Barva nachu - Alice Walker | Databáze knih

Barva nachu

Barva nachu
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29618/bmid_barva-nachu-ZKf-29618.jpg 4 226 226

Dnes již klasické dílo – slavný román, psaný formou jednoduchých dopisů Bohu, o ženském sebeuvědomování i sebevědomí. Nejznámější dílo afroamerické spisovatelky, která spolu s Toni Morrisonovou představuje v Americe výrazný ženský hlas a která započala éru literatury, v níž si ženské spisovatelky troufly psát otevřeně o svém sexuálním prožívání.. Barva nachu byla v USA (tedy ještě před později tak opatrnou "politickou korektností") nadšeně přijata, získala dvě nejdůležitější literární ceny a také ji úspěšně zfilmoval Steven Spielberg. Nezapomenutelný literární portrét hrdinky Celie, jejích přátel a rodiny je plný vášně, bolesti a chuti do života. K opravdovosti a dojemnosti příběhu přispívá především jazykový způsob, jakým je Celiina výpověď podána.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Argo
Originální název:

The Color Purple, 1982


více info...

Přidat komentář

Yaney
dnes 4 z 5

Zpočátku trvalo, než jsem se začetla, tak radím vytrvat - stojí to za to.

tereza0319
30.01.2025 3 z 5

Mám úplně stejný názor jako Jazzminator. Moc by mě zajímalo, jak vypadá ten muzikál.


callahanh
25.01.2025 4 z 5

Středoevropan bez jakékoli koloniální minulosti a rasového vykořisťování nikdy plně nepochopí, co prožívali Afroameričané v historii USA, nicméně se k tomu může alespoň přiblížit a kniha Barva nachu je k tomu ideální. Alice Walker ji pojala formou dopisů v podstatě negramotné černošky Bohu, jemuž se svěřuje se vším, co se jí děje a právě v této stylizaci je ta největší síla. Hlavní hrdinka totiž ve své prostotě netuší, že to, co prožívá, je špatně a útrpně to snáší v domnění, že to je její úděl. Jak ubývají stránky, nabývá naopak sebevědomí a začíná chápat, že i ona má právo na prožívání rozkoší, radostí a je lidskou bytostí s určitou sebeúctou. Její proměnu je radost sledovat a čtenář si k ní hrozně snadno hledá cestu a dokáže pochopit i její chování k lidem, kteří ji otevřeně ubližovali a jakýsi happyend, který byl asi nutností v tom smyslu, že autorka potřebovala dodat podobnou sebedůvěru dalším "Celiím". První polovina je o něco lepší, protože v centru dění je jen a pouze Celia a emoce se mohou soustředit jen na ni, kdežto ve druhé polovině se objevuje její znovunalezená sestra, jejíž komunitní cesty do Afriky jsou sice čtivé a svým způsobem poučné, emočně už ovšem nemají tu sílu a někteří čtenáři se mohou v počtech dětí a jejich jménech docela ztratit a těžko určují, kdo ke komu patří. To je ale asi ta jediná výtka, kterou lze ke knize mít, protože jinak jde o hodně silné čtení, v němž paradoxně rasismus není tím hlavním tématem, ale autorka se zamýšlí spíš nad společenským postavením žen uvnitř nějaké komunity i nad tím, že mnohdy je bohužel absolutní primitiv tím, kdo má nadvládu. 80 %

Katka2382
04.01.2025 4.5 z 5

Zajímavá a čtivá kniha.
Dotýká se mnoha témat.

zuzulique
09.10.2024 4 z 5

3.75
Málokedy som z nejakej knihy rozčarovaná, lebo aj tu som mala priveľké očakávania a v konečnom dôsledku boli naplnené tak spolovice. Aj rozumiem tomu, prečo je to dôležitá kniha, lebo spracováva dôležité témy, nielen uvedomenie si vlastnej sebehodnoty/identity atď, no po tom ako ma bavila prvá časť, ma tá druhá zaujala iba trochu a opúšťala ma pozornosť.

hermína14
26.07.2024 4 z 5

Z příběhu vylézá síla poznání, trpělivosti, odevzdání, pokory, sepětí žen, věčného příkladu nezkrotných ... a prozření naslouchajících mužů. Sledování postupné proměny hrdinů nás oděje v samu laskavost.
"Sofia se za sebe umí porvat sama. Mým úkolem je mít ji rád a vzít ji, kam chce jít."
"Já se snažím svýmu srdci vysvětlit, že nemá chtít nic, co mít nemůže."

Mimosa26
27.06.2024 5 z 5

Málokedy ma kniha tak očarí, ako sa to podarilo Barvě nachu. Zo začiatku pôsobí dej knihy veľmi kruto a bezútešne, no postupne v ňom pribúdajú momenty nádeje a porozumenia.
Celá kniha je pretkaná silou ženského priateľstva a lásky, ktoré pomáha hrdinkám príbehu vyrovnať sa s ťažkými a traumatizujúcimi životnými skúsenosťami.
Stretneme sa v nej s témami ako je rasizmus, sexizmus, zneužívanie, násilie, bieda, prístup k vzdelaniu, kolonializmus, materstvo, otázka sexuálnej orientácie, problém patriarchátu a s mnohými inými... Avšak je to aj kniha o Bohu, o vzťahu k nemu, o strácaní viery, o jeho opätovnom hľadaní a zobrazení Boha.
Druhá polovica knihy na mňa pôsobila ako balzam na dušu. Je menej šokujúca, viac filozofická, postavy sa v nej snažia nájsť pokoj v sebe samých a ukotvenie v živote.
Po prečítaní prvých strán by som povedala, že je to jedna z najsmutnejších a najdepresívnejších kníh, aké som chytila do ruky.
Po prečítaní posledných strán by som povedala, že je to jeden z najkrajších príbehov nádeje, priateľstva, odpustenia, viery a ženskej sily, ktoré som čítala.

Jazzminator
06.06.2024 4 z 5

(SPOILER) Tato kniha poskytuje širokou škálu témat jako je rasismus, otroctví, ale i sexualita, rodina či mateřství, které zahrnuje do příběhu tak nějak přirozeně, nenásilně. Styl psaní autorky v Celiiných dopisech přidával příběhu na autenticitě. Stejně jako mnoho dalších čtenářů mne bavila zejména první část knihy, která se četla naprosto sama a měla spád, kdežto druhá polovina s dopisy mezi sestrami mě tolik nezaujala. Konec byl navíc na můj vkus až moc, řekla bych, zalitý sluncem? Nějak jsem nemohla uvěřit tomu, že se všechny postavy změnily k lepšímu, navzájem se usmířily a opravdu nakonec setkaly.

Lenka276
29.04.2024 2 z 5

Souhlasím s komentáři, že první část knihy se mi moc líbila. Zajímavě popsaný svět černošských žen. Druhá část knihy mě moc nebavila.

monushka
29.03.2024 4 z 5

Polovinu knihy jsem doslova zhltla. Strašně mě bavily dopisy adresované Bohu. Dopisy adresované vzájemně sestrám mě už nebavily tolik. Ale i přesto se mi líbilo, že román řeší několik témat, která budou aktuální ve všech dobách a za všech generací.

kaja77
24.03.2024 5 z 5

(SPOILER) Kdysi jsem viděla filmové zpracování této knihy, nadchlo mě a moc jsem si chtěla přečíst i knižní předlohu. Na knihu jsem hooooooodně dlouho čekala, vydali ji znovu až v r. 2024. A čtení jsem si vyloženě užila. Po celou dobu jsem naprosto fandila Celii a prožívala s ní všechny její mizérie dětství a mládí, její postupné nabývání sebevědomí, spokojenosti a objevování sebe sama. Je neskutečné, že život může dělat i takové legrácky jakože si ten hrozný pan _ a Celie nakonec budou spokojeně povídat a šít na terase..

charlizee
10.03.2024 4 z 5

Feminismus, osobní identita, mateřství, homosexualita, otroctví, etnický původ, expanze moderní společnosti, střet kultur, všudypřítomnost Boha...
Jedna knížka a TOLIK témat,
přičemž všechna plynou volně a do děje vstupují přirozeně,
bez zbytečného vysvětlování a pitvání,
a přesto (nebo právě proto) vás nutí přemýšlet, hledat příčiny, souvislosti a zabývat se důsledky.
Jednotlivé kapitoly představují dopisy, které hlavní hrdinka adresuje zprvu Bohu, posléze své ztracené sestře,
díky tomu se s ní velmi snadno identifikujete a do příběhu ponoříte.
Dopisy jsou hutné a svou formou odpovídají spíše deníkovým záznamům a jejich dynamiku podpoří i pozdější zařazení odcizených dopisů od už zmíněné ztracené sestry, které rozsah a hloubku témat ještě rozvinou.

AlbionFoxyFox
19.02.2024 4 z 5

Na začátku jsem knihu hltala, byla krutá, nespisovný jazyk jí dodával na reálnosti. Postupně mé nadšení opadalo a závěrečné rozhovory na mě už takový dopad neměly. Každopádně jsem moc ráda, že jsem se ke knize díky Čtenářskému klubu dostala.

marketa9239
06.02.2024 4 z 5

Román je velmi silným příběhem utlačované černé ženy. Celie nemá téměř žádná práva a je nucena muže ve svém životě poslouchat na slovo. Příběh je to smutný, ovšem později se Celie díky pomoci své "kamarádky" staví na své vlastní nohy a my můžeme pozorovat nárůst sebevědomý a také získání vnitřní ženské síly, která se nebojí mužům postavit.

Velmi se mi líbilo, jak rodina zde vždy drží při sobě a to i tak, že spolu vychází i třeba bývalé manželky či milenky. Rodinná soudržnost pro mne byla velmi inspirativní.

Chvíli jsem si zvykala na styl psaní, který je velmi jednoduchý, například je zde úplná absence uvozovek a slova jsou gramaticky špatně psaná. Tento fakt ovšem dal větší uvěřitelnost, že dopisy psal někdo, kdo nemá nijak vysoké vzdělání.

Kniha ziskala dvě nejdůležitější literární ceny a byla i zfilmována Stevenem Spielbergem.

Knihu doporučuji všem ženám, které si myslí, že je jejich život těžký. Po přečtení jistě svůj názor přehodnotíte. :)

kikikrat
22.01.2024 5 z 5

Kniha se četla opravdu sama díky tomu jak Celie píše dopisy, prostě tak jak jí narostla pusa. Život Celie není lehký a je těžké to číst ale donutí vás to přemýšlet. Trošku jsem se zasekla na dopisech od Nettie u kterých se člověk musel víc soustředit. Dozvídáte se tu nějaké věci o otroctví, o Afrických kmenech a podobně. Postavy jsou tu skvělé a barvité, například Sofie mi přirostla k srdci. Všem, které zajímá a baví tématika černochů, určitě doporučuji.

Jafny
05.08.2023 4 z 5

Prvotní nadšení ze silného, drsného příběhu trochu vyprchalo, protože postupně dost vyměkl, ale i přesto pěkná kniha o této nepěkné době. Rozšířila mi obzory.

zsykorova
28.07.2023 5 z 5

Kniha, která mi vzala dech. Zpočátku se mi četla těžce, kvůli specifickému stylu psaní, ale po pár stránkách jsem si zvykla a šlo to samo. Hned od první strany jsem byla vržena do krutého světa, kde se k ženám a k lidem s jinou barvou pletí než bílou chovali hrozně. Bolí mě z toho srdce. Jsem ráda, že jsem se o této problematice něco dozvěděla. Je mi to hrozně líto a chtěla bych obejmout každou postavu z knížky.

lernami
11.02.2023 4 z 5

Syrová kniha. Musím však říct, že se mi do ní bohužel nepodařilo začíst. Je možné, že to bylo způsobeno specifickým stylem psaní ve formě dopisů nebo způsobem, jakým se tam pracuje s jazykem. Ačkoliv chápu autorčin záměr, kniha se místy nečetla úplně snadno.

Na druhou stranu ale rozumím, že cílem tohoto díla není, aby se četlo snadno, ale to, aby otevíralo nová témata, což se autorce podařilo.

Adam84
26.01.2023 4 z 5

Až s podivem kolik se toho z boje za lidská (převážně ženská) práva dá vměstnat do tak útlé knihy a stále to působí přirozeně a nenuceně. A přitom to docela "vodsejpá". Člověk si rychle zvykne na autorčinu volbu literárního jazyka, nasaje atmosféru, prožije přerod hlavní postavy ze zneužívané, ponižované, v soběstačnou, zralou osobnost, na konci si "popláče" a je donucen zamyslet se nad spoustou věcí.

Carlita.cte
15.12.2022 5 z 5

Věděla jsem do čeho jdu, ale pokud jste neviděli Spielbergovu Color Purple, může to být zprvu šok. Barva nachu je o ženském světě Afroameričanek první poloviny 20. století, o světě, kde jsou tyto ženy znásilňovány, týrány fyzicky i duševně, kde jsou dívky nuceny vdávat za starší muže, kde jsou obětí incestu...
.
Zpověď Celie je i přes tuto drsnost a syrovost neobyčejně dojemným příběhem o ženské emancipaci a uvědomění vlastní sexuality. Je příběhem, který na vás zapůsobí kontrastem její jednoduché mluvy a hloubkou sdělení, které se stává naléhavějším čím hlavní hrdinka zraje.
.
V druhém plánu je příběh o misionářské misi Afroameričanů do Afriky, která odhaluje hlubší pravdy nejen o kolonizovaném a drancovaném světě, ale také o jistém vykořenění Afroameričanů, kteří jakoby nikam nepatřili. Oceňuji tuto rozpolcenost, se kterou jsem se vyjma dokusérie Raoula Pecka nikde nesetkala.
.
Klasické dílo americké literatury oceněné Pulitzerovou cenou si nenechte ujít. Alice Walkerová je vedle Toni Morrison určitě další velká afroamerická spisovatelka, kterou stojí za to číst.