Nové komentáře u knih Věra Nykodýmová
Až na kostní dřeň
„Tuto knihu by pacienti měli dostávat před podpisem informovaného souhlasu, aby si udělali představu, co je opravdu čeká (včetně toho čekání). Ocení ji i okolí takto postiženého. Ti, kteří si léčbou procházejí, většinou vše o útrapách těla a duše svým blízkým nesvěřují. Klářiny praktické informace pomohou orientovat se v průběhu uzdravovacího procesu a poznat i jeho stinné stránky.“... celý text
— Lenka4
Až na kostní dřeň
„Knihu jsem objevila ve výprodeji za symbolických 19,- . Kniha se čte lehce ale ne vždy to není lehké čtení , místy mi ukápla slza kvůli beznaději a konkrétním situacím (představovala jsem si co bych dělala já na místě Kláry). Rozhodně kniha zůstane v mojí bibliotéce.“... celý text
— JancaMia
Až na kostní dřeň
„Kniha se zajímavou tématikou. Kniha, která se nečte úplně lehce, protože jde o život a občas pasáže v knize potřebujete rozdýchat.
Shoduji se s recenzentkami pode mnou, že knize ubírá psaní v er/sie-formě. Působí to opravdu lehce jako příručka a hůře se sžívá s hlavní postavou. Rovněž i psaní muselo být náročnější pro autorku, i když kdo ví?
Nejsem odborník (a nedisponuji zdravotnickým vzděláním), ale v min. jednom případě mi přišlo, že lékařské zprávy nesedí (na str. 118 je domluvena jiná léčba, avšak následující lékařská zpráva obsahuje stejné léky). Další nesrovnalostí je to, že od kadeřnice hlavní protagonistka nechce v žádném případě krátké vlasy a když jí kadeřnice ostříhá na mikádo, tak jí pomalu líbá ruce nadšením (str. 139). Chápu, že taková situace se u kadeřnice může stát, ale pokud miluji své dlouhé vlasy, tak nebudu z velkého rozdílu nadšená (mikádo je prostě sestřih s moc krátkými vlasy a vůči dlouhým vlasům a tedy velkému rozdílu…no, muselo to hlavní protagonistce hodně slušet). A do třetice; na straně 141 je špatně uvedené buď datum kontroly, nebo je text špatně chronologicky zařazen.
Pro mě nové informace, zásluhou knihy získané: Při tomto typu oné zlé nemoci se přibírá. A při tomto typu oné zlé nemoci je asi velmi pravděpodobné, že se nedočkáte svých potomků. Obojí je za mě šok a budu se s tím muset vypořádat v následujících dnech, neb jsem ani o jednom neměla vůbec tušení.
SPOILER: Vadil mi přístup hlavní protagonistky k nesouměrnému hrudníku. Kolik žen to má a musí s tím žít? To mají také podstoupit modelaci, jinak jsou nepěkné? Tím jde kniha trochu proti sobě s tvrzením v knize asi ani přímo nevyřčené, ale mezi řádky pochopitelné: “Mějte rádi své hrudníky, drahé ženy, ať už jsou jakékoliv.” Dále názor, že když si žena obleče šaty a podpatky, tak z ní muži šílí. Opravdu? Jestli to spíš hlavní protagonistka tak nevnímá, ale v obou případech jí to přeji. A od 35 leté ženy bych pochopila jiný přístup, než jaký uplatnila vůči Jiřímu. Chápu, že láska dělá divy, ale ve svém věku by již Klára měla pochopit, že o ni chlap dle jeho chování nejeví zájem a “nenahánět ho” či nepodstupovat nic hlavně pro něj. Nechci, aby to vyznělo jako odsuzování, ale prostě mi to “nesedí”. Ovšem na druhou stranu tleskám autorce,že z knihy neudělala sladkobolnou love story a tím neodsunula hlavní motiv knihy (nemoc) do pozadí. KONEC SPOILERU.“... celý text
— Lily101
Až na kostní dřeň
„Knihu jsem doma měla už nějakou dobu, ale ne a ne na ni najít čas, což se díky projektu změnilo Jako první bych ráda napsala, že je pro mne hodně těžké hodnotit knihu, která obsahuje životní etapu člověka, se kterou se úspěšně popral a předává nám ty své životní zkušenosti. Kniha se mi četla úplně sama, byla jsem zvědavá na osud Kláry, jak se popere se svým životem a nemocí, která ji byla zjištěna v mladém věku. Součástí příběhu jsou i lékařské zprávy, ve kterých se postupně člověk začíná orientovat a na začátku kapitoly už pozná, zda je nemoc v dobré a nebo špatné fázi. Řekla bych, že příběh je to poutavý, ale díky tomu, že autorka zvolila styl psaní ve třetí osobě, tak byl takový neosobní, nedostal se k člověku tak blízko, jak by mohl. Každopádně své si zde každý najde a každou ženu by měl příběh podpořit v tom, aby dbala na své zdraví a pravidelnou prevenci. ️“... celý text
— tyna_01
Až na kostní dřeň
„Obávala jsem se, jak mi tohle tema sedne. Jsem sestra a ano, zdravotníci tohle vnímají malinko jinak, musi, jinak bychom se z toho zbláznili. Nejsme bez citu, ale mame to v hlave nastavené trosku jinak. Nicméně na me tohle vubec nepůsobilo takovym dojmem, kterym by melo. Autorka si prosla velmi náročnou životní situaci, ale do knihy to neuměla predat. Líbilo by se mi více, kdyby to bylo vyprávěno v ich formě a v přítomnosti, abych se mohla do pribehu vice vzit. Abych netrpělivě cekala spolu s ni, jaky bude vysledek vysetreni apod. Připadalo mi to takhle prilis uměle. A ty vysvětlivky z Wikipedie k tomu taky moc nepřidaly. Škoda, ze takovou těžkou zkoušku, kterou ji osud připravil nenapsal někdo lepe. Takhle to ztrácí tu sílu, vážnost situace. Šlo přece o zivot a z knihy mi to přijde, jako kdyby slo pomalu o nějakou brozurku. Jsem rada, ze autorka nemoc porazila, zvladla i rekonstrukci, získala zpatky sebevědomí, ale napsany pribeh se ji prilis nevyvedl. Nerikam, ze se knížka neda cist, ale očekávala jsem tedy vetsi bombu, když jde o takove tema.“... celý text
— monishek
