Tajemství saténových klobouků
Philip Reeve
Artur Mumby série
< 2. díl
2. kniha série Artur Mumby. Pokračování dobrodružného vyprávění Tajemství prstenců Saturnu. Mumbyovi obdrží pozvání do nově otevřeného grandhotelu v exotické oblasti Hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Namísto nerušených prázdnin na břehu moře je ale čeká celá řada překvapení. Moře záhadně mizí a zase se objevuje, hotel sám jako by klouzal časem a o překvapení není nouze ani mezi hosty. Dřív než se nadějí, musí Art, Myrtle, jejich matka a Jack Wirwal čelit nejen obřím písečným škeblím a dravým hvězdicím z prehistorického Marsu, ale i mnohem lstivějším protivníkům… -- 1. vydání. -- zdroj: legie.info --... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2009 , Mladá frontaOriginální název:
Starcross, 2007
více info...
Přidat komentář
Druhá kniha s osudy mladého Artura Mumbyho nás opět zavádí do vesmíru (nebo také všehomíru či éteru, vyberte si podle chuti) a opět je potřeba se vypořádat s novým druhém zla, které by rádo ovládlo svět. Stejně jako u prvního dílu nám český název knih trochu naznačuje, kam bude příběh směřovat, ale vůbec to nevadí. Dobře napsaný a čtivý příběh doplněný krásnými ilustracemi Davida Wyatta je prostě perla každé domácí knihovny. Škoda jen, že tenkrát nakladatelství Mladá fronta nevydalo i třetí a závěrečný díl série.
Moje úplně nejoblíbenější kniha, opravdu moc dobře napsané četlo se to samo. Rozhodně doporučuji.
Autorovy další knížky
2005 | Smrtelné stroje |
2009 | Pekelné vynálezy |
2006 | Pomsta jednooké letkyně |
2020 | Potemnělá pláň |
2011 | Draci přece nejsou |
Četla jsem v rámci Čtenářské výzvy 2023, téma "Kniha, jejíž děj se odehrává ve vesmíru". Nejsem cílová skupina a knihu bych si asi cíleně nevybrala, ale měla jsem ji zrovna doma. Příjemná oddechová sci-fi prodchnutá britským vlastenectvím, starosvětskými způsoby a humorem. Jako oddechovka příjemné.
"Nebojte se, paní Spinnakrová, pravil jsem kurážně," protože v těžkých chvílích je povinností každého britského hocha pozvednout morálku svých společníků. "Vrátíme se a zachráníme ho. Dojedeme do Skrupule a Bontonu a uvědomíme patřičná místa o tom, co se děje."
"Tak to abychom sebou mrskli," podotkla paní Spinnakrová, "Podívej!"
Ukázala přes sklo dozadu. V dálce, kde se směrem ke vzdalujícímu se Hvězdonoši sbíhaly lesklé koleje k sobě, vykvétal ve tmě jakýsi bílý květák.
"Pára!" vykřikl jsem.
"To je ten vlak," řekla paní Spinnakrová. "Jsou nám v patách."
"Tak to je s námi konec! vzdechl jsem odevzdaně. Už nikdy neuvidím matku a nedozvím se, co se stalo s chudinkou Myrtle..."