realita a fikcia. Dva paralelne existujúce osudy hlavných postáv - slávneho spisovateľa A.C.Doyla (otca Sherlocka Holmesa) a mladého právnika Georga Edaljiho, neprávom odsúdeného za zločiny na týraní zvierat sú prepojené momentom, keď sa ctihodný sir Arthur podujme očistiť meno odsúdeného právnika a verejne skritizovať tento justičný omyl, založený na predsudkoch voči ľuďom ako on - odlišných pôvodom, morálnymi zásadami a cirkveným presvedčením. Na mňa osobne ani tak nezapôsobil samotný príbeh, zločin, dej (kto čaká detektívku v štýle Sherlocka Holmesa, nedočká sa...), ako skôr vykreslenie charakterov a pocitov hlavných hrdinov v ich nejednoduchých životných situáciách. Toto bolo zvládnuté naozaj dokonale.
Štítky knihy
anglická literatura rozhlasové zpracování zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2012 |  Vědomí konce |
| 2019 |  Jediný příběh |
| 2016 | Flaubertův papoušek |
| 2015 | Stolek s citróny |
| 2018 | Než potkala mě |
Arthur & George rozhodně není kniha, kterou bych přečetla na jeden zátah (ani dva). Nejen vzhledem k rozsahu, ale i k její nátuře jsem ji četla celkem dlouho, dávkovala. Ačkoliv v knize z mého pohledu bylo vícero hlušších a na můj vkus zbytečně rozvleklých míst, bylo tu naopak i bezpočet takových, do nichž jsem se hluboce začetla a toužila vědět, co bude dál. Byť mě o něco více bavila linka s Georgem, jelikož v ní bylo více děje a detektivky, části s Arthurem zase poskytly mnohdy fascinující vhled do zajímavého života obdivuhodné literární osobnosti. V kombinaci s tím, jak krásně je dílo napsané a jak podrobná rešerše musela jejímu psaní předcházet nakonec dávám plných 5 hvězd.