Ať si holky popláčou
Věra Nosková
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203333/mid_at-si-holky-poplacou-7lO-203333.jpg
4
24
24
Druhé rozšířené vydání knihy Ať si holky popláčou, která vyšla v roce 2008 v nakladatelství Abonent ND. Byla brzy vyprodaná, nominovaná na cenu Boženy Němcové a její ohlas mezi recenzenty a hlavně čtenáři byl velmi příznivý. Původní vydání je nyní obohaceno o osm později napsaných povídek a soukromých reportáží, stejně sebeironických a humorných. Jeden z recenzentů o této, zároveň rozverné i přemýšlivé, knize napsal: Lehkost, s jakou autorka vypráví, humor a vtip, nadsázka, ironie a nadhled patří do její základní výbavy. Živým a dynamickým podáním i bohatým pestrým slovníkem se Nosková blíží mluvenému projevu, což posiluje dojem autenticity vyprávěného. Obdivuhodné je jazykové uchopení situací, cit pro jazykové nuance a komiku, pro lakoničtější i lyričtější polohy jazyka. (Radomil Novák) Další recenze zmiňuje že: Věra Nosková dovede být mile sarkastická i tvrdě ironická, vlídně kousavá, ale pokaždé dokáže silně vyjevit svůj názor. Současně je, pokud to téma dovoluje, velmi vtipná. Stalo se mi podruhé v životě, že jsem se hlasitě rozesmál v metru plném lidí, až jsem byl obdařen několika káravými pohledy. Poprvé jsem přečetl celou knížku kratších textů jedním dechem a neměl jsem přitom pocit, že autorka moralizuje či poučuje.(Tomáš Fojtík)... celý text
Přidat komentář
80% - psaní Věry Noskové mě baví, témata a příběhy jsou sice na můj vkus občas až příliš všední, ale autorka je dokáže podat neotřelým způsobem, a ať už je v dané povídce za novinářku, skeptičku, matku nebo prostě jen "holku", baví mě její (sebe)ironie, trefné poznámky i neokoukané obraty v popisech. A kdo by si nechtěl přečíst třeba povídku o tom, jak vnímá účast v Krausově pořadu samotný účinkující, že ano (řekli mi, že půjdu třetí, a to mě trochu znejistilo - každý přece ví, že poslední na řadě jsou vždycky podivíni:-)).
Pobavila jsem se. Některé fejetony byly opravdu vtipné, některé méně. Jsem ráda, že jsem tuhle knihu zkusila, když "Přece by nám nelhali" mě moc nezaujala. Noskovou mám ráda. Její "Bereme, co je" a další pokračování, to pro mne byl návrat do mládí. Některé fejetony v této knize jsou též o době, kdy jsme si museli dávat pozor, aby jsme neříkali nahlas to, co si myslíme.
Jsem zvědavá jestli i další Noskové knihy budou stejně opravdové a autentické.
Humorné, vtipné fejetony, dobře se četly.Nejvíce se mi líbil fejeton “Je to hustý“-jak se domluvit z dospívajícími dětmi ,ten mě opravdu moc pobavil.
Jak to bývá u povídek a fejetonů, některé jsou lepší a jiné horší. Celkově pro mě průměr.