Aurora Leigh

03.06.2022

Pozoruhodné, náročné, epické, silné, melodické. Tak jako životopis Elizabeth Browning, který by sám vydal za velké dílo. Ostatně Aurora Leigh je autorčiným vrcholným dílem, jímž zakončila cestu spisovatelskou i životní.

Jindy je Aurora také poněkud otravná, těžko pochopitelná či stravitelná, až příliš rozepsaná, někdy pro čtenáře zmatečná až nudná. Ostatně jako většina podobně epických děl; v případě poezie zvlášť. Není to snadné čtení a není snadné jej ocenit očima čtenáře současnosti.

První polovice knih mě velmi bavila a chytala, s přibývajícími stránkami se Aurora počala trochu točit v myšlenkách jako by si nebyla jistá, co vlastně chce říct. Vysoce ocenitelné byly vložené úvahy a eseje na nejrůznější témata od společenského postavení žen, přes výchovu a vzdělání až po politiku nebo stále vděčné téma povahových rozdílností obou pohlaví. Taktéž pozoruhodným byl popis Itálie, milované země autorky, čemuž bylo věnováno víc prostoru než třeba Paříži. A mezi těmito popisy a úvahami volně proplouvá životopis Aurory Leigh.

Nebudu to prodlužovat, Aurora Leigh je zlatým hřebem fiktivního spisovatelství Elizabeth Browning zcela právem. Byť kamenem úrazu může být, že v dnešní době patří spíš do šuplíku "pro fajnšmekry" než pro civilní. Je to dáno jak formou textu, tak i jazykem češtiny 20. let minulého století. A také podle toho lze soudit, že třpytný odlesk tohoto díla počíná, ne tolik právem, pomalu blednout.