Bábovky
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/365746/bmid_babovky-JCx-365746.png
4
5882
5882
Dvanáct žen, dvanáct osudů propojených v jednom románu. Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Nebo proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí dcerou. Jak se vlastně cítí ta patnáctiletá holka, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas? A kam se vlastně poděly ty peníze? Kdo je vzal, kdo je ztratil, kdo je utratil, kdo je našel a kdo je bude muset vrátit? Nechte se strhnout upřímnou zpovědí hlavních hrdinek, kde nechybí ironie, humor, bolest, napětí, nenávist ani láska. Kde se emotivní příběhy vzájemně prolínají, jeden vede ke druhému, k celé řadě zajímavých rozuzlení a potom nerušeně pokračují dál, někdy šťastně, někdy ne, takový už je život.... celý text
Přidat komentář
V každé z dvanácti depresivních povídek Radky Třeštíkové se vyskytuje slovo bábovka – odtud název knížky, kterou jsem přečetla za jediné odpoledne, skvěle se čte. Ve vzájemně propojených příbězích osamělí, sobečtí, neupřímní a polítováníhodní lidé žijí své ubohé, plytké položivoty zavření v klíckách vlastní důležitosti a ani se sami sebe vzájemně nedotýkají. A to vše v kulisách ponurého, šedého města. Tato bezútěšná kniha může vyvolat dojem, že takhle všichni lidé prostě žijí, že je pro ně neznámým pojmem čest a hrdost, že se partneři a přátelé neustále podvádějí, lžou si, okrádají se a pohrdají sebou navzájem. Že děti jsou rodičům zcela lhostejné a každý nemyslí na nic, jen na sebe. Ale ujišťuju vás, že to tak není. Z knížky jsem se musela trochu oklepat a uvědomit si, že znám jiné lidi a žiju jiný život než tyhle postavy.
Knížku jsem dostala vzhledem k velkým ohlasům a moc jsem se na čtení těšila. Bohužel nesplnila moje očekávání. Je to pohodovka, určitě DOPORUČUJI, ALE chce to mít po ruce notes a psát si poznámky, protože jmen je v knize až přespříliš a střídání časových rovin je možná až moc náročné. Ale jinak moc zajímavé příběhy žen, které jsou správně propletené.
Knihu jsem si vybrala na základě doporučení ze čtenářské výzvy. Čte se dobře (je třeba si ale zvyknout "na skoky v čase" a různé dějové linie), bavila mě. Je to oddechovka. Vzhledem k ohlasům (i dlouhému čekání na rezervaci v knihovně) jsem ale od ní čekala více :-(((
Román jsem přečetla na doporučení knižního klubu, a tak jsem od ní čekala asi trochu víc. Přesto je to čtivá kniha a velmi mě upoutalo, jak chytře jsou propojeny jednotlivé příběhové linie celé knihy. Jen mě mrzel příliš úsečný konec.
Líbil se mi nápad, kniha je čtivá. Ale kniha mě bavila jen ze začátku, pak už tolik ne. Ale rozhodne stojí za přečtení.
Nedonutila jsem se tohle dočíst. Skončila jsem v půlce. Ukrutně dlouhá souvětí, bez jakékoliv hlubší profilace postav, většina toho vyznívá zcela do ztracena...
No,.. zkráceně. Nechápu proč to byl takový hit. Je to o dvanácti ženách. Psychologie, vykreslení postav žádná. Placaté příběhy. Nevěra. Prostě nic.
Do knihy jsem se skoro nutila. Strašně mne irituje, že i přesto, že je to o 12ti ženách, tak styl psaní je všude stejný. Styl smýšlení. Vypadá to v podstatě jako jedna žena, jen se jmenuje jinak a přožívá jiný příběh.
Pro mne to bylo oddychové čtení. Knížka se mi líbila. Jen škoda toho "useknutého" konce.
Ze začátku se mi kniha nečetla moc dobře. Dlouhé krkolomné věty, přeskakování v čase a až moc propletené osudy. Když jsem si na styl psaní zvykla, tak už se mi četlo dobře. Škoda, že žádný příběh neměl konec. Kniha byla vcelku depresivní. Měla jsem spíš pocit, že se neměla jmenovat Bábovky, ale Blbky.
Čtu zase až do noci, dobře vím, že zítra budu zase vypadat jako sůva, ale prostě mě to nejak nechce pustit, musím to dočíst, jasně, ten komentář, ten napíšu až zítra, to se prostě nehodí psát takhle v noci, takhle to obvykle nedělám, jenom teda někdy, ale už je to pryč. Vlastně ani nevím, pro koho to přesně píšu, protože všichni, co si to už přečetli, tak už asi komentáře zpětně u knížek nečtou, nebo čtou, teď nevím, někdy to tak dělám taky, jenom někdy, a ti co nečetli, tak aspoň budou vědět, do čeho jdou, ty souvětí jsou fakt tak strašně dlouhý, že nedohlídneš konce, a s rozborem by teda měla problém leckterá češtinářka, já teda češtinářka nejsem, ale myslím, že ty češtinářky by teda problém měly, to je fakt. No a pak taky mě trochu irituje, že jsme snad jako všechny stejný, nebo co, milenka, podváděná manželka, nespokojená mladá matka, neuspokojitelná manželka, puberťačka, důchodkyně, děvka, nevěřící katolička, matka, co vlastně ani matkou není, to jako všechny snad myslíme stejným způsobem, to teda asi ne, takže to by byla taky taková drobná výtka, ty myšlekové pochody přece musí být rozeznatelné, když pochází od tak různých žen. Ale čtivé to je, to zas musím uznat, nespím a dočítám, ale ten komentář, ten teda fakt v noci už nenapíšu.
Kniha se četla velmi dobře. Propojení postav se mi líbilo, u každé kapitoly jsem byla zvědavá, na koho známého z předchozích kapitol narazím. :-) Příjemná oddechovka.
Mám smíšené pocity. Myšlenka je dobrá, kniha se četla vcelku dobře. Bylo zajímavé sledovat propojení postav a jejich osudy, ale přiznám se, že ke konci knihy jsem se už přestávala orientovat, kdo je kdo a jak se vlastně postavy znají.
Kniha jako taková je hodně depresivní, chtělo to aspoň něco pozitivního, je jasné, že všechny životní příběhy nejsou šťastné, ale taky všechny příběhy nemůžou být jenom smutné.
Styl psaní mi moc nevyhovoval. Na časové přeskakování děje se ještě dalo zvyknout, jenom si vždy uvědomit, že se autorka vrací do minulosti, když nový odstavec nenavazuje na předešlý. Ale co mě teda vadilo, byly některé strašně krkolomné věty - jak už tady někdo psal, autorka jakoby nevěděla, kdy ukončit jednu větu a začít druhou. To bylo takové zvláštní.
Pro mě průměrná kniha, ani vyloženě zlá, ani vyloženě dobrá. Každopádně, za pár týdnů nebudu ani vědět, že jsem ji četla - nic mi totiž nedala.
Mám pocit, jako bych četla jinou knížku než všichni ostatní. Zdá se mi to, nebo autorka jako by nevěděla, kde má končit jedna věta a kde má začínat druhá, aby to uskupení dávalo smysl? A i přesto, že všechny postavy byli charakteristicky jiné, tak se četly všechny stejně. Většina z nich byla nesympatická a nejradši bych jim řekla "tak hele, už toho nech". No jo jenže takový je asi život, jen ten humor tam nehledejte, protože tam není. 2 Hvězdičky za dobrý nápad na děj a propletení příběhů, jen je to hrůzně napsané.
Mioc hezká kniha. Knihy od českých autorů moc nečtu,ale kamarádka mě přesvědčila a jsem za to rada. Přečetla jsem ji za den. Pěkné příběhy, propletené a ctive.
Tak toto je život. Někdo se může rozčilovat nad tím, že je to moc depresivní, že ani jeden příběh vlastně nekončí vyloženě happyendem, ale myslím, že pokud chcete číst o životních dramatech, která nakonec skončí sladkým růžovým koncem, tak si půjčte Steelovou a jí podobné. Toto je prostě život. Hnusnej, depresivní, podivně šedivej, nelítostnej až absurdní, ale je jakovej jakej si ho uděláme. A myslím, že každá z nás se alespoň v jedné z postav najde. Uvidí sebe, svoje myšlenky, pocity i nálady. A je jen na nás (postavách) jak si to zařídíme. Je to tak dokonale vystižené, popsané, že vlastně zaklapnete knížku a tu postavu manželky, milenky, dcery, sestry, kamarádky žijete dál. Začalo to Simonou Monyovou, v jedné z posledních knih se o cosi podobného pokusila i Lenka Lanczová, ale to co zde předvedla Radka Třeštíková, to je něco nepředstavitelného. A že je to depresivní, že Vás to na konci donutí se zamyslet na tím, jestli náhodou to nejste Vy, a nebo tak nechcete skončit? A není to dobře?
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Hezké čtení, ale nic světoborného...