Baletky
Miřenka Čechová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537523/bmid_baletky-663168517459f.jpg
4
897
897
Autobiografická próza tanečnice Miřenky Čechové je sebeironickým, syrovým obrazem studií na taneční konzervatoři a pražského života v 90. letech. Když baletky zmizí za oponou, obličej se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemohou dýchat pusou. Na utrpení jsou trénované. Próza tanečnice a režisérky Miřenky Čechové vychází z vlasních zkušeností a deníkových zápisů. Hlavní hrdince ještě nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. Poznává klubový život v Praze, sex a drogy, a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. Syrová, sebeironická audiokniha v podání Terezy Dočkalové je nepřikrášleným obrazem studií na taneční konzervatoři a pražského života v 90. letech.... celý text
Přidat komentář
Balet mě nezajímá. Ale knížka se mi do pařátů dostala. Může za to neobvyklé jméno autorky. Miřenka, Miřena. Krásně zní a to mě dostalo. Stejně tak i příběh, do kterého jsem se posléze ("poslézi" asi deseti, patnácti stran) soustředěně zabrala.
Běžný jedinec nemá tušení, jakou dřinu a dril a bolest baletní umění obnáší. Mezi námi však - kdo chce dosáhnout úspěchu, být dobrý nebo třeba nejlepší, v jiném oboru, je to též o dřině, drilu, bolesti. Odříkání, sebezapření, vůli, životaschopnosti, odolnosti, nenávisti k rodičům, rádcům, trenérům třeba a já nevím o čem všem. Velké věci chtějí od jedinců velké odhodlání, sílu a vytrvalost.
Ale i přes toto vědomí je příběh obyčejných všedních dní velmi silný a uvěřitelný. Však se jedná o osobní zpověď, ne? Prokládání sloupcovitými deníkovými zápisky čtení oživuje, byť zápisky jsou vlastně prosté, jen jaksi heslovité (což samozřejmě autorovi pro pozdější připomenutí postačuje). Taky to tak mám.
Co se mě hodně dotklo - přiznání neskutečné samostatností mladých děvčat "hozených do vody" a jejich posouvání se do dospělosti. Pokud mohu srovnat se zkušenostmi, které mám a co zažívám, je to nesrovnatelné. :-)
Díky za knížku, Miřenko.
Velmi silné vyprávění. Svět baletu na mě vždy působil velmi křehce, ale tato knížka mě z této iluze vyvedla. Tvrdá realita drilu, odříkání, bolesti a slz. Mám balet moc ráda, ale díky této knize, budu za každým dalším baletním představením, na které půjdu, vnímat i krušné chvíle, které předcházet křehké ladné kráse na jevišti. Děj je skvěle vyprávěný na pozadí divokých 90. let. Zhltala jsem knížku za dva večery. Krátké kapitoly pomáhaly svižnosti vyprávění a pohltily mě od první stránky.
Pro mě si v téhle knize všechno sedlo.
Jazyk, struktura, obsah, forma. Tvorba Miřenky Čechové mě bavila už v knize MISS Amerika a v Baletkách své kvality potvrdila. Tuhle knížku si budu s nadšením pamatovat.
To že to baletky nemají lehké jsem věděla, ale že je to až tolik bylo pro mě nové zjištění. Ta představa co si ty malé holčičky museli prožívat je děsivá. Já knihu poslouchala jako audio a ta byla skvěle načtená, ale dost jsem se ztrácela protože autorka nešla chronologicky, ale dost přeskakovala v rokách.
Tož, nebylo to špatné, ale cenou za syrovost textu je také jeho roztříštěnost a zkratkovitost. Bavila mě du-forma, ale určitě se nabízí otázka, zda to není celé příliš vypjaté, na efekt. Škoda, že některé pasáže nebyly budovány klasičtěji, rozvláčněji (Jurodivá, bratr).
Kdyby tam nebylo tolik té hrubosti a nespisovných výrazů, které mi přišli schválně vkládané, kvůli větší hrubosti, hlavně v první části, dala bych pět hvězdiček.
Vnímám tyto zkušenosti, které Miřenka prožila za zkoušku života i její pevné vůle. Ve stejné době jsem svoji pubertu prožívala i já, vrátilo mě to do doby, kdy jsem se stejně jako ona musela o sebe v mladém věku starat sama.
Myslím, že kniha podává značně zkreslující pohled na taneční řemeslo a příliš mě nebavila.
Paní Miřenka Čechová se nám pokusila alespoň částečně poodkrýt svět baletu . Pro mě to žádná novinka nebyla. Učebni metody,,profesorek" na taneční konzervatoři znám z vyprávění jedné své příbuzné. Když jsem to slyšela poprvé, pardon, ale chtělo se mi bl..t. To může vydržet někdo opravdu hodně zapálený .
Možná tahle kniha měla být pro Miřenku i částečně terapií.
Kniha je psaná zvláštním stylem. Krátké věty. Spíše jak výňatek z deníku.
S paní Miřenkou si budeme věkově dost blizko, takže číst o devadesátkách a životě v pražských klubech bylo pro mě lehce sentimentální . Milé připomenutí volnosti a bezstarostnosti mladí.
Doporučuji k přečtení.
A mimochodem, doporučuji si jen tak pro zajímavost vyhledat fotky nohou baletek. Ale jen pro silné povahy.
Jako mala jsem se taky chtela stat baletkou. Nikdy by me nenapadlo, co se za tim vsim, na oko tak nadhernym, skryva. Tedy, samozrejme clovek vi, ze je to tvrda drina, ale diky Mirence se dozvidame daleko vic z pod povrchu tohoto roztanceneho sveta. Jsem moc rada, ze nam do nej dala nahlednout.
Je to až neuvěřitelné, co všechno se může skrývat za touhou být dobrou, či nejlepší. Miřenka Čechová poodhalila temnou stránku světa umění.
(SPOILER)
Když jsem tuhle knihu začal číst, věděl jsem, že je celkem úspěšná a částečně autobiografická. Drsný život baletek, které od 10 let stráví celé mládí drilem na prestižní škole, a potom, když mají štěstí, tak třeba pár z nich se podaří tančit sólo ve známém divadle. Drsná devadesátá léta plná drog a možností.
Na knize mě dost překvapilo, jak je vlastně depresivní, autorka pořád dokola popisuje, jak hrozný je život baletky. Nic proti tomu, napsáno je to čtivě. Nějak jsem ale čekal, že se nakonec ukáže, že ten šílený dril vyústí k nějakému pozitivnímu konci. Ničeho takového jsem si ale nevšiml. Knihu bych určitě doporučil rodiči, který svou nevinnou dceru nechá za dveřmi podobného ústavu. Rozhodně bych to svému dítěti udělat nechtěl. Třeba tomu ale jenom nerozumím.
Chápu, že kniha vyvolala velké rozhořčení většiny lidí, kteří se kolem baletu pohybují, protože z popisu nevycházejí rozhodně vůbec dobře.
Syrová kombinace bílých měkkých sukýnek, piškotů, ladnosti a křehkosti a divokých devadesátek v Praze, kdy fičel perník, extáze, všechno bylo nové, otevřené..
V románu s autobiografickými prvky poznáváme život za oponou baletní školy, neuvěřitelný dril, odříkání, ponižování, pot a krev, sebedestrukci..to vše pro správnou délku nártu, úzký hrudník a nízkou váhu..jestli kluci měli vojnu tak holky taneční konzervatoř.
"Ty vole proč to děláš?" ptá se Mates. No, protože to miluješ, teda ne tu bolest, ale tanec, a jednou chceš tančit, bejt nejlepší baletkou na světě, takže jsi připravená vydržet úplně všechno. "
A taky snahu utéct a zapomenout na bolest fyzickou i psychickou.. pomocí drog, sexu, nekonečných party v pražských klubech. Jak to taky může jinak dopadnout, být od deseti let sama na intru ve velkoměstě, bez dozoru rodičů? Zlaté devadesátky..
Bavily mě kraťounké kapitoly, akorát tak na cesty mhd, bavila mě forma druhé osoby, jako by to tobě celé vyprávěla kámoška, bavilo mě prostředí baletní školy a drilu. Bavilo mě, že nám autorka nakousla osudy ostatních dívek a nakonec i linka s transgender bratrem, což v devadesátkách určitě bylo něco nevídaného.
Problém jsem měla s přeskakováním autorky, kdy přebíhá z jednoho věkového období do druhého. A vadila mi až přílišná snaha šokovat, vyšponovat to co nejvýš..kdo ví, zda by s knihou souhlasily ostatní bývalé studentky baletu.
Pro mě zase trochu výstup z komfortní zóny, ale určitě zajímavé téma i zpracování a jako krátký hořký bonbónek sedne určitě.
Zajímavá kniha, která člověku umožní se na chvíli podívat do zákulisí baletního světa, které rozhodně není tak čisté, jako musejít být bílé trikoty mladých cvičenek...
Styl psaní mi seděl, byl pro mě dostatečně naléhavý a emotivní, aby měl oslovil. Navíc se k víceméně deníkovému vyprávění jednotlivých zážitků dobře hodil. Díky němu jsem se aspoň trochu dokázala vcítit do kůže těch unavených holčiček, které toužily po velkém jevišti, a tak si každý den lepily zkrvavené palce, deformovaly nárty, nejedly a příliš rychle dospěly, aby přežily... Kromě prostředí baletu se mi hodně líbila i druhá dějová linka s autorčiným bratrem a celková devadesátková atmosféra. Trochu mi vadily hodně krátké kapitoly, ale to je obecně můj problém - když jsou kapitoly příliš krátké, mám problém se do příběhu úplně ponořit a dílo na mě působí roztříštěně, utíká mi pozornost a dávám si častěji od čtení pauzy... Pro někoho je to ale naopak výhoda, takže to je čistě subjektivní záležitost. :)
Pokud bych to měla shrnout, tak za mě jsou Baletky rozhodně velmi originálním, autentickým a neobvykle pojatým dílem, které stojí za přečtení.
Styl psaní zvláštní, ale dějově, wow. Baletky vypadají jako něžné květinky, ale co musí zkusit, než se tou vytouženou květinkou stanou, je hodně drsné. Přesto vydrží aby mohly rozdávat krásu pohybu. Jsou to silné ženy a já před nimi hluboce smekám.
Pro mě to bylo seznámení s neznámým prostředím a bylo pro mě šokující poznat, čím si musí budoucí tanečníci projít. Určitě stojí za přečtení a deníková forma dává knize punc větší autentičnosti.
styl a prostředí mě uneslo do období vlastní "puberty". tehdy jsem hojně četla literaturu s "drogovou tematikou" a styl autorky mi tuto již prachem zanesenou poličku připomněl. trvalo mi, než jsem se prokousala hovorovostí stylu a do "vyprávění" se dostala, občas mi tato hovorovost přišla strojená, nevěrohodná, umělá, fádní, unuděná, sama sebe jsem se ptala, co se v těchto mých pocitech zračí? postupně jsem se sladila s rytmem deníkových záznamů, cítila jsem z kratších zápisků odraz "únavy" po tréninku či společenské aktivitě Baletky. rytmus knihy, gradace, zdánlivá "bezobsažnost", završení - tyto stránky považuji za hlavní pozitiva tohoto knižního počinu. povinná četba pro ty, kteří chtěli být baletkou/baleťákem a nestalo se tak. první polovina knihy slabší 3, druhá 4!
Autorka vychází z vlastních prožitků. Popisuje život že zákulisí baletek, dívky přichází nejen o dětství, ale dril, který je v této profesi nutný, jim ničí i zdraví.
Brní ti úzkostí celý tělo, je to takovej kyselej pocit v puse, jako by ti někdo napínal šlachy a zároveň ti pod kůží běhalo tisíc mravenců. Tu kůži bys rozdrápala do krve, kdybys je mohla vyhnat ven. Strach se dá přepít. Na tom taky taky všichni pravidelně pracujete. Ale úzkost ne. Tu kůži bys ze sebe strhala, kdyby to šlo.
Drsný. Pokud víte, že dáte své dítě na balet, tak to za žádnou cenu nečtěte.