Astrid Lindgrenová - Válečné deníky 1939-1945

07.05.2017

Myslím si, že mě asi lidi za tento komentář asi odsoudí. Sice jsem četla tady komentáře(vesměs kladný), neodsuzuji za to nikoho, je to jejich názor-. S něčím souhlasím s něčím ne. Pravda je ta, že jako dětskou autorku jsem ji milovali, dokonce jsme četli od ní 2 knihy na škole, které byli v knihovnách( Děti z Bullerbynu, Pippi dlouhá punčocha) . Opravdu se nám moc líbila. Tahle kniha je spíš o tom i když se snažila poctivě a reálně zachytit život ve svém rodném Švédsku, tak jsem měla nutkání odhodit knihu( jíst takovou stravu za války, nevědět nic o hrůzách v Evropě(jenom se to dozvěděl člověk ze svého zaměstnání i když tam pár německých vojáků pochodovalo, pouze se skandinávských zemí dotkl osud norských židů i některé povídačky a legendy o norském králi v době okupace- asi je něco pravda, občas to projde i bulvárním tiskem. A když už jsem u toho bulváru, tak je tam zmínka, že holandská královská rodina mohla mít taky syna( bohužel prý zemřel). Pak se dotýkala i částečně politiky. No tak tam jsem si k pobavení vzpomněla na filmovou trilogii Otakara Vávry( Osvobození Prahy a další) jak se boháči báli Rusů spíš bolševizace. No tak tady je to docela naznačeno zřetelně taky. Jinak si každý stát chtěl asi v této 2. světové válce urvat svá území, kterých se musela vzdát v průběhu století. Jinak dole mají pravdu, že by novinové výstřižky mohli být přeloženy nebo alespoň stručně o čem to je.

29.04.2017

Mám moc ráda deníkovou literaturu a Astrid mě svým válečným deníkem v žádném směru nezklamala. Bylo velmi zajímavé číst o životě v neutrální zemi v době, kdy všude kolem se bojuje, je bída a zločiny proti lidskosti jsou na denním pořádku , chvílemi mi i ten švédský postoj šel na nervy - jakápak neutralita, když přes Švédsko putují něměcké jednotky a Němci jezdí do Švédska na dovolenou....jenže pak si člověk uvědomí, že svět se zas tak moc nezměnil, že i v dnešní době se na světě bojuje a zločiny proti lidskosti jsou pořád na denním pořádku - a my díky internetu jsme o všem lépe a rychleji informováni , a přesto se většinou snažíme ani nevědět. Astrid ale všechno pečlivě zaznamenávala a tím umožnila i nám podívat se válečnou realitu všedního dne - tolik odlišného od tehdejší reality české. Díky, Astrid!
Souhlasím s Knihomolovou, že chybějící překlad přetisků novinových článků je závažná chyba na kráse - škoda.

25.04.2017

Já sama, jako vášnivý střihač novinových výstřižků, musím srazit jednu hvězdu dolů za nepřeložené přetisky novinových článků. Jak ráda bych věděla co v nich je! Švédsky ale neumím a ani se nebudu pokoušet o překlad. Škoda. Samotné deníky však byly skvělé. Pohled ženy na válčící Evropu, ba celý svět, z relativního bezpečí neutrálního Švédska mě polapil. Astrid Lindgren dokázala stručně zaznamenat celé období války v rychlých úsečných raportech, neopoměla zmínku o oprávněné hořkosti čechoslováků nad mnichovskou zradou ani hrůzný osud Lidic. Jako pracovnice dopisové cenzury mohla také jasně vyjádřit názor (jakkoli opatrně a v omezeném množství), že o existenci koncentračních táborů musely spojenecké mocnosti vědět již během prvních let války a tím zcela odmítnout jejich poválečné ,,surprise" z bestialit, které se v nich odehrávaly. Prolínání jejích záznamů o probíhající válce s popisem relativně mírumilovného rodinného života na jihu Švédska bylo svým způsobem velmi napínavé a způsobilo, že jsem knihu přečetla na jeden zátah. Nejvíce ovšem na těchto denících oceňuji, že zprostředkovávají čtenářům náhled do života za války z pohledu matky, manželky, přítelkyně a dalo by se říct, obyčejné ženy, která vděčí celým srdcem za to, že je její rodina pohromadě a v bezpečí, zatímco o několik desítek a stovek kilometrů dál lidé trpí nepředstavitelnou hrůzou a bolestí. Lidstvo totiž stále a znova opakuje stejné chyby.

10.04.2017

Této knihy jsem se nemohla dočkat. Byl to zajímaví pohled na 2. světovou válku očima mé oblíbené spisovatelky z neutrálního Švédska. Kniha se velmi dobře četla, avšak velmi mě mrzí, že nebyly také přeloženy výstřižky z novin.

27.03.2017

Válečnými deníky Astrid Lindgrenové jsem se rozhodla zmírnit souběžné čtení jiné knihy o válce, a to Laskavých bohyň. Zvláštní - mírnit čtení o válce čtením o válce, ale opravdu to bylo ředění, protože zatímco prostřednictvím Laskavých bohyň se ocitám téměř přímo uprostřed válečné vřavy, očima AL sleduji válku jen zpovzdálí jako pozorovatel. A bylo velice zajímavé číst tyhle dvě knihy zároveň. Astrid Lindgrenová ji komentovala až zpravodajsky, její deníky jsou dobrým doplňkem historických materiálů o 2. světové válce. Jak ji vnímal obyčejný člověk, který navíc žil v neutrálním Švédsku, tudíž v té době vlastně v klidu a v blahobytu. Jak koneckonců AL neustále na stránkách deníku připomíná, při zmínkách o životě Lindgrenových. Astrid Lindgrenová, v té době začínající spisovatelka, na mě působí hodně nadčasově, žena se zájmem o politiku, která si až hnidopišsky archivuje články o válečných letech. Tyto výstřižky doplňují velkolepě pojaté vydání deníků, škoda jen, že málokdo z nás umí švédsky, aby docenil i dobové materiály. Každopádně zaujalo.

23.03.2017

Bohužel, kniha mě velmi zklamala. Čekala jsem popis jejího života v letech války, ale je to jen chronologický suchý výčet válečných událostí bez osobních zážitků... nedočetla jsem. Také snad půlka knihy jsou fotografie listů orginálního rukopisu.