Balady
Johann Wolfgang Goethe
Většina básní, které Goethe vřadil mezi své balady, pochází z posledních dvou desítiletí 18. století, přičemž některé vznikly ještě později. Pojem balady chápe autor šíře, a tak ve sbírce nalézáme balady, parodie, romance, verše inspirující se písní kramářskou, verše s charakterem humoristickým i básně připomínající radostnou náladu poezie anakreontské. Český překlad, který řadí autor doslovu Karel Krejčí ke skvostům naší překladové literatury, rozšiřuje sbírku o některé básně příbuzné.... celý text
Přidat komentář
33 balad nesmrtelného "krasoducha" J.W.Goetheho, každá jiná, každý si najde tu svou podle momentálni nálady a rozpoložení. Smutná Fialka, ale především nezapomenutelná Růžička - tu všichni známe ze školních let v originále: " Sah ein Knab' ein Röslein stehn, Röslein auf der Heiden ......už si vzpomínáte? Ta jindy krkolomná a hranatá němčina zní z Goethova pera tak libozvučně a zpěvně ( byla i zhudebněna, to si vyhledejte, můžete si dát karaoke). To , že byla inspirací skupině Ramstein , jsem se dozvěděla až tady na DK!
Překlad Otokara Fischera je jistě brilantní, ale dávám u Růžičky přednost originálu..
Basen Ruzicka slouzila, jako inspirace pro pisen Rosenrot od kapely Rammstein.
Osobne se mi nejvice libi Kral duchu v originale. Preklad je vyborny, ale original je original.
Jedním slovem zklamání. Balad jako takových, naplňujících literární definici tohoto útvaru, ve sbírce moc nebylo. A pokud už nějaké, tak nijak záživné, nezajímavé, nudné...
Král duchů je asi jediná balada, která z mého pohledu stojí za zmínku a za přečtení.
Některé balady jsou naprosto dokonalé ve své úspornosti a zkratce - Král duchů. Je to sbírka sice mírně nesourodá, ale neobyčejné poetické síly. Pozoruhodné je srovnání s naším Erbenem.
Balady krátké a nijak záživné. Forma asi splněna se vším, co je zapotřebí, ale než se stihne rozvinout příběh, tak je konec a další krátká a nebo nezáživná část. Možnost nalezení neznámého zlata se nekoná.
Úvodní Prométheus příliš nenadchne, ale za ním následuje řada romantických, strašidelných, poučných a nápaditých balad, a to nejen z evropských luhů. "V sále se octne pojednou a sedí tam sto hostí, šklebí se bez očí a zvou, by used při slavnosti. Tam vzadu v bílém rubáši on uhlídá svou nejdražší a ta _ _ _"
Úžasné balady! Zvlášť Johanne Sebus ve mně zanechala silný dojem. Snad někde najdu jeji hudební podání, ať už od Schuberta nebo Zeltera.
Nemuzu si pomoct, Goethe me nekdy pripada krkolomny, jakoby verse z donuceni a take dane pribehy nejsou ani z daleka tak pusobive jako balady Kytice. Jiste, naslo se par skvelych vyjimek, ale vetsina proste nezanecha zadny hlubsi dojem.
Balady v překladu Otokara Fischera patří k tomu nejlepšímu, co Goethe napsal. Zhuštěné, vypointované příběhy, nebo jen krátká, leckdy lehce humorná moralitka a taneční číslo. Těm, kteří četli nejprve severské balady, případně Erbenovi, budou asi připadat Goethovi balady málo "baladické", proto doporučuji si nejprve přečíst doslov, kde je vše uvedeno na pravou míru. Jedná se o skutečný žánrový skvost. Doporučuji.
Upřímně nevím, jestli to není spíš překladem a místy nešťastnou volbou slov, ale od "největšího německého básníka" a také přítele Friedricha Schillera, kterého prý hodně inspiroval, jsem toho čekala víc. Jednak i z důvodu, že jsem Goethovy balady začala číst právě po dočtení těch Schillerových, ale co naplat...
Moc balad mi v paměti neutkvělo, ale zalíbily se mi nejvíce: Rytířské námluvy, Putující zvon, Divukrásná květinka a jak tu všichni zmiňují tak i Král duchů.
Vydání 5.; v MF první.
Výběr známých balad od J.W. Goethe.
Přečtu, líbí se mi to, ale nic se mi z nich - na rozdíl od jiných autorů - v mé paměti neusadí.
Část díla
Balada o zapuzeném a vracejícím se hraběti
Bůh a bajadéra
Čarodějův učeň
Divukrásná květinka
Dobrák a dobračka
Autorovy další knížky
| 1968 | Utrpení mladého Werthera |
| 1973 | Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
Balady vyloženě atypické (tedy ve smyslu pochmurných romantických balad, s trpkým koncem ve formě trestu a věčně trestanými protagonisty). Goetheovy balady jsou forma "písní žáků darebáků", noc bližšího mě nenapadá - veselé, bez temného konce, často jsem se neubránil fandit někomu z postav. Do metra ideální čtení ;)