Baletky
Miřenka Čechová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537523/bmid_baletky-663168517459f.jpg
4
896
896
Autobiografická próza tanečnice Miřenky Čechové je sebeironickým, syrovým obrazem studií na taneční konzervatoři a pražského života v 90. letech. Když baletky zmizí za oponou, obličej se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemohou dýchat pusou. Na utrpení jsou trénované. Próza tanečnice a režisérky Miřenky Čechové vychází z vlasních zkušeností a deníkových zápisů. Hlavní hrdince ještě nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. Poznává klubový život v Praze, sex a drogy, a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. Syrová, sebeironická audiokniha v podání Terezy Dočkalové je nepřikrášleným obrazem studií na taneční konzervatoři a pražského života v 90. letech.... celý text
Přidat komentář
Není to román, není to ani novela. Jsou to střípky, postřehy. O hledání sebe sama. O obviňování druhých. Nic víc, nic méně.
A nesnáším knihy graficky roztahané na 220 stran (třeba 10 řádků na stránce), i když by se vešly na 100. Tak trochu podraz a zlodějna.
Některé knihy jsou jako vana plná horké vody. Nořit se do nich musíte opatrně a pomalu, chvíli to trvá, ale pak je to nesmírně příjemné. Jiné jsou jako vlažná sprcha v horkém dni - osvěžující, nicméně pocit z nich moc dlouho nevydrží, protože jste stejně za chvíli zase zpocení. Jsou samozřejmě i knihy, které připomínají kohoutky chrlící hnědou sračku, v níž byste neopláchli snad ani vašeho psa, který se právě vyválel v dobře uleželé chcíplotině. A pak jsou tu knihy, které jsou jako skotský střik - namíří na vás a mezi oči vám napálí pořádně prudký proud ledové vody; je to nepříjemné jako ďas, ale utéct nemůžete, proud míří níž a vy kuckáte a dusíte se, jen abyste o chvilku později schytali zásah na solar tak prudký, až vás to odhodí na vykachlíkovanou zeď za vámi. Sklouznete na zem, zůstanete ležet, nicméně proud vás na pokoji nechá teprve tehdy, kdy bude on chtít.
Tak přesně takové jsou Baletky.
Je to nesmírně intenzívní proud cynických obrazů, výjevů, fragmentů, vzpomínek, pocitů a poznámek holky, která se ocitla zkraje divokých devadesátých let v deseti letech sama na pražském intru. Protože chtěla dělat to, co nejvíc milovala. Nebo si to aspoň myslela. A protože ji vybrali. Kdo by nechtěl být elita?
Ale pozor, není to žádný ubulený, ufňukaný příběh zhrzené ženy, která se nedokáže vypořádat s vlastními traumaty. Není to ani nakoukání klíčovou dírkou do světa špiček a Čajkovského. Jsou to rozražené dveře se zvednutým prostředníčkem. Bolelo to? Jasně. Chtěla jsem to? Jasně. Bylo toho na jednu malou holku příliš? O tom nepochybuj.
Nečekejte dojemný příběh o éterických vílách, které dřou jako koně, ale nakonec uspějí. Tohle vás dojímat nebude. Tohle vás s rozběhem nakopne do žaludku (anebo prdele) a vy tomu ještě poděkujete.
Miřenko, jsi hustá, díky ti za ten kopanec, už dlouho se mi nestalo, abych knihu zhltla bez kousání na jeden zátah. Na dva, tři, jasně, ale na jeden?
Do této knihy jsem vkládala velká očekávání, nicméně po dočtení jsem poněkud rozčarovaná.
Ve smyslu obsahu Baletky očekávání z mého pohledu splnily. Textem jsou holé a strohé kapitoly, syrově popsané baletní i nebaletní pražské prostředí devadesátek, prokládané deníkovými útržky.
Bohužel mi čtení dost komplikovala a i "otravovala" posloupnost textu a logická časová linka, které mi přišly velmi chaotické a neuspořádané, svým způsobem takové, jako když si autorka vezme papír a sepíše si myšlenky, které ji teď hned napadnou, ale zapomene je pak učesat (jednou je vypravěčce 12, pak 15, pak 16 a pak zas 15, pak 10). Nicméně i pres to, že neuspořádaná časová linka mohla být autorčiným záměrem, tak mně osobně to kazilo literární zážitek a proto dávám tři hvězdy.