Autor! Autor!
Isaac Asimov
Jejich svět má šest sluncí, ale nyní jich pět zašlo a podle tvrzení vědců se blíží zatmění posledního z nich. Obyvatelé planety poprvé poznají, co znamená strach z temnoty… Pouze Ralson je schopen vyvinout silové pole chránící proti atomové bombě, ten však odmítá. Prací na silovém poli by si totiž podepsal rozsudek smrti, přičemž popravu by vykonal – on sám… Jeden ze tří mužů, kteří přiletěli na Marsport, je pašerák nebezpečné drogy a musí být bezpodmínečně zadržen. Všichni tři jsou však vysoce postavení představitelé planet a obvinit nepravého může mít ty nejvážnější následky… Výběr z povídek Isaaca Asimova, popularizátora vědy, velmistra science fiction a klasika tohoto žánru, obsahuje dosud u nás knižně nepublikované příběhy.... celý text
Přidat komentář
S knihou jsem hodně bojovala a došla k závěru, že Asimov nebude mým autorem, ač nápady v povídkách přímo srší. Tento pán musel mít neuvěřitelnou představivost a talent, když si uvědomím, že dokázal stvořit celou Nadaci. Za mě slabší průměr. Jenže když se podívám do seznamu literatury, kterou normálně čtu, není se čemu divit - takto vážně míněné sci-fi je pro mě zcela jiná část vesmíru.
„Jen tři typy lidí mohou zůstat neovlivněni pohledem na hvězdnou oblohu ... ti, co nic nevidí, milosrdně opilí do němoty a děti, pro které je zcela nový a podivný celý svět ...“
Nejsem nováček, co se týče Asimových sci-fi příběhů, a tak bych skoro řekla, že už to není možné, ale přesto si s každou další povídkou pan Asimov získává můj stále větší a větší obdiv. Právě jsem dočetla další sadu příběhů plných fantastických vizí – o vynálezech budoucnosti, o návštěvách mimozemských ras, o obydleném vesmíru, a samozřejmě taky o umělé inteligenci, ... ale především (a za to nejvíc sklízí Asimov můj neutuchající obdiv, a to je hlavním důvodem proč patří mezi mé stálice, oblíbené spisovatele) další úžasnou sadu příběhů o lidské povaze. Protože Asimovy příběhy ze všeho nejvíc nevypovídají o technických vynálezech, o tom, jak je využít, zneužít, vylepšit si jimi život nebo naopak zničit, Asimovy příběhy ze všeho nejvíc vypovídají o tom, jak na všechny ty možné, pravděpodobné i nepravděpodobné změny a situace, my lidé zareagujeme, jsou tedy hlavně o nás ...
Obdivuji Asimovy vize o budoucnosti, všechny ty možné, pravděpodobné či naprosto fantastické představy o možném vývoji, o směru, kterým se lidstvo bude ubírat, ale především, obdivuji jeho přesné a varující popisy vlastně naší současné reality ...protože jeho příběhy hodně vypovídají právě o naší současnosti, jsou to úvahy o dnes docela běžných a aktuálních tématech jako je neudržitelná produkce, odcizení se lidské přirozenosti, psychický tlak a pocity stísněnosti vyvolané stále se zrychlující proměnou našeho světa – kulturní i technickou (řekla bych, že obě stejně nebezpečné). Příběhy jsou to tedy hlavně o tom, jak se náš mozek evolučně vyvinul k přemýšlení :-) a co z toho vzniklo ... pokrok založený na vymýšlení stále nových a nových technických vymožeností, které nám na jednu stranu mají usnadnit život a na druhou jsou tak lehce zneužitelné, ... pokrok založený na naší touze po dokonalosti, a jak nás v tom našem počínání náš rozum na jednu stranu pohání a na druhou omezuje ...
„... pokaždé jsem vám poskytoval výhodu ... lidských pochybností“.
V knize se nacházejí spíše nadprůměrné povídky. Pouze asi dvě mě svým námětem ani zpracováním nezaujaly. Vesměs všechny povídky si najdou své čtenáře, protože výběr témat je poměrně různorodý, i když na roboty se tu nějak zapomnělo:-)
Výsledný dojem z knihy je spíš průměr všech povídek - byly tu nejlepší i nejhorší povídky, které jsem od Asimova četla, ale v mysli mi utkvěly spíš ty lepší, takže celkem spokojenost nad oddechovou tématikou
Část díla
- Autor! Autor! 1964
- Až do čtvrté generace 1959
- Jsem v Marsportu bez Hildy 1957
- Mouchy 1953
- Mrtvá minulost / Minulost nemá žít 1956
Autorovy další knížky
2009 | Nadace |
1993 | Já, robot |
2009 | Nadace a Říše |
1993 | Konec Věčnosti |
2010 | Druhá Nadace |
Povídky jsou zajímavé ale jinak jako celek výborný