Asja
Ivan Sergejevič Turgeněv
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457699/mid_asja-Kau-457699.jpg
4
58
58
Příběh, podle dobového literárního zvyku zarámovaný jako vyprávění bezejmenného cestovatele, popisuje s laskavou empatií a citlivým psychologickým vhledem vznik a narůstání milostného citu vypravěče k ruské dívce Asje, s níž se setká v jistém malebném německém městečku - citu o to silnějšího, že zůstává nenaplněn a vlastně i nevysloven. Výsostně poetický jazyk a citlivost romantika ve zcela realistickém vyprávění jsou typické znaky Turgeněvova literárního stylu.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2019
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Ася, 1858
více info...
Přidat komentář
Od Turgeněva jsem četla Jarní vody a Asja se jim podobá. Sevřený, čistý milostný příběh o zbabělém muži.
"Ale nepřečetl jsem ani dvě stránky a Gagin jenom zbytečně počmáral papír (...) a pak už se volně linuly naše mladistvé řeči, vášnivé i dumavé, někdy nadšené, ale skoro vždy nejasné řeči, v kterých se Rus tak rád rozplývá. Když jsme se dosyta vypovídali a naplnil nás pocit zadostiučinění, jako bychom byli cosi vykonali, v něčem uspěli, vrátili jsme se domů."
Opájet se vlastními slovy, místo aby se člověk skutečně namáhal. Mudrci ze čtvrté cenové, mudrci z internetu.
Možná jsem se dostatečně nesoustředila, ale příběh mě moc nezasáhl. 3,5*/5*...
Ocenila bych to trošku delší. :-)
Krásný milostný příběh, romantika až na půdu. Škoda, že to Ivanovi (neboť to byl jistě Turgeněvův vlastní příběh) nedopadlo. Někdy jedna chyba poznamená celý život.
Krásný romantický příběh. Na tu dobu dobře napsáno, četlo se dobře. Nechybí děj, zápletka.. Asja mě trochu rozčilovala svou rozpolceností, ale vzhledem k jejímu věku, budiž odpuštěno. Příběh má moc smutný konec.
Moc krásný poetický příběh tajemné dívky, zvláštní lásky a jejího ještě zvláštnějšího vyústění. Radost číst.
Jsem překvapen, jak nádherný je to příběh. Nejen o silé lásky "na první pohled", ale i v úžasném popisu světa a hlavně přírody v německém Porýní. I přes svůj konec je to příběh silně emotivní.
Nezne a klidne vypraveni, zadne slovo neprebyva, zadne nechybi. Z knihy mam, i pres jeji delku, pocit linearity, celistvosti. Velmi jemne plynuti vypravene se stareckou laskavosti a laskou. Pribeh o nanaplnene, plne, "okridlene" lasce podany bez resentimentu. Asja je prosta zavaznejsich myslenek, avsak ty by sem ani nepasovaly. Velmi krasna cetba, clovek u ni vsak musi byt specialne naladen.
Asja, hříbě. Asja, která mi chvílemi připomínala Barunku Panklovou v Moskalykově televizní adaptaci. A vedle ní N. N. - sice starší, ale také nevyzrálý a hlavně zbabělý. Zůstala mu jen staromládenecká vzpomínka na hluboký cit. Zajímavé čtení.
Příběh o nenaplněné lásce mladíka a dívky Asji - stačilo jen slovo a vše bylo jinak. Kromě příběhu autor popisuje i prostředí německého městečka s přírodními krásami. Jedná se zřejmě o autentický prožitek spisovatele,...
Něžný a šetrný obrázek klasického lidského problému : "Dokážu vyjádřit upřímný vztah k člověku teprve tehdy, pokud daného člověka postrádám."
Autor v této novelce velmi jednoduše, až obyčejně vyobrazuje přechod z lhostejnosti, drobného zájmu, hlubokého "uvědomnění si", až po vroucí lásku neznámého mladíka (pravděpodobně ne úplně dobře skrytý druh ich-formy) a ruské dívky Asji. Jiní, blíže nejmenovaní, místy až brutálně velkorománově nasteroidovaní spisovatelé ruské národnosti, toto téma zpracovávají v šestisetstránkových bichlích. Je milé seznámit se se spisovatelem, který umí stejně silnou emoci popsat v devadesáti stránkách. Velmi laskavé.
Novela je někdy nazývána ,,básní v próze" a já s tím mohu jen souhlasit. Vyniká poetickým jazykem a zejména vylíčením hlavní ženské postavy.
Část díla
 |
Asja / Asia 1858 |
Autorovy další knížky
| 1950 | Lovcovy zápisky |
| 1970 | Otcové a děti |
| 1977 | Jarní vody |
| 1963 | Asja |
| 1969 | Milostný kruh (7 povídek) |
„Byl jsem mladý, zdravý, veselý, vždy při penězích, starosti dosud žádné, a tak jsem si žil, na nic nemyslel, dělal si, co mě napadlo …“
Takhle pěkně se příběh začíná, příběh, kde mládí zjistí, že …“mlsá marcipán a domnívá se, že to je ten pravý chléb vezdejší; až potom přijde čas, kdy škemrá o suchý krajíc.“
Ale nač o tom teď mluvit …
Když čtu takové příběhy (jak říkala moje dcera, když byla malá - ze starodávna) vždycky si připomenu, že život (jak říká můj oblíbený spisovatel Stephen King - život je Ka a Ka je kolo) se točí stále dokola a vše se opakuje, zjišťuji totiž, že se toho moc nezměnilo a život běží stále ve stejných kolejích, je takový, jaký je odjakživa – horlivé a bezstarostné mládí a pod tíhou zkušeností rozvážnější stáří, a to mě svým způsobem uklidňuje.
Asja je dalším z příběhů o tzv. „zbytečných lidech“, ruští autoři o nich píšou často (Dostojevský, Tolstoj, a teď vím, že i Turgeněv) – poznáte je, potloukají se po Evropě, neví, kam se zařadit, pro co žít, a tak prostě jen přežívají …“před týdnem přijel do L. a zůstal tu“.
V příběhu Asji je to nejvíc vidět právě na postavě vypravěče – jeho váhání a neschopnost jednat předznamenávají co se stane – nečinnost a pasivita vedou ke ztrátě šance!
A tohle by se mělo fakt vytesat do kamene!
To je to, co jsem si odnesla ze sladkobolně romantického příběhu, který byl tak akorát dlouhý, aby zaujal a poučil, že nestačí nechat se unášet loďkou uprostřed proudu mučivé touhy po štěstí, když budeš totiž váhat chňapnout po šanci, loďku lehce strhne proud a to, co bylo před chvílí na dosah – je fuč!
„Po pravdě řečeno jsem v cizině nerad navazoval známosti s Rusy. Poznával jsem je už zdálky podle chůze, střihu šatů a zejména podle výrazu obličeje. Výraz samolibý a pohrdavý, často pánovitý …“
(No jak říkám, nic se nezměnilo, že?)