Aurora povstává
Jay Kristoff , Amie Kaufman
Píše se rok 2380 a kadeti, kteří ukončili studia na Akademii Aurora, míří na první mise. Snaha Tylera Jonese hrát si na hrdinu způsobí, že na něj zbyde jen jednotka odpadlíků a problémových typů. A do toho je tu Aurora Jie-Lin O´Malleyová, dívka, která může spustit válku gigantických rozměrů. Tyova banda podivínů teď představuje jedinou naději celé galaxie. Nejsou to hrdinové, které si zasloužíme, ale ti jediní, co byli po ruce. Hlavně žádnou paniku.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , CooBooOriginální název:
Aurora Rising, 2019
více info...
Přidat komentář
Začátek knihy byl pro mě hrozně zmatený až divný, ale přesto mě něco táhlo to číst dál (z poloviny to bylo hlavně to, že knihu napsalo naprosto legendární duo a Illuminae je jedna z nejlepších sérií vůbec.)
Hned ze začátku nám to předhodí (a to doslova) hlavní hrdiny. No tedy spíš ty hrdiny, kteří zbyli. Taky nás autoři začnou zavalovat velkým počtem názvů a slov, které člověk prostě nechápe a na mě jich tam místy bylo už fakt moc. Ale pro seznámení se s příběhem super, vzhledem k tomu, že se jedná o trilogii.
Kdybych se měla vyjádřit k jednotlivým postavám, největší plusy pro mě představovali Kal, Cat a Zila (která bohužel dostala opravdu málo prostoru). Mínus je pak samotná Aurora, které mě svým chováním spíš vytáčela. Zbytek pro mě byl takový nijaký.
Dost mi i vadil jeden prostý fakt, a to, že se všichni hnali za Aury. Jak že dlouho ji znali? Ježíši, vždyť ta holka byla přes 200 let v přehybu, jasně že by jí z toho trošku hráblo. Aur ani nevěděla, o čem mluví, kam má jet, ale stejně ji všichni poslechli.
Ke konci se to už četlo samo, dejme tomu posledních 100 stran jsem konečně pochopila o co jde a bavilo mě to. Z úplného konce jsem byla asi mírně smutná, ale i přes to, co se tam stalo věřím, že autoři budou jak Maas a najdou způsob, jak dané osobě zázračně vrátit život. :D
Vsuvka - udělalo mi hroznou radost, když Aurora dostala od Tye svůj první unikom a pojmenuje ho Magellan. (krásná vzpomínka)
Kniha se mi velice líbila. Chvíli mi trvalo než jsem se zorientovala ve všech názvech ale potom začal děj šlapal jako hodinky. Konec mě velice překvapil.
Nejvíce simpatickou postavou pro mě byla Scarlett a Finiah. Oblíbila jsem si i Tye. Naopak sem si nevytvořila žádné citové pouto k Cat nebo k Kalovi. Aurora mě vyloženě štvala. Mrzí mě že neměla víc prostoru Zila.
No jak to říci. Nejsem fanoušek sci-fi. Četla jsem je Spát v moři hvězd a to byla bomba.
Pro Auroru jsem se rozhodla protože pana J. Kristoffa mám moc ráda díky Nikdynoci.
Ke knížce: hezky se četla a konec mě hodně hodně překvapil. Proto pět hvězd.
Ale i přesto jsem ji četla hodně dlouho. Nijak extra mě neovlivnila, nepřekvapila..
To, že mi duo Kaufman + Kristoff sedlo, vím už nějakou chvíli... ale tohle bylo prostě boží!
Neskutečně jsem si oblíbila všechny postavy. U čtení jsem mnohdy ani nedýchala a prostě jen otáčela stránky.
Skutečně skvělý příběh! Moc se těším, až vyjde i druhý díl :)
Knížka se četla skvěle, postavy úžasné. Finianovy hlášky mě moc bavily. Těším se na další díl.
Nemůžu si pomoct, mám pocit, že jsem tohle všechno už někde četla... Navíc spoustu věcí nedává smysl (proč všichni jen tak letěli kam Aurora řekla???) a všechny postavy mají stejný (ke konci už dost trapný) humor. Průměr, neurazí, ale ani nepotěší.
Nevím proč ale Aurora byla na mě strašně moc rychlá.
Asi abych příběh mohla nějak ohodnotit, nebudu hodnotit knihu jako celek, ale budu hodnotit každou číst knihy zvlášť, takhle mi to přijde mnohem více fér.
1. Část 3/5
V první části jsme neuvěřitelnou rychlostí byli vhozeny do samotného dění příběhu. V této části nás autorka zasype, do slova a do písmene, plnou hromádkou názvů, technologických postupů, jmen, hodnostmi a druhy mimozemšťanů. Opravdu dlouho mi trvalo se zorientovat v hlavních postavách a rozhodně tomu nepomáhalo, že každá kapitolka byla vyprávěna z jiného pohledu. Autorka se snažila, aby to všechno dobře odsýpalo a nikde se to nezastavovala- tady vyloženě použiju terminologii Star Treku, protože mi to připadalo, jako by byla nastavena rychlost na warp a nikde se nezastavuje, nebo taky jak to máme v Auroře- skočit do přehybu a letíme.
V první části se opravdu se vším seznamujeme a příběh je uváděn do warp rychlosti a všechno začíná na plno až v druhé části.
2. Část 4,25/5
Druhá část jede warp rychlostí od začátku až do konce. S postavami jsme už seznámení a teď se autorka vyloženě vrhne do akce a budování vztahů mezi posádkou. Teprve v druhé části se JÁ SAMA začínám orientovat ve jménech a začínám přicházet na kloub tomu, kdo a jak zapadá do příběhu.
Co se týče samotného děje, nijak moc mě to nepřekvapovalo, protože to místy bylo pravdu předvídatelné a sem tam jsem se divila, jak to bylo jednoduché pro naše postavy.
A když pominu všechno okolo a nějaké to budovaní vztahů společně s akcí, tak se dostáváme do 3. části
3. Část 2,75/5
Tato část má už jen asi 100 stránek do konce a upřímně, možná bych byla radši za to, kdyby to skončilo druhou částí a byl by ten příběh více rozepsaný, ale co už. V třetí části se začínáme dozvídat, co bylo nalomeno v prvních dvou částí a teoreticky si zakončujeme veškeré naše teorie se stalo. Za mě warpovsky rychlé vyuzlení a nakonec za mě velice očekávaný konec.
A teď kdybych měla shrnou celý příběh, tak ho hodnotím asi 3,5/5. Vývoj celého příběhu byl opravdu hodně rychlí a připadalo mi to, jako že si autorka napsala seznam všeho, co by chtěla nacpat do knihy a co nejrychleji si taky svoje bodíky i odškrtávala.
Asi největší vztah jsem si vybudovala ke Kalovi, byl to takový Legolas s fialovou krví- nebo taky po Stárkovsku- skřet jeden fialovokrevnej.
Na to, že se kniha jmenuje Aurora povstává, tak Aurora si uzurpovala pro sebe sotva pár kapitol z jejího pohledu, jinak ano-točilo se to jen kolem ní, ale asi bych chtěla více jejích pocitů.
Tohle bylo vše k mým pocitům z celé knihy a i když to hodnotím jen 3,5/5 tak se rozhodně přečtu pokračování, hlavně proto abych věděla jak se bude vyvíjet vztah těch dvou.
(SPOILER)
Miluju Nikdynoc, Akta Illuminae a teď i Auroru se všemi postavami, jak kladnými tak i zápornými.
Pořádně se mi už nedostává slov při hodnocení knih od Kristoffa (spíše od obou spisovatelů) ale i tak si nemůžu pomoct a řeknu, že to byla úžasná jízda a já se jen těším na další díl protože jsem napnutá jak struna jak to bude pokračovat!
Knížka si mě získala již od první strany i se všemi postavami. Je to napínavé, humorné (a že těch "hlodů" tam je! ;-)) a naprosto boží!
Když Aurora dostane od Tye jeho starý unikom, pojmenuje ho Magellan a "on" poprvé "promluví" jako by se SPIRO vrátil. Ne ten, co zabil tisíce lidí ale ten hodnější, který se vydával za Ezru a který se ujal role ochránce Kady, takové menší deja-vu.
Dále jsem ráda, že se Auri dala dohromady s Kalem! A že to je taky fešák! ;-)
Bohužel se Ty nedá dohromady s Cat, která je ke konci napadena "virem" na Octavii III (mimochodem, že Princeps bude Auřin táta jsem sice čekala ale stejně mě to dorazilo") a bohužel se ji nepodaří zachránit :-( To mě naštvali!
Nakonec se naše, teď již šestičlenná posádka usnese, že s naší Spouští = Auri poletí hledat Zbraň, která má zničit Ra'haam jednou pro vždy!
Už aby tu byl další díl! :-)
Za mě právoplatných 5* a naprosto doporučuji! Takové knížky jsou must-read/-have! :-)
Na knihu jsem se velmi těšila už jn z důvodu, že jsem od Kristoffa četla jen úžasné knihy. Také jsem na tuto knihu viděla jen pozitivní ohlasy. Bohužel musím říct, že mě jako jedna z mála zklamala. Nevím jestli jsem měla příliš vysoká očekávání po přečtení luxusní a nezapomenutelné série Illuminae nebo jsem na ni pouze neměla ,,slinu". Musím říct, že jsem se do čtení často musela nutit. Nemyslím si však, že by byla kniha špatná. Mně jen v tuto chvíli nejspíš nesedla.
Podle hodnocení zde na Databázi jsem se do knihy pouštěla trochu rozpolcená, skeptická a dlouho jsem ji měla v poličce, než jsem se skutečně odhodlala ji začít číst. Občas jsem se musela vrátit a podívat se, kdo kapitolu vypráví - natolik byly jednotlivé pohledy vyprávěny 7 postavami neodlišitelné.
Jednotka 312 rozhodně není týmem snů. Vlastně ani žádným jiným týmem. Jsou to jen jednotlivci, které nikdo jiný nechtěl a musí se postavit důležité misi.
Kal byl pro mě hrozně zajímavou postavou, už od první chvíle jsem si ho oblíbila. Aurora.. no ta mi kupodivu trochu lezla na nervy. Zila na druhou stranu neměla skoro žádný prostor, přitom si myslím, že její pohled vědkyně by byl jeden z těch zajímavějších - strohá ale šokující fakta z inteligentní mysli, která by ostatní nenapadli. Kdo mě téměř vůbec neoslovil byl Finian, ke kterému jsem si nevytvořila žádné zvláštní pouto. Naopak dějová linka Cat - boží!
Já na tyhle vesmírné "sci-fárny" obvykle moc nejsem, ale tohle mě hodně dostalo. V knize nenajdete žádné hluché momenty, je plná akce, sarkastického humoru a místy jsem se i nahlas zasmála.
Podtrženo sečteno, vesmírné ságy této dvojici autorů opravdu sedí.
(SPOILER)
Musím říci, že mě tahle kniha dost bavila! Nemohla jsem od ní odtrhnout oči a užívala jsem si každou kapitolu. Líbí se mi, že jsou zde kapitoly z jiných pohledů. Postavy si hned zamilujete, avšak mně osobně tam jedna postava štvala. Vadilo mi její chování k jiné postavě, naštěstí si to ke konci knihy vylepšila a zachovala se opravdu skvěle! Humor knihy je opravdu úžasný, smála jsem se každou chvilku. Taky tu nechybí zvraty, akce, napětí a láska. Já osobně zařazuji knihu mezi moje oblíbence a na seznam nejlepších knih roku 2021, které jsem přečetla.
Fakt mě dostala a naprosto vyvedla z míry. Mrzí mě ten konec. Doufala jsem, že dostanu více kapitol z pohledu Cat, ale bohužel asi nic (i když, kdo ví?)..
Na druhý díl se dost těším :D. Měl by vyjít teď v létě, takže hned jak bude dostupný, sáhnu po něm. Doporučuju, ale asi to nebude bavit všechny..
(SPOILER)
Na úvod bych ráda napsala, že jsem od autorů četla celou sérii Illuminae, která se mi moc líbila, i když samozřejmě své chyby měla také. Tím chci říct, že jsem od knížky měla vysoká očekávání, čekala jsem skvělou vesmírnou sci-fi se super postavami, a to se mi bohužel tak úplně nesplnilo.
Nejdříve bych ráda začala s postavami. Kniha je vyprávěna z pohledu sedmi postav, což je poměrně dost na to, aby jsme je prostřednictvím jejich vyprávění lépe poznali a udělali si o nich ucelený obrázek. A právě s tím jsem měla asi největší problém, jen několik málo postav mě zaujalo / oblíbila jsem si je natolik, abych s nimi soucítila a fandila jim.
Tyler a Scarlett mi přišli nijací, ničím nezajímaví. Kale podle mě byl takový klasický bad boy, který se kvůli své "vyvolené" nakonec přeci jen změní, v YA v podstatě nutnost. Prostřednictvím Kalea se dostáváme k Auroře, která mě vytáčela, ale k tomu později :) Naopak postavy, které mě bavily byli Finn, který sršel sarkasmem a jeho hloupé vtípky v tu nejnevhodnější chvíli mi dokázaly vyloudit úsměv na tváři. Zila, která byla vždy připravena kohokoliv bolestivě zpacifikovat a ještě si to i užít. Ač byly kapitoly se Zilou krátké a bylo jich jen pár, tak se mi líbily asi nejvíce. Nejblíže mi ale byla Cat, která snad jako jediná přemýšlela...
A teď něco málo k ději... Proč? Proč se všichni hnali za cizí holkou až někam na konec světa, když byla asi 200 let v přehybu a s největší pravděpodobností zešílela, jelikož to se zkrátka lidem, co strávili v přehybu více času stává? Dobře asi trochu přeháním, ale proč jí všichni poslouchali, když i ona sama neměla nejmenší tušení co a proč vůbec dělá?! To jsem vůbec nepobírala, jediná Cat byla ochotná jí předat lidem, kteří se Auroru snažili chytit, jelikož nestála o to, aby se z její posádky stali zločinci přechovávající na své lodi uprchlici.
Další věc, která mě štvala byla romantická linka, kdy podle mého skromného názoru mezi Kalem a Aurorou nebyla žádná chemie ani nic podobného... Snad to nemohlo být tím, že se vůbec ale vůbec neznali a strávili spolu sotva pár dnů??!
Co mě ale nejvíce vytáčelo, byly Aurořiny vtípky na Kalea typu "Ahoj Legolasi." a "No nepovídej Elronde." Poprvé mě to pobavilo, jelikož já sama jsem na Legolase pomyslela, když autoři v knize Kalea představili, ale když je ten rádoby vtip v knize nejmíň dvacetkrát, tak už vtipný rozhodně není. Právě naopak bylo mi za Auroru trapně, jelikož ostatní ty její vtipy, zcela očividně, jako Kale, nechápali, jelikož ve svém volném čase nejspíše neabsolvovali maraton Pána prstenů...
No, abych jen nekritizovala. Knížka byla opravdu čtivá, i přes mé všechny výtky mě knížka bavila a další díl si rozhodně přečtu. Pokud ale od knihy čekáte druhé Illuminae, tak jako já, asi budete zklamaní...
Knížku bych ohodnotila 3,5 hvězdičkami jako lepší průměr.
(SPOILER)
Tuto knihu jsem četla déle, i přes to, jak dobře se mi četla v těch momentech, kdy jsem se k ní dostala. Hlavní je v tomto případě se nezaměřovat pouze na postavy a jejich charakteristiku nebo na děj. Pár knih jsem od Jay Krystoffa četla a líbili se mi, ale tohle bylo dost jiné. Postavy byly rychle charakterizované a autoři se přesto snažili je během knihy dále popsat. Chápu ten krok, avšak jeho provedení už tak moc ne. Jednak je děj trochu ztřeštěný a to doslova. Kniha začíná nalezením dívky jménem Aurora, která je více jak 200 let stará. V celkovém obraze je příběh psán z pohledu dalších několika lidí. Součástí tvz. Týmu snů je i dívka, která má v knize asi 2 nebo 3 kapitoly a to dost krátké. Dle mého názoru je to škoda. Dá se říct, že je naprosto mimo linii děje, i když se v knize aktivně všeho účastní. Tedy nápad, že knihu budou psát z obrazu všech nejdůležitějších sedmi postav se ztrácí. Možná by se propracovanější postavy staly přístupnějšími pro čtenáře.
Další zádrhel je propracovanost děje a celek jako takový. V knize se najdou dva lidé, kteří spolu mají být dohromady, přitom se vůbec neznají ani si neprojeví žádnou náklonost. Dále je zde nevysvětlitelný fakt, že lidé, kteří celý život trénovali jako vojáci najednou zběhnou bez nejmenších problémů a vydají se na misi, kde se z nich musí stát kriminálníci a nikomu to nevadí až na jednoho jediného člena posádky. Dokonalý Tyler je se vším v klidu. V knize se sice snad stokrát zmiňuje, jak dokonale si na akademii vedl i to, jak nekleje, nepije a všechno možné, ale zběhnout a vydat se na šílenou misi, jen kvůli slovu dívky (která má být dávno mrtvá) je pro něj naprosto normální. Spisovatelé děj musí nějak zasadit, to chápu. Ovšem jejich provedení je opravdu zvláštní.
No. Plusy jsou určitě za vymyšlení dobrého zlodějského triku i popis a vymyšlení telekinetických sil. Sarkastické poznámky se také někdy vyvedly a nakonec námět a nápad jsou rozhodně zajímavé. Kniha se i přes všechno zmíněné četla dobře, což mne překvapilo, ale u Kristoffa to zas tak divné není.
Tak snad nás v dalším díle autoři překvapí a objasní nám více faktů ze světa Aurory.
Na jednu stranu to bylo skvělé na druhou jsem z toho zklamaná. Vím co oba vytvořili spolu a co vytvořil jeden z nich sám. Z těchto knížek jsem byla nadšená a teď jsem prostě čekala asi hodně.
Svět, postavy a děj byly skvělé. Krásně popracovaný vesmír. Zajímavý svět a mimozemšťani. Postavy byly bez chyby. Sice mi chvilku trvalo než jsem si je oblíbila, ale potom to už bylo skvělé. Posledních 100 stránek bylo supr. Ty jsem doslova zhltla. Skončilo to opravdu zajímavě.
No a co mi teda vadilo? Strašně se prostředek táhl. Vůbec mi nesedl děj jak to bylo napsaný. Začátek a konec byl skvělý, ale ten prostředek mi prostě strašně vadil. Čekala jsem, že to bude akčnější. Budou tam víc lítat nadávky a sprosté vtípky.
tahle knížka je geniální! Od autorské dvojice moje první kniha, ale určitě ne poslední. Kniha je čtivá, velmi zajímavě napsaná a hodně mě bavily proložky s vysvětleními různých pojmů, charakteristik a úloh v týmu. Členy týmu jsem si zamilovala. Těším se na další díl!
Jo, pokud máte rádi Akta Iluminae budete milovat i Auroru. Těším se na druhý díl! Trochu mi to připomnělo Šest vran, takže jestli máte rádi je a sci-fi, jděte do toho!!!
Tak dobrou fantasy knihu jsem už dlouho nečetla! Jay skloubil dvě své knihy a udělal z nich Auroru! Mistrovská práce!
Miluju galaktická dobrodružství, a proto jsem už celou Aktu Illuminae zbožňovala. Čekala jsem tedy podle anotace něco podobného, a svým způsobem v této knie stejné prvky nacházím. Ale opravdu jen prvky, příběh je totiž epický a skvělý a totálně odlišného rázu, i když se obě série pokoušejí o záchranu světa. Postavy, (i když je jich mnoho) jsem si rychle zapamatovala a nepřišlo mi, že by byly šablonovité, těžké k rozeznání či předvídatelné. Nemohla jsem se odtrhnout a při scéně na konci jsem brečela, no, jako malé dítě. Uznávám, že kniha není osvícený návod obsahující moudrost věků a příběh se prolíná někde mezi romancí a fantazií, ale i tak knihu DOPORUČUJI, protože je krásně napsaná, odpočinková a více než zajímavá.
Kdyby to bylo možné, dala bych 4,5 z 5 hvězd
Miluju Kristoffa a jeho sérii Nikdynoc. Ani ve spojení s Kaufmanovou se z příběhu neztrácí jeho pověstný sarkasmus, kterým je děj nabitý. Postavy se mi nepletly, každá byla perfektně vykreslena a určitě se nejedná o scifi jen pro mládež, ale jako oddechovku určitě doporučuji i pro dospělé.
Závěr byl dobře ukončen, na některé otázky jste odpověď dostali a troufám si říct, že pokud vás kniha neazujme tak vás ani nebude moc trápit, že se ke druhému dílu případně nedostanete. Takže za zkoušku to určitě stojí!
IG: @hanybooks
Štítky knihy
vesmír boj o přežití mimozemšťané invaze rostlin týmová práce kosmické lodě život ve vesmíru sci-fi
Science-Fiction rozhodně není mým šálkem kávy, vlastně se ještě teď divím, že jsem se do podobné knihy vůbec pustila. Ale "Protvůrce", jsem tomu tak ráda!! Bylo to totiž nečekaně dokonalé super akční meziplanetární dobrodružství! Autorská dvojka Jay a Amie prostě ví, jak své čtenáře připoutat k příběhu, vystřelit je rovnou do vesmíru a smýkat s nimi famózním spletencem děje až do poslední stránky, kdy snad zapomenou dýchat - takhle dobrá ta knížka byla! Navíc, je to jeden z těch titulů, kde je potřeba vyzdvihnout i překlad, protože přiznejme si, tyhle zkazky z "budoucnosti", při míře fantazie obou autorů, to chce vážně pořádný um! Nelze nezmínit ani doprovodné grafické panely - Magellan zkrátka válí. Těším se, co dalšího nám ultra boží jednotka 312 na své misi, ještě nadělí...