Azimut: Kniha druhá
Wilf
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488967/bmid_azimut-kniha-druha-8yk-488967.jpg
4
42
42
Máte chvíli času? Nebo jste si ho uložili do Časové banky? Pro vaše dobro doufáme, že vám chvíle zbyla, protože tuhle cestu úžasným fantaskním světem Azimutu musíte dokončit. Jinak se nedozvíte, co dělá s časem antedatlová palma, jak se cestuje s obří plazí anachrondou, neosvojíte si meditační bojové umění dzindzen… a hlavně se nedozvíte, jak to celé dopadlo, proč se líhnou podivové a proč je severní pól králík. Zveme vás ke druhé a poslední návštěvě jednoho z nejfantastičtějších světů, do jakého se pozvat dá. Když vám nabízejí fantasy, fantastiku či fantazii, většinou tím myslí draky, elfy a tak. A proč nakonec ne? Jenže ty vídáte (vlastně čítáte) dnes a denně. Teprve teď uvidíte, jak to sviští, když se fantazie utrhne ze řetězů DOOPRAVDY. Kniha obsahuje poslední dva svazky uzavřené pětidílné série!... celý text
Přidat komentář
Súhlasím so všetkými výtkami, ktoré tu v komentároch lietajú a zároveň ich posielam lidohrochům nihilštím, pretože vesmír je jablečný dortík ;)).
Nečekal jsem, že se vše vysvětlí, ani, že vše bude dávat smysl, ale i tak jsem doufal v nějaký komplexnější závěr, kterým by tu jízdu, na kterou čtenář naskočí v první knize, navedl na nějaký cíl. A toho jsem se nedočkal. Celkově druhá kniha vyznívá hůře. Namísto fantaskních orgií s přehršlí nápadů a s laskavým humorem z první části tady máme zrychlenou cestu do hlubin duší některých hrdinů, která má ukázat důvody jejich jednání. Vše je najednou takové vážné, v okolí číhá válka a málokterá postava může říst, že je šťastná. Pořád to bylo fajn, kresba nádherná, ale po tom minulém namlsání to je prostě slabší odvar. I tak jsem moc rád, že u nás Azimut vyšel a mohu jen doporučit.
Nevidím do výrobního procesu vydavatelství, proč nebyla vydána celá série sešitů v jedné knize nebo proč je druhá kniha tištěná v jiné tiskárně a tím pádem má i jiný papír (v první knize byl matnější, zde je lesklejší a "klouzavější"). Vím pouze to, že jsem si příběh jako celek užil, že jsem žasl nad fantaskní tvorbou autorů a kochal se živým světem a zapeklitými zákruty příběhu. Celé rozuzlení je sice slabší, ale to mi nezkazí dojem jednoho z nejoriginálnějšího komiksového světa poslední doby. A kdyby snad měla někdy vzniknout nějaká adaptace, ať je to prosím kreslený seriál, který svět prozkoumá ještě do větší hloubky.
„Od téhle chvíle dělejte
všechno po mně.
Nenápadnost, obratnost, mlčení.
Naše těla jsou liány.“
(Temná mračna, bílý závoj)
Kniha druhá ze série Azimut obsahuje dvě povídky. „Temná mračna,bílý závoj“ z roku 2018 a o rok starší „Poslední zimní námrazy“. Jedná se o poslední dva svazky uzavřené pětidílné série. Komentáře k oboum povídkám najdete v sekci „Části děl“ u této knihy. Tvůrci zůstali stejní: scénář Wilfrid Lupano a kresba Jean-Baptiste Andréae. Tak že, co se týče kresby, očekávejte to, co bylo v prvním svazku.
Citát: A teď, protože očividně přesně to se ode mě čeká, půjdu až na krev. Úplně na krev! (Temná mračna, bílý závoj)
Co se týče scénáře, mám dojem, že volba slov a používaných výrazů tak trochu hraničí z výroky mistra Jodorowskyho. „Pohlavní přeborník“ vede. Ale což, možná to tomuto příběhu dodalo tu správnou vizáž a možná proto mně to také bavilo. Možná časem přehodnotím a přepíšu dějiny, ale zatím to nechám tak, jak to je. Dvanáctá hodina ještě neodbila. Na konci každé knihy opět najdeme Encyklopedii Chronopter. Tak že čtěte, ať vám ten čas neutíká tak rychle.
Citát: Musela se stát nějaká chyba. Měl přece žít do konce času. „Tak to asi přišlo“. (Poslední zimní námrazy)
Z těchto dvou příběhů jsem těžko, přetěžko určoval, který z nich je lepší. Zatím, co čas letěl já váhal, zda byl lepší první příběh a nebo ten druhý. Nakonec, ještě než „vyletěl ptáček“ jsem se rozhodl. První příběh je akčnější, vtipnější a mysterióznější. Ve druhém díle tohoto svazku mě překvapila jen Anachronda. Ano, ano, vězte mí pohlavní přeborníci. Temná mračna rozhodla a já ve skrytu duše víc fandil Manipu Le (i když její máma také není špatná partie) a Evženovo rozhodnutí. „ Zemřeme si v náručí, má lásko.“
Citát: Dohoda je jasná: Aby jste vy dlouho žila, musejí jiní umírat. A to rychle. (Poslední zimní námrazy)
První svazek byl fajn, ale to rozdělení na dva svazky, které fungovalo jen jako pračka peněž uz fajn není.
Azimut kniha druhá pokračuje přesně tam kde skončíl třetí sešit a i nadále je to neuvěřitelně potrhlý a neuvěřitelně pomatený příběh, který neztrácí dech, ale je tu jeden velký problém. První svazek fungoval jako úvod, seznámení s postavami, rozjezd děje atd. ale druhý jen jako zakončení příběhu, kde se už o nic jiného nejedná..
Takže za mě jen průměr, všichni jsme věděli, že to dobře dopadne, i když to jak byl svět zachráněn je opravdu potrhlé:) příště bych Crwi doporučoval vydávat podobné kousky v jednom svazku, aby neztratili svojí celistvost
První kniha mě nadchla. Byl to ohňostroj nápadů. Nový originální svět plný divů. Druhá kniha pak přináší závěr příběhu s rozuzlením a nějakým tím vysvětlováním. Je to ale jako sypání písku do ozubeného soukolí. Prostě to přestává fungovat. To že rozuzlení a děj jsou naprosto neuspokojující, to je jedna věc. Druhá věc je celková atmosféra. Jsou tam nějaké nové nápady a vtípky, ale už to nepůsobí tak uvolněně jako v první knize. Možná je to proto, že děj této knihy je ve znamení války. Kresba je pořád nádherná.
Azimut je jednoducho perfektnou originálnou sériou, ktorá je plná hravej fantázie na štýl Terryho Pratchetta alebo Lewisa Carrolla. Jasné, bizarností je tu dosť a určite to nie je pre každého, ale ak máte radi knihy od spomenutých autorov alebo len hľadáte fantasy plnú fantázie, ale už ste unavení z drakov, elfov a trpaslíkov, dajte Azimutu šancu. Je to európsky klenot, séria vysoko vážená, oceňovaná a veľmi obľúbená. Dokazuje to aj umiestnenie jednotlivých dielov v hlasovaní o najobľúbenejšie frankofónne komiksy za daný rok, kde sa umiestnili niektoré diely na 2. a 5. mieste v rebríčku TOP100 komiksov. Chcel by som z tohto pestrofarebného sveta viac príbehov, škoda, že už je koniec.
Druhá kniha naskočila na první díl nějak moc rychle a já se vůbec nemohl zorientovat, obzvláště ve vztazích mezi postavami. Další věcí je, že tohle je prostě jeden velký Kocourkov, kde spousta věcí nedává smysl, a sice jsou ve své nesmyslnosti krásné, ale najdou se takové věci, kterým ani po přečtení úplně nerozumím. Nicméně pokud člověk přejde, že nezná už nazpaměť první díl, tak se velmi rychle chytne a dostane se opět do akce, která je v tomhle díle možná trošku lepší, opět ale zase na úkor jiných faktorů. Pochválit musím malé kapitolky o chrono-zvířatech na konci každé kapitoly, to je prostě hezké. :)
Hodně mě mrzí, že některé postavy úplně nevyzněly, a i když působily zajímavě, tak se po nich slehla zem, třeba Baron, co létal v té své pevnosti. Docela hezky se vysvětlilo, proč někteří lidé stárnou během spánku, proč celkově lidé umírají ve velkém množství apod. Hůř pak bylo vysvětlené samotné tvoření chrono-zvířat, jejich smysl, smysl těch podivínů z vajec a role času jako taková. Kouzelný a zázračný děj vlastně skončil vítězstvím obyčejnosti a normálnosti. Dokonce bylo smutné, jak dopadli někteří elementálové, kteří nakonec přežili, ale ukázalo se, že jejich role je absolutně zbytečná.
Co mě ale nejvíc zklamalo byl konec... Ani ne tak v tom, jak dopadl, ale spíš jak naložil s konci postav, kdy většina jich žádný konec ani nedostala, drhá většina dost mizerný a o ničem. Když jsem knihu četl a do konce mi zbývalo asi 6 stran, tak jsem se hrozil, jak tohle vůbec může dopadnout... A jako jo, je to zakončené a pro někoho hezky, ale žádná sláva a spousta postav je úplně vynechaná. :/
I druhý díl této originální fantasy série mě mě zaujal i nadchl. I když si myslím, že by příběhu klidně slušelo spíš ještě rozmělnění příběhu do další knihy.
Bohužel, laťku nastavenou první knihou se autorovi nepodařilo udržet. Celek a vyústění světa Azimutu tak má nádech přílišné uspěchanosti a spíš než o rozvoj celé té lejády nápadů se jedná o průměrný příběh v exotických kulisích. Více v recenzích.
Azimut: Kniha druhá
„On je to jistý králik. Bílý. Ale možná vám to nevysvětluji dobře.“ Po dočítaní jednotky som dvojke „sľúbil“, že ak scenár nezačne byť taký, že by ma bavil, pôjdem s hodnotením nižšie. Že nedám 4* „len“ kvôli kresbe a skvelým nápadom v scenári, avšak pozor, nie skvelému scenáru ako takému, to sú dve rozdielne veci. V tom som sa i po druhom čítaní úplne strácal, priveľa postáv, v ktorých som sa neorientoval, neustále som zabúdal, o čo komu ide, u niekoho to ostatne ani nebolo jasné. Hoc vo filmoch, komiksoch a knihách nemám rád klišé, už Hitchcock vravel, že je s ním lepšie začať, ako pri ňom skončiť. A tak mi napadlo, že základná chyba (inak pôvabnej a rozkošnej) série Azimut je, že jedno také klišé neponúkla. Možno by stačilo do vtipného, čertovsky jedinečného a zábavného, ale zároveň absolútne nezrozumiteľného, univerza zasadiť postavu, ktorá by v ňom bola nováčikom a bolo by jej neustále treba vysvetľovať rôzne zákonitosti, pravidlá atď. Neviem, či som to pochopil správne... je to o králikovi, ktorý je zároveň severným pólom? Takže držím sľub a v druhej (poslednej) knihe idem s hodnotením nižšie. Áno, kresba je fakt skvelá a nabúchaná neskutočnými nápadmi, ako sa hovorí: to jeden nevymyslí. Ale jednotlivé postavy (a že ich bolo) mi boli ľahostajné, tak nejak celkovo som nerozumel, čo sa deje... a bolo mi tom fuk. Myslím si, že ak by to vydali v jednom omnibuse, hodnotil by som ho 4*, ale pri rozseknutí na dve časti som si proste od druhej získal odstup a tak som scenár vnímal prísnejšie resp. viac mi do pozornosti udrel scenár, ktorý ma skrátka neoslovil.