Barbora, boch & katarzia

31.05.2021

Také to slovenské, moderné, kde sa hraje s textom a jeho grafickým vizuálom. Je to jeden z poznávacích znakov Ivany Gibovej, ale niečo podobné som už videla pri knižke Hello, my name is Anča Pagáčová od Lucii Siposovej pred rokmi.
Akurát tu máme vykreslenú hlavnú postavu Barboru/Silviu s hraničnou poruchou osobnosti, ktorá v takých jemne vykreslených náznakoch hovorí aj o problémoch mladej generácie, ktorú čoraz viac a viac zužujú aj psychické problémy. K tomu niekedy až príliš svieži text v podobe nadávok a otvorených popisoch sexuálnych scén (čo mi osobne nevadilo, nejako mi to sedelo k textu celkovo).
Asi to nebude kniha pre každého a hlavne nie, pre "mierumilovných" čitateľov, ktorí si radšej čítajú viac oddychovú literatúru.

23.07.2019

Útlá próza o psychickém onemocnění a cestě k sobě samému. Hlavní hrdinka je spisovatelka Barbora a její alter-ego Sylvie. V hlavní roli je rozpor této postavy, projevující se hlavně v Barbořině rezervovanosti a Sylviině (slovy textu) "kurvení", jímž Barboru (se kterou sdílí tělo) trápí. Víc prozrazovat nebudu. Snad jen, že kniha trpí a zároveň láká vším, co dělá současnou postmodernu tím, čím je. Je rozporuplná, stylově vytříbená, až příliš plná sexu a snahy šokovat, hraje si se čtenářem. Jestli vás nadchne nebo znudí, záleží asi zejména na tom, zda jste ochotni to s autorkou hrát a pod tím vším cíleným šokováním hledat schovaná velká témata. Pak možná zjistíte, jak hezky s onou zdánlivou prvoplánovostí kontrastují. Ale musím říct, že to tlačení na pilu ohledně otevřených popisů intimností (hlavně v první polovině knihy) mi přišlo trochu zbytečné.

01.01.2019

Přes počáteční nechuť výborná kniha, rychlý jazyk, věci a myšlenky se kupí na sebe, jedna přes druhou, sex, prázdno, minulost, hledání krásy, zase prázdno a kde je ten Bůh? Nejsem lingvista, ale ten jazyk a tempo se mi dost líbili. Kniha, která útočí více na hlavu než na srdce ( aspoň pro mne).

25.10.2018

Syrové, vulgární výrony rozpolcenosti a (sebe)destrukce, vzpomínky na prožité rodinné trauma, sebevraždy, násilí, šílenství... Popíjení alkoholu s asociály, tragédy, podivíny, emocionálně rozervanými kamarády v pajzlech, špinavých hospodách, kde chybí mýdlo a krása, snaha zapomenout na sebe a na bolest při tvrdém sexu, promiskuita, skrytá pokřivenost duše, znechucení nad systémem, filosofické debaty o vesmíru, o buchu... Marná snaha očistit se od minulosti... A především touha po katarzi, touha nalézt bucha.

16.06.2018

Trochu ako Som Paula, trochu ako Millerov Obratník raka a trochu také vulgárne slovenské klišé, no napriek tomu som to zhltla skoro na jeden krát. Filozofické rozbory sveta striedali halucinácie a rozpory v osobnosti Barbory, ktoré sa prelínali s náboženskými a svetskými myšlienkami, semtam až príliš pritiahnutými za vlasy a dohnaných do krajností. V knihe nie je peknota ani veľa dobra. Je tam rozpad človeka a zvrátené hodnoty spoločnosti.
Keď si niečo zopakuješ 200 krát, myslíš, že sa to stane?

28.01.2018

Úlovok z knižnice, nuž som ho bral, aby som sa o spisovateľke dozvedel čosi viac. Dobre a pútavo napísané. Príde aj na Veľké pravdy. Úprimná kniha, hoci krátka, ale to jej v žiadnom prípade nevytýkam.