Atlasova šestka
Alexene Farol Follmuth
Atlasova šestka série
1. díl >
TAJEMSTVÍ. ZRADA. INTRIKY. VÍTEJTE V ALEXANDRIJSKÉ SPOLEČNOSTI! Přední tajný spolek na světě a pokladnice ztraceného vědění padlých civilizací. Ti, kdož si v něm vyslouží místo, získají život plný bohatství, moci a věhlasu, dalece přesahující naše nejdivočejší představy. Při náboru nováčků se novici od tajemného Atlase Blakelyho dovědí, že mají přesně rok na to, aby se kvalifikovali k zasvěcení. Šest potenciálních kandidátů může mít všechno a vědět všechno. Ale za jakou cenu? ŠEST NEOBYČEJNÝCH MÁGŮ. PĚT ŠANCÍ NA VÍTĚZSTVÍ. JEDEN TAJNÝ SPOLEK.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , TémbrOriginální název:
The Atlas Six, 2020
Interpreti: Jakub Saic
více info...
Přidat komentář
NEJDE JEN O KNIHY, ALE O OTÁZKY A ODPOVĚDI
Otázek má šestice vyvolených medeiánů opravdu hodně.
Všichni mají nadpřirozené schopnosti - umějí číst myšlenky, emoce, hýbat předměty, měnit podobu a spoustu dalšího.
Byli vybrání Alexandrijskou společností, která ukrývá vědomosti světa.
Jen pět jich však bude zasvěceno společnosti...
Na tuto knihu jsem byla hodně zvědavá. Líbí se mi prostředí knihovny. Oblíbila jsem si Varonu, Rhodesovou a Reinu, ale vlastně zajímavý jsou i ostatní a určitě skrývají víc než zatím víme.
Pravdou je, že se mi to moc dobře četlo, ale něco tomu přeci jen chybělo.
Možná víc akce, anotace slibuje roční boj o život , ale všichni převážně čtou, debatují, polemizují a intrikují, občas se snaží o nějaký pokus.
Bavila mě i Parisa (telepatka), která rovnou odpovídala na otázku, která ještě nepadla nahlas :-)
Bavilo mě soupeření, ale i spolupráce Nica a Libby :-)
Konec mě tedy překvapil a doufám, že bude další díl :-)
Celkově bych řekla, že je to dobrá fantasy, ale asi hodně záleží co od knihy čekáte a možná bych doporučila, nečíst tentokrát anotaci.
Čekal jsem od téhle knihy dost, ale kdo by nečekal, když je všude takový hype? A výsledek? Skončil jsem v polovině a už nechci číst dál, nic mě netáhne. Je mi úplně jedno, jak tahle ukecaná blbina z prostředí Alexandrijské knihovny dopadne. Svět, magie a celek za mě vůbec nefunguje. Uděláte nejlíp, když sáhnete jinde.
Atlasova šestka spadá do subžánru “dark academia”, což už samo o sobě je pro spoustu čtenářů důvod, proč se do knihy pustit. Mě lákalo spíše prostředí Alexandrijské knihovny a boj šesti kandidátů o prestižní místa v tajném magickém spolku.
Tahle fantasy je postavená hlavně na postavách. Čtenář postupně poznává všech šest uchazečů, dozvídá se více o jejich schopnostech a dovednostech. Charaktery postav jsou perfektně vybudované, spousta z nich má za sebou nějakou temnou minulost a v příběhu můžeme pozorovat, jak se hrdinové postupně vyvíjí a jak se mění vztahy mezi nimi. To jsem si opravdu užila!
V příběhu mě překvapila spousta dějových zvratů, které se objevují hlavně ve druhé polovině knihy. Ale akční jízdu nečekejte, Atlasova šestka nemá komplikovaný děj a opravdu se zaměřuje především na postavy. To mně osobně nevadilo, ale někomu to určitě sednout nemusí. Já bych knize vytkla jen nedostatečně využitý potenciál Alexandrijské knihovny, čekala jsem, že bude hrát v příběhu větší roli. Ale jsem spokojená a těším se na další díly!
Tuhle knížku můžete brát jako takový filosofický spis. Sice se jedná o fantasy příběh z naprosto úžasného prostředí - údajně zničené Alexandrijské knihovny - ale možná právě tato skutečnost dala autorce Olivii Blake možnost rozvést své filosofické myšlenky.
Každý máme ve své hlavě spoustu kostlivců nebo démonů. Můžeme ale uzavřít dohodu s ďáblem, pokud výměnou za to dosáhneme svého? Čeho jste schopni, abyste se dostali mezi nejlepší? Zabili byste třeba? Před těmito otázkami stojí šestka nejlepších medeiánů na světě, kteří byli vybráni utajenou Alexandrijskou společností, aby se stali jejich členy. Jenže to se povede jen pěti z nich. Jednoho musí eliminovat.
Byl to naprosto divoký výlet do duší a myslí šesti téměř zničených individuí a jejich filosofické debaty mě kolikrát přiměli přemýšlet o svém vlastním životě.
Koupi knize jsem podlehla kvůli vlně její propagace všude na internetu a sociálních sítích. Abych pravdu přiznala, jsou pro mě vkusné obaly knih důležité, a tak mě Atlasova šestka zaujala. Měla jsem asi velká očekávání. Začátek děje mě úplně pohtil, je to rychlé, svižné a čtivé. Postupem času ale začnou témata knihy těžknout, pomalu na každé stránce jsem si některé filosofické myšlenky musela pročítat alespoň 4x, a ani tehdy jsem nepochopila co tím chtěl básník říci. Děj se zpomaluje, většinu knihy se nic neděje. Až ke konci začne zápletka trochu zrychlovat, ale to nám je k ničemu, protože pak kniha po pár stranách končí, s otevřeným koncem. Dějový obrat na konci knihy mě spíše zamrzel.. Nelituju, že jsem Atlasovu šestku přečetla, nicméně nebude patřit na seznam knih, ke kterým bych se ráda vrátila.
První co mě zaujalo byla obálka a ta krásná ořízka. Knížka se četla vcelku dobře, ale dlouhou dobu mi trvalo než jsem se dokázala alespoň trošku seznámit z hlavními postavami, protože jich je šest takže mi to dalo celkem zabrat. Když už jsem se konečně ponořila do děje kniha byla u konce. Doufám, že v druhém díle se toho dozvíme více o Alexandrijské společnost. V tomto díle jsem se seznamovala hlavně z postavami.
Uf teda trvalo mi delší dobu, než jsem se dostala do děje mám z knihy zvláštní pocity...
Kniha se soustředila na šest hlavních postav a už hned od začátku mě přišlo, že úplně nechápu co čtu, asi jsem měla velké očekávání a přišlo zklamání vůbec mi nesedl styl psaní. Přitom mám ráda fantasy, filozofické diskuze, fyzikální teorii a neznámou magii, ale působilo to zmateně a těžko se četlo - opravdu jsem bojovala s knihou týden a vracela se i nazpátek a četla znovu...
Snad ocenění moje vnučka a kniha se ji bude víc líbit, hodnotím 3*
3,5*
Kdyby existovala soutěž krásy knih, tak tato kniha by dle mě vyhrála první místo! Takhle vymazlenou knihu do posledního detailu už jsem dlouho neviděla. Škoda jen, že ještě nevyšla se zlatou ořízkou, jak bylo plánováno, tak to bych ji poslala rovnou na Miss World. Černo zlatá kombinace ve spojení s překrásnými ilustracemi je prostě pecka!
Nejsem cílová skupina, ale proč jednou za čas nezkusit něco nového? Dark academia fantasy je pro mě totálně neprobádané území. Celý ten magický svět i jeho postavy byly zajímavé, jen jsem čekala více akce, více bojů a možná i nějakou tu romantickou linku. Začátek byl pro mě úplně skvělý! Seznamování se s každou postavou zvlášť, to mě bavilo hodně. Pak když už se příběh měl rozjíždět, tak jsem ztrácela pozornost. To co jiní považují za parádní, já jsem se nudila. Konec to trochu zachránil, ale taky jsem byla překvapená. Jak se mi to často nestává, tak jsem to tušila :D Takže i o toto závěrečné antré jsem se ochudila.
Příběh mě každopádně překvapil, byl úplně jiný, než jsem si představovala, skvěle originálně podaný to se musí nechat! Autorka určitě umí psát, ale na mě toho filozofování a kombinování bylo moc. Opravdu to není kniha, kterou slupnete jak malinu. Chce to si vyšetřit trochu času a neztratit pozornost. Pro fanoušky tohoto druhu fantasy jak dělané!
Atlasova šestka mě nalákala hezkou anotaci a krasnou obalkou, jen jsem čekala že ořízka bude zlatá. No to ale bude asi tak všechno. Kniha mě vůbec nezaujala nemohla jsem se vůbec začíst a vše bylo tak zdlouhavé a až moc postav. Skončila jsem na strane 220 a třeba se k tomu jestě vrátím ale ted to neni nic pro mě. Nalakali mě na kouzla ale žádné kouzlo pro mě to nemelo. Postavy nesympatické. Nápad hezký.
Alexandrijská knihovna nebyla zničena. Spravuje ji Společnost elitních mágů. Jednou za čas se vybere parta nadaných lidí, kteří se mohou po absolvovaní testovací doby do společnosti připojit.
Tak. Zní to jednoduše, ale já se přiznám prvních tak 170 str. ztrácela.
Těch vybraných šest lidí ukusujících postupně každý kapitolu bylo sice zajímavých, ale tím, jak na mě chrlili informace o zákonitostech toho světa plus svojí minulost k tomu, mi šla hlava kolem.
Pak tu byly vztahové peripetie s esencí infantilních žabomyších válek a sexu skvěle sedících do YA žánru.
Který jsem věděla že mám v ruce, ale čekala jsem víc magie, knihovny, akce.
A ne, že se mi v hlavě bude překřikovat hlas: “Klobouk dolů za propojení našeho světa a magie”. a “Už se panebože vymáčkni a nežvaň to samé dokola!”
No, takže až v druhé půlce knihy jsem se konečně chytala, zaujala mě aspoň vztahová linka a konec jsem opravdu nečekala.
Jak se tady dívám jsem menšina, jak u Smrtícího vzdělání od Novik.
Z toho vyplývá, že tomu určitě dejte šanci, ale já jsem zkrátka čekala víc no.
Sladká limonáda pro puberťáky. Odloženo na straně 200. Myslel jsem, že v knize bude více o knihovně o tom co tam např. najdeme za tajemství, ale autorka se jen zabývá vztahy mezi hlavními postavami, kdo koho pomlouvá atd. Alexandrijská knihovna tam hraje jen malou roli. Nic se tam neděje, jen se řeší drby. Naprosto šílený magický svět, který nemá absolutně žádná pravidla. Výsledkem je úplná hovadina. To jsem se zas nechal jednou napálit.
Už dlouho se mi do rukou nedostala tak působivá kniha jako takhle. Už jen vzhledem ale zároveň I obsahem. Spousta vědy, zajímavých myšlenek, magie i skvěle promyšlený svět i postavy a jejich schopnosti. Zaujal mě i styl psaní a toto je vážně povedená prvotina. Připomínalo mi to film Podfukáři a knihu Šest vran. Co musím knize bohužel vytknout je děj zkrátka že se nic zas tak nedělo a ani konec pro mě nebyl překvapivý. Kniha má obrovské kouzlo ale už ne jiskru leda jen tu v očích pana Atlase nebo šarmu Parisy.
Pokud autorka bude vydávat a psát dal rozhodně budu pokračovat. :))
3,5/5
Fakt jsem se těšila. A i to mělo potenciál, ale u mě to bohužel nevyšlo.
Všechny postavy, byly strašně zajímavé a komplexní, ale bohatě by jich stačilo míň. Takhle ani jedna neměla pořádně prostor a nedokázala jsem si k nim vybudovat vztah.
Svět je skvělý a perfektně to podtrhuje styl psaní, který je hodně filozofický a vědecký. Hodně často jsem si říkala, jo tohle by mohlo fungovat. Ale pokud si nevytvořím vztah k postavám, je pro mě těžké se soustředit, což se stalo i tady.
Zároveň nemusím zvraty, který přijdou najednou odnikud. Má cenu dodávat, že se to stalo i tady?
Takže jo, mohlo to být fakt dobrý a věřím, že budou lidi, které to bavit bude. Ale mě bohužel ne.
Skvěle vykreslené postavy, ale to tempo, které se táhne rychlostí učebnic filozofie, mě trošku zaskočilo. Čekal jsem něco akčnějšího. Líbilo se mi, jak se autorka nebála vykreslit fluidní vztahy mezi hrdiny, ale naopak si mohla dát víc práce s vykreslením té magie a světa.
Překrásně vyprávěný příběh o těch nejlepších z nejlepších. S magickými schopnostmi nevídaných rozměrů. Ukrytí před světem v Alexandrijské knihovně. Bojující spolu i proti sobě o místa v tajemném spolku. To je Atlasova šestka.
Já vůbec netušila, co od knihy čekat, ale už na první pohled jsem jí nemohla odolat. Jednu z nejkrásnějších obálek, která skvěle vystihuje samotný text, doplňuje barevná ořízka. A ilustrace, jež čtenáře provází příběhem, úžasně přidává na tajuplné atmosféře.
Atlasova šestka je hlavně o postavách. A každý ze šestice dostane prostor čtenáři ukázat, zda právě on či ona bude oblíbencem. Magické schopnosti každého jednotlivce jsou velmi komplikované a vskutku originální.
Čas, záměr, sny, smysl života… Autorka Olivie Blake do příběhu ukryla spoustu krásných myšlenek a citátů a je to kniha více filozofická, než by čtenář od fantasy čekal. Ale mně se to líbilo. Na čtení jsem se soustředila a užívala si to. Bylo to zas něco úplně jiného, než jsem doposud četla a bylo to nádherné.
Naprosto skvělá kniha, která mne bavila už od samotného počátku.
Tajné společenství, které se vybírá jen ty nejlepší z nejlepších. Všechny postavy mne velmi bavily. Kniha je psaná lehce a krásně plyne děj. Dokonce se čtenář dočká i několika šoků.
Pro mne to byla dokonalá oddechovka, kterou jsem prostě musela přečíst a vím jistě, že si ji v budoucnu ráda přečtu znovu. Nyní se těším na další díl.
Já mohu knihu jen doporučit.
Nádherně napsaná kniha s velice půvabným jazykem a propracovanými postavami. Atlasova šestka je vyprávění o různorodých lidech, kteří do vínku při narození dostali výjimečné schopnosti. Jako první musím zmínit překrásně zpracované grafické provedení knihy. Obálka úplně dýchá svou tajemností a dokonale odpovídá obsahu. U každé kapitoly se vyskytuje ilustrace jedné z postav a všechny jsou velmi povedené. Jsou malované do takového trochu realističtějšího stylu, nicméně jim nechybí osobité kouzlo. Působí to opravdu nádherně. :)
Způsob, jakým je příběh vyprávěn, je poměrně poetický. V textu se hojně vyskytují cizí či odborná slova, složitá souvětí a neobvyklá spojení, která tvoří unikátní ráz knihy. Na některých místech to může působit až příliš složitě, a i já si musela tu a tam přečíst některou větu vícekrát, než jsem ji plně pochopila. Někdo by to mohl brát jako negativum, nicméně já jsem za to naopak ráda. Mám ráda knihy, které jsou psané složitěji.
Co se samotného příběhu týče, zaměřuje se hlavně na postavy a jejich vztahy. Na začátku můžeme vidět partu lidí, kteří byli hozeni do neznámého prostředí, vůbec se neznají, neví, co od sebe čekat a jsou vůči sobě navzájem nedůvěřiví. Každý z nich je úplně jiný a originální.
Jsou to právě i postavy, co je na této knize nejvíce propracované. Každý ze šesti má svou vlastní unikátní osobnost a unikátní schopnosti. Líbí se mi, že žádný z nich není stoprocentně kladný nebo záporný - dokonalý příklad „morálně šedých“ charakterů. I dívka, která má být na první pohled „ta hodná“, má určité chyby a zlozvyky - a ani ona se v průběhu děje nevyhne poněkud nemorálnímu rozhodnutí. Zároveň je potřeba poznamenat, že každý ze šesti má poměrně výraznou osobnost. Rozhodně se však nedají označit za pouhé karikatury, každý z nich má totiž své klady a zápory, cíle, přesvědčení, minulost a mnoho dalšího, co jim dodává hloubku. Některé postavy jsou svými naprostými protiklady a vidět je ve vzájemné interakci je opravdu hodně zajímavé.
Musím se zmínit o zpracovávání různých témat, kterých se tato kniha dotýká. V rámci příběhu jsou totiž do textu nenásilně zakomponovaná všemožná zamyšlení ohledně morálních či etických problémů, ale na žádný z nich nenabízí jednoznačnou odpověď, což mi přijde super.
Magický systém je propracovaný, moc se mi líbilo, že vychází z našich fyzikálních zákonitostí. Čtenáři je vysvětlován takovým způsobem, že by i uvěřil tomu, že by něco takového mohlo existovat. :D
Malé výhrady mám k prostředí, v němž hrdinové žijí a celkově fungování společnosti. Hlavním motivem měla být ukrytá Alexandrijská knihovna, jenže na můj vkus tam byla popsaná zoufale málo. Když jsem četla anotaci, doufala jsem, že se dočkám podrobnějšího vhledu na to, jak vypadá, jak funguje, a jak ji postavy postupně prozkoumávají. Popsaná de facto není vlastně vůbec - jen tu a tam se dočteme, že ta či ona postava „procházela mezi dřevěnými policemi“ a podobné nicneříkající fráze.
Zároveň po svém příchodu dostala šestice za úkol vypracovat určitá opatření, která měla budovu, v níž se knihovna nachází, zabezpečit. Jenomže splnění tohoto úkolu nikde popsáno není, nikde není ani zmínka, že to hrdinové splnili, dokud se jeden z nich později nerozhodne přidat (z určitých důvodů) svoje vlastní ochranná kouzla navíc. Přijde mi to jako hrozná škoda. Žádný jiný úkol za celou dobu postavy nedostaly, tudíž to mohla být příležitost, jak popsat jejich vzájemnou spolupráci, jak fungují v týmu, jak se mezi nimi tvoří prvotní vazby a podobně.
K tomu se váže i další výtka - má to být kniha s tématem „dark academia“, ale té akademické části se tam příliš nedočkáme. Vyskytují se tam sice scény z pár přednášek, ovšem na můj vkus je to nedostačující. Ráda bych tam viděla toho tajuplného studijního prostředí více. Možná i nějaké společné úkoly navíc, které by byly skvělou příležitostí, jak ukázat jejich vzájemné vztahy.
Určité otazníky mám i k dané společnosti. Ta se od začátku tváří jako hrozně tajemná a skrytá, takže mi nedávalo moc smysl, když šestici poslali v půlce roku na dva dny zpátky domů. To je vážně nechali odjet jen tak? Opravdu neměli strach, že někomu o společnosti prozradí? Obzvlášť vzhledem ke skutečnosti, že některé postavy se nemůžou pyšnit svou důvěryhodností. Ještě bych pochopila, kdyby je někdo zaopatřil, já nevím, nějakým ochranným kouzlem, které by jim o jejich aktivitách znemožňovalo komukoliv říct, ale bez ničeho? A i kdyby to nikdo z nich nechtěl vyzradit, stále existuje možnost, že by se prostě mohl omylem proříct. Co by se dělo pak? Možná o tom až příliš přemýšlím, ovšem vzhledem k tomu, jak záhadně se společnost prezentuje si nemyslím, že by bylo pravděpodobné, aby je jen tak nechali opustit budovu bez žádných opatření.
Děj plynul zvolna, každá postava dostala dostatek prostoru. Velice se mi líbilo, že děj neubíhal ani příliš rychle, ani příliš pomalu - prostě tak akorát.
Plot twist na závěr knihy byl opravdu nečekaný. Rozhodně jsem náhlý vývoj událostí ani konečné rozuzlení nepředvídala. Popravdě nevím, co si o tom velkém odhalení mám myslet, protože se nedá říct, že by mi tam nějak extra pasovalo, ale zase nemůžu říct ani to, že by mi to tam vyloženě nesedlo. Mám z toho velice smíšené pocity. :D Avšak dávám alespoň bonusové body za skutečně šokující konec.
Tahle knížka se i přes mírné nedostatky řadí rozhodně k těm lepším. Doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy s temným nádechem a morálně šedé postavy, z nichž každá sleduje své vlastní záměry.
Dávám 6 hvězdiček z pěti, kdyby to šlo.
Dlouho jsem takto dobře napsanou knihu nečetla. Poněkud to vybočuje z literatury, po které obvykle sáhnu, ale tentokrát jsem neodolala. Příběh zněl zajímavě a kniha je skutečně neodolatelně krásná na pohled.
Ale co mne naprosto uchvátilo, jsou slova. A také lidé, medeiáni, chcete-li.
Komplex jejich magického systému je vlastně téměř běžný, jsou tu čarodějové s nepříliš silnými schopnostmi. A pak tu máme medeiány, kteří vládnou magií zcela mimo lidské chápání, dokážou ohýbat částicemi kolem sebe, ovládnout vaše touhy a mysl, procházet z jednoho časového úseku do druhého nebo jim rostliny prostě vzdávají hold.
Každý jednotlivý charakter, alespoň ten důležitý, byl skvěle vyobrazen. Byli více lidští, či méně, do jednoho ale byli uvěřitelní. Dialogy byly skvělé, rychle a zajímavě plynuly a to i přesto, že se často dotýkaly témat, kterým osobně nerozumím, protože se týkaly odborných fyzikálních věd, jako je časoprostor, červí díry či molekulární částice. To všechno znám jen povrchově a světe, div se, ze seriálů. Přesto teoretický koncept pochopí v průběhu každý a ztrácet se přestane.
Jak už jsem ovšem říkala, uchvátila mne slova a filosofie podána v celém příběhu. Dlouho jsem se u knihy takto nezamyslela. Podstata lidskosti se odkrývala v tom nejlepším a nejhorším smyslu slova. Touha po moci, vědomostech a "víc" je něco, co u sebe člověk raději ignoruje a snaží se pohřbít hluboko, ovšem jakmile jednou ochutnáte... v této knize je to vyobrazeno naprosto přesně.
Knihu jsem si dokonale užila, nechám jí v hlavě uležet a za čas se k ní ráda znovu vrátím, především proto, že se chystá druhý díl.
4,5 ⭐
- chtěla bych říct, že tu knížku miluju
- je to DARK ACADEMIA fantasy kniha pro dospělé
- soustředí se hodně na postavy (jejich myšlenky, jejich život…) a interakcích mezi nimi, takže pokud potřebujete svižné knížky se spoustou akce (bitky, boje, nečekané zvraty…), dost možná vás tohle po začátku začne nudit
- prostředek se mi četl jako hodina filosofie, která mě nějakým zázrakem vážně bavila
- postavy mám ráda všechny... některé trochu míň a některé trochu víc, ale záleží mi nakonec na všech, tak dobře trojrozměrné jsou
- místy to působí takové hodně… abstraktní, což dělá to filosofování protkané s fyzikou (čas, červí díry apod)
- má to, tedy alespoň pro mě, vážně krásné popisy
- magie je tu fakt super... všechny postavy mají neskutečně zajímavé a komplikované schopnosti
- není to kniha na takovou tu dobu, kdy se vám nechce moc přemýšlet nebo se nedokážete soustředit
Za výtisk knihy k recenzi děkuji nakladatelství Laser společnosti Euromedia Group.
Štítky knihy
magie čarodějnice čarodějové sci-fi fantasy dark academia
Autorovy další knížky
2022 | Atlasova šestka |
2023 | Atlasův paradox |
2023 | Mechanika lásky |
2025 | Vládci smrti |
2024 | Atlasův komplex |
Nečekala bych, že mě tahle kniha tolik zklame. Původně jsem si ji koupila, protože na ni byly dobré recenze a byla všude tolik propagována (hell yeah reklama opravdu zafungovala). Obsahuje témata, která jsou atraktivní, ale bohužel nenaplnila má očekávání a za mě jí něco chybělo. Celkově ji za mě perfektně vystihuje slovo „nedotažená”.
Ať už se jedná o to, že jsem si vcelku těžko utvářela obrázek o jednotlivých postavách, nebo samotný konec. Celkově mi přijde kniha taková neučesaná, nedotažená, neuspořádaná… Jako by chtěla autorka vychrlit všechno najednou. Děj je postavený na rádoby psychologické hře účastněných, ale ve výsledku tam není takový ten wow efekt, který by byl na místě. Spíš bych řekla, že si kniha v daný moment získala moji pozornost, ale ve výsledku to byl takový pokus, jak mě u čtení ještě udržet a nic víc.
Autorka si podle mě ukousla zbytečně velké sousto, které tomu ubralo na gradaci. Možná bych si všechna ta těžká a rozsáhlá témata rozprostřela spíš do série, než do jedné knihy. Všechno je to zbytečně smrsknuté. Víc bych se zaměřila a představení a vývoj postav a košatější seznámení s tématy, která bych následně rozebírala. Rozhodně by se hodila i nějaká osa nebo aspoň nějaká vodítka, která by pomáhala se lépe orientovat nejen v čase, ale i v postavách.
Vizuálně potvrzuje kniha pravidlo „nesuď knihu podle obalu”, protože ač je hezky vizuálně zpracovaná, tak to úplně nesouvisí s dějem, a i když obsahuje obrázky některých postav, tak se můžeme jen domnívat, kdo na nich konkrétně je.
Za mě je to kniha s velkým promrhaným potenciálem a vzhledem k rozporuplným reakcím bych se při její koupi hodně rozmýšlela. Aby se vám kniha opravdu líbila, musíte být nejspíš na stejné vlně jako autorka (byť mě obsažená témata zajímají, tak se nejspíš vlním někde jinde :)).