Ať vejde ten pravý
John Ajvide Lindqvist
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156681/at-vejde-ten-pravy-156681.jpg
4
330
330
Zima roku 1981. Poklidný život na stockholmském předměstí Blackeberg naruší podivné události. Nejprve nedaleko objeví mrtvolu chlapce, kterého vrah nechal záměrně vykrvácet. Vše nasvědčuje tomu, že by mohlo jít o rituální vraždu. A to je jenom začátek. Místní obyvatele pozvolna zachvátí strach a bojí se v noci vycházet z domu. Nikdo z nich ale netuší, co se opravdu děje. Dvanáctiletý Oskar má zatím jiné starosti. Jeho spolužáci ho už dlouho šikanují a on se jim nedokáže postavit. Marně sní o pomstě. Dokud se do vedlejšího bytu nenastěhuje postarší muž s holčičkou. Jmenuje se Eli. Oskar se s Eli spřátelí. Jeho nová kamarádka je ale poněkud divná. Vychází ven jen v noci, i v mrazu chodí nalehko a často bývá hladová. Navíc trvá na tom, že nemůže vejít dovnitř, dokud ji nepozve dál. Přesto mezi nimi vzniká silné pouto. Ať vejde ten pravý (šv. Lat den rätte komma in, 2004) je románový debut švédského spisovatele Johna Ajvida Lindqvista (*1968). "Všechno v mé knize je v podstatě pravda, jenom se to stalo trochu jinak," říká autor. Tento upíří horor o první lásce ze švédského předměstí, kde Lindqvist sám vyrůstal, vzbudil na švédské literární scéně senzaci, byl přeložen do řady jazyků a zatím vyšel v jedenácti zemích. Stejnojmenný film Tomase Alfredsona podle Lindqvistova vlastního scénáře měl ve Švédsku premiéru v roce 2008. V současné době se připravuje americká filmová adaptace pod názvem Let Me In.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2012
,
Argo
Originální název:
Lat den rätte komma in, 2004
více info...
Přidat komentář
KNIHA: Tomuto švédskému příběhu se nedá upřít originalita a jistá syrovost, která se nebojí popisu i dosti bizardních a hodně nepříjemných scén. A na ně určitě nezapomenu. Na zadní straně knihy se píše: barvité vyprávění o hloubce citu v tom nejbizarnějším prostředí. S tím prohlášením plně souhlasím a lépe bych to nevyjádřila.
Faktem ale zůstává, že právě to bizarní prostřední nejspíš způsobilo, že mě příběh prostě nebavil a zas tolik nezajímal. V podstatě mi bylo jedno, co naše hrdiny potká. Nedokázala jsem se s nimi dostat na stejnou vlnu. Vím, že je to značně subjektivní hodnocení, ale tentokrát si nemohu pomoci. A kdybych tyto pocity při hodnocení nezohlednila, nebyla bych spravedlivá. Možná za to mohl i fakt, že jsem byla nucená knížku ze zdravotních důvodů číst hodně pomalu a po kratších částech, což mi kazilo čtenářský zážitek.
Ať už to bylo, čím chtělo, tento příběh zůstal díky tomu někde mezi třetí a čtvrtou hvězdičkou s tím, že závěr je ovšem naprosto perfektní. Skoro jsem nedýchala a držela našim hrdinům pěsti, aby to dopadlo co nejlépe. Ovšem i tady bych na konec přidala 2 až 3 stránky navíc pro úplné dokreslení prý příběhu. Chtěla bych vědět, jak popsané události ovlivnily následující život lidi v městečku... A co přesně má teď v plánu náš malý hrdina Oskar...
Doporučuji lidem se silným žaludkem, kterým nevadí knihy, kde nemají žádného vyloženě kladného hrdinu, s kterým by se mohly identifikovat. 70 %
Příběh nebyl špatný, rychle mě vtáhl, ale nelíbil se mi polovičatý "happyend", kterým kniha skončila.
Jak se řekne, že kniha pojednává o upírech, hned se na ni hodně čtenářů dívá s despektem, což je hrozná škoda, právě kvůli knihám, jako je tahle. Právě takhle by správný upírský horor měl být.
Knihu jsem četla podruhé. Film jsem také viděla, kniha je prostě kniha. Dobře napsaná a čtivá. Prosně krásný upírský příběh s pravým přátelstvím.
Po přečtení komentářů. kdy spousta lidí tady píše, že je to drsnější než Stephen King... No, nevím. Ano, kniha byla občas "drsná", ale s opravdovou Kingovkou se to nedá srovnat.
Hutna upirina po seversku. Jedine tam snad muze vzniknout socio-drama o osamelosti, sikane a bezutesnosti precizne planovanych sidlist socialistickeho strihu, aby bylo zaroven slusne "eRkovou" upirinou a pribehem o lasce. Vsechno ale funguje na vybornou. Upiri "mytologie" je skvela, nasakla spinou, krvi a necim neprijemnym, pudovym, znepokojivym. Lindqvistovi se navic podarilo z obycejneho sidliste vytvorit neco mysteriozniho. dusneho, se specifickym genius loci. A predevsim funguje samotny pribeh jednotlivych postav, vygradovany naprosto skvelym zaverem. Vzniceni v nemocnici, krev ve snehu, ozivly netvor, sexualita, zvracenost, andel, vana plna krve. Citim pach zeleza.
Kniha, na kterou nemohu zapomenout. Je stejně tak dobrým upírským hororem jako dojemným příběhem přátelství. A vlastně i takovou sondou do života v depce švédského sídliště 80. let.
Tak tomu říkám skutečný (romantický) upírský příběh! Kam se hrabe Svítání nebo Interview s upírem (které mě nezaujalo v knižní ani filmové podobě). Žádná země zaslíbená, ale Švédsko ve své téměř animální formě - pochmurná betonová sídliště, feťáci i ochlastové, zlodějíčci, šikanující děti… a upíři. Bezvadně rozehrané, skvělý výběr místa i postav. Hlavní hrdina - věčný outsider se svými temnými myšlenkami a choutkami, proč ne? Líbilo se mi i vykreslení Eli – postava ne zcela jednoznačná, nezařaditelná a v podstatě i originální a neokoukaná. Lindqvist si opravdu na nic nehraje a servíruje čtenáři humus bez ladu a skladu. Skvělý závěr, jsem ráda, že se vezl na své „brutální“ vlně až do samého konce a nenechal se rozhodit. Jen tak dál!
(Jediným mínusem pro mě byla velká podobnost některých jmen (Lacke/Jocke atd.), která mě při čtení mátla, ač normálně s něčím podobným problém nemívám).
1981, Stockholm... ale klidně by mohlo jít třeba o nějaké moskevské sídliště, stačilo by jména jako Jocke a Tove vyměnit za Vasila a Jelenu Ivanovnu. Švédský sociální ráj je totiž v Lindqvistově podání chladnou, potemnělou líhní zkrachovalých existencí, neschopných čelit bezútěšné realitě ve střízlivém stavu. Proto snad všichni dospělí chlastají, teenageři fetují a děti utíkají k násilným fantaziím, případně rovnou k jejich uvádění do praxe. Deprese jako kráva, přímo jako stádo krav, ale lze v ní najít zářivé střípky... ne zrovna naděje, spíše "jen" různé podoby lidských citů.
Na tomto románu jsem si zase jednou ověřila, jak se s věkem měním. Dvacet let zpátky by mě nudila první polovina knihy, plná psychologického a sociologického pitvání všemožných nepovedených vzorků společnosti. A bez dechu bych hltala hororovou druhou půlku - čvachtající krví a páchnoucí po spálenině. V současné době to bylo naopak, zpočátku jsem četla s obrovským zájmem i nasazením, v závěru jsem tempo zvolnila. Příšery a plýtvání tělesnými tekutinami už mě (bohužel?) tolik neberou, ne v této téměř splatterpunkové podobě.
Jsem spokojená i s kritizovaným "hluchým" koncem, osobně si k tomuto příběhu neumím představit lepší, jakkoliv zanechal pár otázek.
Knihu jsem četla už před pár lety, proto se nebudu pouštět do většího hodnocení, takže jen ve zkratce, co ve mě z knihy zůstalo: kniha je naprosto výborná, zaslouží si naprosto plný počet hvězd, rozhodně se nejedná o povrchní, béčkový příběh. Ještě dlouho po jejím přečtení mi bylo nepříjemné chodit brzy ráno za tmy na vlak, kde cestu lemují vysoké stromy :-)
Nejdřív jsem viděl původní film, pak si v bazaru od jedné slečny pořídil knihu a nakonec po letech si vzpomněl, že ji mám vlastně v knihovně. Po Dračí krvi od Jenny Nowak byla nálada na upířinu a tak jsem se začetl. I přes větší množství postav a skákání v ději se mi čtení moc líbilo a užil jsem si ho. Byly místa, kdy jsem trochu postrádal hlavní příběhovou linku s Oskarem a Eli a v poslední třetině knihy mi čtení trochu zmrazil fakt, co Lindqvist s mojí oblíbenkyní provedl... To jsem trochu těžce přenášel přes srdce, ale nakonec jsem oběma stejně držel palce. Jako variace na upírský příběh je to prostě skvělé. Trochu syrové, atmosférické a jiné. Ve srovnání s filmem je kniha hloubavější a obsáhlejší, jednání postav má svůj smysl, logiku a objevují se i zapovězená témata, hlavně ve spojení s Hakanem. Jako prvotina skvělé a budu rád, když si od autora budu moct přečíst něco dalšího.
Od knihy jsem nic moc neočekávala, protože nejde o žánr, který bych normálně vyhledávala. Zároveň jsem viděla film (americkou verzi, protože jsem netušila, že nějaká severská vůbec je), takže jsem z části věděla, co mě čeká. Film, některé pasáže věrně kopíruje, jiné si filmaři silně upravili, takže jsem nebyla ochuzená o překvapení. A celkový dojem ze čtení je... hodně zvláštní. Nemám pocit, že bych četla nějaké veledílo, ale zároveň mě kniha hodně překvapila. Jak zpracováním, které je prostě bravurní (hlavně psychologie postav, díky které vidíte do hlavy opravdu každému aktérovi), tak i dějem samotným. Ano - jsou tu nechuťárny,, ano - z jedné scény se mi udělalo lehce šoufl, a to se považuju za člověka se silným žaludkem... ale... zároveň je děj neskutečně originální, jazyk čtivý, atmosféra taková naivně melancholická a zároveň mrazivě krutá a nepřikrášlená. Ať vejde ten pravý je kniha, která ve vás vyvolá snad všechny emoce a dojmy. Je sladká, brutální, naivní, mrazivá, přátelská, nechutná, sladkobolná, depresivní... a to všechno dohromady dává opravdu silný čtenářský zážitek.
Takhle má vypadat vynikající variace na upírský román. Pro Stephenii Meyer a podobné husičky, uboze cisopasující na žánru povinná četba, a pro včechny příznivce kvalitní krvesajské čety rovněž. Se Salem´s lot a Dětmi noci asi nejlepší upírská kniha posledního půlstoletí.
Tak jsem si ji přečetl znovu, viděl jsem i oba filmy, a kniha jednoznačně vede. Pokaždé je na ní co objevovat. Už teď je jasné, že jde pro mě o nejlepší hororovou knihu, ke které se budu ještě vracet. Škoda, že není víc takových.
Táto kniha rozhodne nie je pre slabšie povahy. King v porovnaní s nechutnosťou a drastickosťou tu ukázanou vyzerá ako rozprávka pre deti. Atmosféra je nielen temná, strašidelná, ale do značnej miery aj odporná. Možno to niekomu vyhovuje – na mňa to bolo dosť. Neľutujem, že som si ju prečítala, ale nalepil sa na mňa určitý pocit hnusu. No to k dobrej upírskej literatúre asi patrí.
Trochu mi prekážala nezmyselná ignorácia ľudských zvykov zo strany upírskej postavy, takže všetci už na prvý pohľad videli, že je iná, divná. Neviem, ako sa dá počas dvesto rokov života medzi ľuďmi nevšimnúť si, že nosia topánky a v zime sa teplo obliekajú. Potom nech sa nečuduje, že kade chodí, tade budí rozruch. S jej motiváciou som mala trochu problém aj v iných záležitostiach a tiež jej vzťah s hlavným predstaviteľom sa vyvíjal neprirodzene rýchlo a vzhľadom na okolité prostredie ružovo. Taktiež s mojím pocitom z hlavného hrdinu to mávalo. Najprv vyzerá ako šikanovaný poľutovaniahodný slušný chudáčik s nepríjemným zdravotným problémom, potom sa zrazu zmení na zlodeja a dobreže nie psychopata a napokon v sebe ukáže neprirodzenú obetavosť pre dievča, čo videl len párkrát v živote a aj to od prvého pohľadu videl, že nie je normálna. Môže mať všetky takéto zložky osobnosti, no boli zlepené tak, že pôsobili veľmi nekonzistentne.
Napriek tomu všetkému – dalo sa. Keď sa to rozbehlo, bolo to veľmi pútavé, až som chvíľami nevedela knihu odložiť. Tiež oceňujem autorovu snahu o “nečiernobielosť” postáv až do tej miery, že kladné a záporné sa v podstate nedali odlíšiť. Len u Oskara sa tento zámer, myslím, celkom nevydaril.
Takhle rozhodně ANO! Prvně jsem se setkala s americkou filmovou verzí, takže jsem v podstatě vůbec nevěděla, která bije. Před shléhnutím (pravé) skvělé švédské verze jsem si přečetla knihu. A co se stalo? Filmová americká verze šla hooodně rychle z mojí hlavy dopryč, jelikož je to v podstatě z 85% slabý odvar. Kniha je nechutná, odvážná, nevídaná a čtivá. Upírskou tématiku moc nemusím, ale jsem ráda, že existuje pár skvělých kousků.5*
Skvělý upírský příběh, napínavé, velmi čtivé, styl psaní autora jsem si zamilovala. Časté střídání vypravěčů bylo super. Jen. ..
(spoiler)
bylo opravdu nutné, aby Eli byla Elias?
Už dlouho mě kniha tak nepohltila hned na prvních stránkách. Deset stránek přečtených a byl jsem chycen. A to i přesto, že jsem dřív viděl filmovou adaptaci (myslím tu švédskou, ne americký remake, v němž jistě mnohé podstatné prvky tohoto románu chybí). Ono se to nakonec sice trochu rozplizne, ale dějová linka tahá pořád, jen by možná nemusela zabírat tolik postav. Zcela jistě potěší syrovost a neústupnost románu, jeho (neprvoplánovitá) drsnost. Je radost vědět, že v upírském žánru ještě pořád může vzniknout něco syrového a zajímavého.
Byla jsem dost zklamaná, ani detektivka ani upírská. Mám pocit, že se autor potýkal od ničeho k ničemu, přidávál vypravěče, aby vysvětlil celý ten příběh a přitom zůstala jen pachuť rozleptaného masa. Za mě zbytečně nechutný, a najít vyšší smysl se mi v tom taky nepodařilo.
Štítky knihy
upíři prvotina zfilmováno švédská literatura horory šikana dětský hrdina severská literaturaAutorovy další knížky
| 2010 |  Ať vejde ten pravý |
| 2012 |  Jak zacházet s nemrtvými |
Ať vejde ten pravý je můj první kontakt se skandinávskou literaturou a musím uznat, že jakýsi odlišný styl je zde skutečně nezpochybnitelný. Kniha je v první půlce takové pomalé seznamování a poznávání depresivního Stochkholmského sídliště, v druhé půlce se přitvrdí a nešetří se krví. Bohužel kniha s přibývajícími stránkami negraduje, tak jak by bylo třeba. Lindqvist až příliš často silně retarduje děj, takže čtenáře malinko unavuje. Ačkoliv má výborný příběh, tak se mu ho nedaří správně dávkovat. Některé linky působí nadbytečně (Tommy-Yvonne-Staffan), jindy se zase zbytečně odbočuje od děje. Myslím si, že by se kniha dala napsat o 50 stran kratší a na kvalitě by to jen přidalo. Ještě musím zmínit, že autor si zde na sebe ušil bič tím, že udělal hlavní hrdiny dvanáctileté, v první třetině jejich věk působí ještě uvěřitelně, ale s postupem času se situace a chování vzhledem k věku zdá absurdní. Nechci to však brát jako mínus, protože tenhle nešvar je v mnoha dílech s dětmi. Jinak je však kniha vskutku povedená. Několik linek a úhlů pohledu na situaci dává knize velice svěží nádech a je moc fajn si vychutnat všechny ty smutné postavy s jejich strastmi. Ať vejde ten pravý je výborná romantická kniha, které do upířího žánru přináší potřebnou inovaci. Děj je zajímavý, autor se nebojí jít skutečně do drsných situacích a prostředí spojené s atmosférou čtenáře udrží až do konce. Fajnový počin, který má, co říct, i pro nefanoušky fantastické literatury.