Až zhasneme
Jakub Dotlačil
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414680/bmid_az-zhasneme-U6P-414680.jpeg
3
21
21
Román Jakuba Dotlačila Až zhasneme se vrací do poněkud mytizovaných devadesátých let „divokého mejdanu“. Dotlačilovy devadesátky však nejsou zrovna večírkově blýskavé, naopak je to trochu „maso“. Hlavní hrdina Jan studuje bohemistiku v době, kdy studium nic neznamená a nejdůležitější je chytit příležitost za pačesy. Tu chytí hlavně jeho strýc — jeden ze společníků zprivatizovaného masokombinátu v nejmenovaném severočeském městě. Jan se do podniku dostane jako letní brigádník. Masomlejn, na jehož začátku jsou živé krávy a na konci párky, tu ovšem zdaleka není jen metaforou dramatických společenských změn období transformace. Děj románu protne nejedna dobová kauza; někdejší naivita i iluze se tu připomenou hned v několika osudech. Za napínavou a propracovanou hospodářskoekonomickou zápletkou se však skrývá i hlubší generační výpověď, melancholické svědectví o tom, jak z nás devadesátá léta vykřesala snaživé občany kapitalistického státu.... celý text
Přidat komentář
Devadesátky. Patřím ke generaci, která v nich vyrostla a dnes hltá vše, co se kolem té éry krátkého svobodného nádechu a barevných sak rychle se objevivších podnikatelů vyskytne. Tento román ale prostě nemá váhu např. psaní osmdesátkového Vladimíra Párala, a to ani nevím, proč se mi nabízí tohle srovnání. Dotlačilovo román přitom (nejen) z tohoto srovnání vychází jako slabučký, schematický, s plochými postavami, nepravděpodobnými dialogy, kdy lidé mluví jako Wikipedie (a pořád se někam telefonuje!). Celkově je to takové bezkrevné (ač z masokombinátu), a hlavně bez humoru! 90-tky jsou tu pouze chabou kulisou vykonstruovaného příběhu a především dost zabolí opakované zmínky o BSE, které bylo v tuzemsku až v roce 2001, a FAÚ, který vznikl až v roce 2017. V rámci devadesátkové literatury sáhněte raději po Baletkách (2020) Miřenky Čechové.
(SPOILER)
Mladý Jan Otava mi přišel trochu rozporuplný (inteligentní, ale naivní bohemista, který se velmi rychle zorientuje v principech podnikání a privatizace, při tom všem se nestandardně „léčí“, s pomocí svých pošahaných kamarádů přichází na kloub dění v masokombinátu, resp. sami děj i posouvají). Většina postav je spíše klišoidních, některé mi přišly vyloženě šílené (stále přemýšlím, do jaké kategorie zařadit Janovu matku).
Co se mě zaujalo - celkem živý popis zkušeností od kutru a z jatek, Janovy noční můry, úsměvné scénky z demonstrace z Prahy nebo z „divadla“ Herbalife. Do knihy se autorovi povedlo zakomponovat i ryze filozofické nebo ekonomické úvahy.
Celková kombinace všeho ve mně zanechává vcelku pozitivní pocity.
Docela zajímavé retro do českých devadesátek. Někdy trochu zbytečné pasáže, ale celkově děj "odsejpá". Některé scény mi přišly nelogické (neškodná koupel v "modré odpadní vodě", řízek z mozku), ale budiž.
Přesně okomentoval uživatel simecef.
Za mně tak 3,5*.
Zaujala mě snaha o vykreslení 90. let z perspektivy života na menším městě, s níž se polínají praktiky a kauzy „velkých dějin“. Na druhou stranu jsem očekávala trochu víc.
Nebo mi snad jen není jasné, co jsem si z četby měla odnést... Takže to ve mně nezanechalo výraznější dojem.
Za mě hodně dějově nedostatečné. Přijde mi, že autor hodně přešlapoval na místě a netušil, kam se má se svým hrdinou vydat. Naopak oceňuji dobré vyprofilování hlavní postavy a snahu o reflexi devadesátek.
Skvělá švejkovsko-groteskní panoptikárna.
Postavy svou motivací balancují na hraně parodie a není charakteru, který by nebyl stereotypizován. Ředitel masokombinátu je tak vykreslen jako dobrotivý strejda, který omezuje možnosti dialogu na pravicové fráze, kontroverzní podnikatel Patka je zase dravá ryba, ale neumí si nastavit na mobilním telefonu češtinu – to musí synovec jeho kolegy, který tím zároveň získá kompromitující informace. Matka hlavního hrdiny metaforicky zosobňuje naivní občanku důvěřivě vkládající svůj majetek do rukou darebáků s vidinou desetinásobku. Zdání vzdělanosti je rámováno opakujícími se reprízami vědomostního pořadu Riskuj!. Právník Motouz je karikaturou kapitalisty, který rozumí jen řeči peněz, chybí už jen doutník a cylindr. Tak by bylo možné ve výčtu postav pokračovat dál a dál.
Lze jen doporučit!
originální téma i nápadité zpracování, jen zbytečně předimenzované = analytické pasáže s téměř detektivní zápletkou, složité výkladové pasáže o bankovnictví a ekonomice, beletristické deníkové vyprávění, snové pasáže s první láskou personálního vypravěče, politická podobenství stát-masokombinát, příběhové linky zážitků ve výrobě, historické reminiscence s proměnou personálního vypravěče v omniscienta atd. atd.
Táto kniha sa mi ťažko hodnotí. Nebudem zakrývať, že na mňa zaposobila a po dlhej dobe mám chuť aj napísať komentár. Autorov štýl mi sedí, dokáže vytvoriť scény, ktoré si budem pamätať. Matka večne pozerajúca Riskuj, koncert stredoškolskej lásky Karolíny, hrajúcej pred nechápajúcim publikom avandgardnú skladbu, a samozrejme kravy. Toto Dotlačil vie - vyvolať pocit, atmosféru, dojem, že som na tom mieste, o ktorom píše. Ale problém som mala s postavami. Nebol tam nikdo, s kým by som mohla sympatizovať, všetci boli len také postavičky, ktoré zobrazovali nejakú vlastnosť. Takmer vždy negatívnu. Panoptikum konšpirátorov, namyslených podnikateľov, ľudí, ktorí vedia všetko najlepšie... Ťažko sa mi to dočitovalo. Celej veci nepomohol dej, ktorý spel od zlého ešte k horšiemu a zanechal ma na konci bez stopy nádeje :) Takže suma sumárum, ak Jakub Dotlačil napíše ešte nejakú knihu, rada si ju prečítam. Jeho mix deja a filozofie mi vyhovuje. A iba dúfam, že jeho pohľad na svet v nej bude optimistickejší.