Babička pozdravuje a ospravedlňuje sa
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320197/bmid_babicka-pozdravuje-a-ospravedlnuje--DUA-320197.jpg
4
2062
2062
Elsa má sedem rokov a je komplikovaná. Vlastne ju za takú označujú, a to len preto, že nemá „vymetenú hlavu“, aj keď podľa zaužívaných noriem sa to od nej v jej veku ešte očakáva. Jej najlepšou, v skutočnosti jedinou priateľkou je sedemdesiatsedemročná babička. Tá kedysi bola vychýrenou a úspešnou chirurgičkou, no dnes jazdí bez vodičského preukazu a nelení sa jej nevítaných návštevníkov domu z balkóna ostreľovať paintballovou puškou. Ľudia o nej tvrdia, že je čulá, ale iná. Bláznivá. Ibaže babička je génius, ovláda tajný jazyk a má vlastné kráľovstvo, v ktorom všetko funguje inak. Presne tam zaviedla vnučku Elsu, keď sa jej rodičia rozviedli a v škole ju šikanovali. Kráľovstvo Miamas je ich útočisko. Jedného dňa však babička ochorie a dozvie sa, že zomiera. Milovanej vnučke Else ešte pripraví posledné dobrodružstvo – v podobe série listov, v ktorých sa ospravedlňuje susedom. Ich doručovanie zavedie Elsu na výpravu plnú stretnutí, napríklad s militantnými zástancami spoločenstva vlastníkov bytov, s fanatickým kávičkárom, s bojovým psom, s monštrom, s ožrankou aj hroznou babizňou. Pri dobrodružnom putovaní sa Elsa učí akceptovať smrť blízkych a krok za krokom odhaľuje pravdu o kráľovstve Miamas a svojej babičke.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Mile dojemné. Osmiletá "jiná" Elsa a její nádherně praštěná, přitom moudrá babička, úžasný pohádkový svět Miamas jehož prostřednictvím se Elsa učí zvládat ten reálný, v pohádkových příbězích a postavách postupně odhaluje lidi ve svém okolí, jejich traumata. Ne každý je takový, jak se může jevit při povrchním pohledu, a z nejděsivější Příšery se může vyklubat nejvěrnější přítel.
"Miamas i všechna ostatní království v pohádkové říši jsou opravdová, mnohem skutečnější než skutečný svět, "ve kterým je každej druhej ekonom, napájí se bezlaktózovým mlíkem a vůbec". Babičce život v opravdovém světě nevyhovuje. Má totiž moc pravidel - a ta jí nejdou. Podvádí při hraní monopolů, řídí Renaulta v pruhu pro autobusy, z Ikey odnáší domů žluté tašky, na letišti u zavazadlového pásu nikdy nestojí za bezpečnostním pruhem a dveře na záchod nechává dokořán. To jsou jasné důkazy, že babička nemá dostatek soudnosti."
"Člověk si přeje být milován. Nesplní-li se mu to, chce být obdivován, a nesplní-li se mu ani to, chce být obáván, v dalším případě nenáviděn a proklínán. Člověk touží zanechat v lidech nějaký pocit, duše se bojí prázdnoty, chce kontakt za každou cenu."
"...stejně marné, jako přesvědčovat někoho, kdo si hladí zaječí pacičku, že kdyby opravdu nosila štěstí, rozhodně by se nikdy neoddělila od zajíce."
Backman zůstává mým oblíbeným spisovatelem, ale Babička, Elsa a jejich Miamas mě moc neoslovily ….
Tak tahle knížka mě vůbec neoslovila. Nevím, možná jsem ji jen nepochopila, ale nemohla jsem se do knížky začíst. Ke konci jsem už kapitoly přeskakovala, jen abych to měla za sebou. Možná snad v jiné době, teď ale nebyla tou pravou četbou pro mě. Ove super, naladil mě, ale Babičku jsem prostě nedala.
Vtipné a zároveň neskutečně moudré. Fredrik Backman nám naservíroval výbornou knihu a mistrně do ní propašoval dvě velikánská poselství:
1. To, jak vnímáme konkrétního člověka TEĎ, je jen zlomek pravdy.
Pokud poznáme cestu, která ho sem dovedla, náš pohled rázem může být (a bude!) výrazně jiný. Sedí to na Babiznu, Příšeru i Ochlastu.
(i na babičku).
2. Vyprávění pohádkových příběhů je báječný způsob, jak bystrému člověku něco zásadního sdělit („chytrému napověz…“).
Možná už jsme díky své civilizovanosti zapomněli, že to, čemu říkáme pohádky, byly původně metaforické příběhy, na nichž se posluchači měli postupně učit, jak to na světě chodí. Nemyslím uhlazené pohádky B.Němcové, ale všechny ty drsné a syrové příběhy, které posbíral třeba K.J.Erben - kde vše bylo symbolické a bystrý čtenář měl rozklíčovat jednotlivé symboly a metafory a aplikovat je v reálných situacích.
Přesně jako to dělala Elsa.
Řeč totiž není jen o tzv. pohádkách. Nebo si snad nezkontrolujete svoje záležitosti když se dozvíte ve zprávách o nějakém podvodníkovi? Nebudete opatrnější na dovolené, když se dozvíte o konkrétních lidech, které napadl žralok, dostali úplavici ze závadné vody nebo se dostali do potíží, protože si vyfotili co neměli?
Ono totiž není zapotřebí, aby každý jedinec znovu objevoval trakař, ani aby udělal všechny myslitelné chyby proto, aby se poučil. A k tomu slouží příběhy. O reálných lidech, o princeznách, dracích a worsech. (Protože jak jinak připravit dítě (Elsu) na drsnou realitu? Babička v tom byla nepřekonatelná a Elsu připravila skvěle.)
Ano, Elsa často vystupuje nikoli jako skoro osmiletá. Jenže není to taky jen metafora o tom, jak Elsa opustí sladkou nevědomost dětství a „dospěje“, protože je odhodlaná postavit se stínům? Vždyť někteří lidé jsou malými Elsami i v dospělém věku, protože takovou odvahu nikdy nesebrali.
Asi nečetli ty správné příběhy.
--------------
„Pouze odlišný lidi maj schopnost změnit svět, nikdo normální ještě nezměnil ani prd,“ říkávala babička.
--------------
„Je to složité,“ řekne máma.
To dělá pořád. Mluví jako Facebook.
„Všechno je složité, dokud ti to někdo nevysvětlí,“ odsekne naštvaně Elsa.
--------------
„Táta je na tanec mimořádně nešikovný. Vypadá při tom jako medvěd vzpřímený na zadních, který právě zjistit, že od pasu dolů spí.“
Události popsané pohledem malého dítěte, kdyby mělo sdělovací schopnosti spisovatele. Krásná knížka o vztahu vnučky a babičky, dcery a matky, rozvedených rodičů a dítěte. O osudech lidí žijících v jednom domě. Dojatá k slzám, nejen proto, že jsem taky měla babičku...
Nejsem zrovna milovník fantastických příběhů, ale nakonec se mi knížka moc líbila. Rukopis Fredrika se nezapře, příběh pohladil na duši i na srdci a také mi ukápla slza. Vlastně jako vždy u knih tohoto autora. Doporučuji
Stejně jako ostatním, i mě dělalo problém se začíst. Dlouho. Knížka je hodně protkaná pohádkovým světem, což mi moc nevyhovovalo, ale jakmile si člověk zvykne a přejde prvních cca 40 stran, polapí ho a nepustí. Něco jako Muž jménem Ove - rozpláče, pobaví, potěší, donutí k zamyšlení. Nádherné, dojemné (i když Cimrmanovský konec, kde je vidět, kdo všechno je se všema příbuzný... ale co, jak říkala Elsa, je to holt pohádka :)))
Elsa je skoro osmiletá holčička, která je tak trochu jiná, něž ostatní holčičky v jejím věku. Ještě, že má babičku, která je také tak trochu jiná než všechny babičky v jejím věku. Babička má Elsu moc ráda a vždy jí vypráví pohádky o zemi před procitnutím, kde je všechno tak nějak jinak.
Jenže jednoho dne si babička klidně umře a na Else je aby předala dopisy, které babička před smrtí napsala. Dopisy, které Elsa předává se slovy: Babička pozdravuje a omlouvá se...
Velmi hezká a čtivá kniha, která vyloudí na tváři úsměv, donutí k zamyšlení a občas i nějaká ta slza ukápne....
Moc hezká knížka. Na začátku jsem měla pocit, že se přes ty pohádky neprokoušu, ale musím říct, že to rozhodně není kniha jen pro mládež. Frederik Backman je neuvěřitelný spisovatel. Jeho přirovnání, využití slov, ta fantazie, kterou musí mít. . . je to opravdu jedinečné čtení. Často jsem musela úryvky doma předčítat, protože jsem si to nemohla nechat jen pro sebe. Kniha mě nahlas rozesmála i téměř rozbrečela. Jsem moc zvědavá na Muž jménem Ove.
Skvělá knížka, jiná než Ove, ale fakt taky dobrá. Jenom si ji v brzké době musím přečíst znovu, protože ty pohádky na začátku jsem trochu lajdala a pak se v tom ztrácela.
Skvělá knížka. Autor píše skvěle. Babička pozdravuje a omlouvá se byla moje druhá knížka od autora a musím říct,že skvěle napsaná
Valerie Zawadská je správná volba, která hodně usnadní přijetí knihy, při jejímž poslechu city i rozum kolísají od nadšení po chvilkový nechápavý úžas.
Zjistila jsem o sobě, že ráda bořím systém, umím být hašteřivkou na plný úvazek a dívám se kdo má přátelské oči . . .
Jak se kniha přehoupla do druhé poloviny stala se z příliš moudré holčičky odvážná, velmi empatická a zvídavá dívenka, která propojí všechny zvláštní obyvatele v celkem přátelské společenství.
Asi proto, že pod lidsky nesrovnanou bytostí babičky bydlí láska co hory přenáší a ta, co vždy stojí na straně vnoučete.
Srdcem válečník a duší pohádkář.
Zvláštně příjemný a ne zcela tradiční čtenářský zážitek prosycený pohádkovou fantazií.
Sedmiletá, téměř osmiletá, Elsa je jiná. A stejně tak její babička může být brána jako jiná, protože se nechová jako klasická babička. Nádherný příběh malé chytré holčičky formované fantazií své babičky, která ovlivnila osudy všech obyvatel bytového domu. Kniha při které se usmíváte, zamýšlíte a i si popláčete, protože Vás chytne za srdce. Rozhodně kniha, kterou jsem nečetla naposledy. Doporučuji všema deseti!!!
Celá kniha byla výtečná. Perfektně vypracovaný "fantasy" svět, sem tam nějaké moudra a děj pohladí na duši (krásný vztah babičky a vnučky, lidská soudružnost atp.). Leč závěr mě zklamal natolik, až plný počet hvězdiček dát nemohu. Absolutní kýčovitost a to i přesto, že chápu, proč autor takový závěr zvolil (mám na mysli poslední stranu a půl, konkrétně od části, kdy se píše, jak skončily vánoční prázdniny).
I přesto jsem s autorem spokojená (poprvé mě pan Backman zavedl do městečka Medvědín /stejnojmenná kniha/, následovala "A každé ráno je cesta domů delší a delší" , toto je má třetí přečtená kniha) a těším se na další knížky od něj, ke kterým se dostanu v budoucnu.
spoustu času jsem se smála, na konci jsem plakala. myslím si, že dnešní společnost není nastavena na upřímnost a v případě 7mi leté holčičky už přece vůbec ne ))))))) ale upřímnosti je v této knize spooousta. kniha mne velmi oslovila, moc se mi líbila a popravdě inspirovala k mnohem větší životní upřímnosti k sobě i ostatním, a za to jsem Else vděčná
Úžasné! První kniha tohoto autora, kterou jsem četla a úplně mě dostal. Hned jsem objednala knihu Tady byla Britt-Marie. Bylo by úžasné, kdyby každý obyvatel domu měl svou vlastní knihu. :-)
Mám z knihy dost smíšené pocity. Dost času čtení mi kniha připadala dětinská, ale zároveň měla hloubku. Konec mě dojal, brečela jsem a přesto si říkám, že knihu asi podruhé do ruky nevezmu. Muž jménem Owe byl rozhodně lepší.
Zatím jsem slyšela první kapitolu. V podání Valerie Zawadské se okamžitě stala knihou mého srdce.
Klíčem k přijetí zdá se soužití tří holčičích generací. Nesnesitelná mi zatím přijde spíš babička než Elsa a s postupujícím poslechem mám obavu, že budu ubírat hvězdu.
Na druhou stranu velice dobře chápu, že "máma představuje řád a babička chaos a chaos je sousedem Boha."
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Po letech jsem sáhla opět po této knížce. Pro mě je to NEJVÍC! Velmi emotivní nádherná knížka.