Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234566/bmid_babicka-pozdravuje-a-omlouva-se-23s-234566.jpg
4
2039
2039
Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie. Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyspělá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je čiperná, i když tím myslí, že jim připadá bláznivá. Elsa je jiná, než ostatní. Nemá jiné kamarády, než babičku, ale jí to nevadí. Babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Poslední kniha, která mi ještě chyběla k přečtení od Fredrika Backmana. Musím podotknout, že autora naprosto miluji a jeho styl mě asi nikdy nepřestane bavit. Každá jeho kniha mi přijde trošku jiná a tahle nebyla výjimkou. Navíc Britt-Marii jsem četla už dříve, takže pro mě bylo bonusem ji poznat ještě z tohoto úhlu pohledu, který mi nabídla Elsa v Babičce. Příběh je skvěle vymyšlený, propracovaný, žádná část není nadbytečná. Kniha doplnila moji teď už kompletní sbírku Backmana a nemůžu se dočkat jeho dalších příběhů.
Za mě naprosto skvělá knížka! Miluju svět vytvořený babičkou a celý příběh. Nemohla jsem si jako první knihu od F. Backmana vybrat lepší!!
Tak nevim. Tohle se snad nedá ani normálně přečíst. Přečtu kapitolu a když se zamyslím nad tím co sem čet, tak nevim.
Neuvěřitelně zdlouhavý popisování nějakýho pohádkovýho světa Maiamsu, Miamaru a já nevim čeho všeho.
Sem na 75% knihy a vždycky u toho usnu. A to i přes den.
Asi bych to doporučil někomu s poruchou spánku....
Nevim jestli sem schopnej to vůbec dočíst....
Ale v ostatních komentářích všichni popisujou báječnej závěr, tak nevim.
Možná se tam někdy dočtu...
V pulce prozatim odlozeno, nejak se u toho nudim a musim se do cteni nutit... Snad v jiny cas..
Knížku jsem poslouchala v úžasném podání V. Zawadské, a to bylo asi moje štěstí, protože nevím, jestli bych jinak knížku dočetla. Příběh byl krásný a milý, někdy mě rozesmál, někdy dojal, moc mě bavily osudy obyvatel celého domu, navíc Britt-Marii už jsem znala z další knihy, ale ten pohádkový svět není zrovna pro mě. A přiznám se, že mi trochu neseděla přemoudřelost skoro osmileté Elsy.
Je to už asi týden, co jsem dočetla (pro mě) v pořadí 3. knihu od Frederika Backmana, a teprve teď jsem se odhodlala ji i ohodnotit. Mým favoritem je stále Ove, ale na paty mu nesmírně šlape i tahle roztodivná, fantastická a svérázná "verze Babičky". Sama jsem byla dost mudrlantské dítě, takže se mi líbí jaká je Elsa. Její rodiče jsou samozřejmě příšerní a jediný kdo jí rozumí (alespoň částečně) je její babička. Rozhodně si myslím, že je na místě, každého kdo se na knížku chystá číst, upozornit - budete brečet. Nebude to jednou. Pokud brečet nebudete, tak vás poznat nechci, jste divní.. Samozřejmě nic ve zlém (byl to spíš pokus o vtip), každý to může mít jinak. Já to ale mám tak, že Backman mě rozbrečí vždycky, hodně, na dlouho a urputně. S čím bych si ještě dovolila vyjádřit nesouhlas, je žánr pod kterým je knížka tady na KD zařazená. Nemyslím si, že by to byla kniha pro děti a mládež, je to knížka pro úplně každého. Dávám jí 4,5* (jen kvůli Ovemu, který byl ještě lepší).
Knihy zásadně nečtu! Jednou jsem ale k narozeninám dostala tuhle knihu a naprosto jsem si ji zamilovala. Někdy smutné někdy šťastné. Kniha má neskutečně úžasný děj. Hlavní postavy jsou velmi sympatické
Občas se mi u některých knížek nedostává hvězdiček a tato mezi ně určitě patří. Miluju Backmanovy knížky, často se nad nimi směju a občas brečím. Někdy to stihnu i během jediné stránky. Babička i Elsa jsou možná "jiné", ale jeho postavy jsou tak trochu jiné vlastně skoro všechny a možná proto jsou mi tak blízké. Vždyť kdo z nás je úplně normální? Ani se mi nechtělo knížku po přečtení odložit, budou mi chybět.
"Je zkrátka potřeba pochopit, že máma představuje řád a babička chaos. Elsa jednou někde četla, že ,,Chaos je sousedem Boha", a máma řekla, že Chaos se odstěhoval do Božího poschodí z jediného důvodu: už nevydržel bydlet vedle babičky."
(5/18)
Fredrik Backman podle mého názoru umí vyprávět. A to skvěle. Jeho příběh nabízí neuvěřitelně rozmanité postavy, které dohromady působí úžasně věrohodně, protože v nich pravděpodobně najdete i lidi ze svého okolí. Obdivuji se jednoduchým pasážím, ze kterých postupně vyplývá komplikovanost shrnutá v závěru knihy, že život je jednoduchý i složitý zároveň. Stejně jako hlavní postavy. Dokonce i děj. Analagoie zahrnuté v knize nádherně podtrhují příběh a umožňují čtenáři postupné prozření. Jsou krásnou ilustrací. Dokonale dotváří zmiňované motto knihy, jak je všechno jednoduché i nejednoduché. Co považuji za jednu z nejsilnějších stránek knihy je ale skutečnost, jak se autorovi podařilo zachytit vztah dcery, matky a babičky. Skutečně bravurně zachycuje rozlišné pohledy na stejnou lásku těchto lidí i na jejich bolest. A to všechno navíc s vtipem a důvtipem. Nemohu než ocenit pěti hvězdami a zařadit mezi knihy, ke kterým se určitě chci vrátit.
Už jen proto, že "jedna z vůbec nejlepších věcí na worsech je jejich nepromokavost."
Hodně zvláštní kniha, u které záleží na tom, zda má čtenář rád pohádky a fantasy. Pokud ano, může být až dojat a celý děj mu bude příjemně odsýpat. Pokud ne, což je i můj případ, bude mít chvíli problém se do knihy začíst, protože střídání roviny fantastických světů a reality je trochu kostrbaté, navíc se tu hodně věcí děje jako by mimochodem, takže je kolikrát čtenář ani nepostřehne. Trošku problém nastává i u hlavní postavy, která je (minimálně zpočátku) ne úplně sympatická a působí hodně rozmazleně, což osobně nemám rád, časem si ale čtenář zvykne a přijme ji takovou, jaká je. Backman ovšem tímto přístupem dokázal knihu ozvláštnit, protože kdyby byla psána klasicky, byla by vlastně tragickým románem o ztrátách, neurovnaných rodinných vztazích a jedné obětavé ženě, která se pro své poslání rozhodla obětovat úplně vše. Odhalování její minulosti v kontextu s dětským náhledem na svět patří k nejsilnějším momentům knihy, v nichž čtenáři postupně dochází, jak silná vlastně babička byla a také to, že v životě přichází momenty, které se vymknou z rukou, aniž by vlastně kdokoli cokoli zavinil. Babička pozdravuje a omlouvá se je hodně nápaditý román, který je asi spíše určen mladším čtenářům a po dospělých vyžaduje trochu vystoupit ze své ulity a oddat se dětským fantaziím, což každý (včetně mě) ale neumí. 70 %
Naprosto skvělá kniha, chytla mě hned od první kapitoly.
Několikrát jsem díky ní měla slzy na krajíčku a kdybych ji nedočítala v práci, tak se na konci snad i rozbrečím.
Ze začátku mě mrzelo, že babička odešla tak brzo, ale záhy mi došlo, že kdyby tomu tak nebylo, tak neobjevíme tajemství nejednoho bytu.
Kniha byla od autora moje první, ale rozhodně ne poslední, styl psaní mě baví.
Oslava laskavosti a lásky, nedokonalosti a individuality člověka a příbuzenských i mezilidských vztahů.
Bylo to utrpení. Teda ne celé. Začátek dobrý zajímavý, ale pak zlom a nuda nuda a nuda a ne a ne se do toho začít. Jenže tak od 3/4 knihy napínavé jak kšandy, spojitosti dávaly smysl a šup tak jsem se do toho začetla, že jsem to nemohla odložit. Pohádky mě bavily, postavy byly fajn a i jsem některé části málem probrečela. Každopádně zase se potvrdilo, že být jiný je dobrý :) Takže díky tomu všemu si to zasluhuje plný počet *
Než jsem se po dojímavě přísném hrubiánovi Ovem rozhodla sáhnout po omlouvající se Babičce, která je taggována coby kniha pro děti a mládež (a docela správně), trvalo mi to docela dlouho. Titul knihy je o něco výmluvnější, než v případě Oveho, přesto jsem nečekala, že babička po téměř celý příběh promlouvá a do života ostatních nevybíravě zasahuje ze záhrobí. Hlavní postavou je tak na svůj věk přemoudřelá, ne vždy právě sympatická holčička s nadměrně vyvinutým pocitem nadřazenosti, vyvinutým možná v pudu sebezáchovy, protože pro ostatní děti je totiž jednoduše divná.
Backman příběhy a osudy poměrně dost zvláštní skupinky obyvatel domu (lidských i zvířecích) pečlivě strukturuje a dávkuje odhalení příčin jejich povah a chování. Velmi pomalu jsem si tak k nim vytvářela vztah a pochopení pro jejich jednání. Současně mi to přišlo velmi lidské. A severské. Lidé na severu se hned na první dobrou neodhalují a nesvěřují. Chce to čas a někdy nestačí ani celý čas světa, aby si k nim člověk našel cestu. Toto postupné odkrývání motivů jednotlivých postav přináší skutečné lidské příběhy, zahalené do mystického, pohádkového hávu. Na jeho konci se však pohádková říše rozplývá a pohádkové bytosti dostávají zranitelnou, lidskou tvář.
Pravda, je to jiná kniha než Ove, jiný žánr, ale obdobný přístup. Babička mi svou svérázností, nekonformností (eufemisticky řečeno) a přitom dobrými úmysly, trochu připomínala Oveho. Tady se Backman nezapře. Ovšem ani v poetice tohoto příběhu. Na přečtení dalšího osudu Britt-Marie & spol. si ale raději ještě chvíli počkám.
Knížku jsem četla po chvilkách, často jsem ji odkládala, protože mě nebavil ten svět pohádek a fantazie. Tak jsem došla asi do půlky a myslela jsem, že už knížku ani nedočtu. Pak jsem se k ní po čase vrátila, když jsem měla dost času a druhou půlku jsem přečetla na jeden zátah a odkládala jsem ji jen proto, abych si mohla utírat slzy. Chytly mě osudy všech těch podivínských obyvatel nájemního domu, viděny perspektivou osmileté Elsy. Buď v druhé půlce bylo té fantazie míň, nebo to bylo tím, že jsem četla v kuse.
Takže doporučuji číst tuto knížku až budete mít dost času na to, abyste se mohli začíst a naladit se do "nanejvýš pochybného vkusu" (autorova slova z poděkování čtenářům).
Na knihe ma najviac zaujal epilóg a poďakovanie autora. Hlavné postavy nesympatické, neustále zdôrazňovanie Elsinej inteligencie a výnimočnosti otravné, humor mi vôbec nesadol. Tiež som fanúšičkou Harryho Pottera a príbehov pre deti, no s hlavnou postavou som sa nedokázala stotožniť. Hviezdičku pridávam za koniec - posledných pár strán a ucelenie príbehu.
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Nerudný Ove mě bavil malinko víc. Popisy pohádkové říše byly opravdu místy zdlouhavé. Moc se mi líbil příběh i nápad, spojení osudů, nicméně zápletka ohledně Sama mi tam nějak neseděla. Některé nudné pasáže byly více do hloubky, než by si zasloužily a ty, které by si zasloužily, byly zase plytké. Nicméně je to můj osobní pocit. Knihu řadím mezi odpočinkové čtení a těším se na dalšího Backmana.