Baltazar
Ivana Nováková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532137/bmid_baltazar-65cb861d8af70.jpg
4
65
65
Démon Baltazar se proti pravidlům spřátelí s duší sebevraha Jakuba, jenže pekelná vrchnost nehodlá jeho rejdům nečinně přihlížet. Když je pro hubatého čerta půda v podsvětí příliš horká, podaří se mu utéct na svět. Potíže se mu pochopitelně nevyhýbají ani zde, obzvlášť když narazí na svérázného vlkodlaka s alchymistickou minulostí a poněkud přitroublého anděla Páně, který se víc ohání plamenným mečem než rozumem. A aby nebyl život příliš jednoduchý, cestu Baltazarovi zkříží i baculatá zrzka Viola. Magický realismus ze současné Prahy vás potěší milým humorem.... celý text
Přidat komentář
To byla jizda :) Česká scéna nabízí něco neskutečného, tahle autorka to umí! Její slovník je odzbrojující, příběh vás nenechá vydechnout a když se vyznáte v místy až přehnaně květnaté mluvě, tak se od srdce zasmějete. Chci více takových příběhů, tohle není jednohubka na
jeden večer, tohle je, jak už sama úžasná obálka napovídá, mistrovské dílo. Klobouk dolů.
Příjemná a svižná oddychovka. Moc mě bavila pasáž, kdy Baltazar potkal Jakuba (a Matouše) a líbilo by se mi, kdyby někdy v budoucnu vyšlo pokračování věnované právě těm dvěma.
Příběh Baltazara je protkán magickým realismem současné Prahy, je psán sofistikovaným jazykem a má velmi specifický humor. Už z toho vyplývá, že to není příběh, který sedne každému čtenáři. Mně se naštěstí do vkusu trefil, vtipy mi připadaly vtipné a užívala jsem si autorčina neotřelá přirovnání a další jazykové hříčky.
Zároveň z toho plyne, že tahle knížka se nebere tak úplně vážně. Spousta scén je zde přitažená za vlasy, občas děj utíká až příliš rychle a nemá žádnou úplně hlubokou zápletku. Pokud ale na tuhle hru přistoupíte, budete si ji užívat od začátku až do konce.
Samotná zápletka působí trochu jako z béčkového fantasy. Pořád se tu něco děje, dochází k nejrůznějším (někdy až bizarním) zvratům, příběh vás zkrátka nenechá ani na chvíli vydechnout.
Atmosféra příběhu je místy až barokní, jistě by bylo velmi efektní číst jej třeba v mém milovaném Kuksu, ve společnosti Braunových soch ctností a neřestí. Myslím, že by tam Baltazar perfektně zapadl. Líbily se mi i pasáže odehrávající se v kostelech a skutečnost, že Viola chodí zpívat do sboru, opravdu hezky to dotvářelo celkový dojem z příběhu.
Postavy jsou velmi rozmanité. Baltazar si mě samozřejmě hned získal, ještě aby ne. Jde si za svým, bez mrknutí oka při tom porušuje pravidla a ještě u toho skvěle vypadá. I vlkodlak Slávek je velmi charismatický a nejedna čtenářka jeho osobnímu kouzlu podlehne. Viola je trochu zvláštní a vlastně doteď nevím, co bych si o ní měla myslet. Ale to už jsme zase u mého klasického problému s ženskými hrdinkami. Což platí i pro její kamarádku Aniku. Líbí se mi ovšem, že ani jedna z nich není takovou tou klasickou perfektně vypadající superhrdinkou, které všichni padnou k nohám. Za to rozhodně palec nahoru. Vedlejší postavy zde mají poměrně dost prostoru i dostatečně propracované pozadí, díky čemuž příběh působí rozmanitě.
Pokud tedy máte rádi netypické příběhy, máte tak trochu „nahnutý“ smysl pro humor a vyžíváte se v neobvyklých větách i slovních spojeních, pak na rande s Baltazarem určitě vyrazte, jistě vás okouzlí. Jsem velmi zvědavá na autorčin další počin, který u Cancu již brzy vyjde pod názvem Magický artefakt.
Když jsem dočetla Baltazara pustila jsem si Baroko od Richarda Müllera s textem Michala Horáčka. Není to jenom milostný příběh. Je poctou zdravé lidské přirozenosti a výsměchem škatulkování podle toho, v kterého boha kdo věří. Autorka čtenářům s laskavou ironií vzkazuje, že zodpovědnost za své činy si každý neseme sám. Navzdory tomu nás může duchovně povznášet velebnost hudebního díla, sepsaného k oslavě Boží, protože současně oslavuje i to božské v nás. Elektronická kniha vybavená vymazlenou grafikou a úžasnou obálkou přímo vybízí vydat se na vandr do starobylé zástavby barokních pražských uliček.
Podle anotace jsem se těšila na pořádnou humornou jízdu. Po svižném začátku, kdy mě příběh vtáhl, se to ale velmi rychle změnilo v plejádu opravdu slabých vtipů, levné romantiky, to vše pohledem několika postav, které ale zní všechny stejně.
Vtipné a šmrncovní. Démon a vlkodlak, zapletení s čarodějnicí a zamilovaní do lidských děvčat a všemožné myslitelné patálie kolem. Líbilo se mi, že Viola nebyla křehká bytůstka a Anika se nedala zadupat okolnostmi. Snad jen s Matoušem to mohlo dopadnout líp. A mohlo zaznít i "Hej, mistře".
Jak nadějný začátek, jenže pak se příběh dostane do osidel bůžka s šípem a létaví savci v podobě homo sapiens kují pikle z krvelačných důvodů, načež za pomoci čarodějných sil dojde k blaženosti lidské.
Citace: Otočila se. Rozzářený krasavec Š... se k ní hnal, div se nepřerazil.
" Když jsem viděl L... přijít pouze ve společnosti svého harému, skoro jsem se začal obávat, že nedorazíte."
"Podařilo se mi to na poslední chvíli. To víte Popelka."
"Kde jste zaparkovala dýni?"
"Ou, sháněli se po ní v kuchyni, takže domů asi poklušu pěšky."
Čtivý zážitek, snad ten ďábelský šmrnc v možném pokračování nás překvapí.
Baltazar měl být skvělý. Má prima nápad, slibuje akci i humor, odehrává se v českém prostředí. Bez váhání jsem ho předobjednala, jakmile jsem se o něm dozvěděla. Jenže, jak to občas s optimistickými očekáváními bývá, skončila jsem spíš zklamaná.
Děj plyne rychle a bez zbytečného vysvětlování, což na jednu stranu může být dobře díky udržení čtenářovy pozornosti, na druhou je ale paradoxně tím pádem spousta řečena a málo ukázáno. Navíc této volbě neprospívají ani časté změny v plánech postav. Příběh je pak matoucí.
Styl vyprávění mě nejdřív nadchl - zdál se mi plný osobnosti a krásně mi k povaze Baltazara sedl. Jenže pak se začaly střídat úhly pohledu a mě čekalo zjištění, že všechny postavy promlouvají úplně stejně. A z neotřelého slohu se náhle stala jen přehlídka autorčiných pokusů být co nejvtipnější.
Můj vlastní smysl pro humor je divný, a tak málokoho soudím za to, čemu se směje on. Rozhodně se mi ale do vkusu netrefilo vzájemné urážení postav, jejich souzení na základě vzhledu a vtipy na jejich sexuální orientaci. Předposlední kapitola s falešným koncem pro "literární snoby" byla dobrý nápad, podle mého názoru však špatně provedený. Vtipnější mi přišlo prostředí míchající magii s realitou (Kámen mudrců matoucí lékaře? Firma vedená upíry? Geniální!) a kritika byrokracie i lidských povah.
Worldbuilding funguje, Praha plná čarodějnic a nemrtvých je dobře a smysluplně ztvárněna, stejně tak systém pekla. Postavy byly pestrá skupina, ne všechny tak propracované, jak by si zasloužily, ale určitě se s nimi čtenář nemůže nudit. Vztah mezi Baltazarem a Violou pak zvládá to, co mnoho romancí ne, tedy vyvážit chemii, občasné konflikty i vzájemnou oddanost a nesklouznout do toxicity nebo naopak přeslazenosti.
Baltazar si své oddané publikum nepochybně najde. U mě by uspěl víc, kdyby méně tlačil na pilu při pokusech o humor a dával více prostoru klidným momentům mezi postavami.
Baltazar má poměrně jednoduchý příběh, přesto se u něj ale čtenář nudit nebude. Souhlasím se superlativy a pochvalami z obou recenzí zde na DK uvedenými, a kdybych měla frfňat, tak leda k tomuto:
- Samotný úvod v Pekle bych si dokázala představit delší, i když chápu, že samotné navázání přátelství démona s duší nebylo tou nosnou dějovou linkou, ale jen předehrou k tomu, aby se Baltazar mohl dostat na zem. Pořád jsem čekala, kdy se ještě se zářivou duší setkáme, a v tomto ohledu mě potěšilo, že hlavní hrdina ani autorka na skladatele nezapomněli. Jen jsem původně čekala, že tam toho bude víc.
- Hlubší propracování zákonitostí Pekla i Nebe. Opět: ono to pro děj samo o sobě vůbec důležité není, ale jsem si jistá, že by to IN uměla vymazlit a čtenář by si chrochtal blahem ;-).
- Zápletka s Matoušem – vím, jaký postoj má autorka vůči vedlejším postavám, ale i tak mi to přišlo dosti surové a pořád jsem čekala v nějakou světlou chvilku.
- Příběh samotný bych se nezdráhala číst svým školou povinným dětem, kniha však obsahuje poměrně otevřené sexuální scény, které ji činí mládeži nepřístupnou. Osobně mi sex v knihách nevadí, ale v tomto případě za mě trochu škoda, Baltazar by mohl mít mnohem širší čtenářskou základnu.
- Kniha reflektuje současnost, je zde např. narážka na Babiše, ale s naší politickou pamětí je otázkou, nakolik tyhle hlášky budou ještě za pár let pro čtenáře pochopitelné.
Někomu by se nemusel pozdávat autorčin slovní humor či některé řečové obraty, ale já ho mám ráda a přiznám se, že i když to někdy bylo too much, stejně mě to bavilo, protože jsem za slovy viděla její pomrkávání (někdy možná i dlouhý nos?) na čtenáře. Baltazar je samozřejmě sympaťák, ostatně spisovatelka se nijak netají svojí slabostí pro temnější stranu síly a zlé chlapce (on ani ten Slávek není zcela typický klaďas), a z nebohého anděla Uriela dělá solidní pako.
Pomalu, neochotně na sebe bral podobu muže proklatě podobného Baltazarovi, až na to, že Uriel byl hnědovlasý a zaručeně tenor, protože se choval jako idiot.
"Ty ve mně opravdu nejsi schopen vidět ani stín dobra."
"Zatím moc ne, ale vykazuješ velký potenciál k nápravě."
I když tenduje i ke klasické, pohádkovější fantasy (Serafína), Ivana - stejně jako u Zpackaného kouzla nebo Nápoje lásky - prokazuje, že knihy odehrávající se v současné Praze jí jdou dobře. Aspoň že v Nápoji byli andělé vykresleni v příznivějším světle, takže mohu polknout svoje přání, že bych si taky ráda někdy přečetla současnou fantastiku, kde andělé nejsou jen duhoví homosexuálové, bezpohlavní suchaři či zarytí byrokrati.
Dva knižní závěry mě pobavily, ale i když jsem dostala závěr, se kterým jsem spokojená, nad hrdinou stále visí Damoklův meč úmluvy s čarodějnicí, který nad tím sluníčkovým happy endem věští tmavé mráčky Nezbývá než si klást otázku, jestli IN zamýšlí nějaké pokračování?
Koho tohle útlé dílko pobavilo a zaujalo, určitě doporučuji mrknout na další autorčiny počiny. Baltazara jsem četla jako e-knihu, ale dokážu si představit alespoň nějaké paperbackové či sešitové vydání knížek. Nejen proto, abych si měla kam dávat záložky k větám a vtípkům, co mě bavily, ale hlavně abych se k němu mohla vracet a hýčkat si je v knihovně vedle dalších fantasy humoristů typu Christophera či Johna Moorea.
Štítky knihy
česká fantasyAutorovy další knížky
| 2018 |  Serafína a drak |
| 2017 | Pohádky o čarodějích |
| 2019 | Rusalka |
| 2019 | Zpackané kouzlo |
| 2023 | Znamení slunce |
(SPOILER) Baltazar to v pekle opravdu nemá jednoduché! Jenže si za to může většinou sám. Nejen že má po čertech prořízlou pusu, ale ještě se začne přátelit s duší hudebního skladatele Jakuba. Uznáte, že tohle nemohou pekelní vládci trpět. Baltazarovi se podaří zmizet z pekla, kde už mu začíná být trochu horká půda, na zemi. Jenže tím všechny problémy teprve začínají.
Ten člověk... pardon, ďábel, má opravdu pekelnou smůlu. Nejdřív naváže.. ehm... spíše tělesný vztah s osobou, která se ukáže jako Baltazarovy přízně nepříliš hodná, vztah s kámošem - lékárníkem vlkodlakem - se taky nějak komplikuje a k dovršení všeho se nám ďábelsky krásný Baltazar zamiluje do pozemské zrzky s košatými tvary. Lepší to být nemůže.
Sotva se ti dva sblíží, začnou komplikace. Do děje se začnou vkládat bytosti, které by člověk v Praze tak ne docela čekal, Baltazar dostane nesplnitelný úkol v rámci takového pěkného vydírání. Když konečně najde osobu, která mu ho může pomoci splnit, zasáhne do toho anděl. Sice poněkud debilní, ale zato s mečem plamenným, a všechno jde zase do kopru.
Ale to víte, že to všechno nějak dopadne, a budete-li chtít, třeba i dobře. Autorka nám totiž připravila dva možné konce!
Baltazar je chuťovka na jeden večer, vtipná a svižná. Hlavní hrdina netrpí přehnanou úctou k nadřízeným ani kdovíjakým nadšením ze svého pracoviště. Situaci komentuje sarkasticky a hutně. Sice je v textu zmínka o tom, že normálně mluví jako dlaždič, ale čtenáři tuhle mluvu příliš často nenabízí. Za mě je to plus. On je vtipný i bez toho.
Sexu je v příběhu přiměřeně, bez zbytečných anatomických detailů. Kouzel a magie také. Navíc jsou kouzla brána jako něco úplně normálního a samozřejmého, takže z děje nijak nevyčnívají.
Zkrátka - všeho je tu tak přiměřeně. Nebo spíš málo. Docela dobře si dokážu představit Baltazara jako pilot delší série. Tam by i Anika mohla dostat více místa. Ale co já vím, třeba bude!
Jediná vážnější výtka se týká používání slova "akorát". Toho tam bylo rozhodně víc než tak akorát. V naší bohaté mateřštině můžeme přece použít například (podle způsobu použití): přiměřeně, až na to, že..., pouze, tak leda... a mnoho dalších.
Jinak ale je Baltazar vtipné, lehké čtení pro každého, kdo otázky andělů včetně těch padlých nebere tak pekelně vážně.
Hodnocení: 90% *****