Atlasova vzpoura

22.08.2020

Roman vydaný v roce 1957, jeho stářì prozrazuje pouze prostředí příběhu. Filosoficka myšlenka objektivismu již za minulého režimu ukázala, že centrální plánování nefunguje, když nebyl ani toaletní papír. Je znepokojující, že se dnes tyto socialistické myšlenky znovu vracejí. Atlasovu vzpouru si stále v v čechách přečetlo moc málo lidí.

06.06.2020

Kolem knihy jsem doma chodila asi rok až v době Corony a nuceného klidu jsem se odhodlala do těch 1108 stran pustit! Přečteno jedním dechem za cca 5 týdnů... ikdyž přiznávám, že některé "filosofické" pasáže jsem tak nějak přeskakovala - včetně projevu Galta, to jsem i já měla pocit, že bych to četla 3 hodiny ....
Nicméně osobně mi kniha celou dobu připomínala, na co občas zapomínám - musíš si věřit a stát si za svým stůj co stůj ("Dagny, nauč se rozumět své vlastní síle, a porozumíš paradoxu, který teď vidíš všude kolem sebe. Ty ke svému životu nepotřebuješ žádné materiální statky , to ony potřebují tebe, to ty je vytváříš, ty vlastníš jediný skutečný výrobní nástroj. ")
Další důležitou připomínkou pro mne bylo téma sebelásky, respektu a úctě sám k sobě, a chtít pro sebe jen to nejlepší a nespokojit se s ničím menším. Včetně vztahů...

"Inu, muži , kteří sami sebou pohrdají, hledají sebeúctu v sexuálních avantýrách. Tam ji však nikdy nenaleznou, protože sex není příčinou, nýbrž následkem a vyjádřením toho, jak si člověk váží sám sebe."

"Ve skutečnosti je však volba partnera výsledkem a souhrnem základních hodnot každého z nás. Povězte mi, co vás sexuálně přitahuje, a já vám dopodrobna popíšu filosofii vašeho života.
Ukažte mi ženu, s níž spíte, a já vám povím, jak vysoko si ceníte sám sebe. Bez ohledu na to, co vám kdo namluvil o přednostech nezištnosti, sex je tím nejzištnějším ze všech skutků, protože jedinou myslitelnou pohnutkou sexu je vlastní potěšení - jen si zkuste představit, že se s někým vyspíte čistě z dobročinnosti! - protože cílem sexu není sebeponížení, nýbrž rozkoš plynoucí z vědomí, že po vás někdo touží a že jste jeho touhy hoden.
Láska je odrazem našich nejvyšších hodnot - a nemůže být ničím jiným."

"Přísahám na svůj život a svou lásku k němu, že nebudu nikdy žít pro druhé, ani žádat, aby oni žili pro mne." - to se nebude dobře číst všem, kteří sebe staví až na konec a žijí jen pro druhé ...

24.02.2020

Až na nekonecnej Galtuv proslov se kniha četla dobře. Vřele doporučuji všem sociálním inženýrům, kteří blaho lidu staví před blaho jedince.

21.01.2020

Po Bibli údajně druhá nejprodávanější kniha na světě, Nazývaná také "Bible kapitalismu". U nás byla až do 89 zakázaná. Ale pokud jste levicového a altruistického smýšlení pak si knihu nekupujte. Má to 1100 stran a určitě to nepřečtete celé a nikdy se nedovíte "KDO JE JOHN GALT"

05.01.2020

Přestože je kniha staršího data vzniku a je psána poněkud naivnějším stylem, má i dnešnímu čtenáři co říci. Stále je totiž aktuální a mnoho z toho, před čím varuje, se dnes naplňuje. Ohromné sociální přerozdělování, deptající ekonomiky mnoha států, je i dnes aktuální a totéž se týká i kritiky státních zásahů do ekonomiky a svobodného podnikání. Kniha, i přes její stáří rozhodně stojí za přečtení

01.04.2019

Byl jsem připraven již přečtením Zdroje, který mě donutil seznámit se i s objektivismem Ayn Randové, nicméně rozsah Atlasovy vzpoury mě nejprve vyděsil. Nutno ale říci, že četbu jsem si opravdu užil (koneckonců Tři mušketýři ve všech dílech taky nejsou zrovna útlí).
Zejména první dva díly mě oslovily a na rozdíl od některých kritiků mi nevadila určitá plochost postav. Chápu, že Randová psala dystopii a zavržením Atlasovy vzpoury bychom museli zavrhnout Morovu Utopii, Campanellův Sluneční stát a další známá díla s obdobným zaměřením. Každý dobrý román je nosičem idejí. Je možné soustředit se na kritiku těchto idejí, ale soustředit se na literární hodnoty znamená posuzovat dílo z té méně důležité stránky. Ideje jsou ideje a jako takové jsou ideální, bez hran a stínů. Pokud by Randová měla popisovat všechny stíny, musel by být román minimálně 3x obsažnější a to už by opravdu bylo neúnosné (nehledě na to, že Randová sama se viděla zcela nestínově...). Když ideje podáte bez oněch stínů, vystoupí na odiv v plném světle a již svou existencí vykreslí svůj opak ve stejně jasném ostrém světle. Teze a antiteze. A je A, B je B. Hranice jsou jasné a koleje vedou dokonale vedle sebe. Takto já osobně čtu Utopii a všechny ostatní ideově jednoznačné romány včetně Orwellovy Farmy zvířat.
V tomto pojetí mě nejvíc uchvátila zejména kapitola VI.-Nekomerční sféra, která podle mého dosáhla až balzakovských rozměrů. Koneckonců Balzac ve své Božské komedii i Randová řešili oba stejný problém, byť každý ve své době a svými způsoby.
Z literárního hlediska bychom museli zavrhnout kapitolu, v níž se Dagny ocitne v Atlantidě, ale je jasné, že tomu se autorka nemohla vyhnout a právě ve chvílích popisu dokonalé společnosti se vystavujeme nebezpečí komičnosti; proto jsem tuto kapitolu nehodnotil. Podle mého nejslabší částí díla je rozhlasový projev Johna Galta, ve kterém Randová porušila svou zásadu nevměšovat filozofii do románu; kdyby obsah vměstnala do pěti, nu buďme velkorysí, do deseti stránek, bylo by to únosné. V této třetí části, všeobecně slabší, mohla podle mého rovněž zcela vynechat pasáž o mučení Galta. Jeho vzdor, kdy vše snášel téměř s úsměvem na rtech, byl už opravdu směšný. Pokleslá kovbojka.
Celkově však dílo hodnotím na všechny hvězdičky, neboť zápory jsou vysoce překryty klady. Jsem rád, že jsem si to mohl přečíst, nelituji vynaloženého času. V dnešní bruselské době je dobře, že to ještě mohlo vyjít.
Nejvíc osobně souzním s recenzí J. Kelbla z XB-1C.

30.03.2019

Tato kniha by měla být povinnou četbou kolem 20. roku života každého člověka. Hluboké myšlenky, které mají dopad na celou společnost. Krásný román napsaný velice čtivou formou. Hluboce smekám před autorkou a děkuji.

18.02.2019

Na knihu jsem se těšil, protože jiný autorčin román - Zdroj - patří do mých "Big 5". Ale jak už to tak bývá, očekávat se nemá. I když u Atlasovy vzpoury nejsem vyloženě zklamaný, tak dávám 4 hvězdičky a ne plný počet. V knize monumentálního rozsahu totiž bylo poměrně dost míst, kdy jsem se přistihl, že nesleduji děj. Třeba proslov Johna Galta byl k neučtení. Ale výsledek knihy je velmi dobrý a celkový nápad - co by se stalo, kdyby tvořiví lidé vyhlásili stávku - mi přijde aktuální i po sto letech. Člověk se skoro automaticky dívá směrem do Bruselu :)

19.12.2018

Atlasova vzpoura se zařadila mezi knížky, které jsou pro mě zásadní. Přesto, nebo možná právě proto, že s autorčinými názory tak docela nesouhlasím. Jenže jako příspěvek k debatě o směřování společnosti je to skvělé.

Pokud bych to brala jako varování před jedním z možných scénářů vývoje společnosti, je to v pořádku. Ale je tu problém. Člověk je tvor společenský a při sledování svých zájmů nutně naráží na zájmy ostatních. V ideálním „modelovém“ světě je řešení obchod. Jenže svět není ideální. Obchod by opravdu mohl vést k nejlepšímu výsledku pro všechny, jenže to musí být skutečně dobrovolný obchod a žádná ze stran by neměla mít významně navrch. Když se vlk a jehně snaží sledovat své zájmy, jak to dopadne? Jehně uteče, nebo si najme ostré rotvajlery a vlčáky jako ochranku, jinak má smůlu. Uznávám, když ochráním jehňátka, vlk pojde hlady. Takhle to ale mezi lidmi přece nefunguje. Stejně jako osobní iniciativa Atlasů je důležitá kooperace a použiji pro autorku asi téměř sprostá slova, cosi jako altruismus a solidaritu se slabými. Navíc, Atlasové nás ostatní taky potřebují. Samozřejmě, solidarita nesmí iniciativu podvazovat příliš nebo dokonce likvidovat.
Ano, A je A. Jenže když se řekne A, musí se říct i B. Bez debaty platí, že v první řadě by se měl o sebe postarat každý člověk a jeho rodina. Jenže co s těmi, kdo se o sebe postarat nemohou nebo prostě nedokážou? Já ve sledování svých zájmů občas dám něco na charitu, ne z donucení, pro dobrý pocit. Ale stačilo by spoléhat na charitu?
Literárně Atlasova vzpoura není žádný zázrak. Je to jedna z mála knížek, kterou považuji za zbytečně dlouhou. Postavy mi přijdou až moc schematické, jak stávkující a s nimi spolupracující lidé, tak bandité. Sympatický mi nebyl skoro nikdo. Pěkně popsáno je, jak někteří lidé nemají problém nechat se živit (přímo či nepřímo) těmi, kým pohrdají jako sobeckými otroky mamonu.
Johnův proslov není nic, co by oslovilo masy diváků či posluchačů, to je esej, ne promluva k lidem.
Je pravda, že lidé, kteří posunuli svět dál, byli často a možná většinou podobní jako Atlasové. Ale jsou skutečně všichni ti, kdo sledují své zájmy a jsou z ekonomického hlediska velmi úspěšní, takovými Atlasy?

Etika, kterou autorka představuje, má podle mě dost vad na kráse.

16.12.2018

Po prvním přečtení nic moc. O pár let později, při druhém čtení, jsem objevil až nepříjemně mnoho paralel se současnou EU a vývojem společnosti.
Přestože, kvůli svému věku, na mnoha místech působí úsměvně a naivně, rozhodně stojí za přečtení.

21.11.2018

Ještě dlouho po přečtení jsem se sama sebe ptala Who is John Galt... Hodně zajímavé čtení. Literárně trochu slabší, místy, ta zápletka se skrytým údolím atd. je mírně přitažená za vlasy, to si nebudeme zastírat. Ale popis úpadku společnosti a i vztahy jednotlivých hrdinů to bohatě vyváží. Přestože Zdroj jsem hltala mnohem nadšeněji, i Atlas pro mě už navždycky bude nezapomenutelná knížka.

29.09.2018

Když jsem sahala po Atlasově vzpouře, netušila jsem, jak kontroverzní knihu beru do ruky. Zároveň jsem ani nedoufala, že bude tak úžasně čtivá. Ne, vůbec nepřeháním – nemohla jsem se od ní odtrhnout a ikdyž jsem zrovna nečetla, neustále jsem na ni musela myslet, na továrnu Hanka Reardena, vysoké pece, zářivé mosty z Raerdenova kovu, na koleje Taggart Transcontinentalu a Dagny, jak hrdě pozoruje vlaky uhánějící do tmy. Cílevědomost, intelekt, vize, schopnosti – zastesklo se mi vždy přesně po tom, po čem se stýskalo následně i hlavním hrdinům. Už za to, že ve mně dokázala autorka probudit takovou vášeň při popisu zpracování oceli a plánování železničních tratí, si zaslouží respekt a uznání.
A za napsání tak rozsáhlého, kontroverzního, hluboce rozpracovaného filosofického díla, bez ohledu na zlé jazyky, taky. Já netvrdím, že s ní ve všem souhlasím. A taky netvrdím, že nepřehání a že ta knížka nemá chyby. Na druhou stranu, takto propracovaná argumentace, nové pohledy na běžné skutečnosti, hodnotové žebříčky, i komplikované vztahy a pohnutky některých (vedlejších) charakterů… mohla jsem se u té knihy permanentně nad něčím zamýšlet, zvažovat, jak moc velkou roli co hraje pro mě, o kolik větší pak pro daný charakter v kontextu jeho osobnosti, … - mě to prostě bavilo. Od začátku až do konce. Úžasnost a bezchybnost kapitalistické společnosti je tu samozřejmě vyhnaná ad absurdum v kontrastu s přehnaně a nechutně manipulující a zmanipulovanou nepracující chátrou vydávající v zájmu všeobecného blaha další a další opatření stěžující výrobcům bohatství život. Volně parafrázováno z jejího životopisu - Rand odmítala altruismus, podporu a služby chudým z přesvědčení, že podobné ideály jsou základem komunismu, nacismu a původcem světových válek. Eliminovala všechny ctnosti, které by teoreticky mohly ospravedlnit totalitarismus. A myslím, že z tohoto úhlu je potřeba na knihu nahlédnout.
Dlouho jsem váhala, jak Atlasovu vzpouru ohodnotím. Objektivně vzato je dosti (a zbytečně) dlouhá, mnoho se v ní opakuje, vedlejší vztahová linka je opravdu strašně lichá a svým způsobem taky zbytečná. Vezmu-li v potaz hlavní dějovou linii, paradoxně mi vůbec nevadila myšlenka a existence Atlantidy kdesi v horách. Myslím, že nějakého podobného prostředku bylo třeba, aby autorka dosáhla svého cíle a poukázala tak na jevy a skutečnosti, o které jí šlo. Tímto způsobem vlastně vnímám celou knihu. A nemyslím si, že by sama Rand nevěděla, že podobná společnost by za takovýchto striktních podmínek nepřežila. Ale je lepší způsob, jak poukázat na zlo, které se skrývá v mocných rukou nemohoucích líných příživníků na tvrdě pracující inteligenci?
Co se stylu psaní Ayn Rand týče: autorka prý ve svém osobním životě nebyla schopná vést plytké plané konverzace o obyčejných záležitostech, byla schopná rozebírat jen intelektuálně náročnější filosofická témata. To se velmi dobře odráží i v samotné knize – dialogy jsou přesně tohoto rázu, mnohdy se zvrhnou v několikastránkové monology (vlastně se ani nedivím, že při jejich psaní potřebovala pojídat amfetaminy). A ještě bych se ráda vyjádřila k postavám knihy – rozdělení na černé a bílé, božské a nechutně odpudivé, mi nevadilo ani za mák. A ani vlastně nemám za to, že by to bylo takto. On i každý ten über-bůh (díky - Pečivo- za ten trefný pojem) měl nějaké své nešvary a prohřešky, to, že a jak si je nakonec ospravedlnil, je věc druhá. V kontextu knihy mi ale vykreslení charakterů přišlo povětšinou přiměřené. Bylo fajn potkat se s lidmi, kteří nekňourají a prostě makají.

„Neexistují zlé myšlenky kromě jediné: odmítání myslet.“

Tak dlouho jsem se chystala knihu okomentovat, až to za mě udělala Aqua-bella. Takže jen pár věcí za sebe mohu doplnit:
1) proslov Johna Galta (někde za stranou 950) shrnuje na pár desítkách stran celou autorčinu filosofii, tedy to, co se celým románem snažila čtenáři zprostředkovat - nečte se lehce (tedy čte se lehce jen tam, kde čtenář souhlasí)
2) námět železnice mě velice oslovil, protože tyhle velké stavby a technologie vyžadují tolik umu po všech stránkách, že jsou obdivuhodné za všech okolností - a tady v stále horších podmínkách bylo obtížné si poradit; líbila se mi hlavní hrdinka Dagny, která si smysluplně poradit dovedla (ale také jsem postrádala více ženských hrdinek, těch doslova pár dalších nestálo za nic a stálo na vedlejší koleji), vlastně ze všech hrdinů byla právě Dagny jediná pro mě živoucí a přijatelná, až sympatická
3) obdivovala jsem autorku, že vlastně ztvárnila takovou vizi světa (podloženou už svými zkušenostmi z původní - tehdy ještě raně - komunistické domoviny v protikladu s tvrdým americkým kapitalismem), že mnohé obrazy mi připomněly naprosto dokonale v barvách nejen dobu naši domácí socialistickou, ale i porevoluční.
Díky románové podobě jsem se s chutí seznámila s autorčinou filosofií, protože být to čistě filosofické dílo, tak bych se o to patrně nikdy nezajímala.

(Pozn.: chvíli se o Atlasově vzpouře diskutovalo i zde https://www.databazeknih.cz/diskuze/volna-diskuze-5/nightlybird-s-yj-night-pub-73/str-45)

06.07.2018

Velmi zajímavá a kvalitní kniha, která donutí člověka k zamyšlení. Autorka vykresluje svět, ve kterém jsou lidé (přišlo mi že dost striktně) rozděleni na dobré a špatné. V podstatě tam nelze najít nic mezi tím. Ačkoliv jsou myšlenky v knize zajímavé, přesto s autorkou v mnohém nesouhlasím. Její myšlenka, že každý se může vypracovat, pokud bude dostatečně tvrdě dřít a bude věrný svým morálním zásadám (resp. zásadám, které ona předkládá jako ty jediné správné) mi přijde nesmyslná. Nemyslím, že by to reálném světě a ve společnosti, která má dlouhodobě dobře fungovat, bylo možné. Nejtvrdší formu kapitalismu autorka ukazuje jako jedinou správnou - rovněž nesouhlasím. Myslím, že určitá forma redistribuce a sociální soudržnosti je ve společnosti nutná. Ale to by bylo na delší debatu a zamyšlení.
Kniha se četla obtížně, obzvláště v některých částech. Rozhodně to není četba pro každého. Cca první polovinu bych hodnotila jako skvělou a poměrně čtivou. Ovšem pouze do doby, než se ukáže, co se vlastně stalo se všemi úspěšnými osobnostmi. !SPOILER! Když se Dagny dostane do údolí, kam se všichni přesídlili, přišel mi příběh někdy až naivně směšný. Ano, všichni tam tvrdě pracovali, spravedlivě obchodovali, žili podle svých morálních zásad... ale nevěřím, že by to tam dlouhodobě fungovalo. Časem by se i v tomto báječném údolí vytvořila obdoba "běžné" společnosti s lidmi ziskuchtivými, nemorálními, bažícími po moci. Navíc v údolí se nevyskytovaly skoro žádné ženy - a skutečně si neumím představit společnost, která by dlouhodobě prosperovala a byla z většiny tvořena pouze muži.
Část hlavních postav mi byla dost nesympatická, např. Hank Rearden. U něj jsem měla velký problém s nevěrou a vztahem k jeho ženě. Chápu, že ji neměl rád, ale považovat za morální, že je nevěrný? Inu, každý máme jiné morální zásady. Pochopila jsem, jak to u něj autorka myslela, ale přesto s tím vnitřně nesouhlasím. Rovněž i postava Johna Galta mi přišla dost nesympatická, ze všech postav asi nejvíc.
Kniha mi přišla místy nevyvážená. Nekonečně dlouhé proslovy by si často zasloužily zkrátit, přiznávám, že projev Galta jsem přeskočila. Neměla jsem sílu ho přečíst. Kniha v druhé části poměrně dost ztrácí na čtivosti. Navíc se v celé knize stále dokola opakují ty samé výrazy - morální zásady byly zmíněny skoro v každém třetím odstavci, Dagny přibližně "milionkrát" nakloní hlavu na stranu ve znamení souhlasu apod.
Ale i přes drobné výtky a nesouhlas s autorkou v některých věcech hodnotím knihu 4/5. Rozhodně stojí za přečtení a nabídne spoustu témat k zamyšlení.

12.06.2018

"Atlasova vzpoura“ od Ayn Randové je jednou z mých nejmilejších knih.

V světě se tato kniha považuje za druhou nejinspirativnější hned po Bibli. Musím jen souhlasit. Donutí se zamyslet nad hodně věcmi, které jsou sami o sobě pozitivní (třeba podělit se něčím, pomoct někomu), jenže když jsou dovedený do absurdna, stávají se téměř zločinem. Když jsou takové bohulibé skutky jsou vynucovaný násilím, ztrácejí pozitivní nádech. Dobře čtivý román s prvky sci-fi, detektivky a milostné romance mě uchvátil hned od začátku, a i přes jeho 1100 stránek byl „smlsnuty“ za velmi krátkou dobu.

28.05.2018

Je tam všechno...asi by to měla být povinná četba do dnešního světa...co dodat

21.04.2018

Toto monumentální dílo Ayn Randové má vlastně spoustu much. Ty však jdou většinou pouze a jedině na vrub většího důrazu na její hlavní filozofické poselství, kterým je objektivismus (v protikladu k subjektivismu) a na svobodu jednotlivce, kterou staví do opozice idejím sebeobětování a kolektivismu. Randová ve svůj prospěch užívá řadu literárních nástrojů. Její dystopický román je vskutku jedinečné dílo svého druhu. Pouští se do politiky, sociologie, náboženství, filosofie, zdůrazňuje roli vědy a techniky pro budoucnost společnosti. Poněkud lichá je podle mě místy až nemožně uměle protahovaná milostná linka. Pak se dá úspěšně přeskočit pár stránek či desítek stránek a o nic nepřijdete.

Román byl vydán před více než 60 lety a přece jsou jeho základní myšlenky platné dnes, v době politické korektnosti, více než kdy jindy. Ano, jistě lze dílu vytknout přehnaný důraz na přílišný egoismus a obtížně akceptovatelnou, naprostou absenci pochopení a podpory sociálně, mentálně aj. slabých jedinců společnosti, kteří tu tvůrčí, vzdělanou a pracovitou část společnosti, podle Randové, jen vysávají a zbavují svobody. Pravdou je, že jeden extrém vyvolává druhý extrém. To bychom měli mít vždy na paměti, politici, kteří udávají ve společnosti tón a krok, pak především. Ve stejné době, kdy Randová v USA vydala toto pro mnohé kultovní dílo, vstoupila ve Velké Británii do politiky Thatcherová, která by jistě mohla napsat dílo podobné. Její jedna hláška za všechny, se kterou vstupovala do politiky: "... to change Britain from "give it to me" to "do it yourself" nation". Atlasova vzpoura určitě stojí za přečtení.

27.03.2018

Nejhezči kniha co jsem kdy četla (teda jedná z nejhezčích)

08.10.2017

Z románové roviny je to vlastně "verneovka" říznutá červenou knihovnou. Z filozofické roviny, je kniha, dle mého názoru, více hodnotná, i když jsou některé filozofické teze sot okatě naroubované na rzhovory, ze kterých se stávají mnohastánkové monology. Na jedné straně autorku - filozovku chápu a v dnešní době je její filozofie víc než aktuální. Natažené ruce všech "potřebných", ziskové neziskové organizace atd. Na druhou stranu mi v celém ego-konceptu tak nějak schází dvě nezanedbatelné skupiny lidí: nemocní a přestárlí. O těch se v celé filozofii nehovoří a celkem i chápu proč, ale tím pádem se s takovou filozofii nemůžu ztotožnit. Každopádně je kniha zajímavá a mohu ji jen doporučit k přečtení.