Barva nachu
Alice Walker
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524556/bmid_barva-nachu-652e9fc63e0cb.jpg
4
213
213
Milý Bože, dycky sem byla hodná holka. Třeba mi dej znamení ať vim co se mi to děje. Takto se počátkem minulého století na americkém Jihu snaží „štrnáctiletá“ černoška Celie korespondenčně propojit s tím, kdo podle všeho může za její utrpení ve světě stvořeném zřejmě jen pro muže, navíc muže bílé. S těmi se sice za segregace moc nesetkává, ale úplně jí stačí násilnický otec a později manžel, za kterého ji, stále ještě velmi mladou, provdají. S dopisy – některé adresuje i sestře, která jí zmizela kdesi ve světě – si pak Celie vystačí až do samého konce románu, i když od Boha žádné odpovědi ani znamení nepřicházejí a dopisy od sestry jí manžel zabavuje. Jenže právě díky těmto neopětovaným dopisům a ještě spíš díky dvěma úžasným ženám, které nástrahy „mužského světa“ zvládají o poznání lépe, hlavní hrdinka postupně zvedá hlavu a vstává z prachu. A v závěru „románu v dopisech“ si dokonce uvědomí, komu či čemu celé ty roky psala.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2024 , Kontrast VintageOriginální název:
The Color Purple, 1982
více info...
Přidat komentář
Kniha, která je důkazem toho, že i kvalitní a současně silně společensky angažovaná literatura se dá psát tak, že ji neocení jen literární kritikové, ale i široké čtenářské publikum. Chvíli jsem uvažoval jen nad tím, jestli by ještě silněji kniha nevyzněla, pokud by autorka upustila od toho happyendu, ale pak mi došlo, že ho tam má záměrně – jako povzbuzení nejen pro ženy ze své komunity, ale v zásadě pro kohokoli, že i individuální boj proti nějakému společenskému jevu, který člověka trápí (v daném případě rasismus a týrání a ponižování černošských žen), má smysl.
Nejlepší kniha co jsem četla za dlouhou dobu. Hluboce se mě dotkla, příběhem, myšlenkami i stylem vyprávění.
Ukazuje různé způsoby vnitřní ženské emancipace, které mohou vycházet z různých, mnohokrát velmi bolestných zkušeností.
Nádherná kniha o budování vnitřní svobody. Autorka prostřednictvím hlavní hrdinky otevřeně a prostě hovořila o tabuizovaných tématech Kniha se velice dobře se četla. Určitě si od této autorky ještě něco přečtu. A to smíření Alberta s Celií se mi taky vlastně líbilo. Nebýt toho, že jsem byla v metru, tak by ukápla víc než jedna slzička.
Zpocatku jsem byla zmatena, nebot se v knize neobjevil casovy udaj, do ktereho je kniha vsazena. Na jazyk jsem si po prvnich strankach zvykla a dej knihy mne zabavil natolik, ze jsem se zajimala o osudy ostatnich postav. Skvele na knize je to, jak se hlavni postava dokazala vypracovat z pozice uslapovane zeny v domacnosti na zenu emancipovanou, sobestacnou a s vlastnim usudkem.
Když jsem se začetla do prvních pár stran, tak jsem si řekla - né, tak tohle bude hodně smutný, to jsem nechtěla... Naopak, příběh Celie je kouzelný, i přes ty bolístky, co ji život zasadil na duši, se nevzdává... Má i přesto v sobě dost optimismu a líbí se mi to rozuzlení, proč se některé postavy chovaly tak anebo tak... a konec příběhu skončil podle mých představ - šťastně ;)
Jeden z nejsilnějších příběhu, které jsem kdy četla. Mělo by být součástí povinné četby. Čteno v rámci "Výzvy" a díky za to!
Kniha plná temnoty a strachu, který ale po přečtení nezůstal se mnou, ale spolu s koncem knihy odvanul. Pro mě je to naprosto nezapomenutelná kniha, kterou jsem poprvé četla asi před 17. lety, a která mi pomohla přijmout věci, jež změnit nelze, a bojovat za ty, které změnit lze.
Příjemné počtení. Díky čtenářské výzvě jsem přečetla další knihu, které bych si v knihovně nejspíš nevšimla. A byla by to škoda.
Jedná se o zamyšlení nad životním údělem černošských žen a jejich postavením ve společnosti. A chvílemi to nebylo moc veselé čtení.
Ale konec dobrý, všechno dobré.
Úplnou náhodou jsem se kdysi dávno nejprve dostala k filmu Stevena Spielberga s Whoopi Goldbergovou v hlavní roli. A pod dojmem zážitku z filmu jsem v rámci Čtenářské výzvy 2017 sáhla i po knize. Dnes jsem knihu přečetla, a jsem nadšená, moc se líbil jazyk i forma knihy. Bylo to syrové a drsné, ale moc poutavé. Je téměř neuvěřitelné, co všechno se lidem - ženám i mužům - v životě stane, a přesto je to nezlomí, naopak jim to dodá odvahu žít jinak. Přečetla jsem si i závěrečné informace o dalších knihách autorky, snad budu mít možnost si od ní ještě něco přečíst.
Ke knize jsem se dostala náhodou, když jsme na fakultě museli na hodiny morfologie přeložit a rozebrat asi 20 stran originálu dosud nepřeloženého do češtiny a tohle byla, myslím, jediná kniha, kterou tehdy v knihovně měli a splňovala požadavky. Tedy pro účely semináře jsem si nemohla vybrat hůře i lépe - na jedné straně pro mě byl celkem oříšek si s agramatickou angličtinou na začátku poradit, na druhou stranu ale zase nebylo moc co rozebírat:-) Nicméně kniha mě úplně pohltila i tím, jak se v dopisech postupně měnil jazyk, a samozřejmě postavy byly mnohdy neodolatelné. Zamilovala jsem si hlavně Sofii a potěšilo mě, že i když mužské postavy byly většinou za zmetky, i jim nebyl upřen nějaký vývoj k lepšímu.
Pribeh Celie me velmi zaujal! Cekala jsem nejakou brutalni odysseu, kvuli kterym obvykle nerada ctu africko-americke autory, ale tato kniha me prekvapila svym pozitivnim ladenim i koncem. Celii se rozhodne staly strasne veci, ale ty byly v knize vecne a rychle vyrizeny a hned se pozornost obracela k jinym tematum. Predevsim jsem na tom pochopila rozdil mezi feminismem a womanismem. Nejde tak ani o rovnocenost muze a zeny jako spis o "my zenske si musime pomahat, protoze chlapi nas nicej". Ne politika nebo valky, ale proste chlapi. Celie se diky pratelstvi zen dokazala vyporadat se vsim. Diky jeji sestre se prenesla pres mnohe tragedie v rodine, Sofia ji ukazala, ze zenske si muzou pomahat a byt silne a Shug ji zase naucila milovat a dodala ji odvahu postavit se ekonomicky na vlastni nohy. Z toho "nic" se Celie dopracovala az k vlastnim nazorum a vlastnimu charakteru a prijde mi velmi priznacne, ze teprve potom se zlepsily i jeji vztahy s muzi. Nemluve o velmi zajimavem popisu zneuzivani africkeho kontinentu a ozebraceni africanu.
Forma dopisu mi vyhovovala. Mohla jsem diky ni cist i po malych castech a delat casto pauzy, takze jsem nemusela tuhle knihu vytahovat az kdyz se blizila letni boure stylem "ted se od toho dve hodiny nehnu". Mohla jsem si ji vzit na 10 minut, aby si oci odpocinuly od monitoru, ke kafove pauze atd. Podezrivam autorku, ze tohle se svoji knihou urcite zamyslela. Ze chtela, aby se ke cteni dostaly i zamestnane zeny, ktere pracuji, maji na plotne pet hrncu a decka jim vriskaji v obyvaku, proste tech par minut na jeden dopis se vzdycky najde. Ovsem pozor, tato cetba je extremne navykova.
P.S. Original stoji za to. Gramaticky primitivni, psan "mluvenou" anglictinou, tedy spelling neodpovida. V pripade pochyb si staci slovo rict nahlas a hned je jasne, ktere to je.
Dech beroucí příběh, přečteno za jednu noc.Tahle knížka mě jen tak z hlavy nezmizí!
Drsná realita života černošských žen ve vás po přečtení něco změní. Hrdinka adresuje svoje dopisy Bohu a své sestře, aniž ví, jestli jí někdy ještě spatří. Bravurně jsou vykresleny její pocity, které nám svěřuje svým prostým jazykem. I přes všechna příkoří se dokáže z ustrašené dívky, která se bojí říci svůj názor, změnit v emancipovanou a samostatnou ženu. Kniha ukazuje nedostatečná práva černochů, ale i problémy a bezpráví mezi nimi samotnými. Silný příběh, od kterého se nelze odtrhnout, bez obalu líčí násilí, které je pácháno na ženách.
Úžasné. Naprosto mě dostala. Jazyk Celiiných dopisů naprosto vystihuje prostou nevzdělanou ženu, která ale dokáže tím přímým a jednoduchým vyjádřením popsat své city a události kolem sebe. Připomínalo mi to dětskou upřímnost. Je obdivuhodné, z jakého životního údělu se Celie dokázala osvobodit a najít samu sebe.
Silný životní příběh černošky Celie ("Černošská žena stála v americké společnosti vždy nejníž."). Psáno formou dopisů, Celie nedokáže manipulovat s jazykem, vylepšovat skutečnost a i proto pro mě bylo čtení velmi působivé. Kniha se řadí do literatury afroamerické, ženské, erotické, lesbické. Velmi podnětná. I přes dlouhodobá příkoří zůstala Celie optimisticky naladěná. Film s W. Goldbergovou v hlavní roli nebyl špatný, ale ve srovnání s knížkou průměrný.
Sice jsem jí přečetla, ale formát psaní dopisů - my nevyhovoval. Jedna z mála knih, kde mě spíše upoutal film než kniha. Výkon Whoopi Goldberg je nepřekonatelný a rozhodně zasloužený Oskar za hlavní roli.
Tato kniha se mi ze začátku nelíbila. Hlavně proto, že já mám na knihách ráda, že se z nich mohu učit pravopis a gramatiku. Nakonec jsem ale překonala nutkání knihu odložit a dočetla jsem ji do konce. Upřímně, jsem za to moc ráda, protože příběh byl velice zajímavý. Některé postavy se očividně v průběhu děje velice změnily. Ale Shug mi upřímně lezla na nervy... O jednu hvězdičku méně za to, že jsem měla chuť knihu nedočíst.
Kniha je velmi nevšední, liší se od jiných tolik, až je to překvapivé. Citové dojmy a pocity ve mně silně explodovaly při každé stránce. Jazyk je přesnou kopií hlavní hrdinky Celie :) silná kniha, kterou by si měl přečíst každý, aby se dozvěděl nejen o černošském životě...
Rozdýchávala jsem ten drsný začátek. Nakonec ve mně ale nejvíce rezonovalo téma vykořisťování původních obyvatel bělochy. Poslední třetinu knihy mě opouštěla pozornost.