Mlhy Avalonu
Marion Zimmer Bradley
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/5923/bmid_mlhy-avalonu-X3K-5923.jpg
5
123
123
Otevírá se před Vámi legenda o králi Artušovi - plná kouzel, vyprávěná na pozadí příběhů žen kolem jeho dvora, jakoby viděna jejich očima. Setkáváme se s Morgaine, nevlastní Artušovou sestrou a velekněžkou čarovné země Avolon, která ovládá mnohá kouzla. V Avalonu ženy vládnou jako nositelky života a udržovatelky starých tradic. Morgaine čeká jediný úkol: bránit Británii před křesťanstvím - novým náboženstvím, které pohlíží na ženy jako na původkyně prvotního hříchu a vylučuje je ze společnosti a odsouvá do pozadí - a vrátit svoji zem do rukou Matky Bohyně. Krásná a půvabná královna Gwenhwyfar je zmítána pochybnostmi, zda zachovat věrnost a oddanost svému choti a králi a řídit se zákony křesťanského Boha nebo se poddat sžírající vášni, kterou cítí k okouzlujícímu Lancelotovi. Obě ženy těžce nesou svůj úděl, bojují za svoje cíle, trpí za ně, však obě - svým zvláštním způsobem zvítězí. Je to příběh, který čtete jedním dechem. Román Mlhy Avalonu je vzácnou knihou, která Vás očaruje a ve které všechny máty a kouzla ožívají a jistě i vy je jimi rádi necháte unést.... celý text
Přidat komentář
Krásný, dojemný příběh opředený mýty a kouzly. Pro mě jako milovníka příběhů o králi Artušovi se jedná o zcela výjimečný příběh. Vřele doporučuji. Jedna z knih, u které se nebojím doporučit i její filmové zpracování.
Nejdřív sem viděla film, který byl a stále pro mě je nejpříjemnějším a nejlepším zpracováním artušovských legend.
Kniha je mnohem rozsáhlejší, jak na množství postav, popis jejich charakteru/povahy tak i spousta detailů navíc (realističtější prostředí - věk postav, bitva staré a nové víry, historické pozadí). Pro příznivce artušovských legend a milovníky záhad starých náboženství vřele doporučuji :-)
Moje nejoblíbenější kniha, kterou jsem kdy četla. Vždycky jsem milovala příběhy o Artušovi, Merlinovi a Morganě. Tady bylo všechno. Nadchlo mě, že to je z pohledu žen. Morgana zde byla vyobrazena jako kladná žena a to se mi líbilo.
Mám ráda starověké dějiny, které se prolínají s bájemi... Od malička miluji artušovskou legendu... Nejsem křesťanka, spíše pohanka... Avalon mě ale nebavil. Moc podrobností, v nichž jsem se ztrácela, postavy mě rozčilovaly svým chováním, často i "přepínacím", jak se to hodilo. Čímž neupírám autorce velkou pochvalu za úsilí a čas, který vypracování takového složitého příběhu, plného informací, věnovala!
Velmi "ženská" kniha. Artušovská legenda mě zajímala od mládí,ale většinou byla pojatá jako mužská záležitost. Rytíři,meče,souboje,Excalibur,hledání Grálu. Toto je příběh ženy,kněžky,která se snaží zabránit zničení svého světa,své víry. V knize je krásně vyjádřená tolerance pohanských náboženství vůči křesťanství.Zatímco pro pohany byl Kristus jen jeden z dalších bohů, křesťané jejich bohy nejen neuznávali,ale dokonce ignorovali.
Bradleyové se podařilo vytvořit lidské postavy z masa a krve, těžko si vybírám,kterou z nich mám radši.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih,ráda se k ní vracím a musím uznat,že i filmová verze se docela povedla
Skvělá kniha plná akce a zvratů. Konečně kniha, která zachycuje dobu krále Artuše z nezaujatého pohledu. Popsané pohanské rituály a oslavy byly také přínosem, udělala jsem si díky tomu dobrý obrázek o vývoji pohanské tradice a její útlum s příchodem křesťanství. Moc dobrá kniha, smekám před autorkou.Škoda, že další díly této série již nejsou tak povedené jako tento.
Opravdu hodně čtivá kniha, tedy pro mě hlavně první cca 2/3, poslední část se mi už tak dobře nečetla. Prostě nejlepší, když byl Avalon pěkně v rozkvětu.
Překrucování artušovské legendy nehodnotím, je to román, tak proč nedat prostor fantazii. Akorát např. Gwenhwyfar mi přišla docela plochá. Věčné hodnocení krásy a zestárnutí/nezestárnutí mě příliš nebavilo, ale budiž.
Pro mě osobně kniha znamená opravdu hodně, tedy dávám plný počet.
Musím říct, že jsem byla zvědavá, do jaké míry se film drží předlohy. A byla jsem příjemně překvapená. Samozřejmě je knížka mnohem obsáhlejší a nabízí různé náhledy na jednotlivé postavy. Ke konci téhle bichle jsem ale už měla potíž udržet koncentraci a závěr mi přišel hodně rychlý s ohledem na to, jak podrobné bylo předchozí vyprávění.
Líbila se mi mnohotvárnost postav a jejich povah, akorát Gwynhwyfar mi lezla dost na nervy. Naopak mě dostala Morgause. A překvapilo mě, že Merlin britský nebyl jen jeden :)
Knihu jsem četla kdysi dávno jako náctiletá, a i po letech se k ní ráda vracím. Filmové zpracování dobré, ale knize nesahá ani po kotníky. Čte se opravdu jedním dechem! Kniha vás naprosto pohltí a je těžké přestat číst.
Film nikdy není to co kniha, při čtení se dokážete do příběhu vcítit takovým způsobem, že ani nevnímáte okolí a před očima ten děj ožívá. Plně souhlasím s Hipi a tak už není co dodat.
Je to už delší dobu, co jsem ji četla, tenkráte mě k ní přivedl stejnojmenný film, nicméně příběh, který se mi zde rozkryl, byl daleko bohatší. Sleduje životy tří generací, matky, dcery a jejího syna a lidí kolem. Velmi netradiční náled na artušovskou legendu, byl zpracován natolik kouzelně a přesvědčivě, že při čtení dává dokonalý smysl. Knihu mohu doporučit všema dvaceti, ani její tloušťka neodradí od neobyčejného zážitku, kterým Mlhy Avalonu skutečně jsou.
Komentář od Hipi přesně vyjadřuje to, co jsem měla na jazyku. Kniha je skutečně neobyčejným zážitkem, ale ne pro každého. Umím si představit, že častěji nadchne ženy, protože v podstatě celý příběh se zabývá převážně ženskými postavami, jejich pohledy na věc, jejich chováním atd. To, co najdete často v příbězích o králi Artušovi, to tady rozhodně nečekejte. Ale pokud se podvolíte jinému pohledu na celý příběh a necháte knihu, aby vás její slova pohltila, zapůsobí to na vás tak, že už se nedokážete odtrhnout.
Román Mlhy Avalonu vypráví známou artušovskou legendu z neobvyklého úhlu pohledu: hlavní vypravěčkou i hrdinkou je totiž žena, Artušova sestra Morgaine. Kromě poutavého příběhu inspirovaného keltskými mýty se jedná i o kritiku utlačování a potírání starých náboženství zástupcemi křesťanství. Křesťanům tento příběh mimochodem celkově moc nefandí a ani je nijak nešetří, proto jim raději doporučuju, aby tuto knihu ani neotvírali :) Pokud čtenář nesympatizuje s hlavní postavou, jejími názory a její pohanskou vírou, kniha ho ostatně beztak nijak nenadchne. Zajímavé je i to, že hlavní postavy nejsou většinou prvoplánově rozdělené na "dobré" a "špatné" a nemají černobílý charakter. Jejich chování a motivy jsou velmi realistické a lépe odpovídají skutečnosti.
Autorčino vypravěčské umění, poutavý magický příběh, přesvědčivé postavy a zvláštní kouzlo starodávného jazyka činí Mlhy Avalonu neobyčejnou knihou a ojedinělým čtenářským zážitkem.
Štítky knihy
mýty a legendy ženy zfilmováno rytíři královny Artuš Artušovské legendy bohyně Avalon
Autorovy další knížky
| 2001 |  Mlhy Avalonu |
| 1996 |  Přistání |
| 1997 | Vládkyně jestřábů |
| 2002 | Paní z Avalonu |
| 2002 | Kněžka z Avalonu |
Pokaždé, když jsem kolem téhle knihy prošla, mi v první vteřince blesklo hlavou: proč má proboha na obálce ten dalekohled? než mi došlo, že to je helma. Musím říct, že z pohanských fantasy, které jsem letos přečetla, je tahle asi opravdu nejrománovější a nejlepší (dodávám však: na tu bídu).
Těšila jsem se na líčení Avalonu, ale měla jsem (na rozdíl od Gweniny agorafobie) dost klaustrofobní pocity, protože Avalon mi připadal strašlivě malý a okleštěný, vlastně jsem z něj mnoho "neviděla", jen mohylu a Vivienin dům, jinak nic, právě ta opěvovaná příroda mi chyběla, protože se v příběhu téměř neobjevovala.
Celé to bylo poněkud natahované, obsáhlé knihy mám ráda, ale téhle bych, být redaktorem, doporučila razantní zkrácení, protože díky všeobecné známosti artušovské látky víte, co bude, jen je vám cestička k příslušné události záměrně dál a dál natahována, což není zrovna záživné.
Raný středověk ještě nebyl dobou ustálených pravidel nástupnictví, v tehdejší turbulentní době záleželo spíše na schopnosti (či všehoschopnosti) člověka, než na jeho příbuzenském vztahu s předchozím králem. V textu tolik zdůrazňovaná nutnost mít následníka je tak poněkud mimo, být synem krále nezaručilo synovi do budoucna trůn ani větší podporu.
Co mi však chybělo úplně nejvíc, bylo tehdejší náboženství. Bradleyová se inspirovala smyšleným konceptem Bohyně Margaret Murrayové, který však neodpovídá dnešním vědeckým závěrům. Dostáváme tak obraz podivně bizarní Británie, kde v 5. století lidé (byť menšinově) ještě věří v Bohyni a jejího partnera "paroháče" (což samo o sobě má v češtině úplně jiné konotace než anglický Horned God) - jelena - ale proč jelena? Proč ne domestikovaného samce, býka? Jelen evokuje předneolitické, lovecké společnosti, jako by hlavním zdojem obživy byl lov. Ale nic takového se v knize neobjevuje, Avalon se zdá být v tomto ohledu stejně moderní = středověký, jako okolní zbytek Británie. Další dílek náboženské skládanky, který mi v Mlhách Avalonu chybí, je britsko-římský synkretismus, to, jak se ostrovní náboženství změnilo vlivem příchodu Římanů. Nic takového v textu vůbec nevidíme, ba dokonce se zdá, jako by s Římany přicházelo pouze křesťanství a žilo zcela odděleně od "druidského" náboženství, což je do značné míry také moderní konstrukt.
Po celou dobu čtení žasnu nad tím, proč je kniha tak oslavována feministkami určitého druhu a přírodními ženami, když hrdinky se chovají značně bezohledně a využívají slabosti druhých (což bývá těmito kruhy zpravidla vytýkáno mužům a jakési zkaženosti "patriarchátem"). Igraine začne nenávidět Gorloise a pohrdat jím teprve tehdy, když jí začne projevovat svou lásku a slabost. Podobně vnímá Morgaine svého manžela Uriense. "Jaká se ze mne stala děvka" si říká nikoli proto, že spí s nevlastním synem, ale proto, že je ochotna se pro domácí klid vyspat se starým, ale laskavým a vlídným manželem, který jí navíc nechává ve všem volnou ruku.
Morgaine se cítí zhrzena, že ji Artuš provdal za staříka a udělal z ní královnu v zapadákově. Co víc by si žena mohla přát, vysmívá se. Přitom necouvla, dokud ještě mohla a sama dokonce nemá nejmenší pochopení pro podobné pocity u Elaine. Podobný dvojí metr postavy uplatňují často.