Aurora na mělčině

21.10.2020

Čtenář, kterému se dostane tato knížka do rukou se nesmí nechat pomýlit . Jednak nízkým hodnocením a pak názvem Aurora. Nejde o bájný křižník, ale o lázeňské sanatorium v Třeboni.
Autor se zpovídá mladé lékařce při vstupním pohovoru, proč je plný úzkostí, slabých nervů, ustrašenosti: "Víte, snad je ta má nátura dána "předporodním syndromem", tedy, že mě prchlivý děd vyvlekl v břiše mé maminky na dvorek a poručil ji, aby poklekla, že ji zastřelí kvůli tomu nenarozenému parchantovi.. Zachránila to vše má babička, dědka znala, vzala mu flintu a pravila, aby toho nechal :
pote jezt, bo vam to vystydne !"
O kus dál se ptá režisérka Věra Chytilová : Pane Hrabale, prrroč jste tak posrranej z těch komunistů ?". A pan Hrabal jako v kostele u velebníčka vysvětluje, proč třeba přijal titul zasloužilého umělce a další věci.
Paní Věra: "Hele, takhle nic nedosáhnete. Von ten vedoucí IV.odd. ÚV KSČ Müllerrr je vopravdu divnej, aby se v něm prrrase vyznalo. Já měla točit Panelstorry, furrt mi dělal potíže. Vyčíhla jsem si, kde bydlí, co dělá a vidím, že po nedělním vobědě myje a utírá talířře, vlezu mu voknem do kuchyně, vemu útěrku a utírrám fest... až do konce ...tak pane Myllerrre, jako co bude s tou mou Panelstorry ? Počkejte paní režisérko, dáme kávičku. A za to odpoledne byl film povolen, stačí ? Nebo eště něco ?
To Myllerr dával k dobrru :
To zasedám se soudruhy v Trenč.Teplicích. A z ničeho nic vejde Věruška s nějakou zrzavou holkou a spustí: Tak tenhle pán, milá dceruško mi nedává prrráci. Nebudeme mít chlebíček !
Tak jsem raději zavolal číšníka, aby přinesl další dvě židle. Takhle to Věruško nemůžeš řešit...a večer byl scénář povolen !"
Z dalšího roztomilého čtení není patrno, zda u autora úzkostné stavy z komunistů povolily .
Jde i o vzpomínky na April Gifford, u nás ji přejmenoval pan Marysko na Dubénku. Ve Franci šlo v překladu Ma chére Doubenka, v Itálii Cara Aprillina, v Polsku Droga Kwiecenka.
Knihu napsal pan Hrabal, ale nemohu si odpustit veselou příhodu z natáčení "Hry o jablko", kde představitelka Anny, kterou Věra Chytilová hledala předlouho, Dáša Bláhová vzpomíná:
"Soudruh Müller vyžadoval v choulostivých scénách viditelné pouze jedno ňadro. Věra si to u soudruha obhájila tím, že sdělila : "Dáša je má tak malý, že musíme divákovi ukázat dvě !"
Protože pan Hrabal úzce spolupracoval s Jiřím Menzelem, byl pozván na premiéru a film se mu prý líbil.