Baletky
Miřenka Čechová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432297/bmid_baletky-RAU-432297.png
4
892
892
Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou, kterou vidí publikum. A pak tu odvrácenou, když zmizí za oponou, předpisový úsměv jim spadne a tvář se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemůžou dýchat pusou. Třeští oči a lapají po dechu. Kdyby baletky někdo takhle nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení. K tomu jsou ale trénované. Tak jako hlavní hrdinka tohohle příběhu. Každý den zažívá baletní dril jako v armádě. Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. A do toho poznává klubový život v Praze. Jsou devadesátá léta, frčí perník a extáze a ona objevuje sex a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. A že její sen stát se baletkou a tančit ve Zlaté kapličce se mění v noční můru. Režisérka a tanečnice Miřenka Čechová vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisků. Její próza je sebeironickým, syrovým a nelítostným obrazem studií na Taneční konzervatoři a pražského života v divokých 90. letech.... celý text
Přidat komentář
Velmi jsem přemýšlela nad tím, jak někdo může poslat žít desetileté dítě samo do Prahy. Přichází o dětství a s životem plným drilu se vyrovnává po svém. Zajímalo by mě, jak vnímají své studium na konzervatoři jiné baletky, zda by se s popisovaným způsobem života ztotožnily. (Trochu to bylo popsáno tak, že experimentování s drogama i prvními sexuálními zkušenostmi na pokojíc internátu ve velmi nízkém věku jsou standard).
Knihu jsem si chtěla přečíst, protože jsem se o ní doslechla od kolegyně, která o knize vykládala. Domnívala jsem se, že mi dá nahlédnout do duší i života mladých tanečnic, ale toto je vlastně drsný popis života - omlouvám se, ale působilo to tak na mě - zkažené holky. (Alkohol, drogy, sexuální zážitky, možná i styl psaní mě vedou k domněnce, že může být autorka ráda, že neskončila hůře).
V době vydání se o Baletkách hodně mluvilo, díky tomu jsem na ně narazila.
Prostředí baletu je fascinující samo o sobě, zde má popisovat školení budoucích baletek.
Po čtení mám toho v hlavě ještě spoustu. Malé holčičky žijí životy o několik let starších divokých dívek. Být v deseti sama v Praze je hodně náročné. Jak je možné, že z naprosto příšerné životosprávy (žádné jídlo, drogy a alkohol) nemají zdravotní problémy. Postupný úbytek studentek, protože jsou moc velké, mají prsa, mikroskopických přibraly. Bratr, co chce být sestrou.
Tématicky je tato drobná knížka bohatá. Z počátku jsem si musela zvyknout na psaní ve druhé osobě, proto jsem začátek čtení chvíli odkládala. Bohužel toho baletního prostředí zde mnoho nebylo. Balet se spíše prolíná životem hlavní postavy. Sama bych upřednostnila klasicky psaný příběh.
Na knize se mi nicméně líbilo, že částečně může člověku zprostředkovat bolestivou cestu k nádherném představení.
Skvěle předaná a napsaná zkušenost. Mě hodně zaujala a dotkla se mě. Knížku jsem shltla, přesto jsem si ji moc užila :)
Na knihu jsem docela dlouho v knihovně čekala a těšila se na ní. Ale po 30 stránkách jsem to fakt nedala a musela odložit. Styl psaní je pro mne nepřijatelný, asi jsem ze staré školy...
Pohled na odvrácenou stranu baletního umění. Dril, dřina, místy až psychický teror. To vše nejpozději od 10 let věku. Jsem skutečně ráda, že mé dcery po baletní dráze nikdy netoužily....
Tak tohle mě opravdu nebavilo. Nenáročná kniha, ve které mi dost věcí spíše vadilo. Též patřím mezi ty, kterým nevyhovoval ani styl psaní.... bohužel....
Dávám 4 hvězdičky, 5 dát prostě nemůžu, protože mně by se knížka víc líbila kdyby byla napsaná z pohledu zralé ženy, která se na to divá s odstupem a popisuje někdy dost hnusný a šokující věci. To jak je to sdělované pohledem malé holky, puberťačky atd. se mi tak moc dobře nečte. Ale teda každopádně, Ti učitelé, ředitel vychovatelky to je teda hnus velebnosti. Jedna dylina vedle druhé a považují se za osoby na úrovni, charaketer nula a ještě bych řekla, že částečně úchylní. Že jako normálnímu dospělýmu vrovnanýmu člověku, přece nemůže dělat dobře šikanovat mladý lidi. To je prostě humus a pak i sedí, že to prostředí baletu je starý zasmrádlý, když taková zakomplexovaná nula, učí děti a dospívající desítky let, tak co se asi tak pod jejich rukama může líhnout. A asi nejhorší mi přijde, že jim pod pařáty přijdou právě děcka od útlýho věku, který si Teprve tvoří osobnost. Že i pro dospělýho člověka je někdy těžký si srovnat co mu to ten člověk říká a hlavně kdo mu to říká a proč asi a udělat si na to názor. Natož děcka a mlaďoši. No děs.
Odzbrojující kniha! Jak název napovídá, jedná se o příběh baletek, odehrávající se v 90. letech. Desetileté holčičky plné nadějí se proměňují ve zničené osmnáctileté "stařenky". Nejvíce oceňuji výborný styl psaní!
Musím vytknout jedinou věc... bylo mi strašně úzko po celou dobu čtení... Kdyby moje dcera chtěla jít na baletní školu, tak ji doma raději přivážu k židli.
Kniha se mi líbila, du forma vyprávění nejen sedla, ale i víc vtáhla čtenáře do děje. Fakta o ničení dětských těl a duší jsou otřesná , zrovna tak svět, který nabízí snadno bez ohledu na věk jakoukoli náhražku čehokoli. Balet je tak něžný a poetický...no taky ho tak už vidět nebudu, je to stejné zlo jako kastrování chlapců pro zakonzervování nádherného hlasu. Bezva výpověď.
Ztracenej sen
Zklamaná posraná dušička
Trip do nikam
Drsná doba ..
Forma psaní se k tématu velmi hodila.
Nemohla jsem se odtrhnout od první stránky. Přijde mi to strašné, děti od deseti let v takovém psychickém tlaku, nikdy. Už se asi nikdy nebudu na balet dívat s takovým idealistickým nadšením. Toto si teda zapamatuju.
Samotny dej ani forma me moc nezaujaly, ale! Popis te doby mi teda zahral na vzpominky, protoze to je poprve, kdy nekdo zminil Luxor nez tam bylo knihkupectvi, neznam nikoho, kdo to tam znal. Popis klubovy sceny, patky na Muzeu. Fakt deja vu. Az neprijemny.
Skvělá kniha a příběh ze života. Přelomové devadesátky, nebezpečné závislosti, posedlost přijatelným vzhledem a cílevědomé touhy z baletního prostředí. Tenhle koktejl mi zachutnal.
Knihu Baletky jsem chtěla číst už od doby, co vyšla a teď se mi to konečně povedlo. Hlavní důvod, proč jsem ji vůbec číst chtěla, je, že mám od malička dost blízko k baletu a taky jsem se rozhodla, že se více zaměřím na českou současnou literaturu.
~~~
Na první pohled kniha zaujme 100% krásnou růžovou „retro“ obálkou, která je za mě vážně moc povedená. I když autorka říká, že se u psaní smála, tak si myslím, že je to kniha velmi temná, syrová, drsná a bolestivá. A hlavně - není jen o baletu.
~~~
Kniha vypráví příběh mladé dívky, která v devadesátých letech chodí na baletní konzervatoř. Formou krátkých vyprávění popisuje situace, kdy velmi mladé dívky (od deseti let) chodí na hodiny baletu a musí neskutečně dřít a trénovat, aby se dostaly na jakékoliv představení.
~~~
Většina těchto dívek kouří, nejí, trpí anorexií, pije alkohol a spousta z nich dokonce bere drogy. V knize se objevuje neskutečné množství důležitých ale i vážných témat - jako třeba výše zmíněné - ale taky mimo jiné i sex u mladistvých, nepřítomnost menstruace nebo dokonce i transsexualita.
~~~
Mělo by se jednat o autobiografickou knihu a i když jsem viděla spousty recenzí, kde lidé autorce nevěří, tak já ano. Dlouho jsem nečetla nic podobně temného, co sálá psychickou i fyzickou bolestí a samotou. Za mě veliké doporučení.
Tohle by vlastně mohl napsat každý z nás. Nebo vy si snad myslíte, že "Medici", "Aranžérky" nebo "Kominíci" by se neprodávali? A počkejte si na mou chystanou monografii "Učitelky", to teprve zahýbe literárním světem:)
Ale tak OK, návrat do devadesátek vždy potěší (ubohá dnešní mládež neví, co je život) a nebylo to přehnaně pozérské, což je jinak mor české literatury. Přečtete to během jedné cesty vlakem z Prahy do Aše:)
Téma mě strašně přitahovalo, ale knihu jsem dočetla jen do půlky. Důvod: iritoval mě ten styl. Psáno ve druhé osobě, spousta ironie. Hodně situací bylo popsáno spíš v náznacích, napůl, takže si musíte hodně domýšlet - a ve výsledku nevíte. To nesnáším. Asi jsem si od toho slibovala, že obsah bude víc dokumentární.
To bylo zajímavé, originální ....
Svět baletu vnímám jako estetickou záležitost - krásná hudba a tanec ....
Ale pohled z druhé strany - dřina, odříkání a málo vyvolených ....
" Jsi tělo, nic jinýho. Skvěle vycvičený tělo, skvěle vypadající tělo, skvěle zkrocený tělo..."
Pořád budu v baletu hledat tu krásu a ladnost pohybu / a vzpomenu na legendární Maju Pliseckou, která tančila do pozdních let ..../
zběsilá kniha o posedlosti. baletní svět jako relikt dob, kdy utrpení ospravedlňovaly jakési vyšší hodnoty umění a krásy. velmi nekomfortní čtení, které vynáší na povrch nepříjemné věci, o nichž se mlčelo. Miřenka píše skvěle - živým a současným jazykem. je odvážná. a je moc dobře, že svou knihou může varovat další případné oběti.
jednu * strhávám jen za délku: rychlému jazyku, du formě a velké míře negativity by slušela cca dvoutřetinová nebo poloviční stopáž, takhle je kniha cca v půli poněkud ubíjející. ubíjející je i samotná představa malých (i pak dospívajících) holek, zanechaných na pospas sobě sama, vychnám a na sebenenávisti založeném pedagogickém přístupu sadistických "profesorů". holek, co trénující do noci a běhají po devadesátkové Praze... úlet!
zajímavé je i svědectví o tom, jak se v disciplíně, u níž bych čekala maximální propojení s tělem, musely baletky od těla naopak odpojovat. viz. výčty všech zranění, dokonalé znalosti léků a mastí proti bolesti; nebo soutěž, na níž Miřenka vyrazila ráno poté, co si v noci s ledvinovou kolikou volala záchranku.
Baletky
Knihu jsem přečetla za jeden den. Vtáhla mě a nepustila, vůbec mi nevadilo vyprávění v druhé osobě, vlastně mi to k té knize i tak nějak sedlo. Že baletky jsou něžné princezny jen vzhledem, ale uvnitř jsou to silné “parní lokomotivy” se tak nějak ví, ale tahle kniha mi otevřela ještě víc oči v tom, jak těžké a náročné to mají, kolik bolesti a ponižování si zažijí a vše podstupují dobrovolně, s vědomím, že to může kdykoliv skončit. Smekám pomyslný klobouček, ale zároveň nevěřícně kroutím hlavou.
Také by mě zajímal pohled a názor jiných baletek, zda to vnímají stejně jako autorka. Každopádně teď na jejich řemeslo budu pohlížet s ještě mnohem mnohem větším respektem. A je mi velmi líto nejen těch malých holek, které desátým rokem ztratí dětství, ale také nevědoucím rodičům - nemyšleno vůbec nijak zle (jako ti od autorky), kteří chtěli dcerám splnit sen, i přes své obavy je do Prahy na školu pustili a teď po přečtení této knihy se jim jejich nejděsivější představy zhmotnily. Jako sama matka od dcery mi při čtení nebylo lehko. Kniha vzbuzuje emoce, podněcuje k úvahám, seznamuje s něčím novým, běžným lidem nepoznaným a je čtivá. Nejde než hodnotit plným počtem.