• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 63 knih

Nové komentáře u knih Ivan Sergejevič Turgeněv

Šlechtické hnízdo

„Nenaplněná láska; téma, které se line celou Turgeněvovou tvorbou. Na rozdíl od autorova předchozího románu Rudin není problém v samotném protagonistovi románu, ale v okolnostech, které vztahu brání. Spartánská výchova bez lásky zploští citový svět mladého člověka natolik, že první vzplanutí citů považuje za lásku na celý život a když se ukáže, že se stal obětí vypočítavé a cynické ženy, je už pozdě. Když později potká sice mladší, ale duševně vyzrálou dívku, vidí v ní vše, čeho se mu nedostává a poznává skutečné hodnoty na kterých by se dal vybudovat pevný vztah. I dívce, formované hluboce a osobně prožívanou vírou zaimponuje starší smutný muž svou opravdovostí, po které v prostředí přetvářky, neupřímnosti a snobismu jejího šlechtického hnízda marně touží. Ona jej povrchně nesoudí podle jeho nepovedeného a skandálního manželství, ale vidí jeho vnitřní kvalitu, on dokáže proniknout k jejímu duševnímu světu a nezastavuje se na povrchu jako jiní. Když se doslechne o úmrtí své manželky žijící mondénním životem někde v Evropě, zdá se, že zamilovaným lidem svitla naděje. Ale osud tomu chce jinak. On tedy za sebou dál musí táhnout svou minulost a ona zůstane věrná svému vnitřnímu přesvědčení, které dovede až do všech důsledků. Nádherný román, plný melancholických tónů, který v sobě nepochybně odráží rozpolcenost autorova vlastního citového života. "Běda srdci, které v útlém věku nemilovalo."“... celý text
— cenda111

---

Rudin

„Turgeněvův Rudin je obvykle řazen k literárnímu typu tzv. zbytečného člověka. Rozhodně tyto znaky vykazuje. Je plný ideálů, nápadů, myšlenek, dokáže nádherně mluvit, v jeho výkladu jsou i ty nejsložitější filozofické problémy křišťálově jasné. Je schopný dávat rady týkající se řízení statku, finančního hospodaření, ví co kde zlepšit. Jeho noví přátelé jsou jím uneseni. Tedy ti, kteří ho potkávají poprvé. V tomto prvním plánu se Rudin opravdu jeví jako povrchní a nesympatická bytost, ke které nejsme schopní navázat nějaké pouto. Tím spíš, když svou pasivitou a nedostatkem empatie málem svede mladou, čistou dívku k osudovému kroku. Ve srovnání s její vášní a opravdovostí se Rudin skutečně jeví jako figurka z papíru. Po letech se ale s Rudinem setkáváme znovu, tentokrát jako se starým a zlomeným mužem. Najednou ho vidíme z jiného úhlu a nahlížíme úplně jinou perspektivou prostřednictvím jeho bývalého přítele Ležňova. Rudin sám se nezměnil. Změnili se ostatní a najednou vidí, že to, co považovali za neschopnost a lenost je svým způsobem vize, která pouze v současné době nemůže dojít naplnění. Cítíme, že to, co se děje není jen vina Rudinovy osobnosti, ale že je něco špatně v celém systému, který není schopný lidem tvůrčího ducha dopřát prostor a drtí je v provinčním prostředí mikulášovského Ruska. Ti, kteří dříve vypadali, že objevili návod na správný život, se najednou zdají nezajímaví a konzervativní (což zdůrazňuje popis Ležňova jako obtloustlého). Pro lidi Rudinova typu není místo. Jsou to idealisté, ztracená generace snílků, která pod tíhou samoděržavného systému nedokáže udělat žádné praktické kroky, uskutečnit nic ze svých cílů. Je to jemně skrytá kritika společenských poměrů stojatých vod ruského života. A jako na potvrzení umírá Rudin na barikádách revoluce nikoliv v Rusku, ale ve Francii, kde konečně dojde svého naplnění.“... celý text
— cenda111

---

Otcové a děti

„Uznávám, že je to přelomové dílo. Ve své době. V situaci, kterou řešilo Rusko na přelomu zrušení nevolnictví. Uznávám, že je pěkně vylíčen střet generací a vlastně i politických, až filozofických přístupů staré a nové generace. A taky uznávám, že je docela hezky vykreslená psychologie postav. Ale nezasáhlo mě to. Nevtáhlo. Mám pocit, že ta energie, pro kterou to bylo dokonce kontroverzní dílo ve své době zcela vyvanula a zůstalo u romantického románu. Pokud po tomhle přišel Dostojevský, tak se bojím, že by klenbu času tváří v tvář Dostojevskému vydrželo máloco. Jsem rád, že jsem si to přečetl, ale posílám to dál.“... celý text
— Apo73

---

---

Milostný kruh (7 povídek)

„Ruské romantiky - stejně jako realisty, mám moc ráda a čas od času po nějaké knize od nich ráda sáhnu. Naposledy přišla řada na Ivana Sergejeviče Turgeněva, který je takovou mojí sázkou na jistotu. Jeho příběhy jsou něžné, ale rozhodně nejde o žádnou čistokrevnou červenou knihovnu, mají propracovanou psychologii a často překvapivé vyústění. Zároveň jsou to všechno příběhy opravdu ze života. Nejinak je tomu v případě výboru Milostného kruhu. Vlastně se tak trochu divím, proč tento autor nejenže není zahrnut v povinné četbě, ale není mu věnována pozornost ani v hodinách literatury. Myslím si, že by mohly být jeho povídky žákům druhého stupně i střední školy bližší a navíc by pro ně mohly být i stravitelnější. Tak třeba časem :)“... celý text
— ladyfromskye

---

Asja

„Od Turgeněva jsem četla Jarní vody a Asja se jim podobá. Sevřený, čistý milostný příběh o zbabělém muži. "Ale nepřečetl jsem ani dvě stránky a Gagin jenom zbytečně počmáral papír (...) a pak už se volně linuly naše mladistvé řeči, vášnivé i dumavé, někdy nadšené, ale skoro vždy nejasné řeči, v kterých se Rus tak rád rozplývá. Když jsme se dosyta vypovídali a naplnil nás pocit zadostiučinění, jako bychom byli cosi vykonali, v něčem uspěli, vrátili jsme se domů." Opájet se vlastními slovy, místo aby se člověk skutečně namáhal. Mudrci ze čtvrté cenové, mudrci z internetu.“... celý text
— Hanka_Bohmova