Bambino di Praga / Barvotisky / Krásná Poldi

16.01.2022

Vždy, když tak močím, myslím na lidstvo...

29.04.2021

Mladí čtenáři se tu perou s Hrabalovými texty z padesátek (jde o pramenné vydání s původním českým pravopisem, čili tak, jak to opravdu napsal), je to, jako když si pustíte starého Raye Charlese a buď snesete kvalitu a styl nahrávky, nebo ne. Ale literatura je už taková. Když upravíte pravopis do moderna, může to být to „pravé“ wau!, i když přestavěný hrad, už nikdy nebude tím starobylým panským sídlem… Hrabalovi bylo v roce 1950 už přes 35, přestěhoval se do Prahy a makal na Poldině u vysokých pecí (přihlásil se na nábor administrativních pracovníků do výroby), měl za sebou i elévské roky u protektorátní dráhy (později je zúročil v Ostře sledovaných vlacích – ten záškolák na výpravčího byl on sám), ale byl od roku 1946 i JUDr (po válce šlo všechno ráz/naráz a za rok jste mohli stát na promoci)! Experimentoval s poezií i prózou a všechny texty v této knize jsou „křtěné dobou“, v které žil. Radoval se ze života, byl na vrcholu tělesných sil, ovšem také silně vnímal omezení, které mu doba připravila: své prózy a básně z těch let mohl vydat až mnohem, mnohem později a v letech, kdy po úrazu pracoval ve Sběrných surovinách, zažil sešup „závadných“ knih do stoupy (Něžný barbar)... Když jsme konečně v polovině šedesátek mohli číst jeho první knihy, dýchly na nás atmosférou, kterou jsme znali z vyprávění našich rodičů a prarodičů, nostalgií zmizelého nebo mizícího světa (také v městě, kde jsem žil, se bouraly čtvrti starých domků s térovými střechami kvůli novým socialistickým panelákům a naši rodiče bláhově vyhazovali staré krámy - později ceněné starožitnosti - po babičce na smetiště a kupovali si nové dreky z plastických hmot). A řekněme si to upřímně: co dnes řeknou mladým surrealistické texty a dada? Možná ještě poetismus? Vždyť i pro naši generaci vychovanou v socialismu byly vzdálené…
Dovedete nasát tu atmosféru? Brutálně živou, měnící se a likvidující vše staré ve jménu…!
V knize je jeden sonet posměšně nazvaný ZDRAVÍ A KRÁSE VSTŘÍC KOSMETIKOU ELIDA. Čtěte pozorně. Jak být statečný? Jaká je doba? A co může básník? Snad potom lépe pochopíte… tu brutálně krásnou Hrabalovu poezii.

Buďme pak potom stateční a plni snění,
když ze všech míst sem táhne smrt a chlad,
jak mozek sám, který, jsa zcela rozštěpený,
na všechny strany stříká protiklad,

že není, kde se zachytiti a není více hvězdným
a lásky není, ani luny brunátné za stmívání
a ani hovor milostný a skřípot písku cest.
Jen jídlo, šaty, soulož, práce. A zívání,

co dělati než nadejde čas jíti spát,
jen prchlý pohled v zrcadle, tak jako vrah,
když na mrtvolu v prostěradle pohlédne.

A básník, který dostal úkol život hlídat
a v lásce bdít, směje se idiotsky u vrat
a chlastá z lahve. Je půlnoc nebo poledne?

Ještě dovětek: Bambino di Praga a Krásná Poldi měly vyjít v roce 1970 v sborníku raných prací páně Hrabala "Poupata". Vydání ovšem šlo do stoupy. K tomu se váže vzpomínka z biografických Proluk: "...před Brnem byla kontrola aut a když člen esenbé držel občanskou legitimaci mého muže, tak se z ničeho nic naklonil a řekl... Tak co, pane Hrabal, přijel jste si pro Pópata? Ne-é, řekl můj muž, jedu na návštěvu... Ale člen esenbé mu s velkým smíchem podával legitimaci a řekl... Neříkéte, jedete si pro Pópata, já už je taky mám... V Holešově vykradli vagón a Brno je plný Pópat..."

06.02.2020

Tato kniha mi spíše moc nesedla ...

29.01.2018

Poetické, surrealistické a někdy surové...