Balady vrahů a další povídky
Mariusz Wojteczek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535523/bmid_balady-vrahu-a-dalsi-povidky-660c4eec2820d.jpg
4
15
15
První část sbírky Balady vrahů a další povídky je inspirována deskou Nicka Cavea Murder Ballads. Mariusz Wojteczek dokázal příběhy napěchovat pestrostí, odlišností a nejednou až originálním pojetím. Plně v nich rozvinul svůj autorský um. Ten ještě prohlubuje v příbězích druhé části knihy, které jsou již čistě hororové. Dokáže v nich čtenáře zcela odtáhnout od vědomí, že čte strašidelný, znepokojivý příběh. Natolik jej postavy, jejich osudy či odvíjení děje a mnohdy hluboká přemýšlivost příběhu pohltí. A pak se žánrové ukotvení najednou vrátí a je o to působivější a děsivější.... celý text
Horory Povídky Thrillery
Vydáno: 2024 , Golden DogOriginální název:
Ballady morderców i inne opowiadania, 2018
více info...
Přidat komentář
Tohle bylo mé první setkání s polským hororem (když nepočíám česko-polskou antologii Třináctá hodina, kterou sestavil Honza Vojtíšek) a bylo to velmi děsivé setkání. V pozitivním slova smyslu.
Kniha samotná je rozdělena na dvě poloviny - tu první tvoří balady vrahů - krátké, úsečné povídky s jasně daným tématem. Tato část mi úplně nesedla. Byly skvěle napsané, o tom žádná, ale mnohdy se jim přes svou krátkost nedařilo plně rozvinout nastolené téma, zdálo se, že jen kloužou po povrchu. A protože byla tato část nazvaná Balady vrahů, bylo jasné, jaký motiv bude čtenář v jednotlivých povídkách hledat. To mi trošku kazilo požitek ze čtení. Zcela ho však napravila druhá polovina povídek. Ty byly rozsahově delší a zatraceně skvěle napsané. Mnohdy s hlubokými myšlenkami, tu kombinující brutalitu vyjádřeného s až poetickou formou vyprávění. Co je však spojuje, je pocit hlubokého smutku a melancholie, což z těchto povídek nedělá lehké čtení, čtenář si je prostě musí dávkovat.
I přes realističnost některých povídek, musím také vystihnout hloubku, široký záběr témat i hrdinů. Ač mají Balady vrahů a další povídky pouhých 172 stran, jsou neuvěřitelně nadupané. Pro svou pochmurnost se však nedají číst na jeden zátah. Tohle totiž není veselé, ani komické čtení. Naopak, depresivní, tragické, místy opravdu hororové, jindy prostě a obyčejně lidské a znepokojivé. Vše stručné bez zbytečného rozpitvávání a přesně tak to mám ráda. Žádná zdlouhavá předehra a chození kolem horké kaše! Celou recenzi najdete na webu Knižní díra!
"Vybavuji si její tvář, když jsem ji zahrabával. Tu bledou tvář, ještě víc ji připodobňující k andělovi. Ty barevné stuhy ve vlasech a zelené rukavičky na rukou. Pamatuji si, jak mi každým pohybem lopaty, s každou vrstvou půdy mizela před očima, mizela ze světa. Jako bych ji pomalu, systematicky, vymazával. Nárazník jsem zakopal společně s ní. Z jedné strany se uvolnil, když jsem do ní najel, byly na něm stopy krve..."
Kniha Polské noční můry mi ukázala, že Polákům horor jde. A Mariusz to potvrdil. Další antologie polského hororu. Tentokrát je rozdělena na dvě části. První jsou krátké balady vrahů, někdy nejsou ani na dvě strany. A poté klasické povídky. Oboje má něco do sebe, ale balady mě sakra bavily! Úsečné, trefné, vysmívající se životu. Ironické, koketující s obětí, užívající si ten děs v jejích tvářích, když jí dojde, že zítra ráno už ptáčky neuslyší zpívat...
"Když vytahuji TT-33 z kapsy, nikdo si toho ani nevšimne. Pečlivě, opatrně vybírám cíl, mířím. Blondýnka v rudém kostýmku. Mačkám spoušť. Zadunění ve vysoké klenbě je ohlušující, v uších mi zvoní. Trefuji ji do zad, na vestě vykvétá květ v barvě bordó."
Určitá teatrálnost, se kterou autor podává informace typu - Umlátil jsem jí kladivem, hm, škoda, byla pěkná - čtenáře staví před jistou schizofrennost - litovat oběť, nebo se smát. A půjdu do pekla, když jsem se především smála? Jednotlivé příběhy jsou psané ve všech formách - ich, du i er, žena, či muž, starý nebo mladý člověk, autor si poradí s každou postavou a musím říct, že bravurně.
"Táta mě také vždycky učil - nehraj si se zbožím. Smočit můžeš, ale nepoutej se, protože za takovou zábavu vždycky někdo draze zaplatí. Kurvy se neberou za manželky. Asi jsem neposlouchal..."
Není to žádný skvost, který by mi v hlavě utkvěl na kdovíjak dlouho. Ale jsou to dobré hororové povídky na upršené odpoledne. Hodnotím 4/5* a mohu doporučit ke čtení.
"Cosi tam je, cosi se ukrývá uvnitř temnoty. Něco pradávného, nepojmenovatelného, něco ... zlého. Zlo visí ve vzduchu. Je hmatatelné jako masa zhmotňující se kolem nás, jako želé zhušťující vzduch, vysávající dech z plic, svírající srdce."
Balady vrahů je asi prvá kniha, ktorú som čítala od poľského autora. Je napísaná zaujímavým štýlom, v podstate je rozdelená do dvoch častí. V tej prvej nás čakajú krátke balady vrahov a v druhej už máme klasické poviedky.
Balady sú naozaj veľmi krátke, niektoré majú len stranu a pol, takže ešte len začali a už bol koniec. Točia sa okolo vrahov, ktorí sú hlavnými postavami. Sú úderné a drsné.
V poviedkovej časti som sa už dokázala viac vžiť do príbehu a bola podľa mňa lepšia. Tu už narazíme aj na poviedky, ktoré sú hororové a niektoré majú aj nadprirodzené prvky.
Ako v každej podobnej zbierke ma niektoré zaujali viac a niektoré menej. Viem si predstaviť túto knihu s pochmúrnou atmosférou ako ideálne čítanie do daždivého počasia.
Mám rád, když autoři zapojují do svých příběhů i hudbu, která je inspiruje. Takže můžete vsadit krk, že Balady vrahů mě zaujaly. Pustit si konkrétní skladby k příslušným povídkám jako podkres zde vnímám jako zásadní součást prožitku. Zajímavé je, že když mě zasáhla hudba, trefil se mi často do vkusu i příběh. Mimo samotných povídek mě tak kniha přivedla i k tvorbě Nicka Cavea, která určitě stojí za prozkoumání. Ale zpět ke knize - ačkoli je na albu 10 písní, část knihy jim věnovaná má 11 povídek. Mám dojem, že Dítě slz by mělo tím pádem patřit až do druhé části knihy, nazvané prozaicky Povídky.
Povídky sice již nejsou hudebně motivované, ovšem ústřední téma vrahů se v nich i nadále odráží. Oproti první části se zde o dost více objevují nadpřirozené prvky a žánrové proměny. Jelikož zmizela hudební složka, povídky získávají více prostoru, díky čemuž jsou často delší a s výraznější pointou. Nemohu také u Wojteczekových postav nezmínit až obsedantní potřebu krčit rameny. Obecně platí, že povídky sborníku jsou úsporné, ale přemýšlivé. Máte-li rádi příběhy, kde pointa neznamená konec, tato kniha má ten správný náboj.
Zaujme milovníky chmurných příběhů, moderního horroru a dobré hudby.
Balady vrahů a další povídky
Veľmi zvláštna, ale zaujímavá, originálna a kvalitná kniha. V jednotlivostiach možno nie dokonalá, avšak "v celku" ponúkajúca mrazivú štúdiu drsnej doby, v ktorej žijeme a ktorá je nejeden raz hororovejšia, než najdrsnejší horor, aký ste kedy videli/čítali. Poľský horor mi pripomína slovenské umenie vo všeobecnosti. Akoby večne utrápené, politicky angažované (a v neposlednom rade najmä zaťažené), vnútorne nepokojné, ufrflané, smutné, depresívne, večne zahrabané v minulosti, sociálne... Skvelá obálka. Zase, Michal.