Bambini di Praga / Krásná Poldi
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/195358/bambino-di-praga-krasna-poldi-195358.png
4
30
30
Tyto dva básnické eposy vyvolaly v době časopiseckého zveřejnění literární skandál – autor i redakce byli zahrnuti pohoršenými reakcemi čtenářů, šokovaných textem básní a jejich údajnou obscenitou. Když vyšly na sklonku 60. let knižně ve svazku Poupata, šly do stoupy. Teprve o téměř dvacet let později se tyto vrcholné básnické skladby z přelomu 40. a 50. let dostaly do rukou čtenářů. Básně nabité reáliemi kladenských hutí, překypující životem i autorovou básnickou imaginací, jsou proudem strhujících básnických obrazů krutosti, ošklivosti i vznešenosti lidského údělu v polovině našeho rozporuplného století.... celý text
Přidat komentář
Poslední dobou jsem měl pocit, že jsem ztratil schopnost vychutnat si poezii, ale Hrabal mě bavil, i když hlavně proto, že oba texty jsou napsaný volným veršem, a nejen díky tomu mají blízko k próze. Ostatně Krásná Poldi se dočkala stejnojmenné prozaické verze a motivy z Bambino di Praga Hrabal využil v povídce Kafkárna. Tady se jedná o dvě básnický pásma (autor je nazývá eposy) z roku 1950, kdy pracoval v kladenskejch hutích. Říká, že „totálně realisticky psal o tom, co tam viděl,“ což mu naprosto věřím, ale jako obvykle se věnuje především krajnostem, takže když smrt, tak pěkně hnusná (v jeho pojetí vlastně krásná), a když láska, tak zběsilej sex. Útočí na pudy a na nic moc jinýho nezbývá prostor, ale jeho jazyk a obrazy mají pekelnou sílu
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Dvě dost svérázné poemy, které nám dávají nahlédnout na dávno zašlý svět Hrabalovýma očima. Obě v sobě kupí pásma zdánlivě volných asociací, ale přitom jdeme básníkem jasně narýsovanou cestou, byť volným krokem (veršem), a sledujeme přitom nejrůznější (ne)všední výjevy kolem – nejdříve na provokativní procházce Prahou, kde na známých místech zakopáváme o motivy silně erotické, živočišné, bizarní, naturalisticky nechutné… A pak se přesuneme k ještě „avantgardnější“ a surreálnější koláži vzpomínek a pocitů na místo, kde bych fakt nechtěla brigádničit.
Spousta krásy v ošklivosti, nevšednosti ve všednosti, marastu, sexu, chlastu… ale osobně mi Hrabalova poetika nikdy neseděla. A v poezii mi nesedí ještě víc než v próze. #sorrynotsorry