Astronauti
Stanisław Lem
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/329217/astronauti-vRm-329217.jpg
4
115
115
Použije-li spisovatel současných přírodovědeckých a technických poznatků k dějově dobře skloubenému románu se zajímavými zápletkami, vytvoří čtivé dílo plné dobrodružství, schopné připoutat k sobě nejen mladé, ale i starší čtenáře. U mladých navíc navodí další touhu tvořivě technicky myslet a tím znásobuje hodnotu své knihy. Překlad z díla polského spisovatele Lema má tyto předpoklady. Román jím vytvořený je novým typem vědecko-fantastického románu. Autor v něm líčí meziplanetární výpravu astronautů na Venuši, obratně při tom používá výsledků současného bádání z jaderné energie, astronomie, fysiky a techniky, nicméně však člověk a život je ústředním motivem knihy. Plastický závěr o zničení civilisace válkou všech proti všem má přesvědčující protiklad v mírové tendenci o šťastné budoucnosti vyspělého lidstva, která ukončuje poslední stránky knihy.. (ve slovenštině)... celý text
Přidat komentář
Dějová scifi psaná v kontextu padesátých let. Četl jsem to jako kluk v 90. letech, už tehdá jsem vnímal ten trochu zvláštní jazyk, jakoby z reportu (nebo spíš raportu?) z kdoví kolikátého sjezdu KSČ. Ale neodradilo me to a dobře že tak. Pod tim nánosem kde svět konečně ovládl socialismus a technologickými předpověďmi úplně mimo mísu je prima příběh, kterého kdyby se chopil Hollywood, je z toho parádní biják. Dnešní mládeži už to asi doporučit nejde, ale kdo má něco odžito a hledá starou (dobrou) scifi, tohle je jedna z nich.
Škoda té komunistické agitky na začátku a konci knihy. Jinak je zbytek knihy pěkně lemovský.
Já jsem to slyšela jako rozhlasovou hru. Některé věci jsou už dnes díky pokroku jaksi mimo, ale celkově pořád dobré.
(SPOILER) Autori z východného bloku najradšej jazdili na Venušu, tam sa kapitalistom moc nechcelo. Pravda, tamojšie podnebie si obvykle predstavovali dosť romanticky, nie ako to reálne toxické skleníkové peklo kde prší kyselina. Lemova výprava je motivovaná údajne plánovanou inváziou z ružovej planéty, ktorej obyvatelia spôsobili Tunguzskú katastrofu. Musím povedať že som od príbehu teda čakal viac budovateľského nadšenia, ale vlastne okrem onoho absurdného projektu zo začiatku knihy, kde sa ľudstvo po definitívnom páde hnusného kapitalizmu snaží roztopiť arktické ľady pomocou nukleárnych ohníkov, sú zbytky ideomasáže iba také štandardné motivačné kecy. Nechýba však poriadna technická príprava v podobe školskej exkurzie, kde sa môže Lem vybúriť v tuningu a rozpisovať detaily fungovania čohokoľvek od vývoja rakiet, cez atómovú energiu až po ľudský mozog. Pasáž o vynájdení nového druhu supergumy pôsobila vyložene ako vedecké porno o bielych plášťoch v extáze. Zaberá to polovicu knihy a pokojne by som sa bez toho brnkania po atómoch obišiel, tak ako bez pasáží o minulosti hlavného hrdinu, pravého sovietskeho černocha ktorého starý otec zdrhol z Ameriky do Ruska. Keď už sme konečne na Venuši je to fajn, ani tam nie je moc teplo, len nejakých štandardných irackých 60 stupňov ( miesto reálnych vyše 400 ), voda je príjemná, občas chladivý daždík, snáď len ten zvýšený oxid uhličitý to kazí a hrdinovia si na ich veľké sklamanie nemôžu dať dole prilby ( to postavy z obdobne ladenej knihy Planéta Nachových Mračien od Bratov Strugackých urobiť mohli ). Pátranie po zákerných Venušanoch je nakoniec dosť zaujímavé, okrem štandardných cestovateľských problémov ako zničený vrtuľník a potreba prešliapať sa späť do rakety náročným terénom tu máme nálezy tajomných artefaktov a zničených zbytkov ako aj zápasenie so záhadnými úkazmi, lebo komunisti neboli jediný v slnečnej sústave kto rozkazoval vetru-dažďu. Napokon z toho vyjde ponaučenie že za všetko si Venušania môžu sami a neodvratne podľahli vlastným mocenským chúťkam. celkovo vzaté, dalo sa.
Nejpoutavější je asi začátek, který začíná někde u tunguzského meteoritu rozlíčováním jeho významu. Odhlédnu-li od tehdejšího tendenčního balastu (který jsem tehdy jako dítě ani nevnímal) a archaických představ o vyspělosti civilizace, pak je to zajímavá storka o cestě k Venuši a o překvapivém objevu příprav invaze Venušanů na Zemi, které byly přerušeny venušskou jadernou apokalypsou. Co dodat? Klasika zabalená v ideologickém hávu tehdejšího vidění světa.
Četla jsem to jako dítě, tehdy jsem byla nadšená, ideologii jsem nevnímala. Je to jedno z poměrně raných Lemových děl, je docela zajímavé srovnat s jeho pozdějšími díly. Astronauti určitě nejsou nejlepší knížka, kterou tento můj oblíbenec napsal. To nejlepší napsal později. Astronauti patří k těm, které přece jen zastaraly. Mám na starém vinilu dramatizaci , pamatuji si začátek "Tady Kosmokrator. Prolétáme kolem planetky Adonis" , zkrátka jedno z děl, které mě k sci-fi přivedly.
Četl jsem ji jako dítě a pak po letech znovu. Dlouhé nudné úvody jsem přeskakoval podobně jako třídy, podtřídy a čeledi u Vernea. Ale pak už to bylo zajímavější. Samozřejmě je to dané dobou, je to skoro prvotina. Asi si ji po letech někdy z nostalgie přečtu. Hlavně McGyverovské řešení výbušniny v jeskyni.
Dramatický úryvek, který jsme měli v čítance, myslím že pro 5. ročník ZŠ, byl jedním ze spouštěčů mé celoživotní lásky k SF a fantastice jako takové. Co tedy na knížce, která takto nasměrovala můj vkus a světonázor, kritizovat?? Ideologie byla prostě daná letopočtem vzniku /1950/, dějovosti, akčnosti i poučení /tehdejším/ mladým čtenářům je tak akorát...
Co mě ale zarazilo, když jsem tento poklad nedávno opět vytáhla z knihovničky, byla absolutní nedomyšlenost, jaký vliv by měly všechny ty monumentální projekty jako rozpuštění ledovců, navedení druhého atomového Slunce nad Antarktidu a podobná drobná vylepšení planety Země, na přírodu a celý planetární ekosystém. Tady zřejmě definitivně převládlo myšlení "poručíme větru,dešti a bez nějakých ohrožených druhů se klidně obejdeme". Ale to je jen můj postřeh z 21. století, na kvalitě knížky a mém subjektivním hodnocení se nic nemění.
No, tak toto bola zatiaľ najslabšia kniha od Lema, akú som čítala. Rozvláčne tempo na oddychové čítanie by nebolo až takým mínusom, keby neprechádzalo miestami až do uspávajúceho. Námet - cesta na Venušu za účelom preskúmania úmyslov Venušanov s nami, pozemšťanmi na základe rozlúšteného "raportu" alias Tunguzskej záhady - bol interesantný, o to nič. Ale neuveriteľnosť zápletiek, skoro vôbec nerozvité postavy (nehovoriac o ich menách, ktoré sa v príbehu vyskytovali tak zriedka, že sa v nich ťažko orientovalo), sled udalostí akoby nasilu polátaných dokopy a naivita až hlúposť hlavného hrdinu, to veru knihe nepridáva. Veľmi zvláštne tiež pôsobilo stavanie "vedcov" do pozície temer nadľudí. O to údernejšie, ale často samoúčelne (asi aby sa vedných odborov neznalý čitateľ čo-to podučil) pôsobil kontrast medzi "vedcami" a pilotom. A tak ako mi vôbec neprekážali odborné state v Nepřemožitelnom a v Návratě z hvězd, tu ich bolo priveľa a opisovaných až príliš (a často zbytočne) do hĺbky. Ku koncu príbeh strácal na pútavosti, hoci práve tam sa dozvedáme, čo sa s Venušanmi vlastne stalo. Bol to veľký nepomer - niekoľko sto strán podivných zápletiek temer neznámych postáv a zrýchlený záver na zopár stránkach. Škoda. Nevyznelo to zrejme tak (pacifisticky, humánne a s výkričníkom pre nás, pozemšťanov), ako si autor prial. Ale - ilustrácie v knihe (z r. 1959) sú nádherné! :-)
Starodávná technicistní sci-fi z období ranné komunistické společnosti budí místy úsměv, místy běhá mráz po zádech.Ale nic zlého.Opět poukaz na zlo, které vznikne ve společnosti, která je polarizovaná a vlastní zbraně hromadného ničení.Ty jsou dříve, či později použity v bratrovražedném konfliktu.A pozemšťané vstupují na Venuši pár desitek let po katastrofě.......Měli jsme se asi poučit, snad si to autor tak přál...Kdoví?....A
Mám radu pre potencionálnych čitateľov.
Vydržte kapitolu o polyméroch, aj keď to bude ťažké, vydržte, potom to už bude len lepšie...
Plně souhlasím s Niktoriusem, jen musím podotknout, že dílko vzniklo v době těsně po válce, v době silné ideologické masáže podpořené pádnými argumenty, jimž valná většina lidí (v budoucím socialistickém bloku) opravdu věřila. Ovšem žádné jeho předchozí ani následné dílo, podle mého, už nepřekonalo a nepřekoná Futurologický kongres.
Nemůžu si pomoct, tahle knížka je tak poplatná době vzniku a tak jí nešťastně svázaná, a navíc pojatá jako didaktický slovník pro děti se sem tam nějakým dějem, že – i když mám Lema moc rád – nemůžu hodnotit výš.
Četl jsem to jako klouček. V té tobě mi ta ideologie tolik nepřišla. Teď vidím že je jí tam víc než dost. Přesto je to krásné a dobrodružné sci-fi.
Jako malého kluka mě to bavilo. Jenže...Většina knihy je opravdu věnována ideologické masáži, plácání o socialistických hodnotách a nudnému popisu vyspělé technologie (opět socialistické) budoucnosti. Cesta na Venuši, kdy se kniha láme do klasického dobrodružného žánru o trosečnících, je ale pořád fajn a plná neotřelých nápadů.
Štítky knihy
zfilmovánoAutorovy další knížky
| 1994 |  Solaris |
| 1977 | Futurologický kongres |
| 1962 | Návrat z hvězd |
| 1981 |  Pánův hlas |
| 1956 | K mrakům Magellanovým |
Lemův v podstatě debut nejvíce trpí neustálým polopatickým vysvětlováním fungování různých technologií. To sice mohlo být zajímavé v době vzniku knihy, ale zubu času to neodolalo, nejen proto, že Lem opravdu neodhadl, jak se bude technika vyvíjet. Na soudobého čtenáře to může působit úsměvně či naivně, ale především to zdržuje při čtení a kdyby to v knize nebylo, tak by to na děj nemělo vůbec vliv. Ideologie mi tam překvapivě až tak nevadila, sovětská SF ze stejné doby (např. Jefremov) má popisy utopistické komunistické společnosti výrazně intenzivnější.
Příběh sám je pak poměrně akční, za předpokladu, že čtenář je ochoten skousnout Venuši jako v podstatě obyvatelnou planetu. Hlavní hrdina, pilot Smith, je docela dobře podán, ale klíčoví vědci výpravy jsou dost neživotní panáci, takoví fachidioti. S ohledem na to, jak dobré postavy psal Lem později, je to docela s podivem.