Arturův ostrov
Elsa Morante
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460679/bmid_arturuv-ostrov-8Jk-460679.jpg
4
64
64
Román vypráví o nelehkém dospívání chlapce na rodném ostrově Procida poblíž Neapole v třicátých letech minulého století. Arturo žije v barbarském neposkvrněném světě mezi skalisky a plážemi, zcela odříznutém od civilizace. Žije v myšlenkách na matku, která zemřela při porodu, a bezmezně obdivuje otce, jehož má za hrdinu. Od chvíle, kdy do jeho života vstoupí otcova mladší přítelkyně Nunziata, neví, co si počít se svými pocity a zmítá se v mladickém hledání první lásky. Arturovo prozření je bolestné, a nakonec se rozhodne tento bájný a mýtický ostrov opustit. Ač od prvního italského vydání uběhlo více než šedesát let, tato výjimečná próza stále oslovuje čtenáře svou epičností a pravdivými emocemi.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , ArgoOriginální název:
L'isola di Arturo. Memorie di un fanciullo, 1957
více info...
Přidat komentář
Kniha o dospívání, lásce, nepochopení, pocitu bezmoce atd... takový syrový italský román, stylem mi připomínal Geniální přítelkyni... Jako knihu bych ji pravděpodobně nedočetla, ale byla poutavá a nostalgická, něco ve mně lehce lechtalo a já byla zvědavá na konec, který ve mne zanechal pocit smutku, ale i naději z nadcházejících zítřků....
Přidám se k řadě těch, kteří psali, že nebýt to audiokniha, již by ji odložili. Já málem odložila i tu audioknihu, hlavně v pasáži, kdy na ostrov přijela mladá novomanželka. Ale vytrvala jsem a nakonec jsem byla ráda.
Vypadalo to na první pohled na takový ten příjemně čtivý typ románu o hledání sebe samého v mladém lidském životě. S velmi citlivým chlapcem ve velmi citlivém věku, ve kterém se něco v člověku láme, něco nevinného cenného definitivně odchází, ale něco zásadního se zase rodí - něco, co nasměruje a zformuje člověka do jeho dalšího žití. Všichni jsme ten čas zažili a většinou na něj vzpomínáme s nostalgií, byť někdy docela rozpačitou, protože kombinace velkých emocí a malé zkušenosti pravidelně vede k tomu, že se člověk často chová jako megatrdlo. Ale projít tím je třeba a literárně to sledovat z bezpečného odstupu je lákavé. Navíc v malebném a pro nás exotickém ostrovním prostředí jižní Itálie.
Ale tohle čtení není takové. Není to utěšující "sice nám chybí máma a trochu se proto ve všem plácáme, ale máme se rádi a máme zdravé jádro, a tak všechno zvládneme". Úplně naopak, řekl bych. Pro mě byl tenhle bildungsromán svědectvím o tom, jak deformovaná vychází lidská osobnost z prostředí, ve kterém chybí láska a porozumění (což nemusí nutně přímo souviset s nekompletní rodinou), jak z toho pak vyrůstá někdo, kdo sám sebou kontaminuje své okolí a jako špatně izolovaný elektrický drát zraňuje kohokoli, kdo se ho dotkne. A jak je těžké z toho vyrůst a proměnit se, dokonce i v románovém příběhu. Arturo sice svá telecí léta za sebou přečká, ale loučíme se s ním jako s dospělou osobou, která se smířila a odpustila, druhým i sobě? Nebo jen na konci učiní další viditelné a okázalé gesto, ve snaze nějak překrýt ten nepořádek, který má na svědomí (aby se zapomnělo, aby sám zapomněl)?
Arturův román stojí za to číst i pro způsob, jakým je napsán. Popisný a přísně realistický styl zvláštně kontrastuje s mysticky alegorickou atmosférou děje - ostrov Procida na mapě Neapolska existuje, ale zároveň působí velmi symbolicky, jaksi magicky (vzpomněl jsem na Shakespearovu Bouři). Stejně tak by se příběh dal přiřadit ke konkrétnímu letopočtu, ale nemohl jsem se ubránit pocitu, že se pohybujeme v jakémsi bezčasí. Měl jsem pocit, jaký často mívám, když čtu něco od Ladislava Fukse: jako bych se díval na dobře známý obraz, cítil, že je v něm něco jinak, ale nemohl přijít na to, co vlastně.
Vynikající a ještě jednou vynikající!
Lyrické vyprávění vzpomínek dospělého muže na těžké dva roky osamělého dospívání, kdy život prožíval skrze bolestné přívaly citů, se kterými si nevěděl rady. Hluboká psychologická sonda do mladičké chlapcovy duše.
Výborný překlad Alice Flemrové, ostatně jako vždy!
Literární a čtenářský zážitek nejvyšší kvality.
Poslouchala jsem audioknihu a souhlasím, že bych ji asi v papírové formě nedočetla. V podání Lukáše Hlavici to byl ale koncert...poslouchala jsem na rádiu Vltava, jako četbu na pokračování. Úplně mě tam vtáhl, celý ostrov Procida jsem si umělá představit a deptalo mě to čekání v přístavu na otce.... Je to svým způsobem smutná kniha, ale skvěle působí konec, kdy se objeví odpuštění a postava milého starostlivého pěstouna...taková katarze. Bohužel se tam objeví i blížící se válka, ale není úplně jasné, jestli do ní Arturo opravdu odešel. Vřele doporučuji
Moje nová láska k Itálii mě přivedla k této knize, jejíž děj se odehrává na ostrově Procida nedaleko Neapole. A jak jsem si tohle putování užila? Moc. I když z ostrova jsme se v příběhu, s Arturem v čele, nehnuli, zato jsme dobře poznali jak ostrov, tak hlavního protagonistu.
Arturo je dospívající chlapec, nic mu zdánlivě nechybí - má svůj oblíbený koutek pláže, loďku, otce, který je pro něj hrdinou. Matku Arturo nemá, zemřela při porodu, a tak chlapec strádá nedostatkem mateřské lásky aniž by si to zatím uvědomoval. Kompenzuje to opovrhováním a zatvrzelostí vůči druhým.
Arturův otec, který mi mimochodem příšerně lezl na nervy, neustále někam odjíždí a Arturo se domnívá, že je otec dobrodruhem a minimálně objevuje nové světadíly.
Arturo totiž nechodí do školy, vše potřebné pochytil od otce a po ostrově se celý svůj mladý život potlouká zcela osamocen.
Do chvíle, než si otec najde mladou novou manželku, Arturo netušil, co je láska. Ale k té se musí teprve prokousat přes nenávist a všechny možné pocity, se kterými si chlapec neví rady a které jsou navíc v knize perfektně zachyceny.
Zamilovala jsem si atmosféru tohoto barevného ostrůvku i melancholického Artura. A závěr, který nebyl až takovým překvapením, mě přesto dojal. Moc doporučuji nejen milovníkům všeho italského!
Poslouchala jsem jako audioknihu; zvláštní.
Naprosto souzním s Maky78 - u tištěné / papírové verze bych do konce zaručeně nevydržela.
Tohle bylo hodně jiný. Knihou probublával vztah dvou mužů, zamrzlé rodinné vztahy, zastaralý pohled na manželství a dovršil to pohled nevyrovnaného puberťáka.
Poslouchala jsem v audiu, v papírové podobě bych knihu odložila.
První půlka byla pro mě plná tajemných příslibů, ovšem ve druhém "poločase" se už jenom "betonovalo" před vlastní adolescentní branou. Až tady jsem zjistil, že tohle nebude román s přesahem (ideovým, duchovním), ale zas další kniha o dospívání, resp. vztekání se, nepochopení, krajním sobectví a dalších a dalších příchutích malin nezralých.
Tak tohle byl jeden z nejdivnějších a nejzvláštnějších románů, jaké jsem kdy četl. Těšil jsem se na něj, spíše mě zklamal, chvílemi mě strašně nebavil a rozčiloval, nicméně jsem ho dočetl... Arturův ostrov je román z roku 1957, druhý ze čtyř románů slavné italské spisovatelky Elsy Morante (1912–1985), která za něj dostala Premio Strega. Další její dva romány vyšly i v češtině v překladu Zdeňka Frýborta: Příběh v historii (1974, č. 1990) a Aracoeli (1982, č. 1988); na slavný Arturův ostrov jsme si museli počkat dlouho. Příběh v historii se mi kdysi velmi líbil (v roce 1985 byl zfilmován s Claudií Cardinale v hlavní roli), Aracoeli jsem si teď pořídil a brzy si přečtu. Připomenu ještě, že i Arturův ostrov byl zfilmován, a to v roce 1962 v režii Damiana Damianiho.
Hlavní postavou a vypravěčem Arturova ostrova je Arturo Gerace, který vzpomíná na své dětství a mládí až do svých 16 let, které prožil na ostrově Procida v Neapolském zálivu a opustil ho až právě v 16 letech. Arturo vyrůstá málem jako divoch na ostrově v zámečku, jeho matka zemřela při porodu, otec Wilhelm s německými předky odjíždí na kratší či dlouhé cesty a k synovi se chová poněkud chladně a odtažitě, svoji lásku k němu neumí dávat moc najevo. O Artura se stará vychovatel, později vlastně nikdo, po smrti milované fenky Immacolaty je skoro pořád sám, hodně čte. Je to až pohádka či jakási báj...
Vše se změní, když je Arturovi 14 let a otec na ostrov přivede svoji novou nevěstu Nunziatu a brzy opět odjede. Děj se pak odvíjí spíše nečekaně a překvapivě, Arturo mladičkou šestnáctiletou a poněkud hloupou a nepříliš hezkou Nunzii nesnáší, ovšem my tušíme, že za tou nenávistí potlačuje zcela jiné city a také probouzející se tělesné touhy...
Víc neprozradím, jen ještě to, že v lyrickém románu je skrytý i homosexuální motiv. Postavy se ovšem na můj vkus chovají dosti zvláštně a nevyzpytatelně, Arturo je chvílemi dost nesnesitelný kluk, který prostě musí jednou dospět a odejít ze svého ráje a jeho otec to nemá v životě jednoduché, stejně jako Nunziata, která se potácí ve svých citech a změní se po narození syna... Opravdu zvláštní dílo; i když se mi román příliš nelíbil, budu na něj asi často myslet...
Překvapila mě řada nepříliš nadšených ohlasů na Arturův ostrov nejen zde, ale i v některých dalších čtenářských diskusích. Snad obálka vyvolala jiná očekávání? Jako by se v prostředí krásného ostrova nemohla odehrávat temná dramata. Pravda je, že kdyby na Procidě žil se svou rodinou pan Durrell, měli bychom asi úplně jinou knihu...
Pro mne je to naopak jeden z nejlepších románů, které jsem v poslední době četla. A přitom tak dlouho čekal na překlad. Jak ráda bych si ho přečetla v mládí,kdy mě každá dobrá kniha mnohem víc zasáhla a obohatila.... Autorčin lyrický, pomalu plynoucí styl a její pohled na ostrov mě plně vyhovoval. S Arturem jsem prožívala jeho nelehké, osamělé dospívání a věčné čekání na otcovy návraty a lásku. Úvodní anotace začátek knihy plně vystihuje, ale největší drama čtenáře teprve čeká. Artur bude muset prozřít a dospět.
Až po dočtení jsem zjistila, že se k odkazu autorky hlásí dnes populární Elena Ferrante. Přitom jsem si při četbě na Ferrante několikrát vzpomněla.
Z knihy si vlastně neodnáším žádný čtenářský zážitek. Jen rozsáhlé popisy všeho a všech v mohutných souvětích.
Na Morante som sa veľmi tešila, lebo inšpirácia pre Ferrante a význačná autorka, a ešte oveľa viac. Nakoniec to bolo také bolestivé čítanie. Našťastie, Flemrová v doslove trošku viac analyzuje jej tvorbu (detstvo, homosexuáli, otcovia), vplyvy (psychoanalýza) a inšpirácie (Stendhal, Mozart), a tak mi to dalo lepší rámec, že pravdepodobne pôjde o vľný námet jej detstva a túžob. Dám jej ešte šancu v Príbeh v histórii a uvidíme!
Asi pro tu barevnou obálku jsem očekávala něco pěkného, ale není to Pagnol a nevoní tu tymián. Je to něco úplně jiného (otec!), co se mi nechce dočítat, protože to není kniha pro mne.
Štítky knihy
ostrovy italská literatura dospívání první láska 30. léta 20. století Itálie osamělost rozhlasové zpracování otcové a synové opuštěná místa
Arturův ostrov
Na dovolené v jižní Itálii jsem přečetla román Elsy Morante Arturův ostrov s pohledem upřeným přes moře na Procidu, kde se příběh odehrává. Sledujeme dospívání chlapce Artura, jehož dny jsou jasně ohraničené ostrovem. Matka mu zemřela při porodu, a tak se o to víc upne na otce, který ovšem většinu času tráví mimo ostrov. Artur jeho cesty pokládá za dobrodružné výpravy a sní o tom, že na ně jednou vyrazí spolu s ním. Místo toho si ale otec domů přivede mladou manželku... Román je veskrze symbolickým vyjádřením zvláštního bezčasí a ztráty nevinnosti a svou snovou atmosférou mě naprosto uhranul, a to i díky výbornému překladu Alice Flemrové.