Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234566/bmid_babicka-pozdravuje-a-omlouva-se-23s-234566.jpg
4
2011
2011
Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie. Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyspělá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je čiperná, i když tím myslí, že jim připadá bláznivá. Elsa je jiná, než ostatní. Nemá jiné kamarády, než babičku, ale jí to nevadí. Babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt , 2013
více info...
Přidat komentář
Čtení jsou prokládala poslechem audioknihy, kterou čte Valerie Zawadská. To mi čtení velmi zpříjemnilo.
Příběh je vtipný, emotivní, citlivý, zábavný, zároveň však smutný a s hlubokými myšlenkami. Elsa je sympatická, na svůj věk velmi zvědavá a sečtělá a znalá cizích slov. Hodně se mi líbilo propojení fantazie s realitou. Pohádky, které babička vymýšlela, jsou inspirovány skutečností. Kniha je velmi čtivá. Čtivost knihy podporují krátké kapitoly.
Rozhodně si od Fredrika přečtu nějakou z jeho dalších knih.
P.S. zajímal by mě příběh Britt-Marie, která z této knize byla jednou z postav.
Opravdu nádherná kniha. :)
Je tam vše, co od takové knihy očekávat. Humor, napětí, dobrodružství, láska, zvrat, tvrdá realita, smutek, bolest.
Přiznám se, že někdy jsem měla problémy vstřebat Elsinu náturu, nicméně po uvědomění si, že je to přece jenom dítě ( i když velmi inteligentní), to bylo lepší :).
Líbí se mi, jak se postupně odtajňují osoby žijící v jednom domě a zároveň, jak autor dokázal tuto realitu převézt do světa fantazie. Do světa pohádek.
Bylo to pro mě zas něco jiného a jsem fakt ráda, že jsem po knížce sáhla. Těším se na další autorova díla.
Pozor spoiler! A teď už je to váš problém.
Zajímavý nápad, propojení světů a hlavně osobnost babičky, jen pro mě trochu nečtivé zpracování, trošku víc. Říkala jsem si, proč má kniha tak nízké hodnocení (měla v době, kdy jsem ji začala číst).
Několikrát jsem si připadala jako, kdybych četla Třeštíkovou a trochu jsem se ztrácela ve vztazích, v tom jak se všichni znají, kdo ke komu patří, jak se poznali, kdo co ví...
Ale s knížkou jsem to nevzdala a občas to něco zachránilo:
Dospělí jsou obecně vzato lidi a lidi jsou obecně vzato pitomci. A člověk by se měl snažit žít tak, aby se na téhle pomyslné stupnici co nejvíce přiblížil k pólu neblbců.
Člověk si přeje být milován. Nesplní-li se mu to, chce být obdivován, a nesplní-li se mu ani to, chce být obáván, v dalším případě nenáviděn a proklínán.
A mohlo to skončit mnohem dřív.
Nemám slov! Pro mne pan Backman = láska na celý život!
Netrpělivé čekání na další knihu!
Nadšení při nakupování!
Touha, aby nikdy nebyl konec poslední kapitoly :)
F.Backman mě opět nezklamal - i jeho druhá kniha mě dokázala vtáhnout do příběhu, rozesmát, rozesmutnit, dojmout, poučit, donutit k zamyšlení a čtení si stoprocentně užít. V knížce je plno krásných myšlenek a autora obdivuji i za jeho citlivý vhled do dětstkého světa.
Po letech jsem sáhla opět po této knížce. Pro mě je to NEJVÍC! Velmi emotivní nádherná knížka.
Mile dojemné. Osmiletá "jiná" Elsa a její nádherně praštěná, přitom moudrá babička, úžasný pohádkový svět Miamas jehož prostřednictvím se Elsa učí zvládat ten reálný, v pohádkových příbězích a postavách postupně odhaluje lidi ve svém okolí, jejich traumata. Ne každý je takový, jak se může jevit při povrchním pohledu, a z nejděsivější Příšery se může vyklubat nejvěrnější přítel.
"Miamas i všechna ostatní království v pohádkové říši jsou opravdová, mnohem skutečnější než skutečný svět, "ve kterým je každej druhej ekonom, napájí se bezlaktózovým mlíkem a vůbec". Babičce život v opravdovém světě nevyhovuje. Má totiž moc pravidel - a ta jí nejdou. Podvádí při hraní monopolů, řídí Renaulta v pruhu pro autobusy, z Ikey odnáší domů žluté tašky, na letišti u zavazadlového pásu nikdy nestojí za bezpečnostním pruhem a dveře na záchod nechává dokořán. To jsou jasné důkazy, že babička nemá dostatek soudnosti."
"Člověk si přeje být milován. Nesplní-li se mu to, chce být obdivován, a nesplní-li se mu ani to, chce být obáván, v dalším případě nenáviděn a proklínán. Člověk touží zanechat v lidech nějaký pocit, duše se bojí prázdnoty, chce kontakt za každou cenu."
"...stejně marné, jako přesvědčovat někoho, kdo si hladí zaječí pacičku, že kdyby opravdu nosila štěstí, rozhodně by se nikdy neoddělila od zajíce."
Backman zůstává mým oblíbeným spisovatelem, ale Babička, Elsa a jejich Miamas mě moc neoslovily ….
Tak tahle knížka mě vůbec neoslovila. Nevím, možná jsem ji jen nepochopila, ale nemohla jsem se do knížky začíst. Ke konci jsem už kapitoly přeskakovala, jen abych to měla za sebou. Možná snad v jiné době, teď ale nebyla tou pravou četbou pro mě. Ove super, naladil mě, ale Babičku jsem prostě nedala.
Vtipné a zároveň neskutečně moudré. Fredrik Backman nám naservíroval výbornou knihu a mistrně do ní propašoval dvě velikánská poselství:
1. To, jak vnímáme konkrétního člověka TEĎ, je jen zlomek pravdy.
Pokud poznáme cestu, která ho sem dovedla, náš pohled rázem může být (a bude!) výrazně jiný. Sedí to na Babiznu, Příšeru i Ochlastu.
(i na babičku).
2. Vyprávění pohádkových příběhů je báječný způsob, jak bystrému člověku něco zásadního sdělit („chytrému napověz…“).
Možná už jsme díky své civilizovanosti zapomněli, že to, čemu říkáme pohádky, byly původně metaforické příběhy, na nichž se posluchači měli postupně učit, jak to na světě chodí. Nemyslím uhlazené pohádky B.Němcové, ale všechny ty drsné a syrové příběhy, které posbíral třeba K.J.Erben - kde vše bylo symbolické a bystrý čtenář měl rozklíčovat jednotlivé symboly a metafory a aplikovat je v reálných situacích.
Přesně jako to dělala Elsa.
Řeč totiž není jen o tzv. pohádkách. Nebo si snad nezkontrolujete svoje záležitosti když se dozvíte ve zprávách o nějakém podvodníkovi? Nebudete opatrnější na dovolené, když se dozvíte o konkrétních lidech, které napadl žralok, dostali úplavici ze závadné vody nebo se dostali do potíží, protože si vyfotili co neměli?
Ono totiž není zapotřebí, aby každý jedinec znovu objevoval trakař, ani aby udělal všechny myslitelné chyby proto, aby se poučil. A k tomu slouží příběhy. O reálných lidech, o princeznách, dracích a worsech. (Protože jak jinak připravit dítě (Elsu) na drsnou realitu? Babička v tom byla nepřekonatelná a Elsu připravila skvěle.)
Ano, Elsa často vystupuje nikoli jako skoro osmiletá. Jenže není to taky jen metafora o tom, jak Elsa opustí sladkou nevědomost dětství a „dospěje“, protože je odhodlaná postavit se stínům? Vždyť někteří lidé jsou malými Elsami i v dospělém věku, protože takovou odvahu nikdy nesebrali.
Asi nečetli ty správné příběhy.
--------------
„Pouze odlišný lidi maj schopnost změnit svět, nikdo normální ještě nezměnil ani prd,“ říkávala babička.
--------------
„Je to složité,“ řekne máma.
To dělá pořád. Mluví jako Facebook.
„Všechno je složité, dokud ti to někdo nevysvětlí,“ odsekne naštvaně Elsa.
--------------
„Táta je na tanec mimořádně nešikovný. Vypadá při tom jako medvěd vzpřímený na zadních, který právě zjistit, že od pasu dolů spí.“
Události popsané pohledem malého dítěte, kdyby mělo sdělovací schopnosti spisovatele. Krásná knížka o vztahu vnučky a babičky, dcery a matky, rozvedených rodičů a dítěte. O osudech lidí žijících v jednom domě. Dojatá k slzám, nejen proto, že jsem taky měla babičku...
Nejsem zrovna milovník fantastických příběhů, ale nakonec se mi knížka moc líbila. Rukopis Fredrika se nezapře, příběh pohladil na duši i na srdci a také mi ukápla slza. Vlastně jako vždy u knih tohoto autora. Doporučuji
Stejně jako ostatním, i mě dělalo problém se začíst. Dlouho. Knížka je hodně protkaná pohádkovým světem, což mi moc nevyhovovalo, ale jakmile si člověk zvykne a přejde prvních cca 40 stran, polapí ho a nepustí. Něco jako Muž jménem Ove - rozpláče, pobaví, potěší, donutí k zamyšlení. Nádherné, dojemné (i když Cimrmanovský konec, kde je vidět, kdo všechno je se všema příbuzný... ale co, jak říkala Elsa, je to holt pohádka :)))
Elsa je skoro osmiletá holčička, která je tak trochu jiná, něž ostatní holčičky v jejím věku. Ještě, že má babičku, která je také tak trochu jiná než všechny babičky v jejím věku. Babička má Elsu moc ráda a vždy jí vypráví pohádky o zemi před procitnutím, kde je všechno tak nějak jinak.
Jenže jednoho dne si babička klidně umře a na Else je aby předala dopisy, které babička před smrtí napsala. Dopisy, které Elsa předává se slovy: Babička pozdravuje a omlouvá se...
Velmi hezká a čtivá kniha, která vyloudí na tváři úsměv, donutí k zamyšlení a občas i nějaká ta slza ukápne....
Moc hezká knížka. Na začátku jsem měla pocit, že se přes ty pohádky neprokoušu, ale musím říct, že to rozhodně není kniha jen pro mládež. Frederik Backman je neuvěřitelný spisovatel. Jeho přirovnání, využití slov, ta fantazie, kterou musí mít. . . je to opravdu jedinečné čtení. Často jsem musela úryvky doma předčítat, protože jsem si to nemohla nechat jen pro sebe. Kniha mě nahlas rozesmála i téměř rozbrečela. Jsem moc zvědavá na Muž jménem Ove.
Skvělá knížka, jiná než Ove, ale fakt taky dobrá. Jenom si ji v brzké době musím přečíst znovu, protože ty pohádky na začátku jsem trochu lajdala a pak se v tom ztrácela.
Skvělá knížka. Autor píše skvěle. Babička pozdravuje a omlouvá se byla moje druhá knížka od autora a musím říct,že skvěle napsaná
Valerie Zawadská je správná volba, která hodně usnadní přijetí knihy, při jejímž poslechu city i rozum kolísají od nadšení po chvilkový nechápavý úžas.
Zjistila jsem o sobě, že ráda bořím systém, umím být hašteřivkou na plný úvazek a dívám se kdo má přátelské oči . . .
Jak se kniha přehoupla do druhé poloviny stala se z příliš moudré holčičky odvážná, velmi empatická a zvídavá dívenka, která propojí všechny zvláštní obyvatele v celkem přátelské společenství.
Asi proto, že pod lidsky nesrovnanou bytostí babičky bydlí láska co hory přenáší a ta, co vždy stojí na straně vnoučete.
Srdcem válečník a duší pohádkář.
Zvláštně příjemný a ne zcela tradiční čtenářský zážitek prosycený pohádkovou fantazií.
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Docela příjemné čtení.