Babička pozdravuje a ospravedlňuje sa
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320197/bmid_babicka-pozdravuje-a-ospravedlnuje--DUA-320197.jpg
4
2062
2062
Elsa má sedem rokov a je komplikovaná. Vlastne ju za takú označujú, a to len preto, že nemá „vymetenú hlavu“, aj keď podľa zaužívaných noriem sa to od nej v jej veku ešte očakáva. Jej najlepšou, v skutočnosti jedinou priateľkou je sedemdesiatsedemročná babička. Tá kedysi bola vychýrenou a úspešnou chirurgičkou, no dnes jazdí bez vodičského preukazu a nelení sa jej nevítaných návštevníkov domu z balkóna ostreľovať paintballovou puškou. Ľudia o nej tvrdia, že je čulá, ale iná. Bláznivá. Ibaže babička je génius, ovláda tajný jazyk a má vlastné kráľovstvo, v ktorom všetko funguje inak. Presne tam zaviedla vnučku Elsu, keď sa jej rodičia rozviedli a v škole ju šikanovali. Kráľovstvo Miamas je ich útočisko. Jedného dňa však babička ochorie a dozvie sa, že zomiera. Milovanej vnučke Else ešte pripraví posledné dobrodružstvo – v podobe série listov, v ktorých sa ospravedlňuje susedom. Ich doručovanie zavedie Elsu na výpravu plnú stretnutí, napríklad s militantnými zástancami spoločenstva vlastníkov bytov, s fanatickým kávičkárom, s bojovým psom, s monštrom, s ožrankou aj hroznou babizňou. Pri dobrodružnom putovaní sa Elsa učí akceptovať smrť blízkych a krok za krokom odhaľuje pravdu o kráľovstve Miamas a svojej babičke.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Naprosto skvělé. Poutavě napsané a čtivé. Mojí srdcovkou zůstane sice "MUŽ JMÉNEM OWE", ale Babička je taky prima.
Tak já nevím... Jestli je to tím, že pan Ove nasadil laťku hodně moc vysoko nebo co, ale babička mě trochu zklamala. Nebo asi takhle: snad by se mi to líbilo víc, kdyby malá Elsa nebyla tak strašně přechytralá a kdyby se nechovala tak, jak se chovala, s lidmi teda jednala dost hrozně a to i tehdy, když se oni k ní chovali pěkně. Sice to byla holčička s obrovským a dobrým srdcem, které měla po kom zdědit, ale její sociální inteligence byla někdy dost na vážkách. A krmení psa sladkostmi... no taky celkem pakárna, jak zde již bylo zmíněno. Ale tak nějak mi připadá, jako by tak byla "udělaná" a ani za to nemůže. Nicméně i tak má knížka zvláštní kouzlo a patří mezi ty, které se Vám dostanou do hlavy a nemůžete na ně úplně zapomenout.
AUDIOKNIHA: Nádherná knížka plná lehkého humoru, dojetí, bolesti, dětské radosti i zvídavostí, velkých přátelství a bezbřehé fantazie... Ale i plná zla, zloby a zatrpklosti. Směsice, která mě nejednou rozesmála, pohladila po duši, ale i roztrpčila a vehnala slzy do očí. Neuvěřitelné. Život není černobílý a pan autor umí obsáhnout spoustu jeho odstínů, co se odrážejí nejen v jeho literárních charakterech, nýbrž i v jejich osudech... Určitě půjdu do další knížky.
O to víc mě mrzí, že plný počet nedám, protože se mi to ke konci již zdálo natahované a samotný závěr zase zvláštně vybraný a useklý... klidně to mohlo plynout dál. Jako řeka, jako život.
Sice pět hvězd, ale až po druhém přečtení, protože při prvním mi řada věcí unikla. Není to vůbec lehká kniha.
Tohle je prostě krásná knížka.
Taky mi připadá, že někdo kdo jí dokáže dočíst až do konce, nemůže být špatný člověk...
Příběh o sedmileté, skoro osmileté dívce, které její babička (co má o kolečko víc ) vypráví pohádky z Říše před procitnutím inspirované skutečnými postavami a událostmi, které však s pohádkou nemají nic společného....
Poslouchal jsem jako audioknihu v podání skvělé Valerie Zawadské.
Od knihy jsem očekávala něco jiného. Vzhledem k tomu, že jsem četla nejdřív Oveho, myslela jsem, že to bude příběh holčičky a její střeštěné babičky. Docela mě tedy zklamal hned začátek knihy a nějak dobu trvalo, než jsem se s tím popasovala. Postupně jsem se do toho ale více začetla a konec byl prostě úžasný! Autor velmi zajímavě popsal příběhy lidí jednoho obyčejného domu.....které jsou tak odlišné, ale na konci jsou všichni skoro jako rodina. Úžasné vyprávění, ale Ove je pro mě o stupínek lepší :)
Pro mě je Fredrik Backman pan spisovatel. Obdivuji především jeho fantazii a schopnost vytvořit příběh, který v sobě vždy skrývá nějakou hlubokou myšlenku, poselství, ať už znepokojivé a varující, nebo milé a láskyplné.
Tato kniha je z mého pohledu velmi smutná, pojednává o ztrátě milovaného člověka a o nutnosti se s tím vyrovnat, o poznávání druhých a odhalování minulosti, o tom, jak je složité posuzovat jiné lidi, když neznáme jejich příběh a o tom, že kamarády můžeme najít i na neočekávaných místech.
Pohádkový svět, do kterého je příběh zahalen, je úžasný a komplikovaný. Prolínáním pohádkového světa a reality Backman vytvořil nádherné dílo, které se dotkne každého empatického člověka. Chápu, že se kniha nelíbí všem, ale pro mě bylo její čtení zážitkem.
Knihu jsem četla jako autorovu první, okamžitě se vrhám na další..několikrát mi tekly slzy a nejednou jsem se upřímně zasmála, je to oddechový příběh, který má hodně do sebe a ukazuje, že za každým člověkem je skrytý příběh a zranění...doporučuji
Ze začátku trošku trvalo se začíst, později jsem si s dojetím užívala každou stránku a i pár slz ukáplo.Četla jsem před náročnou operací a byla příjemně naladěna.
Moje prvni a urcite ne posledni kniha autora. Je jasne, ze ne vsichni chytraci knihu pochopi. Je ale urcite super mit babicku, ktera umi realitu premenit na pohadkova vypraveni, ktera se odehravaji v Risi pred procitnutim. Bylo vazne skvele postupne zjistovat kdo je kdo v pohadce a ve skutecnem svete. Zamackla jsem nejednu slzu, at uz smichu, nebo tu jinou.
Knížka mě moc nebavila, bylo v ní příliš mnoho divných postav a pohádkový svět mě nenadchl. Chudáka psa ta holka pořád krmila čokoládou, sušenkami a těstem na dort! Do jejího dočtení jsem se musela nutit. Líbil se mi konec, kdy jsem pochopila proč byly tak obsáhle popisovány osudy všech postav. Autorův Ove a Britt-Marie byly rozhodně lepší knihy.
Babička byla moje autorova prvotina. Vlastně jsem ani nevěděla, co si to v knihovně půjčuji. Líbila se mi obálka a název. Jak jsem se na knížku těšila, tak jsem asi prvních 80 stran byla dost rozpačitá a přemýšlela, zda poprvé nevrátím knihu rozečtenou. To bych ale nebyla já a četla jsem dál a rozhodně jsem vůbec neprohloupila! U knížku jsem několikrát musela setřít slzu a zároveň se od srdce zasmát. Také byste chtěli mít babičku, která by po policistech házela "hovínka"? Já asi ne, i když by to asi mohla být docela prča.....
Ke knížce se jednou ráda vrátím a určitě si přečtu i další Backmanovi knihy.
Zařazeno do čtenářské výzvy 2019 jako kniha, která mě zaujala obálkou.
Nádherná, dokonalá, smutná a vtipná kniha. Opravdu mě děj dostal. Líbil se mi námět, zpracování, postavy, nemám co vytknout. Pobrečela jsem si, ale také jsem se hodně zasmála. Od knihy jsem v podstatě neodtrhla oči. Kdyby takové byly všechny knihy, svět by byl spokojený. Četla jsem ji už dříve, ale tenkrát jsem byla ještě moc malá a plně jsem nepochopila obsah knihy.
K téhle knížce jsem přišla jen díky filmu Muž jménem Ove, který mě natolik zaujal, že jsem toužila zjistit kdo je autorem, a to mě přivedlo k Fredriku Backmanu. Jelikož jsem samozřejmě nechtěla hned číst ten stejný příběh jenž jsem již viděla (nechávám si to na později), volba padla na Babička pozdravuje a omlouvá se a byla to trefa do černého. Ani nevím odkud začít s chvalozpěvy, neboť od začátku do konce je tato knížka pro mě dokonalá. Líbila se mi hlavně propletenost osudů jednotlivých postav jejich návaznost k babičce a k jejímu vyprávění pohádek, ale hlavně prostořekost vnučky Elsy. Pojďme si to uznat, že ta holčička je prostě miláček na zabití.
Ufff, tak tato kniha mi dala opravdu zabrat... s velkými přestávkami jsem ji četla asi 4 měsíce, protože snový svět, který zde Backman vytvořil pro malou Elsu, byl na mě příliš složitý, neorientovala jsem se v něm a děj se mi tak hrozně pletl. Občas jsem absolutně neměla tušení, zda se děj odehrává v realitě nebo ve fantazii. Zlom naštěstí nastal asi tak po půlce knihy a od té chvíle jsem se od ni nemohla odtrhnout. Elsina babička byla opravdu neskutečná komediantka, se kterou se nikdo ani chvilku nenudil, jen škoda, že si pro ni osud nachystal takový konec. Britt-Marie mi přišla jako strašná babizna, ačkoliv se na konci dozvídáme, že s ní není všechno tak černobílé jak se na první pohled zdá. Už se těším, až si přečtu celý její příběh v knize Tady byla Britt-Marie.
+ velký a rozmanitý fantasy svět
+ babička jako naprosto prdlá postava, která se ničeho a nikoho nebojí
+ neskutečně silné přátelství babičky a Elsy
- velké množství postav
- složitý děj
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Nebyl to můj šálek kávy. Mělo to svůj potenciál v příbězích všech obyvatelů domů, ale všechno se to tak nějak ztrácelo v hromadě věcí, které mě nebavily. V první řadě pohádky, které mě ze začátku nezajímaly, až mi nakonec začaly lézt na nervy. Rozčilovala mě nejasná linie mezi světem pohádkovým a tím opravdovým, která mi zkrátka ubírala na vážnosti toho, co jsem měla v ruce. A nejvíc mi vadilo, že většina postav připomínala spíš karikatury než realistické lidi - hlavně Elsa a její babička. Upřímně to ve mně prostě nic moc nezanechalo a těšila jsem se, až příběh dočtu a budu moct jít na něco jiného.