Báchorky
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24769/bmid_bachorky-AQE-24769.jpg
4
73
73
Soubor národních pohádek a pověstí náleží ke klasickému odkazu české literatury první poloviny 19. století.
Přidat komentář
Moje nejoblíbenější knížka pohádek z dětství s nádhernými ilustracemi Milady Marešové. Přečteno v rámci letošní výzvy.
Tak už vím, podle jaké knížky byly zfilmované mé nejoblíbenější pohádky. Ráda jsem si pohádky přečetla v dospělém věku. Na chvíli se vrátila do bezstarostného dětství, do světa kouzel, proměn a přání. Jediné, co bych knize vytkla, že v ní postrádám více malovaných obrázků, když se vcítím do role malé čtenářky. Jako dítě jsem obrázky milovala a k pohádkám určitě patří. Každopádně nezapomenutelné pohádky naší spisovatelky.
Opět další pohádková kniha od Boženy Němcové. Krásné čtení nejen pro nejmenší. Nezapomenutelné kouzlo dávných časů.
Božena Němcová je kult, který více než její dílo tvoří sto možných pohledů na její život. Jako osobnost ji mám velmi rád, i když je těžké říct, kdo byla doopravdy ona a co je dodatečná bulvární svatozář, co jsou přimyšlené zajímavosti. Z jejích knih s alespoň nějakou pravidelností potěšeně nahlížím jen do Babičky, takže Čtenářská výzva s úkolem přečíst knihu pohádek byla dobrou příležitostí, jak si oživit sbírku Báchorek. A docela jsem se zhrozil. Ano, ta etnografická hodnota, inspirace lidovou slovesností, ta tam je. Ale jinak je to, nemůžu si pomoct, svého druhu škvár, uctívaný spíše z důvodů mimo text samotný. V první řadě mě neskutečně iritoval a unavoval způsob vyprávění. Možná to odpovídá dětské pozornosti, vršení jednoduchých informací a akcí (byl takový a makový, měl, šel, řekl, udělal), ale kde je krásno popisů? Krajin, vesnic, měst, zámků, světa? Zadruhé, už nikdy si nebudu stěžovat, že je nějaké modernější dílko překombinované. Některé texty ze sbírky vrší přirozené i nadpřirozené zvraty jako pejsek s kočičkou. Některé na začátku vyprávějí o někom a něčem jiném než uprostřed a na konci. Je až s podivem, že z nich jiní tvůrci dokázali vybrat jednoduché, poetické a nosné náměty pro mnoho zdařilých filmových pohádek. No a konečně zatřetí… Genderová a podobná studia jsou často k smíchu. Přestože zkoumají reálné stereotypy, člověk se stejně ptá, jestli je to nejdůležitější úkol ze všech možných. A podobně nemusím rýpání do klasiky za každou cenu. Jenže když se člověk nad Báchorkami zamyslí trochu s odstupem, je sakra problematické, co je v některých z nich prezentováno jako absolutní dobro. Každá rozmilá panna je odměněna švarným urostlým jinochem. Místo skutečných hodnot je to vlastně strašně povrchní. Němcová někdy bývá vykreslena až jako rebelka, ale v tvorbě zabetonovala status quo, kterým často trpěli poddaní, ženy apod. No nic. Pro mě z aktuální četby jejích pohádek vyplynula úvaha, jestli je to vůbec ještě vhodná literatura pro současné děti. Myslím, že není. Tedy nepohlížíme-li na akt čtení rodičem jako na aktivitu, při které je jedno, co se čte, hlavně že dítě cítí blízkost a společný zážitek. Mám chuť podobně proklepnout Erbena, protože v tuhle chvíli, po dočtení Němcové, si myslím, že jím sepsané pohádky byly lepší, pokud si je neidealizuji odstupem času.
Kniha mého dětství.Vzpomínka na mojí babičku , která z ní četla mě a pak mojim dětem.Sdrdeční záležitost.
Tahle knížka mě provázela celým dětstvím, byla jednou z mých nejoblíbenějších. Ani už nevím, kolikrát sem ji vlastně četla. je opravdu krásná.
Božena Němcová je kult, který více než její dílo tvoří sto možných pohledů na její život. Jako osobnost ji mám velmi rád, i když je těžké říct, kdo byla doopravdy ona a co je dodatečná bulvární svatozář, co jsou přimyšlené zajímavosti. Z jejích knih s alespoň nějakou pravidelností potěšeně nahlížím jen do Babičky, takže Čtenářská výzva s úkolem přečíst knihu pohádek byla dobrou příležitostí, jak si oživit sbírku Báchorek. A docela jsem se zhrozil. Ano, ta etnografická hodnota, inspirace lidovou slovesností, ta tam je. Ale jinak je to, nemůžu si pomoct, svého druhu škvár, uctívaný spíše z důvodů mimo text samotný. V první řadě mě neskutečně iritoval a unavoval způsob vyprávění. Možná to odpovídá dětské pozornosti, vršení jednoduchých informací a akcí (byl takový a makový, měl, šel, řekl, udělal), ale kde je krásno popisů? Krajin, vesnic, měst, zámků, světa? Zadruhé, už nikdy si nebudu stěžovat, že je nějaké modernější dílko překombinované. Některé texty ze sbírky vrší přirozené i nadpřirozené zvraty jako pejsek s kočičkou. Některé na začátku vyprávějí o někom a něčem jiném než uprostřed a na konci. Je až s podivem, že z nich jiní tvůrci dokázali vybrat jednoduché, poetické a nosné náměty pro mnoho zdařilých filmových pohádek. No a konečně zatřetí… Genderová a podobná studia jsou často k smíchu. Přestože zkoumají reálné stereotypy, člověk se stejně ptá, jestli je to nejdůležitější úkol ze všech možných. A podobně nemusím rýpání do klasiky za každou cenu. Jenže když se člověk nad Báchorkami zamyslí trochu s odstupem, je sakra problematické, co je v některých z nich prezentováno jako absolutní dobro. Každá rozmilá panna je odměněna švarným urostlým jinochem. Místo skutečných hodnot je to vlastně strašně povrchní. Němcová někdy bývá vykreslena až jako rebelka, ale v tvorbě zabetonovala status quo, kterým často trpěli poddaní, ženy apod. No nic. Pro mě z aktuální četby jejích pohádek vyplynula úvaha, jestli je to vůbec ještě vhodná literatura pro současné děti. Myslím, že není. Tedy nepohlížíme-li na akt čtení rodičem jako na aktivitu, při které je jedno, co se čte, hlavně že dítě cítí blízkost a společný zážitek. Mám chuť podobně proklepnout Erbena, protože v tuhle chvíli, po dočtení Němcové, si myslím, že jím sepsané pohádky byly lepší, pokud si je neidealizuji odstupem času.
Němcová prostě uměla, jsou to moc hezké a milé pohádky. Velmi ráda se k nim vracím.
Mám moc ráda pohádky a toto je prostě česká klasika. Krásná knížka po mamince, která se neztratí.
Jaký je rozdíl mezi báchorkou a pohádkou? Kdo to neví, tak ať si přečte třeba tyhle báchorky.
Část díla
Bajaja / Princ Bajaja
Čert a Káča / Catherine et le diable
Čertův švagr
Chytrá horákyně
Jak se Honzík učil latinsky / Jak se učil Honzík latinsky
Autorovy další knížky
| 1958 | V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 | Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Jsem se zpět ponořila do původních pohádek Boženy Němcové, přečtena kniha Báchorek, která už se rozpadá, ale četla z ní moje maminka, já a nyní i dcera. Tak snad ještě vydrží dlouho. Pohádky se neomrzí nikdy...