Prokleté zvony
Christopher Golden , Mike Mignola
Kroky zavádějí lorda Baltimora do malého rakouského městečka sužovaného řáděním ďáblem posedlých upířích jeptišek z nedalekého kláštera, do jejichž čela se postavil samozvaný černokněžník. Ten pro uskutečnění svých světovládných záměrů potřebuje oživit jistou mocnou čarodějku. A právě za tím účelem ukrývá ve stínech klášterních kobek toho, jehož jednonohý mstitel lord Baltimore tak divoce pronásleduje!... celý text
Horory Komiksy Fantasy
Vydáno: 2018 , Comics CentrumOriginální název:
Baltimore vol. 2: The Curse Bells, 2012
více info...
Přidat komentář
Prokleté zvony mi parádně sedly. Výtky z prvního dílu jsou prakticky pryč, kresba je mnohem sympatičtější, než když ji celou dělá Mignola a atmosféra by se dala krájet. Hodně mě baví vedlejší postavy, které jsou inteligentní a je radost je pozorovat. Malinká výtka za násilnou zmínku o nacistech a pár logických nejasností, ale jinak jsem se proklatě bavil. 4,5*
„Nejlépe to asi mohu popsat,
když řeknu, že tahle kniha
hraje na vaše primární pudy
a využívá hlubin podvědomí.“
(Joe R. Lansdale)
„Příběh z pera Mikea Mignoly a Christophera Goldena mě naprosto pohltil a kresba Bena Stenbecka mě nadchla, stejně jako kompozice obrázků a střídmé užití barev. Žádná prapodivná perpektiva*, žádné nepřehledné panelování, ve kterém se nevyznáte, protože nevíte, který panel číst dřív. Nenajdete tu žádné berličky (superhrdinové), protože nejsou třeba. Čtenář nemusí překonávat žádné překážky, protože před ním leží výsledek ryzího vypravěčského umu.“
Malá ochutnávka:
Poprvé jsem se s upírem Haigem setkal na bitevním poli. Nepatřil k poválečnému pokolení, byl to jeden z těch starých vychytralých a lstivých upírů. To setkání ho stálo oko a mě nohu. Ale já měl zaplatit ještě víc. Doputoval jsem domů, jen abych zjistil, že se tam Haigus objevil.... Mí rodiče a má sestra byli mrtví... proměnění v upíry.
Víte, musím přiznat, že celý tento příběh mi připomíná cestu Rolanda Deschaina v knižním eposu Temná věž od Stephena Kinga. Lord Baltimore je na tom vlastně úplně stejně. Vždycky, když už je blízko svému upírovi, narazí na nějakou překážku, kterou musí nejdříve odstranit, aby pak mohl pokračovat dál. Vždycky je kolem toho spousty mrtvol, krve a nářků. Takové to tiše se plížící zlo, které nebudí hrůzu, ale dokáže vystrašit a donutit čtenáře, aby si vzpomněli, jak se v mládí báli. Dokáže to z vás vytáhnou dávno zapomenuté vzpomínky.
Citát: Nikdy ho nedostihnete, pokud si to on sám nebude přát.
*Perpektiva - Optický jev, jenž způsobuje to, že se vzdálené objekty jeví zdánlivě menší než objekty blízké.
Holy moly!!! To bylo prostě geniální...sedím z otevřenou pusou. Úžasný, nápaditý a chytrý příběh který se chytne za ruku s krásnou temnou Mignolovskou kresbou a jdou spolu nemocným světem. Atmosférický coloring s dramatickou a uhrančivou rudou, kterou tam naprosto miluju. Druhý díl a je to naprosto top, kam to ještě může jít? Vskutku lahůdka...
Lord Baltimore pokračuje ve svém poslání, to ho zavede do rakouské vesničky, kde řádí upíři a navíc jeptišky z místního kostela. V kostele je ale i černokněžník, který si chce podmanit svět. K tomu potřebuje pomoc mocné čarodějky, kterou se rozhodl vzkřísit. Ale ve sklepení kostela je něco, co lorda Baltimora zajímá mnohem víc.
Tohle mě hooodně bavilo. Ponuré, temné... není to vyloženě strach co u této knihy cítíte, ale takové příjemné temné "šimrání". Scéna s inkvizitorem a jeho spokojený výraz, jak slečna nezemře... Němé tváře lidí města... po události která se v knize odehraje. Skvěle nakreslené, skvěle napsané. Jednička byla takovej přijemnej start, zde jsem měl ale problém knihu odložit. Co má komiks splnit, tak pro mě splňuje na celé čáře 5/5.
Druhý diel ma bavil takisto ako ten prvý. Baltimore je sympaťák, rovnako ako jeho nový partner novinár Hodge. Taktiež viac priestoru dostane inkvizítor Duvić a musím povedať, že ide naozaj o šialeného pancharta. Dej je béčkový, plán toho černokňažníka mi prišiel celkom úsmevný. Čo to ale pozdvihuje na dokonalosť, je kresba a atmosféra mizérie a utrpenia, v ktorých sa Európa utápa. Tá kresba je naozaj skvelá. Či už ide o akciu, kopy roztrhaných tiel, alebo len tak okolitú krajinu.
Nemohu si pomoci, ale pro mě se jedná pravděpodobně o nejlepší seriál do Mignoliho. Vždy mě to táhlo k Hellboyovi, ale u tohoto seriálu citím takový ten niterný pocit strachu - tedy, ne že bych se bál, ale taková ta příjemná tíseň z temnoty, kterou si opravdu užívám. Ve chcíli, kdy je Baltimore v klášteře, k tomu ta působivá kresba, prostě nádhera.
Po přečtení dalšího dílu jsem přesvědčen, že jsem si vybral dobře. Děj byl chytlavý, kresba úchvatná. Líbí se mi postupné odhalování historie upírů i ostatních stvoření z Baltimorova světa.
Skvělý. Ta ponurá kresba od Stenbecka tomu dodává úžasnou atmosféru. Jinak tenhle díl začíná celkem nevině. Totální bezvěrec Baltimore se opět honí za Haigusem ve jménu pomsty, ale v patách mu je inkvizitor, jehož metody jsou horší, než jeho hlavního protivníka a všudypřítomných upírů. Aby toho nebylo málo, objeví se ještě černoknežník dychtící po moci, co oživí Madame Blavatskou. Krev. Následně je v komiksu SPOUSTA krve. Ještě stále vám to zní jako debilita? Ale ne, ono to skutečně funguje a je to vážně dobrý. Od upířiny neočekávám žádné podněty k přemýšlení, ale chci se trošku bát, fandit lidem a hlavně se bavit. Prokleté zvony tohle vše splňují. Do puntíku.
Depresivní a dospělý komiks. To je to první, co se mi vybaví při vzpomínce na tento kousek. Je vlastně až neuvěřitelný, co dokázali všichni autoři dát dohromady na tak malém prostoru. Jak bylo napsáno v úvodu. Panely jsou přehledné a nijak chaotické. Jde poznat, že Baltimore tak trochu vybočuje z mainstreamu. To samozřejmě pochopíte už z kresby. Ta je tvořena stejně jako u Hellboye (například) jednoduchými tahy. Nijak křiklavě není obarvená. Dává se větší důraz na krvavě rudou barvu, čímž se podtrhne opravdu vydařená efektivní brutalita (bludišťáka tomu, kdo uhodne z jaké je to knihy). Není to až tak křiklavé jako třeba v Sin City, ale určitě dělá to, co dělat má. Podtrhuje celou atmosféru. Stejně jako výběr ostatních barevných palet. Vše je tak krásně šedý a depresivní, že si po přečtení fakt řeknete, že je to komiks pro dospělejší čtenáře.
Co mě trápí, tak je délka. Na takový příběh je využito strašně málo prostoru. Dalo by se to rozvést. Vytvořit silnější poutu k příběhu. Takhle to totiž vyústí v (dobrým slova smyslu) béčkovou jednohubku. To je celkem škoda. No nic, budu si muset sehnat další díly :).
Doporučuji fandům Hellboye (nebo autorského stylu Mignola obecně), kteří mají chuť dostat se k trochu netradičnímu příběhu.
Výborná temná kresba vystihující atmosféru poválečného světa plného zmaru a zla ve všech možných podobách. Už to nejsou jen upíři a mor, ale i další příšery, šeredné čarodějnice s černou magií a kulty se symboly a hodnotami tak trochu podobné fašistickým. Snad ještě více než hlavní linie honby za dosažením pomsty mne baví vedlejší linie s fanatickým inkvizitorem. Jediné, co bych mohl vytknout je to, že lord Baltimore při boji se všemi možnými kreaturami prochází těmito boji jako horký nůž máslem. Možná bych těch nepřátelských postav mohlo být méně. Ale to je jen taková malá skvrna na jasně zářícím slunci.
Dokonalá kresba a atmosferický příběh.Posunuje kvalitu komiksového hororu dále.Geniální od začátků až do konce.Netrpělivě vyhlížím pokračování...
Příběh se konečně začíná pořádně rozbíhat. Baltimore naplno využívá Mignolovy silné stránky. Zombie jeptišky, kletby a přijde i psychopatický inkvizitor. Finále je velice osvěžující realističtějším dopadem na okolnější vesničku. Temné, ale tak nějak přijemně.
Tak druhá kniha potvrzuje, že to opravdu nebyla náhoda a rýsuje se nám tu docela zajímavá komiksová série, která není temná jen tak na oko. Už jen ty všudypřítomné kostelní kecy, které tam říkají démoni, nebo dobromyslný inkvizitor já strašně žeru :) Velmi doporučuji!
V Prokletých zvonech Mignola s Goldenem prohlubují mytologii celého Baltimorova světa a ukazují, že se do budoucna máme na co těšit. S druhým dílem neztratila série nic ze své děsivé a tísnivé atmosféry. Pravě naopak. K nadpřirozenému zlu přibylo i zlo lidské. Ba co hůř – odporné kruté zlo páchané ve jménu dobra.
Lepší jak první díl,závěrečná scéna Blavatské je děsivá a doufám že bude mít prostor i v dalších dílech ale hlavně se těším na setkaní Baltimora a toho psychouše inkvizitora,chci aby mu ten jeho kříž narval do ...
Čekal jsem to. Druhý Baltimore je zase nesmírně skvělá hororová zábava, krvavá a děsivá, bezútěšná a plná smrti, mrtvých i nemrtvých. Navíc otevírá stará, rozvrzaná a orezlá vrata vedoucí k něčemu ještě ošklivějšímu... A na to si velmi rád počkám.
(SPOILER) Šup! ...a jsem , emocemi napěchovaném, virtuálním světě, poutavé, návykové. Ochutnáte?