Asi to skončím
Iain Reid
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449245/bmid_asi-to-skoncim-s4I-449245.jpg
3
116
116
Jede se představit rodičům svého přítele Jakea, jenže zimní návštěva odlehlé farmy asi není nejlepší nápad, zvlášť když se kolem vztahu těch dvou od začátku vrší pochybnosti. Jakeův domov se sice nachází jen dvě tři hodiny jízdy z města, ale stejně by pro ni asi bylo bývalo lepší nikam se nehrnout, protože nadaný vědec, s nímž se zná sotva sedm týdnů, je pořádný intelektuální svéráz. A ten vemlouvavý Hlas v mobilu, který jí denně naléhavě volá, si neumí k nikomu známému rozumně přiřadit… Když pár dorazí na farmu, v mrazu se válí mrtvá zvířata a samo stavení uvnitř vypadá málem jako motel Normana Batese. Křečovitě usměvavá máti je chodící sbírkou neuróz a Jakeova prababička zešílela. Další hrůzy tam snad nečekají – avšak co ve sklepě…? Debutová novela Kanaďana Iaina Reida výtečně vrství a převrací děsivé zákonitosti oblíbeného viktoriánského žánru ve zprávu o duši, z níž tuhne krev ještě víc, než je v nelítostné tundře nezbytné. Nejočekávanější horor sezony na filmové plátno pro kanál Netflix převedl další znalec pokroucených závitů dnešní lidské mysli: oscarový scenárista a režisér Charlie Kaufman.... celý text
Literatura světová Novely Thrillery
Vydáno: 2020 , LedaOriginální název:
I'm Thinking of Ending Things, 2016
více info...
Přidat komentář
Potenciál a Interpretace
65%
Kolikráte se člověk, vystavený uměleckému (ne)dílu, zamyslil a po jeho vstřebání pronesl: „Bylo to super, ale teda tuhle věc bych změnil. Pak by to bylo perfektní!“ Jsme však schopni si onu trýznivou věc odmyslet? Rozpomenout se po čase na ono (ne)dílo, aniž by nám opět přišla na mysl, či ji zaměnit za námi preferovanou variantu? Těžko soudit. Schopni jsou toho však umělci se svou interpretací materiálu.
Ať už se pak jedná o počin, jako je Spalovač Mrtvol (kde Herz s Fuksem, samotným autorem, úzce spolupracoval), Osvícení (kde Kubrick předčil materiál původní, což značně ranilo ego kokainového děda), nebo náš případ (kdy Kaufman vzal vše dobré a dovedl jej k dokonalosti).
Zřídka kdy se stane, že knize jednoznačně prospívá, aby byla zbavena svého ohyzdného kabátu. Jeho nejpoutavější část (přeškrtaný, několikráte opakovaný název) je bezmyšlenkovitě 'převzata' z originálního vydání. Zbytek je digitální paskvil, který nejenže nijak nevystihuje náladu či myšlenky knihy, ale k tomu klame potenciálního čtenáře – tváří se jako další tuctový horor pro každého. A posléze se dostává do rukou čtenářům, kterým nic nedává a pouze mrhá jejich časem. Na opačné straně mince však potenciální čtenář, který by si jeho četbu užil, o něj bez předešlé znalosti díla ani nezakopne. Ale důležité je, že se u pokladny ozve onen sladký hlásek čárkového kódu.
Co se týče díla samotného, jazyk není ničím dech beroucím, avšak forma v tomto případě toliko důležitá není, neboť celá kniha stojí (byť vratce) na obsahu. Psychologicky laděná próza, co koketuje s thrillerem, může být velký úspěch, nebo velká katastrofa. Je něco mezi? Tento příběh. Kurzívová intermezza, která mají ve čtenáři vzbouzet zvědavost, začínají po 'nenápadné' narážce na jakousi událost fungovat proti autorovým záměrům, neboť díky první straně knihy začne zběhlému čtenáři docházet oč jde. Nedovede si ji příběhu zasadit a je touto okolností spíše frustrovaný. Mimo to má kniha skvělé tempo a jednoznačně exceluje kdykoli se naši protagonisté nachází v dopravním prostředku – úvahy a tvrzení vzduchem sviští jako kulky nad Verdunem. K tomu přispívá autenticita dialogů, respektive styl, jakým jsou napsány. Avšak jakožto trend moderní literatury, to není nic neobvyklého; a není to na škodu.
Co se však stalo s pevnou rukou spisovatelskou v poslední čtvrtině knihy, je mi záhadou. Snad někdo z nakladatelství přišel za milým Ianem a vysvětlil mu, 'že to holt ještě musí natáhnout'. Najednou postavy zhlouply a s nimi i jejich počínání. Možná to bylo jakýmsi tvůrčím blokem, který nedovoloval vymyslit jak děj spolehlivě dosmýkat k jeho vyvrcholení. Kniha si náhle začala hrát na stereotypický horor, úvahy ztratily na hloubce a zajímavosti a já poprvé v životě počal přeskakovat řádky. A díky tomu všemu ani zakončení nebylo toliko uspokojující, jak se zdálo po celou knihu býti.
Žádná z mých výtek však nemůže zastřít fakt, že se autor pokusil vytvořit originální příběh s výbornou zápletkou – a já jsem mu za to nesmírně vděčný. Dvakráte toliko z důvodu, že se jedná o prvotinu, pocházející z doby, ve které o takováto ambiciózní díla stojí málokdo. K dokonalosti pak stačilo, jak řečeno na začátku, aby k myšlence, která přerostla schopnosti autora, přistoupil zkušenostmi překypující autor a proměnil je v geniální dílo, které ve svém genetickém kódu původní materiál nesl. Já pak s dávkou optimismu doufám, že Reid takovéto úrovně s časem dosáhne také, neboť stejně jako jeho dílo i on samotný ve svém genetickém kódu onen potenciál nese.
Tak bohužel, tohle se mi nelíbilo.
Dvě hvězdičky za prvotinu.
Hodně zmatená kniha, pro mne psáno divnou formou, a ten závěr tedy:-(
A film už bych nechtěla vidět vůbec.
Nedostala jsem od toho to co jsem doufala...opravdu hodně zvláštní kniha, ale nevím jestli tím způsobem, který normálně chválím. Jsem z toho trochu rozpačitá. Ale je to hodně osobní a výjimečné o tom není pochyb.
Nerada takhle hodnotím z úcty k autorovi, ale kniha mě vážně nebavila.
Nemohu se začíst, takže ji odkládám.
Taková nějaká psychologie nebo filosofie, to mě prostě nebaví.
Kniha mě lákala, ale bohužel prakticky jsem nevěděla, co čtu, děj takový neslaný nemastný.
V porovnání s knihami, které byly vážně pecka, je tohle pro mě ztráta času.
Tak tohle byla hodně zvláštní kniha. Ale tak neskutečně dobrá!
Asi takhle. Po pár stránkách jsem měla první scénář ohledně toho, o co jde. Potom jsem měla ještě druhý po delší době čtení. Jo, a potom jsem měla ještě jeden. Za polovinou knihy. A mě v ten moment došlo, jak je logické, že právě tuhle knihu se rozhodli filmaři zadaptovat. A jak to asi bude těžký kvůli druhé polovině. Ale postupně.
Jeden by si řekl, že co může být náročný na tom, co se chystá. Jet po pár měsících (doslova) vztahu za rodiči svého přítele, když je první myšlenka dívky v knize "Asi to skončím.". Ano, to není dobrý start cesty. Protože než dojedeme k rodičům, čeká nás dlouhá cesta.
A právě na té cestě se rozhodne, jestli vás kniha bude bavit nebo ne. Protože tam se odehrává dost zvláštní konverzace na otázku: "Proč jsou tyhle dva vůbec spolu?!". Pokud v téhle části přestanete číst, bude to velká chyba. Protože všechny ty řeči jsou potom moc důležité...
Už tady nechci psát víc, abych něco nevykecala. Tohle je typ knihy, kde čím méně před čtením víte, tím víc si jí užijete. Ale zároveň to není kniha, kde budete 200 stran číst něco, co nedává smysl a potom vám to bude někdo na 30 stranám na konci vysvětlovat. Ne! Tady se nemusí nic vysvětlovat. Když přijde ta pasáž, tak vám to docvakne hned, protože si vzpomenete na ty věci předtím. A je to tam. Autor totiž odvedl dobrou práci. Za což jsem ho adekvátně obdařila pěti hvězdami.
Asi to skončím moc doporučuji. Navíc je to fakt krásně napsané. Autorův styl mi moc sednul a celé se mi to četlo dobře. Navíc dokázal skvěle vysvětlit, co chtěl sdělit. Byla jsem vtažená na 100%. Před koncem jsem si musela dát přestávku, abych si konec víc vychutnala. A otáčela jednu stránku za druhou. Prostě skvělé!
Hodně povedená kniha. Krásná obálka, mimochodem. Moc se těším na adaptaci a na autorovu další knihu Sok.
(SPOILER)
Tak zcela upřímně, tohle nebyl můj šálek kávy.
Co se knize nedá upřít?
- pochmurná atmosféra
- filozofické myšlenky
- přečte se to rychle, napsané je to dobře
- zajímavá obálka
Jenže co mi vadilo, byly neskutečně nekonečný popisy různých vzpomínek, cest a nevím čeho všeho, nutilo mě to přeskakovat stránky. Na konci mi po tom všem zdlouhavým popisu všeho možnýho jaksi unikala podstata celýho příběhu a nějak to... všechno. Takže ne, tohle nebyl můj šálek kávy.
Nadšenci hororů, pochmurných atmosfér a zdlouhavých filozofických úvah a myšlenek si tu přijdou na své, mě tohle ale vůbec nebavilo.
Na malém prostoru (většina románu se odehrává v autě se dvěma postavami) rozehrává autor solidní mindfuck, který je úchvatně podivný a nádherně zneklidňující. A na konci vše zapadne a čtenář může zpětně odhalovat indicie. Doporučuji také netflixovskou adaptaci od geniálního Charlieho Kaufmana, který to celé posouvá ještě dál.
Nečtu thrillery, přesto jsem ráda, že jsem do ruky vzala právě tuhle knížku. Atmosféru, kterou tato knížka navozuje je neuvěřitelná, že jsem ji musela často odkládat. Nebylo to tím, že by byla tak špatná či nudná, že se mi nechtěla číst, naopak jsem toužila vědět víc: Ale ten nepříjemný pocit. Bude vám z knihy úzko aniž byste věděli proč. Popsala bych to asi takhle:
Představte si, že vejdete do pokoje, nikde nikdo a vy se koukáte kolem. Potom si všimnete, že dveře kterými jste vešli se zavřeli, ale vy jste nic neslyšeli. Tak co se to stalo? Kdo a proč?
Takový pocit jsem měla během čtení téhle knihy. Doporučuji!
PS: Velmi se mi líbila kapitola kde se vypráví o autoškole.
Podle lákadel, která se vyskytují na přebalu knihy, jsem očekával, že se mi kniha bude více líbit. Na počátku knihy se nachází hodně filosofických dialogů, které mi nevadily. Pořád jsem však čekal, kdy dojde k nějaké akci, ale pořád se nic nedělo. Závěr knihy se mi příliš nelíbil. Po dočtení jsem si položil otázku, jestli jsem příběh správně pochopil, protože mi to připadalo docela zamotané, ale myslím si, že jsem to pochopil. Celkově jsem z této knihy na rozpacích, ale z druhého hlediska si asi tato kniha své čtenáře nalezne. Od knihy jsem očekával úplně něco jiného.
Film jsem neviděl. Možná by stálo do úvahy se na něj někdy podívat, abych porovnal knihu a film.
Jízda dysfunkčního páru sněhovou vánicí za rodiči je vším, jen ne - ehm - jízdou dysfunkčního páru sněhovou vánicí za rodiči. Iain Reid seká věty a užívá si nelineární psychologickou hru, kterou musíte číst mezi řádky. Nepíše klasickej děs. Spíš rostoucí podivno s dobrou pointou. Čím dýl mám od dočtení, tím víc ve mě ASI TO SKONČÍM zraje. Je to blbě uchopitelná atmosférická pumelice. A kdo si rád střihne zahloubanější horory typu Vosí Továrny od jmenovce Bankse, ten si v Levných knihách porochní. Česká obálka je navíc úplně skvostná.
Nejsem si úplně jistá, jestli jsem správně pochopila zápletku, ale možná mi to tolik nevadí. Na knize se mi hodně líbila mrazivá atmosféra, která od poklidného začátku houstla na každé stránce. Během čtení jsem měla občas hodně nepříjemný pocit a jestli to byl cíl knihy tak jsem spokojená. Občas to napětí bylo už takové moc strojené nebo jak bych to řekla. Možná někde už ho bylo i moc, ale to mi knihu rozhodně nezkazilo. Bylo to velice čtivé a posledních několik desítek stránek jsem úplně hltala. Takže já jsem si čtení užila a určitě se do knihy pusťte.
Nejprve jsem viděla film a o knize jsem neměla ani tušení že vůbec existuje. Film je tedy neskutečná kravina a hrozná nuda, takže ten kdo nepřečte knihu to možná ani nepochopí. Nicméně co se týče knihy, tak ta mě moc bavila. Atmosféra tam byla vykreslená skvěle a i když je příběh opravdu hodně psychologický a moc akce tam opravdu není, stejně jsem byla napnutá a musela vědět jak to bude dál. Musím ještě podotknout že kniha má opravdu nádhernou obálku se zlatavým nádechem.
Zajímavé, překvapivé, odlišné od jiných thrillerů hlavně tím, že jde vlastně o psychologický příběh. Hodně dialogů, hodně myšlenek.
Nemůžu říct, že by mě pointa celé knihy nějak zvlášť překvapila, ale otázka je, jestli mě vůbec překvapit měla, když Iain Reid od samého začátku čtenáři víc než naznačuje, že "tady něco smrdí". Příběh to ale naštěstí není dlouhý, je (ne)příjemně napsaný a například všechny ty nejrůznější monology a otázky, které si pokládá hlavní postava, jsou často opravdu zajímavé a zamyšleníhodné, není to jen nějaká laciná hra na psychologii nebo filozofii. Na film se podívám rád.____P.S. Abych nezapomněl, Asi to skončím má naprosto krásnou, zlatou barvou se blyštící obálku!
Knihu jsem nedokázala odložit. Super napínavé čtení. Konec byl překvapení. Doporučuji.
Knížka s tajemstvím - a to já ráda. Zvláštní situace, zvláštní rozhovory. Je lepší žít ve dvojici nebo sám? Úvahy o partnerství, filosofické otázky. Horor se stupňuje zvolna a nenápadně, pro mne byla návštěva farmy mnohem tísnivější a strašidelnější než potom thrillerový konec. Bavilo mě to.
Ve škole jsem se docela bála, tady je asi důvod, proč je kniha označována jako horor, ale jinak? Já vlastně nevím. Tohle jsem nečekala, film jsem neviděla, půjčila jsem si knihu nazdařbůh v knihovně, protoze to tak někdy dělám. Fanda hororů nejsem a asi ani nikdy nebudu. Horory v televizi úplně nesnáším, ale zaujala mne obálka a myslela jsem si, že v knize převážně půjde o dům... To jsem se mýlila. Ale asi nemůžu říct, že bych litovala přečtení, jen si na knihu asi nedokážu udělat názor. A i to se asi dá nazvat originálním poselstvím :D
Asi to skončím
Kniha, kterou buď budete milovat a nebo vám vůbec nesedne. A já jsem ta, která se zamilovala.