Barakuda
Christos Tsiolkas
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207117/bmid_barakuda-iNj-207117.jpg
4
52
52
Přišel o všechno. Přede všemi. Co teď? Podmanivý nový román autora bestselleru Facka Talentovaný mladý plavec Daniel Kelly dostane jedinečnou příležitost uniknout z prostředí dělnické třídy. Jeho jedinečné schopnosti v bazénu, stejně jako touha pomstít se bohatým chlapcům ze soukromé školy, na níž získal sportovní stipendium, by ho měly dovést ke slávě a bohatství. Všechno, co Danny kdy udělal, každá oběť, kterou přinesla jeho rodina — vše se podřizovalo honbě za tímto snem. Ale po selhání na prvním mezinárodním mistrovství, kde skončí až na pátém místě, začne ničit vše, za co bojoval, a otočí se zády ke všem okolo sebe. Barakuda je román o snech a ztrátě iluzí, o přátelství a rodině. Teprve když Daniel Kelly všechno ztratí, zjistí, co znamená být dobrým člověkem a co je zapotřebí k tomu, aby se jím stal.... celý text
Přidat komentář
Tak nějak nevím, co si o knize myslet. Nemohl jsem se do ní vůbec začíst, vadilo mi to přeskakování v čase a celkově postava samotného Dannyho.
Kniha asi má ambice na hlubší myšlenku někde pod čarou, ale osobně jsem ji nenašel.
Byl malým chlapcem, který vztahoval ruce ke slunci a bál se mořských vln...
Stal se z něho kluk s tělem dokonalejším než stroj... Kluk, jehož život mimo bazén byl jen nutným mezidobím... Plaval. Pořád jenom plaval.
Byl nejsilnější, nejrychlejší, nejlepší...
Byl Barakuda.
A pak se začal topit...
První kapitoly Tsiolkasova románu mě nadchly. Malý odhodlaný Danny byl velmi neotřelým hrdinou s jasným cílem - vyhrát olympiádu. Jeho drzost byla osvěžující. Jeho sebevědomí nic nenabouralo. Přála jsem si být s Dannym pod vodou věčně...
Bavil mě. Zajímal mě. Fandila jsem mu.
Věděla jsem, že to skončí, že nebude Barakudou věčně... A bolelo mě to za něho.
Náš hrdina se na stránkách této knihy změní k nepoznání. Sledujeme, jak svou bolest a stud obaluje hněvem. Prudkou agresivitou, lhostejností, ubližováním všem okolo. Z ambiciózního Dannyho je parchant, ke kterému už není tak snadné nalézt cestu. Nedokážete ho litovat. Zároveň byste mu však podali záchranný kruh, kdybyste mohli. Chtěla jsem, aby se již přestal plácat v minulosti, aby se nám neutopil před očima. Neztratil. Abychom ještě jednou zahlédli v Danielově dospělé verzi malého Dannyho.
Jeho cesta a jeho vnitřní svět je komplikovaný a neprožívá se snadno. Nahání strach. Nahání hrůzu. Sama jsem toho už někdy měla plné zuby a chtěla kapitolami jeho bezútěšného dospělého života proplout co nejrychleji. Polykala jsem slova s neustále stejnou pachutí.
Mezidobí končilo, když nás autor znovu zasadil do jeho minulosti, kde jsme s ním zase skočili do bazénu a plavali a plavali a plavali... Protože jestli mě něco absolutně odrovnalo, byly to právě tyto scény, kdy jsem spolu s hlavním hrdinou brázdila vodu.
Prolínání časových rovin mi nevadilo, naopak to děj silně obohatilo.
Ke konci jsem však už toužila Danielův svět opustit. Bylo to moc dlouhé a měla jsem pocit, že většina byla řečena již v první části. Kdyby měla kniha o sto stran méně, o nic by snad čtenář nepřišel. Kromě rozplizlé nudy posledních pár desítek stran.
Ryze chlapecký svět to byl... A mně se moc líbil.
Není možné nebýt smutný...
Danny, silně ses mi vryl pod kůži. Když na tebe budu vzpomínat, uvidím tě mladého a krásného v bazénu u oceánu... Chtěl bys být ve vlnách, ale jsi tam. A v té chvíli víš, že jsi nejsilnější, nejrychlejší, nejlepší. Že jsi Barakuda. Jsi chlapec, jehož ještě nezlomili. Nádherný chlapec, co sní svůj sen. Tak si tě budu pamatovat.
BARAKUDA je silná. Kéž by tu nebyla tak osamělá a měla více čtenářů... Rozhodně by si to zasloužila.
Tak já v tom řazení děje totálně plavala :( přála jsem si, aby se Danny utopil už po pár kapitolách. Sem tam se objevil dějový záchranný kruh a díky tomu jsem se rozhodla doplavat až na poslední stránku, ale celkově nic moc. Knihu jdu zatížit kameny a hodit do vody, vím, že se pro ni určitě nevrátím.
Danny má angry issues, ale nikoho nenapadlo ho poslat k psychologovi. A proto tady máme tuto knihu!
Všechno, co se Danovi líbí JE JAKO PLAVÁNÍ
Např.:
"Dan zjistil, že se mýlil, že knihy neexistují mimo tělo, nýbrž pouze v mysli, ale že slova jsou dech, lze je zažívat a pochopit díky nedělitelnosti mysli a těla, že slova jsou voda a čtení je plavání."
Vsaďte se, že kdyby měl tři dny zácpu, tak napíše, že i kadění je jako plavání. Fakt!
---
Dannyho příběh je silný a nejspíš i důležitý, ale hrozně mě to nudilo.
Navíc to random řazení časových rovin!!! Ze začátku to bylo ještě cajk, ale pak začala anarchie, v které jsem se v jednu chvíli trochu ztratila (ale možná jsem jenom debil, takže tomu až takovou váhu nepřikládejte).
A DALŠÍ NAVÍC: ani mě to nerozplakalo, takže podle The Sunday Times snad ani nejsem živá.
---
Dávám s čistým svědomím dvě hvězdičky, páč na hodnocení mrtvých lidí beztak už moc nezáleží.
Páni. Věřte mi, kdybych mohla napsat víc, udělám to, ale nedostává se mi slov - jak moc mě tahle kniha dostala. Takže prostě a jednoduše jen - PÁNI. (a víte co, jsem neskutečně ráda, že jsem a nejspíš i navždy budu v té skupině pravověrných čtenářů téhle knihy)
Lituji, pane Tsiolkas, knížku jsem nedočetla. Mám ráda prolínání časových rovin, když se splétá před a po, příběhům to dodává zajímavosti, zvídavosti, napětí, ale u Dannyho příběhu jsem ztratila nit a nedokázala ji navázat. Možná to bylo tím, že jsem knížku nečetla najednou, dostávala jsem se k ní jenom po chvilkách, a tak jsem nedokázala určit, odkud se bere tolik agrese, zklamání, nicoty, jestli to bylo vůli sociální nerovnosti nebo prohrou, jeho probíjení se životem mi připadalo, že postrádá vnitřní sílu, jiskru. Doufám ale, Danny, že to tak nebylo, že šlo jenom o můj první kostrbatý dojem.
Tahle kniha není pro každého. Což je dost poznat i na dalších hodnocenich. Buď je vychvalovana do nebe, nebo popisovaná jako příšerná hovadina. Vše je jen o úhlu pohledu. Pro mne to ale byla kniha co me přeci jen trošku zasáhla a hlavně mi ukázala tohoto úžasného autora, který momentálně patří k mým nejoblíbenějším.
Tak to byla skoro jedna hvězda a dvě dávám asi spíš z úcty k autorovi, který se zde opravdu nechutně rozkecal o námětu na 100 stránek.
Knihu jsem nedočetla, odradilo mě to v polovině. Ale dávám 1 hvězdičku za to, že to aspoň zabilo nudu ve škole. Nevyhovovalo mi, jak děj neustále skákal do minulosti, přítomnosti, před přítomnosti, ještě méně před právě odehrávající se přítomností. Pokud autorovy další knihy obsahují tolik vulgarismů, tak si ho dávám na seznam autorů, od kterých už nikdy po žádné jejich knize nesáhnu.
Ne tak komplexní jako Facka a ne tak přímočaré jako Ari, ale rozhodně to nejslabší, co jsem od Tsiolkase četl.
Docetla jsem průměrné knihy, protože průměr neznamená otresno. Docetla jsem podprůměrné knihy dějem, protože se nerada vzdavam a nebyly přesto uplne příšerné napsané. Ale ještě nikdy jsem nečetla knihu jako je Barakuda. Hodnocením odpad jsem darovala zatím jediné knize, která si to na rozdíl od Barakudy zasloužila. Fajn, dávám jednu, ale ještě nikdy jsem nečetla tak příšernou knihu. Asi to je tím, že hlavní hrdina je dement (což by v knihách nebylo až tak výjimečné), ale on byl zároveň totální dement (a to už rozdychavam těžce). Za mě ne.
Odpuštění. Všech a všem. To vás napadne, když přečtete tuto knihu. Geniálně vylíčená zpověď mladého plavce, kterému ublížil svět, který ublížil sám sobě, který si hlavně pokazil život. Příběh se dere ztěžka přes jistá úskalí, dostáváte se mu na kloub a pak ho zase ztrácíte, jste v napětí, jakápak kapitola to zase přijde. Budete se chtít naučit plavat jako on a dokázat splynout s vodou. Kdo sleduje sport, ví co pro Australany plavání znamená. Ale to není podstatné. Podstatný je styl psaní, mnohdy vulgární až sprostý, ale o to víc věrohodný. Všichni v románu jsou skvělí. Od Dannyho, přes trenéra, až po Dennise. A že je to jen malý výčet všech postav. Najděte si čas a určitě si přečtěte tuto bombasticky napsanou knihu.
Jedna hvězda za kluka na obálce. Hlavní hrdina není hrdinou, ale obyčejným poserou, kterýho rozhodí kdejaká blbina a protože je uvnitř měkký, musí si to vynahrazovat bitím ( to mnohdy oprávněně), ale taky povyšováním se např. nad Luka - malýho bezbranýho Asiata, který se k němu upnul... zatímco od kamarádky si nechá říkat i sprostě a dělá, co mu nakáže.
Místo s úmrtím Kobaina a hysterií kolem něj se mi příčila.
Příčí se mi také stálá vulgarita.
Prostředí je hnusné, plné odporně se chovajících lidé - vážně takové Skotsko je?
A opravdu by se takhle tehdejší děcka chovala k někomu jen proto, že je Řek?
O neustálém detailním plaveckém popisu o vodě a tom , co v ní cítí nebo kde ho co v ní bolí ani nemluvě.
Autor z postavy udělal vulgárního nevyzrálého blbečka, který nenávidí, ač nemá proč.
Kniha má hodnocení málo, protože prostě tak skvělá není.
Hrozně bolestivý čtení, ale zároveň dechberoucí příběh i zpracování. Tsiolkas píše skvěle, to je bez debat. A jeho psychologie hlavní postavy je snad nejpropracovanější, jakou jsem četl. Někde jsem se setkal s pojmem "špinavý realismus" a možná to i sedí. Tsiolkas bourá konvence. Myslím, že v současný literatuře patří k tomu nejlepšímu.:)
Počet vložených hodnocení (12!!) mě utvrzuje v názoru, že Tsiolkas je v našich končinách neprávem opomíjený brilantní autor světových parametrů.
Titul Barakuda je vážně poctivým románem, ve kterém se mísí autorův um a čtenářova zvědavost. Čtení to není veselé, ovšem stoprocentně ze života a poukazuje na běžné lidské chyby, kterých se neustále dopouštíme. Příběh o tom, jak člověk dokáže bojovat sám se sebou a zároveň proti všem.
Kdybych hodnotila po přečtení 2/3 knihy, dala bych 100 % a ještě mnohem víc. Po dočtení mé nadšení trochu kleslo, přesto nedokázalo pokazit celkový dojem o moc. Většinu knihy jsem četla s nedočkavostí z dalších řádků, užívala jsem si dokonalé vykreslení hlavního hrdiny, kterého autor dokázal popsat do detailů tak, že jsem měla pocit, že ho znám už dlouho, hodně dlouho, a vím o něm všechno. Teda, skoro všechno. To, co čtenář dlouho neví a k čemu vše směřuje a na co čeká, se neustále oddaluje. Logicky. Ale občas se oddaluje až příliš. Moc tomu nepomáhá ani přeskakování v čase a událostech, které sice dobře rozbíjí lineární příběh, jenž by byl jinak příliš dlouhý a roztahaný, ale občas jsem se ztrácela v tom, kde jsem - a co hůř, pořád jsem čekala, že se některé události v dalších částech knihy dozvím, ale některé jsem se prostě nedozvěděla vůbec. To mi vadilo nejvíc. Ta spousta otazníků a nedořešených věcí, které jsem prostě v závěru měla dostat. Nebo ne? Nevím, možná jsem jen nepozorný čtenář, kterému něco uniklo, ale nemám pocit, že bych nečetla poctivě. Protože jsem ten román hltala, naprosto hltala.
Je to skvěle napsané, doporučuji všem, kdo mají rádi poctivé romány plné uvěřitelných a dokonale vykreslených postav. Není to veselé čtení, ale stojí za to.
Je to kniha, ve které autor popisuje úplně všechno - včetně toho, jak šel hlavní hrdina na záchod a jakou barvu a pach jeho výkaly měly. Jako by si dal za cíl Dannyho znechutit už od začátku. Kdykoliv jsem začal k mladému plavci cítit sympatie, autor mi předložil něco, čím mi ho zošklivil - ať už fyzické nedokonalosti, nebo neustálou potřebu urážet všechny kolem sebe. Ano, Danny je ufňukánek. Jednou se mu nepovede závod a od té doby se mstí světu tím, že pustne. Všechny, kdo se mu snaží pomoct, nemilosrdně zraní. Na tohle jsem prostě asi nebyl připravený.
Hodně depresivní čtení. Vadilo mi i neustálé skákání v čase a místech, špatně jsem se v tom orientoval.
Barakuda
Kniha o nesmírné vášni a o bolesti, která přichází ve chvíli, kdy se o to, co vás naplňovalo, sami připravíte. Je to kniha o touze vyvěrající ze vzteku, o vzteku vyvěrajícím z hanby, o následcích, které mívají nerozvážné činy, které se však rodily, formovaly a klíčily už dávno předtím.
Je to příběh rodin přistěhovalců, kteří přišli do Austrálie s prázdnýma rukama a s nadějí a jejichž děti vyrostly se stejně prázdnýma rukama, ale už bez naděje.
Tyhle věci se nečtou nikdy snadno, protože nenabízí úlevu ani útěchu.
No tak, Christosi, dej mu aspoň něco, žádala jsem.
A on mi, abych mu nekřivdila, pár drobků hodil. Když já ze země prostě nejím ráda.
Barakuda je příběh o tom, co se s člověkem stane, když celou své bytí napře jedním směrem a jako černá díra s sebou vtáhne i své nejbližší, aby jediným okamžikem všechno zahodil, popřel a vymazal. A odsoudil tak ve své sebestřednosti nevědomky k trvalé bolesti nejen sebe, ale i ty, co v něj celou svou duší věřili.
(Brutální sexuální scény byly na mě trochu moc, je mi fuk, kdo s kým a co, ale o tomhle číst nemusím, pěkně šukran - místy to skoro olizovalo paty Nahému chlebu nebo Než se setmí. A vlastně moc nechápu jejich smysl v rámci textu - další důkaz zoufalé Dannyho hrubosti a snahy si tu strašnou bolest nějak odžít? Fyzicky? Nevím. Pro mě celá tahle linie text zbytečně tříštila.)