Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532624/bmid_babicka-pozdravuje-a-omlouva-se-65d5e5268bf03.jpg
4
2062
2062
Každý sedmiletý dítě si zaslouží superhrdiny. Přesně tak to říká babička, která je ve svých osmasedmdesáti letech schopná vloupat do zoo, strašit sousedku sněhulákem, vzpírat se zatčení nebo vítat Jehovisty v rozhaleném županu Umí také vytvořit ten nejúžasnější pohádkový svět a své vnučce Else přichystá nezapomenutelné dobrodružství. V téhle honbě za pokladem je třeba doručit několik vzkazů s omluvou a zejména zjistit, že nic není takové, jaké se to na první pohled zdá být. Nejbližší sousedství, které působí jako důvěrně známé, je ve skutečnosti kouzelnou říší, jíž je nutno zachránit... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2015
,
OneHotBook
Originální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
Interpreti: Valerie Zawadská
více info...
Přidat komentář
Autor mě opět velmi překvapil. Po úžasném Muži jménem Ove, přišla na řadu babička. Musím říct, že Backman umí. Nicméně.. začnu negativy, které musím chtě nechtě zmínit.
1. Knihu jsem četla strašně dlouho. Hrozně jsem si přála ji zhltnout, vědět co a jak, znát ji celou. Ale přesto se mi autorovy knihy čtou hrozně pomalu.
2. Nemám ráda přechytralé děti, které se chovají příliš dospěle. To mi na Else vadilo. Přesto.. když ji poznáte, víte, že je jiná a že s tím bojuje každý den. A že je vlastně i fajn.
3. Babička - Měla hodně kladů. Skrytějších. Byla dobrý člověk. A přestože mám ráda originální lidi, který se umí ozvat a nenechají si nic líbit, babičky povaha na mě byla už trochu moc. Příliš hlasitá, příliš vulgární, absolutně nerespektující pravidla a ostatní lidi.
Ale jinak byla kniha skvělá. Možná trochu překombinovaná, ale když si na konci uvědomíte celek, všechno do sebe zapadalo. A i když to z pohledu malé slečny vypadalo jako velké dobrodružství, z mého dospělého pohledu to byla velmi smutná kniha, přesto plná víry a naděje.
Jedna z mala knih, u který jsem se nutila ke čtení. Ale docetla. Hodně mi tam vadilo, ze Elsa byla tak vnímava na svůj věk a ze si dělala, co se ji zachtelo a kdyz se ji něco nebo někdo nelíbil, hned to bylo nenávidím...A pak Britt-Marie a její smitka a to, ze všem rozkazovala... no snad Ove bude lepsi...
Právě jsem ji dočetla... na začátku jsem ji chtěla odložit, rozptyloval mě příliš velký podíl pohádkových úryvků, ale jsem rada, ze jsem to neudělala. Backman nakonec opět nezklamal a napsal krásný lidský příběh plný rozličných osudů, který se postupně rozplétá a vše do sebe zapadá. Je to jiná kniha než Owe nebo Medvědín, ale pocit z ni nakonec má člověk podobný - laskavý nadhled a pochopení.
Kde začít, počet hvězdiček klesal úměrně počtu přečtenych stran, až zakotvil na výslednych dvou - jedna za nápad s metaforickým vyprávěním pohádek, druhá za babičku,což byla má jediná oblíbená postava, ač byla pouhou vzpomínkou... Jinak, autor to má těžké, četla jsem od něho zatím pouze Medvědín a bylo by urážkou se o srovnání těchto dvou knih jen pokusit. Příběh v tomto případě byl velmi nijaký, odosobněný, osoby žijící v domě naprosto nesympatické, podivné, těžce uchopitelné - nechovající se jako dospělí, obzvláště naprosto emočně tupí rodiče. Příběhové linie fantazijního světa byly spíše rušivé, opakující se vyjadřování o "kafi", "vajičkách", "dózách s dřímánky", "neexistujícím smítku" více než otravné. Jako psí mámu mě vytáčelo krmení "worse" svařákem a čokoládou... Největší tragédii pro mě představovala malá Elsa, ať jsem se snažila sebevíc, osmiletou holčičku jsem v ní prostě nenašla. A to jsem se snažila opravdu hodně...
Možná však jen nejsem cílovou skupinou této knihy. Možná jsem to nakonec vůbec nepochopila.
Kdyby to nevyprávělo dítě byla by to velmi smutná kniha. Ale Elsa je fajn a prostě jiná. Mě se příběh moc líbil! Rozhodně si přečtu i další autorovo knihy.
Mě se líbila a četla dobře. To, že je předvídatelné, co se odehraje mi tady nevadilo. I přesto mi vykouzlila nejeden úsměv, aj slzu :D oddechové čtení
K téhe knize mám specifický vztah - manžel mi z ní četl při začínajícím porodu. :-) Možná za to mohly poporodní hormony, ale fakt mě to pak chytlo - hlavně ten fantazijní svět Elsy a její babičky. A tak Backmanovi odpouštím ten překombinovaný příběh i Elsinu frackovitost a vzpomínám na babiččiny rady do života a mrakoně a je mi hezky.
Nemám rád prvoplánové knihy (napríklad Zlodejka kníh je typickým prvoplánovým produktom), kde sa autor podlizuje všetkým, ako aj tu - kydne do príbehu malé dieťa (tentoraz našťastie nie sirotu), rozvedených rodičov, protivnú susedku, milého taxikára, zlé deti v škole, bezdomovca, vojaka vo výslužbe, pani, ktorej zahynuli deti, atď. Osoby okorení vlnou cunami a alkoholom (čierna sukňa), nesmelosťou a nevýrečnosťou (otec), podrezaným jazykom a tajnou rečou (babička), atď. K tomu miš-maš povolaní od riaditeľky nemocnice, cez chirurgičku (samo sebou, že najlepšou na svete), psychologičku, dôchodkyňu, poberateľov sociálnych dávok, podnikateľa, a tak by sa dalo pokračovať dlho. K tomu, aby bol guláš úplný (ale guláš uplácaný s priveľa ingrediencií je nechutný), autor pridáva osudy, ktorých je zas kvantum a toto všetko pomieša ešte s rozprávkovými bytosťami (mrakone a pod.), pridá tajnú reč - to je úplný des. Skrátka je to podlízavý a prvoplánový útok na čitateľskú obec, pretože takto pomiešané by to malo fungovať a hrať na city - podľa hodnotení tomu tak aj je. K tomu neuveriteľná a premúdrelá postava sedemročného decka (až sa mi chce napísať spratka), kde ani v delíriu neuverím, že v jej veku prečítala komplet Harryho Pottera a knihy od Agathy Christie plus "kvalitnú literatúru" ako sú komixy. Lenže takýto guláš nemôže dobre chutiť a ani nechutí. Ako celok je kniha protivná, podlízavá a vnucujúca sa. Som sklamaný a od ďalších kníh FB (už jeho iniciály mi pripomínajú niečo nechutné, však Mark?) si dám pohov.
Krásná, milá pohádka (člověk příběh musí brát jako pohádku, jinak by mu samozřejmě musel připadat naivní a prvoplánový) o cestě za pokladem a světě očima netradiční vypravěčky.
Ve výsledku za mě asi i povedenější než Ove. Pohlazení na duši.
U Backmana mi vždy chvilku trvá se začíst, ale po pár stánkách to přijde..
Totální vtažení do děje, dojetí, smích a na konci zase dojetí.
Elsa a její babička měly tak krásný vztah - úplně mi to připomnělo mé dětství, když mi babička vyprávěla a četla. Prostě nádhera! :)
Už se těším až se začtu do Britt Marie - jen se musím dát chvíli pauzu, ať furt nebulím. :))
Druhý pokus s tímto autorem (první jsem od něho četla Medvědín a asi jako jediné se mi nelíbil) a dávám si od něj dlouhou pauzu. My si prostě nesedneme. Všechny postavy mi lezly na nervy a pokaždé, když jsem přečetla, že si "Britt-Marie smetla neexistující smítko ze sukně", myslela jsem, že vyletím z kůže. Postava babičky mi bohužel nepřišla vůbec vtipná, ale ani laskavá, hladící, chápavá- jaké by správné babičky měly být. Hlavní hrdinku Elsu bych propleskla v skoro každé situaci. To samé bych udělala Britt-Marii. Ty pohádkové příběhy mě vůbec nezaujaly a přeskakovala jsem. Chtěla jsem dát dvě hvězdy, ale to bych měla zmínit něco, co se mi aspoň trochu líbilo, ale nemužu na nic přijít. Neustálé krmení psa čokoládou a sladkým pečivem je vedlejší ;-), ale jedna z věcí, která mi lezla krkem. Neodkládám knihy nedočtené, ale tady jsem tomu byla opravdu blízko.
Zatímco Muž jménem Ove mě dokázal rozebrat na prvočinitele, u románu Babička pozdravuje a omlouvá se jsem nedokázal vnímat víc, než prvoplánovou stavbu děje s jasně určenými rolemi jednotlivých protagonistů. Je to bezesporu krásné a smutné vyprávění, ale svým způsobem taky trochu idealistické, jdoucí na ruku autorským potřebám. Ovšem když přijde na závěrečné polemizování o skutečném světě, v němž se umírání nevyhne ani hodným lidem, nedává příběh jinou možnost, než jít ostentativně bulit nad cibulí, aby si z vás drahá polovička neutahovala.
V rámci určeného sdělení mi však přišla zápletka zbytečně nafouknutá, uměle vytvářející životní osudy a souvislosti, aby mohlo být předestřeno několikero morálních ponaučení. Jenže já si prostě nemyslím, že držet se nastavených pravidel automaticky znamená být tupá ovce, stejně jako že myslet vlastní hlavou z vás hned udělá obdivuhodného anarchistu. A pravdou je, že i když byla Elsina babička nezávislá až na půdu, omluvit se dokázala až po smrti.
Krásný, milý příběh. Pobaví i dojme. Moc mě bavilo propojení pohádek a reálného života.
Moc se mi líbil koncept knihy - propojení pohádek s reálným životem. Vřele doporučuji, příběh vás pohladí po duši.
Četla jsem všechny autorovy knihy a jedno je spojuje - neuvěřitelná lidskost. Backman je úžasný vypravěč, jeho postavy žijí mezi námi, jeho příběhy se odehrávají ve světě kolem nás. Vždy mě dojme, vždycky u jeho knih brečím. I když mým favoritem zůstavá Medvědín, Babička byla krásná kniha. I když se mi do ní hůř pronikalo a na chuť jsem jí přicházela pomaleji, byla čím dál více čtivá a konec mě, jak jinak, rozbrečel. Backman je prostě jednička :)
Další pohlazení pro duši z pera Fredrika Backmana. Pokud chci něco pěkného, co mi prozáří den, i když budu dočítat se slzami v očích, s jeho knihami nikdy nešlápnu vedle. Jenom mi přišla Elsa místama poměrně dost protivná, až si téměř mohla podat ruku s Britt-Marií. Dále mi šlo docela na nervy, že worse krmili sladkostmi a napájeli svařákem a kávou (ani jednou ten nebohý pes nejedl normální psí žrádlo), ředitel školy, ale i Elsina matka řešili šikanu Elsy ve škole poněkud laxně a nikdo z baráku nikdy neposlal Britt-Marii do patřičných mezí, i když si to zasloužila na každé druhé straně.
Přestože knížka byla velmi milá, čtivá a příběh dojemný, četla se mi trošku těžce a občas jsem se ke čtení musela nutit. Problémem pro mě byly pohádkové části. Ač jsem pochopila jejich důležitost a zasazení do celkového příběhu, tyto části mě prostě trošku nudily, zpomalovaly ve čtení a navíc se mi zde trošku pletla jména a názvy. Z toho důvodu mám z knihy trošku rozporuplné pocity. Pořád je tam ale úžasný Backamanův styl a těším se na další jeho knihy :)
Dojemná, milá kniha stejně jako Ove. Pohádkové části pro mě místy dost nepřehledné a občas jsem se ztrácela ve změti jmen. Ove pro mě zůstává jedničkou, tohle ale nebylo vůbec špatné.
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Moje druhá zkušenost s autorem. První byla Muž jménem Ove, ze které jsem byla absolutně nadšená, a tak byla laťka nastavena hodně vysoko.
Babička pro mě byla ze začátku trošku slabší, vyprávěné pohádky pro mě nebyly tolik důležité, nedávaly smysl, ale s přibývajícími stránkami do sebe vše začalo zapadat.
Hrozně mě baví styl, jakým jsou Backmanovy knihy napsané. Lehce, vtipně, dojemně.