Baletky
Miřenka Čechová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537523/bmid_baletky-663168517459f.jpg
4
896
896
Autobiografická próza tanečnice Miřenky Čechové je sebeironickým, syrovým obrazem studií na taneční konzervatoři a pražského života v 90. letech. Když baletky zmizí za oponou, obličej se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemohou dýchat pusou. Na utrpení jsou trénované. Próza tanečnice a režisérky Miřenky Čechové vychází z vlasních zkušeností a deníkových zápisů. Hlavní hrdince ještě nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. Poznává klubový život v Praze, sex a drogy, a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. Syrová, sebeironická audiokniha v podání Terezy Dočkalové je nepřikrášleným obrazem studií na taneční konzervatoři a pražského života v 90. letech.... celý text
Přidat komentář
Bez cenzury, na rovinu, tvrdě a otevřeně vzpomíná Miřenka Čechová na krutý život coby začínající baletky. Syrová zpověď s úryvky z vlastního deníku možná nejednu baletku přiměje změnit kariéru. Čte se jedním dechem.
Z celého jednoho života jedné baletky je v knize vypíchnuto jen to nejhorší, nejtěžší, nejabsudnější a já nevím co ještě. Zajímavé přečtění, ale pro mne jako rodiče nepochopitelné jednání.
V anotaci ke knize chybí nápis thriller. Jinak se snad ani ty prožitky popsat nedají. Navíc nepochopím její rodiče. Tohle je na sociálku. Především to nechávání o víkendech v Praze.
Pokud se do knihy pustíte, neočekávejte žádnou pevnou formu a příběh. Natož časovou posloupnost. O to je působnost větší.
Neotřelé zpracování. Složené ze střípků-odloučení od rodiny, dril, odříkání, bohémský život, láska k tanci. Knížka se mi četla velmi dobře.
K baletu mám po celý život hodně blízko, dokonce jsem taky měla nakročeno na konzervatoř, ale rozmyslela jsem si to, věnuji se blízkému sportu, celý život - moderní gymnastice, naštěstí jsem nikdy nepoznala dril a bohužel i nepřiměřené jednání kolem pohybu i jídla? Kniha se mi velice líbila...…..nicméně konec byl opravdu velice překvapivý
Čtení na jeden večer. Velmi zajímavě napsaná kniha. Vrátila mě do doby, kdy jsem byla na středni a četla knihy tohoto ražení. Jediné co můžu napsat je, bláhově doufám, že už se tohle neděje...
Kniha má zajímavé téma a podle anotace jsem se na ni moc těšila. Ale chaotická forma jakou je psána, mě zklamala a nezvykla jsem si na ni za celou dobu čtení.
přijde mi, že čím jsem starší, tím více vyhledávám i české autory a jejich tvorbu. musím říct, že knížka byla skvělá, zajímavě napsaná, jazyk je trochu jiný než v knížkách, které normálně čtu, ale i tak se mi knížka moc líbila. možná mě ke konci už jazyk knihy a psaní v du - formě trochu štvalo, ale i tak to na mém názoru nic nemění. ke knížce se to hodilo a moc se mi líbilo i členění kapitol a zařazení deníkových zápisků. prostředí baletní školy a téma život baletky mě bavilo hodně a celkově člověk, co má rád balet si určitě přijde na své. jedním slovem - doporučuji
Kniha mě neuvěřitelně vtáhla a upoutala (možná tím, že jsem studovala příbuzný obor...) , vyjádřila přesně vnitřní zmatek někoho, koho vytáhli z davu jako elitu a teď se srovnává s tou elitní realitou, někoho, kdo odvozuje vnitřní sebehodnotu od výkonu na jevišti, devadesátky vnímám popsané dost dokonale. Díky. Divím se negativním reakcím. Vlastně ne, nedivím... kdo totiž čeká uslintaný román, pocukrovaný milostnými zápletkami o tvrdém životě a cestě za slávou s happy endem... bude určitě zklamán.:-D Tohohle jsem se já naopak trochu bála při pohledu na přebal a název. Naštěstí zbytečně.
Děkujuuu!!!
Asi jsem od knihy čekala více.. Od začátku sklamaní, ale postupně se mi kniha začala líbit.. Jak už bylo zmiňováno je třeba zvyknout si na styl psaní a pohled na svět..
Silné vniknutí do života dětí a dívek, které mají jediný sen, stát se baletkou. Hořko ironické vyprávění, které, ale zaujalo. Přečteno jedním dechem.
Drsné odkrytí reality baletek. Vážně to tak funguje?! A pokud ano, jak tohle můžou rodiče svým dcerám dovolit? Syrové vyprávění v du formě jen zesiluje celkový dojem z knihy. Jen ta časová neposloupnost a chaotičnost mě trochu rozčilovala.
Tentokrát jsem se nechala tak trochu napálit tematikou, která mi přišla velice lákavá, a těšila jsem se, že se ponořím do vyprávění o drsné průpravě aspirujících baletek. Očekávala jsem tedy mnohem obsáhlejší smršť informací ze zákulisí baletního života, než jaké se mi dostalo. Vše zajímavé je v podstatě vyčteno již v anotaci. Zbytek knihy tvoří volně stylizované vzpomínky dospívající dívky doplněné sem tam o (zřejmě) reálné zápisky z autorčina deníčku. Autorčiny zážitky nejsou nijak unikátní, nijak zvlášť šokující a v konečném důsledku ani zajímavé. Neudělalo mi to díru do srdce a ač věřím, že balet je opravdu dřina a vyžaduje mnoho zbytečného odříkání, není to Miřenka Čechová, která by mne o tom přesvědčila.
Baletky trpí. A čtenář postupně taky. Nadšení z prvních padesáti stran uhasíná po zjištění, že ještě dalších sto stran zbývá. Kdyby byla kniha o polovinu stran kratší, byla by to bomba. Takhle se jen do zemdlení opakuje Louskin - krev na prstech od nohou - chlast - drogy - buzerace ve škole - Louskin (nebo Labutí jezero). To všechno v proudu vědomí, rychlých reminescencích, občas originálních metaforách, které ale na udržení pozornosti a zájmu nestačí.
Umělecká elita. Básnivá meta. Balet = medový to poeta. Maestro marcipánový. Prozaicky jedový... to let lásek křehkých laskonek, premiantek - "/pra/linek," se stuhami a pentlemi. Labutí slečny, stvořeny z andělské pěny. Spanilé /s/plynutí těl "motýlích marionet," služebnic vášní, pod roztančenou choreografií v pocitovém rytmu životních jevišť. Váž/e/né Rusalky, Sněhurky... V sukýnkách lehounkých. Tiše a ochotně napínají své síly, vypínají se po/na špičkách, k výšinám, až do oblak. Žel kroky, vylučující jakýkoliv chybný pohyb. Virtuozita postavení, graciózně klenuté pózy. Krásné múzy v bílých lodičkách snění, mohou dopadnout na růže s trny.
Obdivuji vůli a morál hlavní hrdinky, co vydržela na cestě za snem....psychická a fyzická bolest x láska k baletu...
Hlavní hrdinka popisuje její cestu baletní školou, kam nastoupila už v 10 letech. Během osmi let zažila neskutečný dril a tvrdou praktickou výuku plnou bolesti, ale i nenávisti a urážek. Na druhé straně všemu unikala díky návštěvám pražských klubů, kde aspoň na chvíli na všechno zapomněla a prostě jen žila. Autorka při psaní vycházela z vlastních zkušeností a díky ní tak můžeme bez příklad poznat tu druhou tvář baletek. Určitě stojí za přečtení!