Až na kostní dřeň
Věra Nykodýmová
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388007/mid_az-na-kostni-dren-cxZ-388007.jpg
4
77
77
Pětatřicetiletá Klára si v prsu nahmatá bulku. Lékařské vyšetření je neúprosné: maligní nádor. Kláře se tímto okamžikem zcela změní život. Nastává nelítostný boj se zákeřnou nemocí, který zahrnuje mastektomii, tedy odstranění prsu, chemoterapie i ozařování. Vyléčí se Klára? Jakým způsobem se s touto drastickou životní peripetií srovná? Vzdá to, nebo bude bojovat až do konce? A jak se jí změní životní hodnoty? Až na (kostní) dřeň je působivý, takřka dokumentárním způsobem odvyprávěný příběh statečné, ale přitom zranitelné ženy, a jejího zoufalého boje s osudem.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem objevila ve výprodeji za symbolických 19,- . Kniha se čte lehce ale ne vždy to není lehké čtení , místy mi ukápla slza kvůli beznaději a konkrétním situacím (představovala jsem si co bych dělala já na místě Kláry). Rozhodně kniha zůstane v mojí bibliotéce.
Kniha se zajímavou tématikou. Kniha, která se nečte úplně lehce, protože jde o život a občas pasáže v knize potřebujete rozdýchat.
Shoduji se s recenzentkami pode mnou, že knize ubírá psaní v er/sie-formě. Působí to opravdu lehce jako příručka a hůře se sžívá s hlavní postavou. Rovněž i psaní muselo být náročnější pro autorku, i když kdo ví?
Nejsem odborník (a nedisponuji zdravotnickým vzděláním), ale v min. jednom případě mi přišlo, že lékařské zprávy nesedí (na str. 118 je domluvena jiná léčba, avšak následující lékařská zpráva obsahuje stejné léky). Další nesrovnalostí je to, že od kadeřnice hlavní protagonistka nechce v žádném případě krátké vlasy a když jí kadeřnice ostříhá na mikádo, tak jí pomalu líbá ruce nadšením (str. 139). Chápu, že taková situace se u kadeřnice může stát, ale pokud miluji své dlouhé vlasy, tak nebudu z velkého rozdílu nadšená (mikádo je prostě sestřih s moc krátkými vlasy a vůči dlouhým vlasům a tedy velkému rozdílu…no, muselo to hlavní protagonistce hodně slušet). A do třetice; na straně 141 je špatně uvedené buď datum kontroly, nebo je text špatně chronologicky zařazen.
Pro mě nové informace, zásluhou knihy získané: Při tomto typu oné zlé nemoci se přibírá. A při tomto typu oné zlé nemoci je asi velmi pravděpodobné, že se nedočkáte svých potomků. Obojí je za mě šok a budu se s tím muset vypořádat v následujících dnech, neb jsem ani o jednom neměla vůbec tušení.
SPOILER: Vadil mi přístup hlavní protagonistky k nesouměrnému hrudníku. Kolik žen to má a musí s tím žít? To mají také podstoupit modelaci, jinak jsou nepěkné? Tím jde kniha trochu proti sobě s tvrzením v knize asi ani přímo nevyřčené, ale mezi řádky pochopitelné: “Mějte rádi své hrudníky, drahé ženy, ať už jsou jakékoliv.” Dále názor, že když si žena obleče šaty a podpatky, tak z ní muži šílí. Opravdu? Jestli to spíš hlavní protagonistka tak nevnímá, ale v obou případech jí to přeji. A od 35 leté ženy bych pochopila jiný přístup, než jaký uplatnila vůči Jiřímu. Chápu, že láska dělá divy, ale ve svém věku by již Klára měla pochopit, že o ni chlap dle jeho chování nejeví zájem a “nenahánět ho” či nepodstupovat nic hlavně pro něj. Nechci, aby to vyznělo jako odsuzování, ale prostě mi to “nesedí”. Ovšem na druhou stranu tleskám autorce,že z knihy neudělala sladkobolnou love story a tím neodsunula hlavní motiv knihy (nemoc) do pozadí. KONEC SPOILERU.
Knihu jsem doma měla už nějakou dobu, ale ne a ne na ni najít čas, což se díky projektu změnilo Jako první bych ráda napsala, že je pro mne hodně těžké hodnotit knihu, která obsahuje životní etapu člověka, se kterou se úspěšně popral a předává nám ty své životní zkušenosti. Kniha se mi četla úplně sama, byla jsem zvědavá na osud Kláry, jak se popere se svým životem a nemocí, která ji byla zjištěna v mladém věku. Součástí příběhu jsou i lékařské zprávy, ve kterých se postupně člověk začíná orientovat a na začátku kapitoly už pozná, zda je nemoc v dobré a nebo špatné fázi. Řekla bych, že příběh je to poutavý, ale díky tomu, že autorka zvolila styl psaní ve třetí osobě, tak byl takový neosobní, nedostal se k člověku tak blízko, jak by mohl. Každopádně své si zde každý najde a každou ženu by měl příběh podpořit v tom, aby dbala na své zdraví a pravidelnou prevenci. ️
(SPOILER) Obávala jsem se, jak mi tohle tema sedne. Jsem sestra a ano, zdravotníci tohle vnímají malinko jinak, musi, jinak bychom se z toho zbláznili. Nejsme bez citu, ale mame to v hlave nastavené trosku jinak. Nicméně na me tohle vubec nepůsobilo takovym dojmem, kterym by melo. Autorka si prosla velmi náročnou životní situaci, ale do knihy to neuměla predat. Líbilo by se mi více, kdyby to bylo vyprávěno v ich formě a v přítomnosti, abych se mohla do pribehu vice vzit. Abych netrpělivě cekala spolu s ni, jaky bude vysledek vysetreni apod. Připadalo mi to takhle prilis uměle. A ty vysvětlivky z Wikipedie k tomu taky moc nepřidaly. Škoda, ze takovou těžkou zkoušku, kterou ji osud připravil nenapsal někdo lepe. Takhle to ztrácí tu sílu, vážnost situace. Šlo přece o zivot a z knihy mi to přijde, jako kdyby slo pomalu o nějakou brozurku. Jsem rada, ze autorka nemoc porazila, zvladla i rekonstrukci, získala zpatky sebevědomí, ale napsany pribeh se ji prilis nevyvedl. Nerikam, ze se knížka neda cist, ale očekávala jsem tedy vetsi bombu, když jde o takove tema.
Knížka popisuje opravdu silné a pro ženu bolestné téma. Jedná se o skutečný příběh Kláry, která ve velice mladém věku bojuje s rakovinou prsu. V každém případě některé kapitoly mě bavily víc a jiné míň. Vyprávění je dost strohé a na začátku knížky mě někdy až mrazilo, jindy zase dojímalo chování lidí kolem Kláry. Příběh ukazuje jak důležité je o sebe pečovat po všech stránkách, naučit se zvolnit a odpočívat, ubrat stresu, jinak nás život sám zastaví.
Skutečný příběh autorky, kdy jí v roce 2009 byla zjištěna agresivní forma karcinomu prsu. V knize se dočteme, jak probíhala léčba i uzdravení, i její psychické rozpoložení.
Toto je silné téma, které Vás nenechá chladné a určitě téma, o kterém by se mělo mluvit, aby ženy více dbaly na prevenci a samovyšetření. I přesto všechno nejsem z knihy úplně nadšená.
Ač píše autorka o sobě a své zkušenosti, v knize příběh vložila hrdince Kláře a psala o ní jako o třetí osobě. Tím mi to přišlo neosobní až odtažité a já jsem měla problém se s hlavní hrdinkou sžít a cítit s ní. Chvílemi mi to připadalo spíš jako příručka pro onkologické pacienty, aby věděli, jak bude jejich léčba vypadat. A to včetně odborných komentářů a lékařských zpráv, které byly v knize uvedeny.
Nebyla to špatná kniha, ale rozhodně mohla svůj potenciál více využít. O stejném tématu jsem četla knihu I motýli pláčou, která mě rozhodně více zasáhla.
Kniha s velmi silným tématem, jak začnete, nemůžete přestat číst, protože tohle se vážně může týkat úplně každé z nás. Klaním se před Klárou, která dokázala tak těžkou a dlouhodobou léčbu zvládnout s odvahou a obrovskou vnitřní silou. Myslím si však, že příběh mohl být mnohem přitažlivější, kdyby neprobíhal ve třetí osobě, ale vyprávěla jej přímo Klára. Také opakování odborných zpráv, zkratek a čísel z vyšetření obyčejnému člověku bez lékařského vzdělání příliš nedá, pokud nejsou laicky vysvětlena. I když je to vše popsáno zcela určitě pravdivě, celkově to působí trochu stroze, ne jako román, ale spíše jako popis nebo výpověď. Také mě trochu rušilo, že přímá řeč je matoucí: není používána jak má být, tedy pouze při řeči, ale i při Klářiných myšlenkách, takže často nelze hned rozpoznat, zda to Klára někomu sděluje nebo si to říká jen sama pro sebe.
Knížka je napsaná čtivou formou, přečteno za jeden den. Zdraví je to nejdůležitější v životě a měli bychom si ho vážit (kolikrát si stěžujeme a zabýváme se malichernostmi). To ale člověk pozná až tehdy, když zdraví vypoví službu... Proto si važme každého dne, kdy jsme zdraví a nestresujme se zbytečnostmi.
Klára (resp. autorka) si musela projít peklem. Zejména první část se mi zdála hodně drsná, nicméně jsem se i přes to od knihy nemohla odtrhnout a přečetla ji za 2 večery. Člověk si při čtení uvědomí, že si musí vážit toho, že je zdravý - v tom vidím velký přínos této knihy. Autorka má můj velký respekt - za to, jak se s nemocí poprala a také jak to byla schopna všechno v knize popsat.
Mé hodnocení této knihy je nižší, ale to nic nemění na tom, že autorka určitě musela prožívat krušné chvíle po celou dobu nemoci a to zaslouží obdiv i uznání!!!
Bohužel mi nesedl styl vyprávění, kterým byla kniha napsána. Působilo to na mě totiž dosti odosobněně (omlouvám se za toto hrozné slovo), stroze a popisně. Skoro jako "příručka" pro nemocného na začátku léčby, pokud tedy chce vůbec vědět, co všechno ho během léčby čeká. A protože jsem si v nedávné době prošla s manželem strastiplnou cestu onkologickou léčbou, můžu potvrdit, že vše je popsáno velmi realisticky a pravdivě. Mnoho mi kniha připomněla a jak píše Mariva v komentáři níže, i já jsem stejně jako ona asi masochista a čtení příběhů s touto tematikou vyhledávám... Jsem ale nakonec ráda, že jsem si knihu přečetla a když nic jiného, vezměme si z ní alespoň poučení o důležitosti samovyšetření prsou a hlavně včasné návštěvě lékaře při objevení sebemenšího problému!!!
Strohé, spíše dokumentární vyprávění, čím víc sušší, tím víc syrovější. Může to potkat každou z nás, i když to nikdo slyšet nechceme. O to víc při čtení mrazí. Odosobněný styl mi nijak nevadil, brala jsem to spíše jako výpověď než román.
Obdivuji slečnu Kláru (tedy autorku), že se dokázala s nemocí poprat a projít léčbou sama. Bylo zajímavé vidět, jak to funguje, co se děje, že většina léčby je vlastně čekání v nemocnici. A hodně jehel. Ale bohužel styl psaní mi úplně neseděl. Uspořádání knihy je chvílemi matoucí, rozhovory nepřirozené.
Dlé mého by tu všichni, kteří knihu hodnotí měli dát plný počet.
Naprostý obdiv této ženě (a dalším ženám, které si tímto prošly / prochází).
Toto dílko je podané hodně zajímavě a mně se líbilo .Pokud bych řešila podobnou nemoc ,tak bych si přečetla znovu ,abych věděla co mně bude čekat .To ,že je kniha podaná dost realisticky a jsou v ní postupy toho co můžete čekat při rakovině prsu a není "bolestínská " to je dost poutavé .
Při čtení knížky jsem se tedy necítila nejlépe. Spíše pocity obav, úzkosti a sklíčenosti. Přeci jen týká se to nás žen. Klára čím si prošla, tak to by něchtěla žádná z nás. Aktuálně se memoruje, abychom si na sebe udělaly čas, nezanedbávaly se, vypnuly, odměnovaly se a žily a ne jen pouze bezduše přežívaly, ale která z nás to alespoň na 1/2 dodržuje?
Až na kostní dřeň
Tuto knihu by pacienti měli dostávat před podpisem informovaného souhlasu, aby si udělali představu, co je opravdu čeká (včetně toho čekání). Ocení ji i okolí takto postiženého. Ti, kteří si léčbou procházejí, většinou vše o útrapách těla a duše svým blízkým nesvěřují. Klářiny praktické informace pomohou orientovat se v průběhu uzdravovacího procesu a poznat i jeho stinné stránky.